Čtyřjedinost

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha


V době smrtelné krize světa i církve vyhlašujeme „Růžencovou výpravu“, která má změnit historii lidstva.“ Tak zní první věta Vyhlášení kampaně za Pannu Marii – Spoluvykupitelku z 5.srpna 2010. Podepsalo ho šest osobností katolické církve. Kardinál z Puerto Rica, jeden Arcibiskup z Indie, Matka Angelica z USA, ex-velvyslanec Sv.stolce na Filipinách a jedna Sestra a jeden duchovní z Irska (viz Světlo 36/2010).

Nemůžeme se s nimi neztotožňovat v pozorování krize světa a církve. Vidíme ji všichni. Svět je v globální korupci/zkažení všeho a všude!

Kdekdo by chtěl pomoci, ale poněvadž současné dění je prakticky v rukou mohutných agregátů negativních sil, totiž organizovaného zločinu a koordinovaného žraločího kapitalismu (bilderbergové), při čemž banky světa jim slouží, je to prakticky nemožné.


Jako katolík chápu touhu novým dogmatem hledat řešení, i volání po přímé boží intervenci (?), ale jako inženýr (tedy racionalista) nemohu nepozorovat nebezpečí návrhu. Nemohu nevidět, co je rozumné, účelné, možné, a co je akce koncipovaná s hlavou v oblacích. Dogmatiku nazírám jako od skutečnosti a pravdy zavádějící. Tedy zde je háček.


Krize světa jsou permanentní a způsobují si je převážně lidé sami. Především rozdílnými náhledy na existenci a svými chtíči. Krize nabyla stupně „smrtelná“ vynálezem nukleárních zbraní a trvá přes šedesát let. Proč nezabránil Bůh či Duch svatý vynálezu atomové pumy, která může zničit všechno tvorstvo!?! Dejte si sami odpověď!


Světová náboženství (všechna!) ve světovém rozměru a v globální situaci svými rozdílnými výklady existence a vzájemnou konkurencí (až k nenávisti) jen zvyšují nebezpečí střetu a vzájemného zničení/sebezničení (viz také otec atomové pumy J.R. Oppenheimer a jeho apel „Mutually Assured Destruction“, MAD).

Ježíš varuje: „Kdo sahají po meči mečem zahynou“ (Bible, Mat. 26, 51). Bude toto varování vyvracet a jeho dopadu zabraňovat Panna Spoluvykupitelka!?!


Zcestní theologové – včetně těch co právě žádají „Spoluvykupitelství“ – se dali na dráhu znásilňování zdravého selského rozumu a vymývání mozků. Nezadají si s poltickými demagogy.


Tedy naprosto jednoznačně za smrtelnou krizi světa si můžeme sami, více než kdy před tím v historii. Přivedli jsme se do ní my, jen a jen sami! Bůh, Ježíš natož Panna Spoluvykupitelka nás z toho tahat nebudou. Bůh, Duch svatý nezabrání duševně nemocnému sebevrahovi. Tomu pomůže svěrací kazajka, vypolštářovaná kobka a injekce opiátu. Bůh nezabránil posledním dvěma světovým válkám vzájemné destrukce!!!


Krize církve? Jak je to s krizí Církve svaté? To hořejší náboženští předáci nedefinují. Smrtelnou krizi/ránu si zasadila katolická církev sama sobě Druhým vatikánským koncilem (Vatikán II). Tři papežové se na jeho startu, řízení a rozvíjení podíleli, včetně „velikého papeže“ Jana Pavla II. Do světa se vyhlásil „duch modernizace“. Přesto zůstali „lefebvrovci“, tradicionalisté a všechno jejich vyznání, a zásadní rozkol. Někteří si uvědomují, co se stalo a nastává taškařice. Tam, kde vystavěli v kostelech a katedrálách druhý oltář, se sice teď vracejí k jednomu, jako se právě děje v londýnské katedrále. Ale to tím řeší jen málo. Současný papež Benedikt XVI. dostal zoufalé dědictví, z kterého díky jiným dogmatům (zejména o papežské neomylnosti – všichni tři papežové v situaci Vatikánu II. ve svém počínání byli přece „neomylní“!), nemůže vybřednout a Spoluvykupitelka to za něj, ani za ostatní biskupy nevyřeší. Nebo snad ano?


Na druhou stranu se zeptejme prakticky. Odmítne student medicíny čtvrtého ročníku odbornou pomoc raněnému při havárii proto, že nemá ještě doktorský titul?

Jak božská Panna by musela být pošetilá, naivní, necitelná a tvrdohlavá aby si vydupávala (údajnými zjeveními) titulární uznání za Spoluvykupitelku, a že jedině pak lidstvu pomůže, zabrání pádu ve smrtelné krizi světa i církve!?!

Kde je funkce Boha a Ježíše? Duch svatý už vůbec nic nezmůže? Je zbytečný. Všechno „zafíruje“ Spoluvykupitelka v rámci feminizace církve...

Vatikán II. a jeho nedobrý průběh a výsledky způsobili lidé. Tedy i zde by bylo bláhové žádat Boha či dokonce Spoluvykupitelku o to, jak ze situace vybruslit či o nějakou božskou intervenci.

Deus ex machina“ existoval jen v řeckém dramatu, když autor nevěděl jak ze zápletky. Zrovna tak „kde se vzal, tu se vzal“ zachránce z pohádek.

Z hlediska managementu lidských organizací víme, že proto aby nepadly musí neustále přinášet nové a atraktivnější. Modernizují a novelizují. Automobilky přinášejí nové typy vozidel. Lepší zařízení/vybavení a aby vyhověly modernímu náhledu a nárokům mění vzhled/karoserii zevnitř i zvenku, a i barvy/povrchové úpravy. V Anglii hledají „kompetitiv edge“ – „břit“ proti konkurenci.

Ženám se vymýšlí nové módy, aby kupovaly a tak udržovaly nad vodou výrobce.


Oživování, za účelem zvýšení přitažlivosti, si vymýšlí i náboženství. Objevují se atraktivní zázraky. Počínaje těmi starozákonními u židů, ale i moderními u Indů, o těch křesťanských nemluvě. Mojžíš uhodil holí a ta se mění v hada. Tu praští do skály (Wadi Musa) a vytryskne pramen. Hluboce věřící autor těchto řádků tam do jordánského údolí přišel po svém kontraktu v Saudské Arábii, poklonit se. Omyl si obličej, ruce, a z hrsti napil chladné, z pod balvanem tryskající čiré vody. Do večera onemocněl prudkou amoebovou infekcí a jen zázrakem antibiotik mohl v dalším poznávání pokračovat. Prominul mu Stvořitel jeho naivní víru?


Tu v africké Lusace zázrakem padá na sezení s indickými přáteli z věnce květ jako ohlášení, že na bohoslužbě je přítomen duchovně sám Sambaba či který jejich svatý muž. V indickém chrámu v londýnském Neasdenu pije obětní mléko z oltáříku bůh Šiva. Onde sošky Panny Marie, které odlili ze sádry obyčejní lidé, pomocníci mistra sochaře, na výdělek z poutí, roní slzy – jindy krev, atd.

Zkoumejte duchy je psáno!

Ani Ježíš neskočil z chrámové střechy, po svém čtyřicetidenním postu v poušti. Nespoléhal na své zázraky.


Zázraky jistě dodávají náboženstvím dramatičnost a přitažlivost. Jindy se modernizuje a novelizuje – ale…

Do katolických mší se před třiceti lety pro přitažlivost pro mladé zavádělo bujaré řvaní s kytarami (a lá Taize): „Jé, Jé Džízas!“ Moc to do budoucna nepomohlo. Zpěvánky ve stylu budovatelských písní komunismu jen vyhnaly starší generaci. Někde i fyzicky, jako v Londýně, kde náboženské kvílení „mladých“ způsobilo, že jezuitská komunita na Mount Street (Mayfair) nás vystěhovala z kaple, která české komunitě sloužila přes padesát let. Ejhle, modernizace.

Jan Pavel II. se domníval, že najmenováním záplavy nových svatých a blahoslavených, v celkovém počtu kolem třinácti set se zájem o církev zvýší. Zabralo to? Jsme v krizi větší než před „velikým papežem“! Jak to?

Stvořitel nám dal zdravý rozum, kterým všechno musíme zkoumat, korigovat a kontrolovat. Ten dnes náboženští fanatici kritizují a opouštějí. Zdá se, že někteří katolíci usilují o návrat do dob, kdy byli jen židovskou kverulantskou sektou, jiní „křesťané“ do středověku, zatím jen formou spalování knih jiných (totiž tentokrát Koránů).

Přesto chci věřit, že ti, co žádají pro Pannu Marii titul Spoluvykupitelky, jsou upřímně a hluboce věřící. Jsou ale na správné cestě, znají vůbec pořádně Bibli a učení Ježíše? Jsou rozumní a pravdiví?

Je nad slunce jasnější, že propagátoři Spoluvykupitelky s vírou v její božskou intervenci ve věcech světové i církevní krize pouze opovážlivě spoléhají na boží pomoc. Katolík by měl vědět, co takové spoléhání znamená.


Děsím se každého náboženství, každé víry, kde se objeví fanatismus a nemoudrost. Máme připomenout opět plánované pálení knih Koránu na „9/11“ v Americe, které jen díky intenzivní politické intervenci neproběhlo?!


Věřím, že celá hysterie se Spoluvykupitelkou je jen předznamenání konce lidí, kteří už neumí čerpat z učení Ježíšova. Pro které je Ježíš a jeho učení málo. Kdyby se dogma, jmenování Spoluvykupitelky uskutečnilo, znamenalo by v důsledcích dosazení čtvrté božské osoby a tedy absurdní Čtyřjedinost boží.

Trumfla by se sice indická trojjedinost „Trimurti“ (Brahma,Višnu,Šiva – viz také B.Kobliha „Konec věku příběhů“, str.131), ale pomohlo by to z krize? Zvýšila by se důležitost, výjimečnost či výsostnost katolické církve?


Přestal Duch svatý v katolické církvi hrát svojí roli (i když oplodnil Pannu – jaký paradox, a ta teď patrně má převzít jeho funkce)?

I když ne, tak zcela určitě navrhovatelům „Pátého mariánského dogma“ o Spoluvykupitelce, se nedostavil...


Londýn, 11.září 2010.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz