Konrad Henlein, Naším cílem vždy bylo zničení Československa. Ze zpráv o projevu ve Vídni 4. března 1941
Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde v dunajské kotlině a v Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu, a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...
Němci ze_Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá (nacistická strana v Československu] NSDAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců...
Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce (nacistické strany v Německu) NSDAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti - do velkoněmecké říše – zcela legálně?
Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty...Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.
Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty...
Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného mínění…
Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězství. Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.
Völkischer Beobachter 5. března 1941, Der neue Tag, 6.března 1941
Edvard Beneš, odsun Němců, Věra Olivová, Praha 1995, str. 80-81
Karlovarské požadavky
1938, 24. duben
Úplná rovnoprávnost německé národnostní skupiny s českým národem.
Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
Vymezení a uznání sudetoněmeckého území.
Vybudování německé samosprávy v sudetoněmeckém území ve všech oborech veřejného života, pokud jde o zájmy a o věci německé národnostní skupiny.
Zákonná ochranná ustanovení pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území své národnostní skupiny.
Napravení všeho bezpráví, které bylo učiněno sudetským Němcům od roku 1918, a nahrazení škod, které tímto bezprávím vznikly.
Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí veřejní zaměstnanci.
Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru.
Karlovarské požadavky na uznání autonomie německé menšiny byly vyhlášené na sjezdu Sudetoněmecké strany. Pokud by příslušné čs. orgány vyslovily souhlas s bodem 8. požadavků, pak část naší demokratické republiky by v krátké době byla zcela znacizovaná. (Pozn. red.)
Plán na likvidaci českého národa vypracovaný K. H. Frankem pro Adolfa Hitlera 28. srpna 1940 *
...Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. Jsou dvě možnosti jak toho dosáhnout:
I. Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci.
Anebo
II. Bude-li větší část Čechů ponechána v Čechách a na Moravě, je třeba současně používat různých metod sloužících germanizaci podle plánu na X let.
Taková germanizace předpokládá:
1. změnu národnosti rasově vhodných Čechů;
2. vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inteligence nepřátelské říši i popřípadě zvláštní zacházení s ní a se všemi destruktivní a se všemi destruktivními živly; **
3. nové osídlení takto uvolněného prostoru čerstvou německou krví.
Ad I.
Totální vysídlení 7,2 miliónu Čechů považuji za neproveditelné.
a) protože není k dispozici prostor, kde by bylo možno opět je usídlit;
b) protože nejsou k dispozici němečtí lidé, kteří by mohli ihned zaplnit prázdný prostor:
c) protože tato vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese, aby její funkce byla porušena, nesnese žádné vakuum;
d) protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 miliónů Čechů;
e) protože je působení takového šoku na jiné národy jihovýchodu pravděpodobně nežádoucí.
Ad II.
Germanizace, lze však podle mého názoru dosáhnout třemi výše uvedenými možnostmi. Úspěšné asimilační pokusy dřívějšíchstaletí, čímž vznikla výše popsaná rovnost rasové úrovně miliónů Čechů s Němci a přitažlivá síla nové říše, způsobují, že se zdá pravděpodobným přivést několik milIónů Čechů ke skutečné změně národnosti.
Oddělit část českého národa, v níž lze změnit národnost, od rasově méněcenné části je úkolem vyšetřovacích komisí zvlášť zřízených pro tento účel (popřípadě v rámci veřejného zdravotnictví). Přes systematicky prováděnou politickou neutralizaci a odpolitizování je třeba dospět nejdříve k politické (duševní) a pak k národní asimilaci českého národa, aby se konečně dosáhlo skutečné změny národnosti…
K. H. Frank, Pamětní spis o způsobu řešení českého problému a o budoucím uspořádání českomoravského prostoru.***
* K. H. Frank byl již i autorem obsáhlého programu Henleinovy Sudetoněmecké strany na řešení české otázky z doby před Mnichovem. Program, nazvaný "Grundplanung O.A." (Základní plánování OA) byl nalezen v Henleinově kanceláři po jeho útěku do Německa po nezdařeném henleinovském puči v září 1938. Pravilo se v něm:
"... a) V tomto základním konfliktu nejde jen o sudetoněmecký problém, ale o celkovou otázku dnešního Československa... .
b) pokud jde o české země, musí německá říše na základě tisíciletých historických skutečností opět uplatňovat říšské právo a začlenit tyto země beze zbytku až po staré říšské hranice platné do roku 1866 (Malé Karpaty)...
Cílem pro budoucnost musí být rozbití českého národního vědomí, pronikání do české jazykové oblasti německým osidlováním, provádění (také částečně přesídlením!) Čechů do nerozlučné duchovní a fyzické souvislosti s Německem ... (Archiv ministerstva spravedlnosti, Proces s K. H. Frankem. Příloha k obžalovacímu spisu. Cit. podle: Die Deutschen in der Tschechoslowakei 1933-1947, Acta occupationis Bohemiae et Moraviae, k vydání připravil Václav Král, Praha 1964, s. 221)
Na závažnost tohoto dokumentu upozornil již E. Beneš v Pamětech (s. 333 a 334)
** Termín Sonderbehandlung (zvláštní zacházení) byl zaveden v září 1939 výnosem Reinharda Heydricha, šéfa německé policie (Sicherheitsdienst) v Berlíně. Označoval popravubez soudního rozsudku.
*** V další části plánu je naznačena nutnost diferencovaného přístupu vůči jednotlivým sociálním skupinám českého národa, vůči dělnictvu, rolnictvu, buržoasii a především vůči mládeži. "Základní změna školského vzdělání - vymýtit český dějinný mýtus – výchova k říšské myšlence - bez dokonalé znalosti němčiny žádný postup - nejdříve zrušeni středních škol, potom i škol národních - už nikdy české vysoké školy, jen přechodně Collegium bohemikum při německé univerzitě v Praze… (SÚA - Reichsprotektor. Cit. podle: Die Deutschen, s. 417-421)
Edvard Beneš, odsun Němců, Věra Olivová, Praha 1995, str. 76-77
H. Himmler, 20. června 1941
…tedy několik hodin před napadením Sovětského svazu, říšský vůdce SS opět prohlašoval, že na půdu v Sovětském svazu, která kdysi bývala v držení germánské rasy, mají Němci nárok podle starého dědictví… Kdo sídlí na východě, není žádný kolonista, ale potomek otců, kteří jenom dočasně museli tuto půdu opustit. (Moulis Miloslav, Sto dní na vrcholu moci, Mladá fronta, edice Archiv, Praha 1987, str. 26-27)
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz