Henleinovština včera a dnes


Nenávist Hitlera a jeho věrných, zejména henleinovců, k Benešovi byla dlouhotrvající, hluboká, až chorobná. Hitler měl a dosud má své dědice. Tito pak nenávist k Benešovi přenesli do 21. století a dokonce až do současnosti. Kdo k těmto „dědicům“ patří? O tom jasně mluví historička dr. Eva Hahnová, která sudetské Němce dobře zná. „…Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)


Uvedené skutečnosti nám dovolují pochopit, proč snad na každém sjezdu odsunutých Němců z Československa zaznívá zuřivá kritika na dr. E. Beneše a jeho politiku. Je jen otázkou, zda nenávistné útoky vůči E. Benešovi byly silnější v době vlády nacismu, nebo za existence sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ty sudetoněmecké jsou beze sporu časově několikrát delší. Jen Posselt Beneše a jeho dekrety pohřbívá již několik let a zatím bez výsledku, přestože řada německých a rakouských politiků, a dokonce i jeden „český“, mu již léta v tomto směru téměř sekundují, nebo dokonce někdy i předbíhají.


Místo abychom se zabývali uvedeným jevem, sudetoněmeckým landsmanšaftem jako nositelem henleinovštiny, máme starosti mnohem běžnější, i když také důležité, které jsou nám podsouvány. Jeden brněnský nakladatel, Paul Kamas, v současnosti vydává následující knihy: Hitlerovy projevy, Mírové dílo Adolfa Hitlera, Nezapomenutelná vlast Sudetenland. Jeho blízký kolega, s kterým nejednou vystupuje na akcích sudetských Němců v Rakousku, Lukáš Beer, je pro změnu šéfredaktorem Našeho směru. Když se začtete do některých jeho článků, ocitnete se rovnýma nohama v protektorátu Čechy a Morava. Zde se můžete také dozvědět, že podle volby čtenářů, tohoto webu, údajně také Čechů, byl nejvýznamnějším českým politikem Adolf Hitler. Teprve na druhém místě se umístil T.G. Masaryk. Policie ČR se z pochopitelných důvodů začala zabývat aktivitami obou jmenovaných. Nyní jsou vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu. Ale již se ozývají i české hlasy, že nakladatelé nepatří za mříže. A tak nyní se snad opět ze široka rozvine diskuse, zda je možné u nás vydávat uvedená „veledíla“


Již několik let jsou v knihkupectvích knihy o jednotlivých SS divizích, o německých parašutistech i wehrmachtu. Někdy je možné vidět několik takových a podobných titulů hned vedle sebe. Žádná zvláštnost. O surových zabijácích knihy tedy již jsou a nikdo nahlas a důrazně neprotestuje. Proč by tedy měly chybět díla zločinných arcivrahů, může si někdo položit otázku. A jsme tam, kde bychom ani neměli být. Sledujeme odvozené jevy, ale to podstatné nám uniká.


Několik měsíců sháním, a nejsem sám, projevy či články dr. E. Beneše, které pronesl či napsal v době po skončení války od r. 1945 do r. 1948. Zatím jsem našel v antikvariátech pouhé dvě útlé publikace. Jeden antikvář mi sdělil, že v uvedené době vycházely jen užší soubory a to ještě ve velmi malém nákladu. Tuto pravdu mi potvrdila i jedna historička.


Takže v jaké situaci nyní jsme? Zatímco se přeme, zda má vycházet nacistická literatura, či nikoliv, zjišťujeme, že nemáme souhrnně vydané texty prezidenta z tak důležité doby, jako byla uvedená léta. Najde se nějaký nakladatel, který by tolik potřebnou publikaci vydal? Máme-li poznat svou minulost a poučit se z ní, pak musíme mít možnost prostudovat i tyto texty prezidenta dr. E. Beneše. Naše dějiny bychom měli mít možnost studovat v jejich úplnosti. Proč někdo z historiků, politiků již dávno opakovaně a účinně nevolal po kompletaci celého díla prezidenta Budovatele? Nemáme-li tyto a podobné texty, které jsou pro nás zvlášť významné, jak můžeme vydávat Mein Kampf a podobné tituly?


Ano, tato otázka souvisí se sudetoněmeckým landsmanšaftem, který drží, jak uvádí dr. E. Hahnová, kontinuitu henleinovské strany, a jeho českými obdivovateli a stoupenci. Ti i oni jsou ve větší či menší míře nositeli henleinovštiny. A v tom je, v závislosti na tom, jak vliv sudetů u nás roste, zejména v důsledku až neuvěřitelné podpory některých oficiálních českých míst, např. bývalého ministra zahraničních věcí ČR a bývalého předsedy vlády ČR, politických stran TOP 09 a KDU-ČSL, i „českých“ médiích v německých rukou, náš základní problém. Ten bychom měli řešit primárně. Patří v česko-německých vztazích k těm nejdůležitějším. Věnujme se mu! Ty méně důležité otázky s tou základní souvisí a jsou do určité míry i jejím produktem. Henleinovština je vážná nemoc, jejíž důsledky dobře známe z naší minulosti. Jí onemocněla svého času velká většina „československých občanů“ německé národnosti. Důsledkem bylo rozbití Československé republiky, doba nacistického teroru se statisíci mrtvých, nepředstavitelně vysoké materiální škody. A Němci reparace zásadně neplatí. Podle nich je správné, že náhrady za škody, které nám způsobili, zaplatíme sami sobě. A proto z celé řady důvodů k léčení henleinovšriny, ať již naše okolí i nás bezprostředně vážně ohrožuje, či se momentálně dostává do fáze přirozeného útlumu a snad i ústupu, bychom měli přistoupit bezodkladně! Její recidivu s daleko větší silou totiž nelze vyloučit.

Dr. O. Tuleškov











Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz