Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.


Česká národnostní otázka ve střední Evropě

Domácí faktografický přehled

Studijní texty



Představy a realita

Podle představ českých publicistů 18. století, většinou v souladu s evropským myšlením, převládala představa, že z rodin se skládá kmen, z kmenů nadkmenový svazek, zárodečná forma státu a spojením jazykově příbuzných kmenů vzniká národ. Nadkmenový svaz je předstu­pněm prvního středověkého státu, často s nadneseným názvem říše. Viz Velkomoravská říše, stát Mojmírovců / 830 - 906/, předtím též Sámův nadkmenový svaz /623 - 662/. Český stát raného feudalismu / 10 - 12. století/. Světovou pozornost vyvolává dodnes husitský stát s nemonarchistickým systémem. V uvedené státní základně se utvořil a formoval český národ a jeho vývoj pokračoval i v dalších staletích.

Ve středoevropských dějinách se setkáváme také s pojmem čechoslovaki­smu. Poznatky o jazykové příbuznosti jsou velmi staré, již husitská doba s jazykovou příbuzností operovala, ale zřetelnější je to až v 19. století. Čeština v té době byla již gramaticky ukotvena, proto se pro Slovensko i pro Moravu našlo označení nářečí, ale s představou, že splyne v jeden spisový jazyk. Slováci žili v jiném státě a realita uherského politicko - mocenského systému vedla k jinému vývoji, ten neměl integrující sílu. Nicméně v zárodečné podobě existovala touha, aby silnější a vyspělejší česká pospolitost pomohla zle utiskovaným Slovákům pod Tatrami, aniž by se tím sledoval nějaký imperialistický program.

Nicméně pro vznik a upevnění československé sounáležitosti stále chybělo mnoho vlivných faktorů. V současné době politologové upozorňují na společný prožitek, v Kanadě pro anglickou i francouzskou větev, to je například lední hokej. U nás bychom mohli zaznamenat souznění pocitů a postojů například v roce 1968, kdy byl násilně porušen reformní proces, naproti tomu, prožitek vyvolaný 15. březnem 1939 měl negativní dopad, Slovensko získalo z rukou nacistického Německa va­zalskou suverenitu a české země okupační režim.

A v dějinách nejde jen o společné prožitky, je žádoucí vytvořit také instituce, organizace, doslova celonárodní hnutí. Pro-české hnutí se realizovalo na Moravě, ale na Slovensko přišlo pozdě. Teprve v roce 1896 vznikla Československá jednota, která svým vlivem prosazovala výrazně od roku 1908 slovenskou problematiku. Česká politická a společenská podpora Slováků poněkud zbrzdila hungarizaci, ale větší sílu neměla. Elitním, ne ještě masově rozšířeným prožitkem, byl vznik a boj čs. legionářského sboru ve Francii, Rusku a v Itálii. Zájem Čechů byl posílit slovenský národ, ne mu škodit, to obstarávali dostatečně Maďaři, ale podíl slovenských politiků na moci vyvolal tendenci po větším podílu na reálném rozhodování v ČSR, opozice sáhla po separatismu a situace se vyvíjela, pokud Češi nám nedají slovenský stát, udělají to němečtí nacisté a slovenští fašisté – to byl reálný konec snů o větším a silnějším národu a jeho státu.

Slovenské národní povstání bylo formou sebekritického pohledu na dosavadní politicko-mocenský vývoj a po roce 1945 se již prosadilo pojetí, byť důsledně ne vždy prosazené, že ČSR je státem dvou národů, slovenského a českého. Kvalitnější společenské postavení Čechů nebylo získáno útlakem a vykořisťováním Slováků, byla to historická realita zaviněná uherským státem. Teprve po roce 1945 se vyrovnala životní úroveň, ale to již slovenská reprezentace měla své osobité představy. Jeden stát se nám nepodařilo vytvořit ve stabilní podobě, to ovšem neznamená, že oba národy ke svému prospěchu nemohou spolupracovat. I jazyková stránka je tomu nakloněná, nehledě na pokrokové, humanismu a demokracii zasvěcené povědomí. I to je pozitivní vklad do dějin středoevropského prostoru. Další vývoj české národnostní otázky lze skutečně zachytit v základních tezích.


Bylo vůbec možno získat pohraniční Němce pro myšlenku ČSR, ano, ale jen za předpokladu, že budou mít privilegovaná práva. Rovná demokratická práva pro ně znamenala útisk. Když přicházeli do našich zemí jako osadníci, souhlasili, že budou pod administrativou tehdejšího českého státu.


15.2. 1921

Čechů a Slováků 8 819 663 64,0 %

Ukrajinců 477 430 3,5 %

Němců 3 218 005 23,6 %

Maďarů 761 823 5,6 %

Židů 190 856 1,4 %

Poláků 110 138 0,8 %

ostatní 35 257 0,25%


Podle mateřského jazyka:

Český stát do XII. stol. výlučně český;

Koncem XII. stol. Němci v klášterech a v některých městech;


Století:

XIII. a XIV. - Nástup německé kolonizace;

Zakládaná města - Německý patriciát, řemeslníci;

Dělný lid – Češi;

Německé ostrovy - Jihlava, Lanškroun,Něm. Brod, Brno, Olomouc;


XII. a XIII . - Germanizace Slezska


XV. století: Počeštění v době husitské;

Němci zůstali na Broumovsku, Rudohoří,

u Znojma, v Jeseníkách, na Jihlavsku, Svitavsku;

Čeština zavedena opět v Horním Slezsku, Osvětimsku a Zátovsku;


XVI. století: Šíření němčiny od habsburského dvora;

Němci sídli v oblasti České Lípy,Děčína, Ústí nad Labem;

Kadaně, Podhořan a Plané;

Poněmčeno VrchIabí, Trutnov, Krnov, Opava;


XVI. stol.: Chorvaté jižně od Znojma;

Po třicetileté válce další vlna germanizace;


XVII. stol.: Po třicetileté válce – sekularizace;

Konfiskace pobělohorská, později valdštejnská a trčkovská –

příliv cizí šlechty;

Německé osady Raabova typu se na Pardubicku počeštily;

Pohraniční pruh německého obyvatelstva zesílel:

Trutnovsko, Liberecko, Bílinsko, Žatecko, Tachovsko,

KrumIovsko, Znojemsko, Krnovsko;

A německé ostrovy Olomouc, Jihlava, Brno;


XVIII. stol.: Poněmčeni stoupá v oblasti – Vrchlabí, Litoměřic, Nýřan, Prachatic,

Orlických hor;


V Kladsku se drželo 11 vesnic českého obyvatelstva.

Po připojení Slezska k Prusku rychlá germanizace;

Český lid se udržel na Trutnovsku, Liberecku, Mostecku, Duchcovsku.


Klesá procento Němců v Praze:

1880 - 13,5 % Němců

1890 - 10,4 %

1900 - 6,3 % ..

1910 - 5,9 % ..

1921 - 4,5 % ..


Celkově v Čechách bylo:

roku Čechů Němců

% %

1851 2 621 450 59,7 % 1 693 832 38,6 %

1880 3 470 252 62,7 % 2 054 174 37,1 %

1900 3 930 013 62,6 % 2 337 013 37,2 %

1910 4 241 918 63,1 % 2 467 724 36,7 %

1921 4 382 788 66,6 % 2 173 239 33,0 %



Situace na Moravě:

roku Čechů % Němců: %

1851 1 264 027 70,2 % 491 654 27,6 %

1880 1 507 328 70,4 % 628 907 29,3 %

1890 1 590 513 70,3 % 664 168 29,3 %

1900 1 727 270 71,3 % 675 492 27,9 %

1910 1 868 971 71,7 I 719 435 27,62%

1921 2 048 424 78,2 % 547 611 20,9 %


0pavsko německé v 70 % - 80 % - tendence klesavá pro něm. národnost.

Češi z 18,9 % /1880/ na 26,2 % v roce 1921.


Češi ve Vídni:

1880 40 082 3,7 %

1890 68 618 5,5 %

1910 111 750 7,2 %

V r. 1910 bylo ve Vídni 331 057 osob narozených v českých okresech;


1848 – 1851 čeština rovnoprávná němčině;

Bachův absolutismus - nová vlna germanizace;

1852 - vnitřní jazyk pro úřady – němčina;

1880 - dvě; jazyková nařízení Stremayerava ­-

- jedno pro Čechy

- jedno o Moravu;


Ochrana menšin


Smlouva s Rakouskem 10. září 1919 /č. 57/ ­

- ochrana těm, kdo se liší rasou, jazykem a náboženstvím;

1/ ČSR všem stejnou ochranu života a majetku;

2/ Rovnost před zákonem. Stejná politická práva a povinnosti bez ohledu na jazyk

a rasu;

3/ Žádná omezení při používání jazyka /při shromažďování, veřejných projevů, tisků

a pod./;

4/ Právo mít vlastní strany, spolky, instituce, ústavy, školy;

5/ Možnost vyučování mateřskému jazyku;

6/ Úřadování soudů, úřadů státních a státních institucí v jazyku menšiny - když se

k menšině hlásí 20 % a více obyvatel /podle soudních okresů/.


V ČSR bylo 423 soudních okresů, z toho ve 150 se úřa­dovalo pro Němce německy,

v 27 okresech maďarsky, v 3 okresech polsky, 5 okresech rusky /ukrajinsky/.


- Jazyk podání a jazyk vyřízení:

- I v armádě se mohlo s vojáky jednat v jejich mateřšti­ně.

- U samosprávných orgánů - 50 % umožňoval stanovit jazyk jednací.


7/ Volnost jazyková ve spolcích a stranách;

Nedostatek státní péče o školy a germanizační snahy vedly ke vzniku místních matic:

1872 v Prostějově a v Olomouci

1873 v Českých Budějovicích

1878 v Brně

1880 v Litoměřicích a Znojmě.


1880 zjišťována při sčítáni národnost podle obcovacího jazyka /nemateřského/;

Přesto velký počet Čechů. Němci volají na poplach


5.XII.1880 ustavena Ústřední matice školská

1882 zřízena česká škola v Trutnově.

Matice investovala do opatroven, pokračovacích škol živnostenských, vydržovala české gymnasium v Zábřehu a v Opavě.

Za první repub1iky - internáty.


1929 příjem Matice 18 mil. Kč.

Matice opavská zřízena 1877.

Vydržovala hudební školu v Opavě, živnostenské školy v Opavě, Dolním Benešově, Bílovci.


1884 Národní jednota pošumavská

proti činnosti Böhmerwaldbundu.

1929 - 894 odborů.

Zřizovala Národní domy /Vimperk, Nové Hrady aj./


1885 Národní jednota severočeská

Na sever Rakovník, Litoměřice - Polička

1929 - 1000 odborů

Národní domy v Lanškrounu, Podbořanech, Hostinném aj.

Knihovny

Vydávala časopisy Hraničář

Členů: 120 000


1885 Národní jednota pro východní Moravu v Olomouci

1929 – 542 odborů

1886 Národní jednota pro jihozápadní Moravu v Brně

1919 -- 47 000 členů


1896 Československá jednota v Praze

Starost o Slovensko, Slezsko a o Čechy v Dolním Rakousku.

Zřídila 302 knihoven.

Podpora slovenských studentů.

Péče o slovenské učně.


1897 Matice osvěty lidové ve Slezské Ostravě

1929 - 23 000 členů.

Vydržovala odbornou ženskou školu v Nov. Bohumíně a Českém Těšíně, hudební školu v Třinci aj.


1920 Spolek Komenský, pro podporu škol českých v zahraničí. Navázal na tradice 1872 ve Vídni.

1929 vydal na školy v Rakousku 928 000 Kč.

v Jugoslávii 31 500 Kč.

v Bulharsku 51 000 Kč.

v Německu 3 000 Kč.

Ve Vídni mateřská škol, gymnázium. Do roku 1929 vydal 4 700 000 korun.

Počet členů 25 000.

Vrcholovou organizací: Národní rada československá v Praze

Německé spolky

1884 - Deutcher Böhmerwaldbund, 30 000 členů

1886 - Bund der Deutschen in Nordmähren - 62 000 členů

1894 - Bund der Deutschen Ostböhmen v Broumově, 2 000 členů

1899 –Bund der Deutschen Südmährens v Bmě, 8 800 členů


Deutscher Kulturverband v Praze, 1929 -350 000 členů

Vydržoval např. 30 soukromých učitelů,.34 soukromé školy, 107 opatroven aj.


Nacistické řešení národnostní otázky:

1/ Pfipojení pohraničí k Německu

2/ Rasismus

3/ Likvidace židů

4/ Vyhnání Čechů, připadně jejich útisk pokud zůsta­li v odtrženém území

5/ Zábor i českých obcí. Tak např. bylo několik obcí s převahou českého obyvateIstva připojeno k Německu:

Benkovice, akr. Opava, 377 Čechů, žádný Němec

Bezděkov u Úsova, okr. Zábřeh, 3 856 Čechů, 266 Němců, část obce k Německu

Bohdánkov, okr. Turnov, 92 Čechů, žádný Němec

Břeclav, okr. Hodonín, 9 534 Čechů, 2 028 Němců, 456 Židů aj., připojeno k Německu

Březinka, okr. M. Hradiště, 369 Čechů, žádný Němec;

Buřany, okr. Jilemnice, 837 Čechů, žádný Němec;

Čaňa, okr. Košice, 1 245 Slováků, 39 Maďarů, 127 Židů, připojeno 1938 k Maďarsku;

Čermná, okr. Lanškroun, 2 901 Čechů, žádný Němec, připojeno k Německu;


Na odstoupeném územ bylo 2 800 000 Němců, 854 000 Čechů.

Český Boholíkov, ves na Moravě, okr. Šumperk, 991 Čechů, 105 Němců, připojeno k Německu;

Český Těšín, 2 427 Čechů, 3 406 Němců, 526 Poláků, 614 Židů, připojeno k Polsku;

Dolní Oháj, okr. Vráble, 988 Slováků, 43 Maďarů, připojeno k Maďarsku;

Dolní Třešňovec, okr. Lanškroun, 380 Čechů, připojeno k Německu;

Doubrava, okr. Fryštát, 3 530 Čechů, 104 Němců, 70 Poláků, připojeno k Polsku.


A na závěr jen malý dodatek

Když se v Německu podařilo zvládnout první vlnu poválečné nespokojenosti a když byla poražena listopadová revoluce z roku 1918, nastal jistý obrat ve smýšlení sudetoněmecké politické reprezentace. Ochota smířit se s Československem se jevila jako zbytečná a znovu ožila touha po odtržení pohraničního území.

Před světem to bylo demonstrováno 4. března 1919, kdy demonstranti v řadě měst napadli čs. úřady a vojenské jednotky, došlo i ke střelbě do lidu. Z hlediska mezinárodního potlačení revoluce v Německu předznamenalo i neúspěch a pád socialistického režimu v Rusku. V zaostalých carských poměrech mohla vzniknout jen zaostalá forma socialismu. Žádná vyspělá průmyslová země se nepřidala a Rusko nemohlo v krátké historické době dohnat staleté zaostávání.


Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením jako svou 337. publikaci určenou pro potřeby vlasteneckých organizací. Praha, srpen 2010.


Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz