Doubravka Ugrešičová: Tragedie stárnutí v kapitalistickém světě

Jeden srbský list před časem informoval o osudu dvou stařičkých sester ve vesnici Lužice nedaleko Požeračce. Byly tak chudé, že se živily jenom odpadky. Když jedna zemřela, zůstala druhá ležet vedle ní a tvrdým předmětem seškrabávala maso s nohou své mrtvé sestry. Vesničané informovali policii. Na otázku, proč nenahlásila smrt své sestry, stařenka odpověděla: „Ale pak bych neměla co jíst!“

V tisku byla též příhoda chudé rodiny z Itálie, kde mrtvou babičku měli po několik měsíců v chladícím boxu jen proto, aby nadále mohli pobírat její důchod.

Je neuvěřitelné, že mnozí chudí lidé, když mají problémy, jak své děti nebo rodiče uživit, uchylují se k formám gerontozidsu. V blahobytných zemích se situace ztížila v důsledku krize, která zvýšila náklady na péči o staré lidi. Tak rodiče jezdívají na „prázdniny“ do Thajska, kde jim bývá dopřána lékařská péče až do smrti. Tak „děti“ spojují příjemné s nutným, pokud se rodiče nevrátí v urně z „dovolené“.

Také chorvatští podnikatelé přišli na to, že se vyplatí zřídit starobince pro zámožné švýcarské seniory. Jiný Chorvat uzavřel smlouvu s Japonci, aby své rodiče mohli posílat do Chorvatska a tam je třeba dvakrát za rok navštívili, což je levnější, než o ně pečovat ve vlasti. Již se počítá s rovnou stovkou japonských seniorů v příštím roce. A tam budou tak dlouho, dokud budou na ně platit a dokud rodiče neodejdou na věčnost.

Neue Zürcher Zeitung, 8.1.2010, přeložil ing. J. Liška, připravil dr. O. Tuleškov, www.ceskenarodnilisty.cz