Církevní restituce, jak dál?


I když sociální demokraté vybubnovávali, a to značně dlouho, že církevní restituce v současné podobě, jsou pro ně nepřijatelné, že se restituční zákon musí změnit, a dokonce určitý čas mluvili i o referendu, v době volební kampaně do poslanecké sněmovny postupně začali tišit své hlasy. Po volbách ustavili bezzubou komisi v čele s místopředsedkyní Senátu, Alenou Gajdůškovou. Komise jednala a jednala. K žádným výsledkům se nedopracovala. Paní A. Gajdůšková za ČSSD a za činnost, přesněji řečeno za nečinnost, komise zaplatila. Nebyla zvolena do Senátu, což se jí stalo po zásluze. A aktivity ČSSD v tomto restitučním směru uhasínaly až nakonec usnuly. Dnes spí jak šípková Růženka.


Jakmile se do nové vlády dostala KDU-ČSL, bylo zřejmé, jaké rezorty ji upoutají. Samozřejmě zemědělství. Církevními restitucemi se zabývá Státní pozemkový úřad, jehož ředitele M. Jurečka, ministr zemědělství, odvolal a na jeho místo jmenoval Ing. Svatavu Maradovou, MBA. Nyní se tato dáma zbavila s požehnáním M. Jurečky i náměstka SPÚ, Vojtěcha Weisse, který měl na starosti vracení půdy církvím. Důvod? Jednal příliš pomalu, vydávání nemovitostí církvím se neuvěřitelně vleklo, řekl ministr. J. Tejc, poslanec za ČSSD, oponoval tomuto tvrzení tím, že nelze trestat někoho za špatný zákon. Restituční expert ČSSD to řekl též natvrdo. Nelze s poctivými úmysly popohánět vydávání majetku církvím. Dokonce označil odvolání V. Weisse za účelové.


Problém je v tom, že V. Weiss byl na SPÚ také proto, aby tam za ČSSD na restituce dohlížel. Ale jeho odvolání, které má vést k rychlejšímu předávání nemovitostí do rukou církví, asi nebude pro sociální demokraty problém. Dají tam svého člověka, který církvím zřejmě půjde více na ruku. A vše bude v pořádku. Vždyť i B. Sobotka je praktikující křesťan, katolík. A tak vše, tedy i restituce, budou probíhat v rámci jedné rodiny, té katolické.


To však lidi dále popudí. Asi 80% z nich byla a je proti restitucím v současné podobě. Restitučním jednáním sociální demokracie bude značně roztrpčen.


Aby církevní restituce byly alespoň o fous spravedlivější, bylo by nutné, aby ministrem zemědělství nebyl člověk, který je silně prokatolický, aby ředitelem SPÚ byl člověk, který by nepodléhal tlaku církví a chránil svého náměstka pro restituce před církevními ataky, aby tento mohl vykonávat svou činnost bez vnějšího nátlaku.

A to nyní není. Naopak v budoucnosti to může být ještě horší.


Je proto nutné otevřeně říci, že zákon o církevních restitucích by měl být zásadním způsobem reformovaný a jeho naplňování by mělo být svěřeno do rukou úředníků, kteří budou ve vztahu k oprávněným subjektům, tedy církvím, plně nestranní. A ani tuto neutralitu SPÚ sociální demokraté, především díky Sobotkovi a jemu podobným, nedokáží zajistit. Přestože jde o nejnižší minimum, jehož reálnost leží plně v rukou ČSSD. Proto můžeme v závěru říci, že sociální demokraté v tomto ohledu zklamali. Ti rozumní nemají ve straně dostatek moci, aby mohli zajistit nestrannost procesu vydávání majetku církvím a tak se zřejmě dočkáme toho, čeho jsme se již delší dobu obávali. Církve, zvláště ta katolická, si budou prosazovat svou a dostávat ve většině případů to, co budou požadovat. Dominace oprávněných nad povinnými bude zřejmá.


Nevzdávejme se však myšlenky na referendum o církevních restitucích, v němž bychom mohli všichni přímo o nich rozhodnout. Víme, že církev svatá a někteří další mocipáni se bojí referenda jako čert kříže. Chtějí ve svých rukou dále uchovat monopol na rozhodování o nejdůležitějších společenských otázkách. A dosud tak rozhodovali, i když v některých případech způsobem, jehož zavrženíhodnost volá do nebe. Připomeňme si v plné stručnosti, jak nečasovsko-schwarzenbergská koalice přijímala restituční zákon. Nejdříve poskytla třem poslancům, kteří by pro připravovaný zákon ruku nevztáhli, výnosné trafiky, a nakonec povolali do poslanecké služby náhradníka odsouzeného za korupci. Ještě než odešel do výkonu trestu odnětí svobody, svým hlasem přispěl ke schválení restitučního zákona.


Takže tento právní akt byl nejen přijat za „mimořádných podmínek“, ale nadto byl ušit rychlou jehlou, takže nyní při jeho provádění jsou menší či větší problémy. Dokonce lhůty pro vydávání nemovitostí stanovil nereálně. A za tyto nedostatky byl bit i V. Weiss, který se dostal do situace, vinou špatně udělaného zákona, že nemohl nemovitosti vydávat do rukou církví tak rychle, jak si přály.


Slibovali nám, naší „demokratičtí“ představitelé, že přijetím zákona se vyhneme soudům s církvemi. Skutečnost je však zcela jiná. Máme špatný zákon a s ním problémy z něho vyplývající, a nejsou malé, a na krku i soudní spory s církvemi, především s tou katolickou. Co ta si dovoluje v některých případech, je zcela odsouzeníhodné. Pokud např. některý kraj nebo Praha nemá povinnost vydat církvi nemovitosti, jež by ráda měla, pak žádá, aby byly převedeny na stát, aby tak mohla získat, co chce. Mohla by být „spolupráce“ státu s církvemi ještě lepší? Pochybuji o tom.

J. Skalský





.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz