Filmové dílo, mezi jehož tvůrci najdeme jméno Juraje Herze slibuje nevšední zážitek. Nefalšované emoce, trochu provokace, přesvědčivost s vysokou uměleckou hodnotou. Asi nepřekvapí, že totéž jsem čekal i od filmu Habermannův mlýn, který byl inspirován skutečnými událostmi v Bludově v letech 1938 – 1945.
Byl jsem zklamán. Ne technickou a hereckou úrovní filmu, ta byla vynikající.I kostyméři a rekvizitáři odvedli výtečnou práci. Zklamalo zpracování příběhu, jemuž chyběla jakákoli přesvědčivost i faktografická podloženost. O vyváženosti tématu ani nemluvě. Celé pojetí na mě působilo spíš dojmem protičesky orientované propagandy. Bohužel.
Pokud jsou v příběhu ponechány skutečné reálie, jako je například jméno Habermann a Habermannův mlýn, pila a podobně, bývá zvykem přidržovat se více skutečného příběhu a s fabulací zacházet opatrněji. Skutečný Habermann byl zavražděn opilcem z důvodu osobní msty. Bratr vraha, odbojář, se ho zřekl a do smrti se za něho styděl. Z kriminálního případu byl tak vyfabulován příběh o lynčování nevinného Němce svými českými sousedy a zaměstnanci, což je v naprostém rozporu se skutečností. Drobnější odchylky proti skutečné situaci, jako například společná cvičení v Sokole, okupanty zakázaném, pomíjím.
Všichni Němci vystupující v příběhu byli v podstatě slušní, nevinní lidé, kteří se možná dočasně nechali svést nacismem ale vlastně byli spíše oběťmi války. Skutečný zloduch je jen jeden jediný fešák, který se navíc jmenuje Kozlowski, čímž je jemně naznačen jeho slovanský původ. Většina Čechů je naproti tomu vylíčena jako zrůdy, lačnící po krvi bezbranných.
Ve filmu sice nechybí české oběti a perzekuce českého národa, česká brutalita je ale mimořádně zdůrazněna. Jednak sugestivním úvodem a poté je dramaturgickým vrcholem celého příběhu až do absurdna vyvedených scén.
Mrzí mě, že film tak dopadl. Není ani umělecky hodnotný ani pravdivý. Divákovi sděluje v podstatě to, že několik esesáků sice vraždilo nějaké Čechy, ti ale ve větším měřítku mordovali bezbranné a nevinné Němce. Pravda je, že skutečný Habermann zřejmě opravdu nebyl fanatický nacista a k Čechům se choval slušně. Je pravda, že nebyl jediný. Je ale také pravda že takových Habermannů bylo mezi českými Němci velice, velice málo. Chování většiny příslušníků německé menšiny u nás se naopak stalo jednou z příčin excesů, ke kterým opravdu těsně po válce tu a tam docházelo a které jsou dnes tak často jednostranně i nepravdivě vykládány. Je smutné, že tento film se zařadil právě sem.
Ing. J. Pondělíček
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz