„Pěstovat dialog v nejvlastnějším slova smyslu a zapojovat do něj všechny společenské skupiny, které mají zájem o těsné partnerství obou zemí – to je cílem Česko-německého diskusního fóra. Je to jeden z velkých a dlouhodobých projektů, které se financují z prostředků Fondu budoucnosti. Jednou do roka je veřejnost z obou zemí pozvána na výroční konferenci a diskutuje o aktuálních otázkách partnerství Německa a ČR. Od té doby, co jsou obě země také partnery v EU, hraje v dialogu stále větší roli evropská perspektiva. Do dialogu se zapojuje především mladší generace. Také Diskusní fórum je zakotveno již v Česko-německé deklaraci z roku 1997.“ Takto mluví o Česko-německém diskusním fóru (ČNDF) jeho oficiální internetové texty.
Ano, hned na začátku si připomeňme, že jde o česko-německé diskusní fórum a nikoliv o česko-sudetoněmecké. Vzhledem k tomu, že Německo je našim sousedem, je naším zájmem, aby naše vzájemné vztahy byly alespoň dobré. Proto, třeba jen čistě z rozumových důvodů, bychom je měli, na základě rovnoprávnosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí, dále rozvíjet. Jejich případnou deformaci na vztahy jakési nadřízenosti a podřízenosti, byť je jen připomínající, musíme vždy zcela zásadně odmítat. K vytváření a upevňování vztahů této kvality ČNDF nesmí sloužit, jinak by bylo zcela zbytečnou institucí, která by navenek budila pouze zdání jakési rovné diskuse a zastírala realitu. Pro vztahy česko-německé platí principy mezinárodního práva.
Rada
„Rada, řídící grémium diskusního fóra, se skládá z osobností z politiky, občanské společnosti, vědy a hospodářství. Jsou to lidé, kteří se aktivně angažují pro česko-německé vztahy. Členy rady jmenují ministři zahraničí obou zemí na dobu dvou let. Dvakrát za rok se scházejí předsedové a 12 českých a 12 německých členů rady střídavě v Německu a v České republice. Analyzují současný stav vztahů a vyznačují perspektivy dalšího rozvíjení spolupráce. Kromě toho pojmenovávají témata, významná pro česko-německou veřejnost, a připravují je pro výroční konferenci.“
Parlamentní státní tajemník Christian Schmidt, poslanec Spolkového sněmu (CSU), je novým německým předsedou rady Česko-německého diskusního fóra.
Českým předsedou rady je MUDr. Luděk Sefzig, bývalý senátor, zvolený za ODS do Senátu, pracoval jako předseda výboru pro EU. Pro zajímavost můžeme dodat, že pan senátor po určitou dobu pobíral příspěvky na senátorskou kancelář, ale měl ji zřízenou ve vlastním domě.
Ke složení Rady
Můžeme konstatovat že z německých členů Rady je několik přímo či nepřímo vázáno k sudetoněmeckému landsmanšaftu, a to B. Posselt, mluvčí SL, Mathias Dörr, jednatel Ackerman-Gemeinde, dr. Wolfgang Schwarz, kulturní referent pro české země ve Spolku Adalberta Stieftera, a Christiane Haderthauer, která bývala v bavorské vlád patronátní ministryní pro tzv. sudetské Němce. Christian Schmidt, předseda německé části, je poslancem za CSU, tedy strany, která sudety podporuje. Na její kandidátce je volen i B. Posselt do EP.
V seznamu německých členů je uveden i Milan Horáček, který byl v Německé spolkové republice uznán za vysídlence, za Němce s českými kořeny. Byl pravidelným účastníkem sudetoněmeckých sjezdů. Posselt mu dokonce jmenovitě děkoval, co pro sudetské Němce udělal. Milan Horáček byl veden na webu německého velvyslanectví v Praze jako německý stálý host Rady česko-německého diskusního fóra.
K dr. Wolfgangu Schwarzovi by bylo dobré uvést několik vět ze zprávy ministerstva vnitra. Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera v rodišti autora románu "Witiko" v Horní Plané. Nezisková organizace sídlí v domě vlastněném společností Bohemia Komunikation s.r.o., jejímiž nejvýznamnějšími společníky jsou:
Horst Löffler jako největší společník, statutární orgán Centra, člen a funkcionář Witikobundu…
Z uvedeného vyplývá, že polovina německých členů Rady je buď přímo funkcionáři sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo alespoň členy bavorské CSU, jejíž vůdčí činitel, Horst Seehofer, je přímo patronem sudetských Němců.
Podle našeho názoru toto složení německé části Rady neodpovídá cílům ČNDF. Polovina z nich je silně zainteresovaná na zájmech sudetoněmeckého landsmanšaftu a ty nemohou být totožné s celkovými česko-německými vztahy.
Podíváme-li se na složení české Rady, pak zjistíme, že mezi jinými tam jsou tito členové: Vojtěch Belling, pochází z řad KDU-ČSL, projevoval snad vždy, jak se domníváme, blízkost sudetoněmeckým otázkám, ostatně stejně tak jako téměř celá strana, počínaje jejím předsedou P. Bělobrádkem. Pan dr. Belling, svého času místopředseda Junior Klubu KDU-ČSL, navštěvoval i kancelář SL v Praze. Mluvil o vyhnání Němců a o tom, že Němci za první republiky neměli stejná práva jako česká většina. Byl i členem oficiální delegace, již vedl Petr Nečas při své únorové cestě v r. 2013 do Mnichova.
Martin Dzingel, předseda Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které v současnosti vydává Landes-Zeitung, noviny Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Němci v ČR, říkají si „zůstavší“, se již před lety prohlásili za součást sudetoněmecké národnostní skupiny. V souladu s tím také jednají. Stačí si občas přečíst nějaké články v uvedeném jejich tiskovém orgánu. Nedávno pan Dzingel psal o tom, že německý mateřský jazyk byl u nás v republice přes 40 let zakázaný. V LZ též poděkoval Posseltovi, že v Evropském parlamentu ve Štrasburku mohli zástupci německé menšiny z ČR uvést své žádosti a projednat kulturní a politický život Němců v ČR s politiky z EU (LZ, 17.12.2013, str. 1).
Všimněte si prosím, že v německé části Rady není žádný Čech, žijící trvale v Německu. Jeden z důvodů také zřejmě je, že Němci neuznávají českou menšinu, dokonce ani slovenskou či polskou. My naopak z německé menšiny v ČR děláme menšinu privilegovanou. To je též otázka, jíž bychom se měli zabývat. Kde je princip reciprocity.
Mgr. Daniel Hermann, poslanec zvolený za KDU-ČSL, který v současnosti je i ministrem kultury. Jeho vstřícnost k SL je zřejmá.
Mgr. Ondřej Liška již od doby svých mládežnických aktivit zastával sudetoněmecké pozice. Snažil se dovést město Brno k omluvě za vyhnání sudetských Němců. Na své aktivity dostával peníze z německých zdrojů.
RNDr. Alexander Vondra jeho ideová blízkost K. Schwarzenbergovi je známá. Je pravděpodobné, že se zasloužil i o vznik Collegia Bohemica.
Na základě znalostí, které máme, můžeme říci, že Rada ČNDF ve svém současném složení spíše navozuje domnění, že jde o česko-sudetoněmecké diskusní fórum. Ale vytvoření takovéhoto subjektu nebylo v souladu se zakladatelskými úmysly. Současný název, jak jsme přesvědčeni, zakrývá skutečnost, že k činnosti fóra, zřejmě díky jeho složení, došlo k nežádoucímu posunu.
Co v této situaci můžeme dělat?
Vzhledem k tomu, že funkční období současné Rady ČNDF končí 31.12.2014, máme dostatek času, abychom vybrali a připravili pro funkci v Radě celkově 3-4 členy z Českého svazu bojovníků za svobodu a z Vlasteneckého fóra. Jména našich členů s potřebnými údaji bychom měli včas předložit českému ministru zahraničí, který české členy Rady jmenuje.
Našim cílem bude, aby ČNDF bylo skutečně česko-německým diskusním fórem a nikoliv aby bylo zástěrkou pro jeho byť jen částečnou transformaci v česko-sudetoněmecké fórum.
Jakmile budou naši kandidáti do Rady jmenováni, situace v Radě se změní. I když pochopitelně nebudou představovat většinu, vždy se budou k tématům vyjadřovat a v každém případě pak i informovat širokou českou veřejnost, která tak může změnit svůj dosavadní převážně negativní vztah k této instituci nebo naopak ho potvrdit.
Součástí Vlasteneckého fóra je celá řada organizací, které se zabývají česko-německými vztahy. Nemělo by být problémem, aby některá témata jimi nastolená byla převzata i Radou anebo Radou podporována.
Ještě jednu zajímavou skutečnost, která se týká ČNDF, bychom měli uvést. Diskusní fórum má kontaktní osobu. Jí je Anke Zimmermann, která pracuje i v sekretariátu Česko-německého fondu budoucnosti. Takže první kontakty s oběma subjekty nám budou zprostředkovány paní Anke Zimmermann. Položme si otázku, zda kontaktní osobou by raději neměl být někdo z Čechů, z Češek, když sídlo ČNFB je v Praze. Domnívám se, že samozřejmě ano.
Závěrem můžeme konstatovat, že současné složení Rady ČNDF a v důsledku toho i její činnost, se netěší důvěře a oblibě širší české veřejnosti, jak jsme přesvědčeni, a proto ani nemůže žádoucím způsobem přispívat k řešení časem nastolených důležitých témat česko-německých vztahů. Naopak! Přílišné důrazy na sudetoněmecká témata situaci jen komplikují. Sudetoněmecká problematika musí být jen částí problematiky německé tak, jako česká vlastenecká témata části českých.
Tvrzení sudetů, že česko-německé vztahy mohou být plně narovnány až tehdy, když bude vyhověno jejich požadavkům, jsou zavádějící. My se naopak domníváme, že nepřiměřená akcentace jejich přání vede jen k těžkostem, které česko-německé vztahy již dlouhodobě poznamenávají.
Napříště bychom již neměli připustit, aby v ČNDF diskutovali sudeti s českými sudetomily za české peníze a s požehnáním böhmáckého českého ministra zahraničních věcí.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz