Ekonomický marasmus ředitele Židovského muzea v Praze

Ing. J. F. Pelíšek


V Týdeníku rozhlas Č. 26/2012 jsem si přečetl článek ředitele Židovského muzea v Praze, Leo Pavláta, v němž se zabývá převážně filosofickou otázkou používání kryptojazyku v některých etapách vývoje našeho státu. I když lze s některými jeho názory souhlasit, nemohu si odpustit k některým jeho "názorům" na období poválečných čtyřiceti let mlčet.


Úryvkovitě zopakuji několik částí z jeho článku v Týdeníku rozhlas, které mne zaujaly, vlastně popudily, neboť takovéto hodnocení bych čekal maximálně od novodobých novinářů a politiků, kteří socialistický režim nezažili. Tedy cituji některé v článku uvedené názory pana ředitele: "komunisté jak ve své krvavé, tak i rutinně lživé podobě... vraždili své odpůrce... k zastření ekonomického marasmu... ceny se za jejich panství nezvyšovaly, nýbrž vždy ,upravovaly'... necitlivé reagování na potřeby a problémy pracujících.. .nedostatek zboží, katastrofické služby, nefungující hospodářství."


Já se pokusím doplnit historické vědomosti pana ředitele řadou vybraných skutečností z období, které tak suverénně "odborně" hodnotí. Zatím si ještě hodně pamatuji, takže mohu srovnávat, a to objektivně. Ještě se totiž dnešním třicetiletým novinářům či politikům nepodařilo vymýt můj mozek.


Tak především byla v období čtyřiceti let za účelem zvýšení výroby elektřiny i pro rekreační účely vybudována v r. 1960 přehrada Lipno, v r. 1957 Slapy, v r. 1962 Orlík, a řada menších přehrad. Některé z nich byly využity jako zásobárna pitné vody, jako např. přehrada u Kušperku a Žermanic. Dále Šance na řece Ostravici, přehrady Fláje, Jesenice, Těrlicko, Horka a Skalka u Chebu, Žlutice, Mostiště, Hrachousky, Kamenice u Josefova Dolu, Nechranice, na Želivce.


Došlo k rozsáhlé elektrifikaci železnic: z Prahy do České Třebové, z Ústí nad Labem do Nymburka a Kolína, z České Třebové na Slovensko, do Petrovic u Karviné, z Ústí nad Labem do Mostu, z Velkého Oseku na Hradec a Choceň, z Kolína na Jihlavu, z Horažďovic do Českých Budějovic, z Plzně do Chebu a Sokolova, z Brna do Břeclavi, propojena Praha s Benešovem, Berounem a Lysou nad Labem, České Budějovice s Veselím, na některých důležitých tratích byly vybudovány druhé trati. Mnohá nádraží byla modernizována.


V Praze došlo k výstavbě metra včetně Nuselského mostu. Byla vybudována sídliště státem financovaná, družstevní byty či rodinné domky svépomocným způsobem se státní pomocí bud' bezúročnými nebo částečně odepisovatelnými půjčkami. V Praze vzniklo několik desítek sídlišť, například na Barrandově pro třicet tisíc obyvatel, v Bohnicích pro třicet tisíc, v Ďáblicích pro dvacet osm tisíc, na Proseku pro 33 112, v Libuši pro 22 381, v Malešicích pro patnáct tisíc a další v menších lokalitách, jako např. Červený vrch, Jarov, Homolka. Nutno připomenout i výstavbu mateřských škol, jeslí, kin, pošt, dětských hřišť, kulturních domů. Také palác kultury v Praze.


Kulturní domy byly vystavěny zejména na mnoha vesnicích, často s restauracemi a tanečními sály. Bylo vybudováno nové televizní studio na Kavčích horách v Praze, vystavěno bylo nové divadlo ve Zlíně, nové domy kultury s divadelními a dalšími společenskými sály např. v Příbrami včetně sídliště, v Ostravě, Ústí n. L., Havířově, Třinci-Lyžbici, Českých Budějovicích.

Pokud jde o vysoké školy, bylo třicet šest civilních vysokých škol, k nimž přibyly v českých zemích v Olomouci, Ostravě, Budějovicích, Poděbradech a odloučená pracoviště v Brandýse n. L., Jihlavě a Zlíně. Dále nová budova Vysoké školy zemědělské včetně koleje v Praze Suchdole, další v Českých Budějovicích, v Ostravě-Porubě, Hradci Králové, celý areál vysokých škol v Praze-Dejvicích, koleje na Strahově.


Nelze nepřipomenout výstavbu průmyslových objektů především v místech husté bytové výstavby, jako např. Nová huť v Ostravě, Secheza v Lovosicích, kaučukárna v Kralupech n. Vlt., Fotochema v Hradci Králové a Českém Brodě, výrobní a zpracovatelské podniky plastických hmot v Liberci a v řadě dalších.


Byla vybudována řada zdravotnických zařízení, nové nemocnice a pavilony téměř v každém českém městě jako např. v Mostě, Kadani, Havířově, Porubě, Znojmu, v Praze-Motole a na Bulovce, klinika plastické chirurgie a popálenin Fakultní nemocnice na Vinohradech, IKEM, nemocnice Homolka a další, např. nemocnice a Ústav sociální péče pod Hrobyňským kopcem na Opavsku, včetně sto družstevních bytů pro invalidy. V Karlových Varech vybudován lázeňský dům Thermal, Třeboňský lázeňský komplex Aurora, v Praze-Bohnicích Domov důchodců a Dům soustředěné pečovatelské služby.


Považuji za nutné připomenout panu řediteli ještě další skutečnosti.

Za čtyřicet let socialismu jsme neměli bezdomovce, mnohé podniky stavěly ubytovny pro své zaměstnance, kteří neměli kde bydlet, nikdo nehladověl, lidé dostávali byty zadarmo a platili nízké nájemné. Nebylo nezaměstnaných, každý měl jistotu v zaměstnání, každý pravidelně dostával plat, naše podniky a zemědělství prosperovaly, nedošlo k žádnému krachu bank, nedošlo ke krachu ani jediného podniku, stát nebyl zadlužen a měl každoročně vyrovnaný státní rozpočet, byli jsme soběstační v potravinách, měli jsme kvalitní potraviny, dokonce kvalitnější než na západě, měli jsme dostatek laciných jeslí, školek, všem dostupné školy, o opravy školek i opravy hraček ve školkách či jeslích se staraly patronátní podniky, byla nízká kriminalita, nedocházelo k demoralizaci národa, naše zemědělství prosperovalo tak, že nám ho západ záviděl, občané nebyli zadluženi, každý měl jistotu ve splácení eventuální půjčky od peněžního ústavu, a to za pevnou a nízkou úrokovou sazbu, nedocházelo k exekucím a bankrotům domácností, měli jsme zadarmo kvalitní zdravotnictví, platila se pouze jedna koruna za recept, ceny byly stálé v celém státě, a pokud pan ředitel ironicky uvádí, že docházelo "k úpravám cen", pak to byly haléřové položky, nikoli několikaprocentní zvyšování cen, jak je tomu dnes.


Nemuseli jsme posílat naše vojáky bojovat za cizí zájmy, placených z našeho rozpočtu, vyváželi jsme potraviny, strojírenské výrobky, investiční celky aj., za 40 let socialismu se zvýšila několikanásobně výroba a národní bohatství, asi 2,7krát se zvýšila reálná úroveň příjmů obyvatelstva, a nakonec: Světová banka v r. 1990 hodnotila dosavadní vývoj naší ekonomiky kladně. Hodnota vytvořeného národního majetku za celé čtyřicetileté období dosahovala 2,5 bilionu Kč v r. 1989.

Jednoduše shrnuto, Československo přes různé menší i větší nedostatky či události se stalo průmyslově a kulturně vyspělou zemÍ.


Takže podle pana ředitele židovského muzea toto vše byl "marasmus". Doporučuji mu, aby si prostudoval m. j. např. článek pana Jaroslava Marka uveřejněný v Nových alternativách č. 1 z roku 2007, z něhož jsem i já částečně čerpal. Jmenovaný ve svém článku podrobně rozvádí konkrétní dopady vystavěných objektů do života obyvatelstva. A pokud nebyly po roce 1989 ukradeny či zbourány, dodnes nám sloužÍ.



Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz