(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)
Výňatky z Landes-Zeitung č. 12 ze 4. 6. 2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN)
Ve znamení volebního boje - tak zní titulek z přílohy tohoto čísla LZ, s podtitulkem „53. sudetoněmecký den ve stínu parlamentních voleb v obou zemích". Nejdříve stručně popisuje příběh srazu v květnu v Norimberku a poté přináší výtahy z projevů spolkového ministra Otto Schyliho, bavorského ministerského předsedy a kandidáta na funkci spolkového kancléře Edmunda Stoibera a předsedy bavorského zemského sněmu a mluvčího sudetoněmeckého landsmanšaftu Johanna Böhma.
Redaktor Alfons Adam, který přílohu zpracoval, v jejím úvodu konstatuje, že Otto Schyli (SPD) je prvním ministrem německé spolkové vlády, který veřejně požaduje zrušení tzv. Benešových dekretů. Jeho pozitivní vystoupení však dosáhlo pravého opaku v České republice, v probíhajícím volebním boji vyvolalo další zostření česko-německých vztahů.
Nějaké tóny usmířeni bylo ale v Norimberku tentokrát sotva očekávat, protože čeští politikové již dlouhé měsíce před volbami nastoupili zastřený kurz. To se u nich projevila i v reakci na rozhodnuti moravského arcibiskupa J. Graubnera sloužit v Norimberku mši. Byl za to napadán jak sociálními demokraty, tak konzervativci, obviněn, že podporuje protičeské zájmy a revanšismus.
Velkou nevoli sudeťáků vyvolal interview nástupce Zemana Vladimíra Špidly, poskytnutý deníku Süddeutsche Zeitung těsně před konáním sudetoněmeckého dne, ve kterém označil odsun Němců z Československa za „pramen míru" a popřel, že by se Němcům dělo bezpráví. V reakci na Špidlovy výroky J. Böhm uvedl: „Benešovy dekrety jsou protiprávní a musí být proto prohlášeny za neplatné od samého počátku".
A jak se zachoval E. Stoiber, bavorský ministerský předseda a tím 10 let hlavni řečník na sudetoněmeckém dni? Ten se ve svém projevu držel zpátky, hovořil již více jako kancléřský kandidát, než jako patron sudetských Němců, za kterého se bavorský ministerský předseda může označovat. Ostře kritizoval sice postoj českých špičkových politiků a českého parlamentu v uplynulých měsících, pokud jde o přijeti Česka do Evropské unie však nekladl žádné přímé podmínky…. V případě volebního vítězství se chce vztahům s Prahou zvláště věnovat, uvedl Stoiber.
K tomu je dodatek: Na straně 2 tohoto čísla LZ je otištěn celý rozhovor Špidly, jak byl uveřejněn v deníku Süddeutsche Zeitug „Odsun byl pramenem míru". Stranický šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla obhajuje vyhnání Němců po 2. světové válce. Příloha je doprovázena fotografiemi dokumentujícími účast Němců z České republiky na sudetoněmeckém dnu: Svaz Němců krajiny Chebska byl opět pří slavnostním nástupu: Krojovaná skupina Němců z Moravské Třebové a Svitavska; stánek: Plzeňské středisko setkávání dokumentuje svou práci za posledních 10 let; stánek: Těšínští Slezané přivezli doma pečené koláče; stánek Richard Šulko se synem v krojích představují práci svého svazu. Titulní fotografie: Arcibiskup olomoucký Jan Graubner celebruje slavnostní mši ve srazové hale.
Cibrian: „Potřebujeme více takovýchto příkladů v této zemi": V Krnově byl 15. května 2002 slavnostně otevřen na Radničním náměstí „Dům německo-českého porozumění – Dům Evropa“ za přítomnosti vyslance komise EU v Praze Ramiro Cibriana a dalších hostů. Název Domu vyplývá z toho, že bude sloužit i Slezsko-německému svazu v Krnově a německému Domovskému kruhu Krnov a dále jako informační byro evropské komise. Starosta města J. Hercig uvedl, že myšlenka na jeho zřízení se objevila v r. 1999, měl ale být využíván jen německou menšinou v Krnově. Nejen však z důvodů finanční nákladnosti jeho zřízení, se z původní německé ideje stala idea evropská. Pan R. Cibrian řekl, že "pro evropskou komisi bylo ctí i povinností, podílet se na tomto projektu". Pro evropského vyslance je tento dům v Krnově příkladem pro Českou republiku. Vyslovil lítost nad tím, že není více takových příkladů německo-české spolupráce v pohraničí. Náměstek ministra zahraničí Dr Jindrák uvedl, že jeho ministerstvo rádo podpoří takovéto projekty i v jiných městech. Na realizaci Domu přispěl i Německo-český Fond budoucnosti částkou 3,5 mil. Kč. Předpokládá se, že běžné náklady provozu bude částečné hradit i velvyslanectví SRN v Praze, i když Dům není oficiálně uváděn jako Středisko setkávání německého svazu, které by mělo nárok na podporu SRN automaticky. Předseda Domovského kruhu Krnov (v Německu) prof. dr. K. Schmitt mj. uvádí, že kompletní kancelářské vybavení pochází z daru z Německa. Dům nesmí být v žádném případě muzeem. Je vybaven bohatou knihovnou, budou zde probíhat kurzy němčiny. Slezsko-německý svaz připravuje na září „německý den" v Krnově apod.
Muzeum v Ivančicích připomíná vyhnání: Pod tímto titulkem LZ uvádí následující zprávu: ,,Vyhnání Němců z Brna koncem května – začátkem června 1945 vzpomíná muzeum otevřené uprostřed května ve Střibském mlýně u Ivančic, nedaleko moravské metropole Brna. Výstava sestává z historických fotografií a osobních
věcí vyhnaných Němců. Při brněnském „Pochodu smrti“ bylo před 57 lety vyhnáno kolem 20 000 Němců. Exponáty vyhnaných Němců byly získány od členů sudetoněmeckého landsmanšaftu, pocházejících z Brna, uvedl jménem autorů Vojtěch Halámek. Dále zdůraznil, že mezi originálními fotografiemi z německých koncentračních táborů a z československých sběrných táborů na konci války není žádný velký rozdíl.
V článku Křoví je zde vysoké jako člověk je popsán jeden z případů, jak odsunutí Němci či jejich potomci pečují o hřbitovy v České republice. Jde o hřbitov kláštera v Teplé nedaleko Mariánských lázní. Když sem německá skupina v r 1991 poprvé přišla, našla klášterní hřbitov v dezolátním stavu, samé křoví, četné náhrobky povaleny, mnohé hroby poškozeny. Ve zbědovaném stavu byl ale i vlastní klášter. Řádoví mniši - premonstráti, kteři se sem v roce 1991 vrátIli, se dali do oprav věhlasného kláštera, který se pyšní druhou největší klášterní knihovnou po pražském Strahovu. Na hřbitov jim síly už nestačily. Klášter v Teplé byl založen před 800 lety, od té doby by 16x vypálen a 12x zdevastován. Po roce 1945 odešli mniši němečtí, v roce 19j50 poslední česky mnich. Budovy pak sloužily 28 let jako kasárna.
Po změnách režimu v Československu, v' r 1991, se rozhodla organizace potomků odsunutých Němců „Mládež Chebska" pomoci v' renovaci některého hřbitova na Chebsku, o který nikdo po vyhnání Němců nepečoval, takových zde byly desítky. Uvažovali o Chebu, Karlových Varech. Nakonec se přiklonili, jak uvedl Volker Jobst, spolkový vedoucí Mládeže Chebska, hovořící mírně falckým dialektem, pro duchovní centrum Chebska, klášter v Teplé. Skupina mladých "Chebanů" se ubytovala ve výukovém středisku landsmanšaftu Hohenbergu nad Ohří blízko Chebu a do Teplé každé ráno dojížděla. Jobst pokračuje: "Místní lidé sice věděli, že tu někde pracuje na hřbitově, vzdáleném od vlastního kláštera asi 500 metrů, ale žádný zájem neprojevili. Občas se tu někdo objevil z nějaké vesnice v okolí, podíval se skrz otevřenou hřbitovní bránu a zase zmizel. To byly začátky. Dnes mám pomáhá klášter, dostáváme stavební materiál, nářadí a ubytováni v klášterním hospici". Jobst dále vyzdvihuje pomoc Richarda Šulko a Svazu Němců krajiny Chebska a zvlášť oceňuje, že o německé hroby se starají již několik let i děti z místní školy. Večery pak často tráví spolu u táboráku v nedalekém kempu.
Skupiny Mládeže Chebska tak již 10 let, pravidelně před svatodušními svátky, vždy na jeden týden přicházejí, aby pečovaly o hroby v Teplé. V posledních letech se zúčastňuje teto akce i kolem 15 mladých lidí - příslušníků německé menšiny z Nejdku, Plzně a Chebu. To vše je konkrétní příklad německo-českého porozumění.
Summa summarum: Na rozdíl od svého mnichovského vzoru, od Sudetendeutsche Zeitung, nejsou pražské Landes-Zeitung tak agresivní a jednostranné ve svém psaní, i když odsun Němců (podle terminologie LZ ovšem „vyhnáni"), požadavek zrušení tzv. Benešovych dekretů apod. zaznívá také - někdy otevřeněji, jindy spíše v jakémsi jinotaji. Ocenit je nu1no poměrně široký výběr témat
Landes-Zeitung č. 13 z 18. 6. 2002
Tzv. Benešovy dekrety jsou trvale předmětem útoků sudetoněmeckého landsmanšaftu a v poslední době stále víc i Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jeho tiskového organu Landes-Zeitungu. Toto číslo LZ přináší pod titulkem Benešovy dekrety byly a jsou stále tématem obsáhlý rozhovor s poslankyni. německého spolkového sněmu (Bundestagu) a předsedkyni německo-české parlamentní skupiny P. Ernstbergerovou. Na otázku LZ co způsobilo, že ministr vnitra spolkové vlády O. Schyli se na norimberském sudetoněmeckém dni vyslovil pro zrušení Benešových dekretů, zatímco on i celá vláda až dosud zrušení nepožadovali. Ernstbergerová odpovídá: "SpoJková vláda nechala tyto otázky v minulosti odpočívat aby se mohla zabývat jinými věcmi. S německo-českou deklarací za Kohla v r. 1997 přišla formulace, že Benešovy dekrety jsou vyhasle. Teprve s výroky Zemana a Klause vše zase eskalovalo. To vedlo k tomu, že spolková vláda věděla, že kancléřský kandidát Edmund Stoiber bude na to reagovat. My jsme v koordinační radě německo-českého fóra došli v práci tak daleko, že předseda české časti prof. Pick vedl rozhovory s poslanci různých stran v českém parlamentu, s cílem dosáhnout symbolického odškodněni německé menšiny. To ale bylo ze strany ODS zablokováno. V současné situaci nelze proto nic v tom směru očekávat. Z těchto důvodů Otto Schyli na sudetoněmeckém dni požadoval zrušení Benešových dekretů a já považuji za správné, že takto reagoval".
V další části rozhovoru poslankyně připustila, že otázka Benešových dekretů je nyní těsně spojena s nastávajícími volbami do spolkového sněmu, především u kandidáta na kancléře Stolbera. Sudetští Němci tvoří významný volební potenciál v Bavorsku. Pro SPD, jejíž je poslankyně členkou, tomu tak - s výjimkou sudetoněmecké Seliger-Gemeinde - neni a řekla: "Já Jsem si přála, aby toto téma zůstalo mimo volební boj. Ve volebním boji se hraje s emocemi, které neodpovídají politické realitě. Evropská unie nevezme Benešovy dekrety jako měřítko pro své rozšířeni". Podle P. Ernstbergerové by se měli Češi více zabývat rozpracováním svých dějin. Vědomí vlastni viny je v Česku dosud jen slabě vžito. "To chce ještě čas, než se toto vědomi dále rozvine".
O třídenním semináři, který se konal v březnu 2002 v Plzni, informuje příspěvek Cesta od diktatury k demokracii s podtitulkem Účinek na německo-české vztahy. Pořadatelem semináře bylo Německo-evropské vzdělávací dílo v Hesensku, za přispění německých svazů ze západních Čech a zvláště plzeňského střediska setkávání. Seminář zahájila předsedkyně střediska G. Trepkova přednáškou "Svazy Němců v západních Čechách: jejich organizace a vznik nové kultury v době politického obratu. Splněné a nesplněné naděje". Na ni navázal L. Hruška: "Památná místa jako místa usmířeni. Zámysly a realizace". Třetí referát přednesl novokolaborant Emanuel Mandler na téma „Od charty 77 k německo-české deklaraci. Příspěvek k dějinám vývoje německo-českých vztahů". Na něj navázal předseda okresní skupiny sudetoněmeckého landsmanšaftu v hessenském Offenbachu Alfred Herold referátem "Přínos vyhnanců německo-českému procesu porozuměni od doby politického obratu na Východě". V emocionálně laděném vystoupení mj. hovořil o tom, kolik námahy a obětavosti bylo zapotřebí, aby došlo na německé straně ke znovusbliženi vyhnanců s vyháněči.
Poslední přednášku měla mgr. Hana Kočantrlová z plzeňské univerzity: "Německo-české vztahy ve světle stranicko-politických postojů“. Snažila se účastníkům semináře ukázat, jaké pocity a nejistoty u českých občanů vyvolávají různé výroky německých politiků v tisku a rozhlase. Poukázala zvláště na obavy českých občanů, kteří již léta bydli v domech, ze kterých byli Němci kdysi vyhnáni, že budou muset tyto byty opustit. " Z hlediska nynějších obyvatel by to bylo nové vyhnání".
O měsíc později, než seminář v Plzni, se konala podobná třídenní akce v Českých Budějovicích - mezinárodní kongres. LZ mu věnuje mimořádně velkou pozornost, celou čtyřstránkovou přílohu. Univ. prof. dr. Helmut Renöckl velmi podrobně popsal jeho průběh, zapomněl však uvést pod jakým heslem se kongres konal. kdo byl jeho pořadatelem. Spokojme se proto jen s nadpisem v LZ: Krátké zprávy - Rozvahy - Následky. Zúčastnilo se ho 210 ohlášených osob a další předem neohlášení, převážně z ČR, ale i několik desítek z Německa a Rakouska. V programu bylo 60 referátů. Prof. Renöckl v úvodu obsáhlé zprávy uvádí, že nálada v Česku není v současné době dobrá, cituje Havlova slova o ,.špatné náladě", 12 let po sametové revoluci je mnoho zklamání, leccos je horší, než dříve Konkrétně např. píše: „Náboženské jaro ve svobodné české společnosti nepřišlo. Naopak, vzdor i v Česku citelnému novému zájmu o náboženskou transcendenci, počet členů církvi ubývá, 73% českých obyvatel, v mladém věku dokonce 90% , se označuje za bez vyznání". Scénář kongresu orientoval zasedaní do budoucna: "Jak má vypadat do deseti let životaschopný kulturní prostor jižních Čech, znovu plně integrovaný do střední Evropy? Co je nutné učinit, co sledovat, co se nesmí přehlédnout, aby se to podařilo? Na zodpovězeni této otázky se na kongresu podíleli významní vědci, politici, ekonomičtí experti, představitelé jihočeských měst, okresu a kraje, duchovní a další.
Na kongresu byly vytýčeny čtyři nezbytné dimenze regionálního rozvoje. První, "životu sloužící hospodářství", uvedl významný ekonom ze Štýrského Hradce v Rakousku prof. dr. Stum V referátu ke druhé dimenzi, nazvané „Kultura činí náš život důstojným člověka", který přednesl prof. dr. Tomáš Halík z Karlovy univerzity, mj. zaznělo opět tvrzení o bezpráví a násilí Čechů proti německým vyhnancům a - od Halíka níkoliv poprvé - odsouzení českého parlamentu za jeho rezoluci proti zrušeni tzv. Benešových dekretů.
Třetí projednávaná dimenze se týkala šancí pro všechny a sociálních dimenzí pro potřebné a konečně čtvrtá dimenze, která nesla název "Obzvláště živoucí: nábožensko-etické fórum", byla uvedena jezuitou, dr. Kolářem, z českého rozhlasu a mj. zde vystoupil i kardinál Vlk.
V závěru kongresu vystoupili ještě významní představitelé jihočeského kraje a několik prominentu z Rakouska a Německa, dr. Ch. Leitl, předseda rakouské hospodářské komory a současně prezident Evropského svazu hospodářských komor, vyzval "nezůstat zamotán do tragické minulosti, či dokonce vytvářet nové bariéry, ale dívat se dopředu k angažované spolupráci".
LZ se po odmlce opět vrací k problematice Hlučínska ve značné diskutabilním příspěvku Horsta Kostritzi z Kravař: Obyvatelé Hlučínska bez politického myšlení. Ten píše: "Obyvatelé Hlučínska si museli v minulosti často během několika desetiletí zvyknout na změněné hospodářské poměry a byli přinuceni přijmout jinou státní příslušnost. Byli Moravany, ale i Němci. Dnes se se zálibou označují za Prusy. Proč? Jejich příslušnost k Prusku, resp. k Německu v letech 1742 až 1920 a od 1938 do 1945, jim vštěpovala národní vědomí. Když bylo Hlučínsko v' roce 1920, po 170 letech příslušnosti k německému státu, bez lidového referenda přičleněno 1: nově založenému Československu, zhroutil se pro obyvatele Hlučínska svět. Jak se měli zachovat? Zatímco čeští politici byli mínění, že jsou moravského původu a tím patří k českému národu, německá strana říkala, že nejsou žádní Češi. Po téměř 200 letech existence v jiném státě se stali doma cizinci.
Nebyli ani Čechy, ani Němci, ale Prušáky - Prajzáky. Dnes, 57 let po skončení 2. světové války, jsou obyvatelé Hlučínska hrdi na své tradice. hrdi na slovo Prušák. Díky svému německému původu, mají tisíce zdejších občanů vedle české státní příslušnosti i německou a nic jim nebráni v tom, aby v rámci Evropské unie dostali práci, kde chtějí. Do svých domovských obcí přinášejí z Německa, Belgie, Holandska a Itálie tisíce euro".
Podle Kostritzi politický život v Hlučínsku pomalu, ale jistě ustupuje do pozadí. Na jeho místo vstupují především tradiční kulturní akce.
Členové obecních zastupitelstev jsou často z různých politických stran a na komunální úrovni panuje jednota". V Hlučínsku působí 5 německých svazů, které se aktivně podílejí na společenském a kulturním životě. Např. Německý přátelský kruh v Kravařích má 430 členů a je nejsilnějším spolkem ve městě.
Summa summarum: Uvedené i další příspěvky' v tomto čísle LZ jsou malým potvrzením stále sílícího trendu svázanosti různých organizací a institucí Němců v České republice s různými organizacemi a institucemi v Německu a Rakousku. Bohužel, často se zdá, že je to na úkor sounáležitosti českých Němců s Českou republikou, ne-li přímo proti ní.
Landes-Zeitung č. 14 z 2. 7.2002
Pódiová diskuse na hradě Hohenburg s českým veh,yslancem v Berlíně dr. Borisem Lazarem - tak zni nadpis příspěvku redaktora LZ A. Adama. Diskuse byla uspořádána těsně před volbami v ČR a velvyslanec byl k této diskusi pozván poslankyní Bundestagu za SPD a předsedkyní německé-české parlamentní skupiny Petrou Ernstbergerovou. Předběžné výsledky českých voleb se účastníci dověděli v průběhu diskuse. Ředitel redakce hornofranckého deníku Frankenpost W. Mergner, který diskusi řídil, mohl velvyslanci proto položit již konkrétně zaměřené otázky, zvl. k německo-českým vztahům.
A Adam uvádí: " Dr. Lazar zklamal eventuální naděje, že po s velmi tvrdými bandážemi vedený český volební boj, zaujme budoucí pražská vláda zásadně jiný postoj k tzv. Benešovým dekretům. Podle pana velvyslance, závěry parlamentu v ČR z dubna letošního roku, jsou pro budoucí vládu závazné. Velvyslanec ale nabídl jednu jazykovou novotu ve vztahu k Benešovým dekretům, které lépe porozumí jazykovědci a právníci. Místo formulace odcházejícího ministerského předsedy Zemana, který označil Benešovy dekrety za 'vyhaslé', dr. Lazar uvedl, že byly 'zkonzumovány'. Proto jako diplomat nemůže své vládě doporučit vstup do Evropské unie, pokud bude v jednáních s Evropskou komisí požadováno zrušení Benešových dekretů .“My se nemůžeme nechat vydírat".
V diskusi vystoupil i německý expert na problematiku EU D Höltgen. Ten mj. uvedl, že Evropská komise dosud vycházela z toho, že Benešovy dekrety nepřinesou žádný problém pro vstup Česka do EU. Strnulá česka vláda se po vstupu do EU setká s problémem, že Evropská unie nepřipustí jakoukoli diskriminaci jiných státních občanů EU v otázkách vlastnictví. Každý občan EU může potom za svá práva zažalovat před evropským soudním dvorem, i když před českými soudy ztroskotal.
David Wünsch v komentáři Vysoce si cením německé antifašisty uvádí Zemanův výrok o možnosti odškodnění německých antifašistů a Špidlovo vyjádření v pořadu V kotli TV Nova: "Vysoce si cením sudetoněmecké antifašisty. stejně jako antifašisty maďarské či jiných národnosti. Umím si představit jejich odškodnění humanitárním způsobem". Oba politici odhadují počet oprávněných nanejvýš na pár stovek.
Wünsch pokračuje: ,,Nemá se ale jásat předtím, než se sestoupí se střechy na zem. Pokud by se totiž tento plán měl uskutečnit, pak se toto gesto bude tykat až 200 000 osob sudetoněmeckého původu, které jsou roztroušeny ve všech zemích světa". Autor dále uvádí 5 zákonných kritérií, které musí být naplněny k uznáni za antifašistu a dále popisuje "úřední' postup při žádosti o uznání: Okresní národní výbor, kam patři domovská obec, měl přezkoumat postoje každého jednotlivého budoucího antifašisty. Tento ONV, resp. okresní správní komise zvolila ze svých členů komisI, která se sestávala ze tří členů, Tato komise zahájila řízení a poté rozhodla, zda má být vydáno potvrzeni. Před tímto rozhodnutím bylo však nutné vzít v úvahu dobrozdání, resp. doporučení, zpracované antifašistickým výborem, který sestával z přezkoušených antifašistů německé národnosti. V případě jeho souhlasu vystavila komise potvrzení a všechna akta zaslala nadřízenému Zemskému národnímu výboru v Praze. Ministerstvo vnitra poté vystavilo celkem 200 000 průkazů antifašistů.
Autor příspěvku uzavírá: "Každý začátek je těžký, lze jen doufat, že tento odvážný postoj po volbách neupadne v zapomenuti".
Landes-Zeitung věnuji soustavnou pozornost propagaci stále intenzivnějších německo-českých kontaktů na nejrůznějších úrovních, osob i institucí, organizaci i spolků, zvláště pak českých Němců s Němci po válce odsunutými do Německa. Uveďme alespoň několik přikladů z tohoto čísla LZ:
Pouť do Schönenbergu: Na pozvání Ackermann-Gemeinde ze Stuttgartu se zúčastnilo ve dnech 24.-26. května 2002 pouti do Schönenbergu u Ellwangenu několik desítek Němců z ČR ze Šumperku a Králíků. Pobytu využili i k prohlídce pamětihodností v kraji, jako hradu Kapfenbergu, benediktinského opatství Neresheim, jehož barokní koste] je posledním dílem chebského rodáka, světoznámého Balthasara Neumanna či archeologických památek na Římany v' AsIenu. Vlastní poutě s procesím se zúčastnilo na 3 000 poutníků z širokého okolí. Mši celebroval plzeňský biskup František Radkovský. Na závěr se konalo vyznání viry vyhnanců, při kterém promluvil státní tajemník H. Rech a předseda Ackermann-Gemeinde H. J. Eichert. Oba vyzdvihli poslání schönenberské pouti - stavět mosty do stfední a východní Evropy; přIspívat k usmířeni mezi vyhnanci z vlasti a usedlíky, mezi starou a novou domovinou.
Předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Kuncová ve svém pravidelném úvodníku píše o tom, jak Zemské shromáždění spolu s německými svazy organizují již několik let prázdninové tábory pro děti a studenty. Dva se konají v Čechách, dva v Německu v Bad Kissingen a v Hohenbergu. Dodejme, že jde o výuková a rekreační zařízeni sudetoněmeckého landsmanšattu, kterých v hojné míře využívá Zemské shromáždění i k jiným akcím. Tyto letní tábory mají přinášet dětem nejen radost a zábavu, ale nenásilnou formou učit německy, protože mnohé z nich slyší doma i ve škole převážně češtinu, kterou pak ovládají lépe, než jazyk německý.
V příspěvku Během jednoho roku perfektně německy s podtitulkem „První německo-česká školka v sasko-českém pohraničí“ jsou popsány zkušenosti s dětmi nejmenšího věku. Ve francouzsko-německém pohraničí jsou dvojjazyčné školky pro předškolní děti již běžnou věcí. Již déle než rok existuje první německo-česká školka u nás v německém Oberwiesenthalu, do níž posílají své děti české rodiny z nedalekého českého Božího Daru v Krušnohoří. Idea k jejímu založení se objevila už dávno, k realizaci došlo ale teprve nedávno, před třemi roky. Tehdy musela být uzavřena česka školka v Božím Daru pro malý počet děti a tak došlo k uskutečnění uvedené myšlenky.
V příspěvku jsou popsány poznatky učitelů i rodičů získané za dobu trváni této školky. Např. z práce s dětmi, když učitelky neuměly česky (češtinu začaly studovat až v době, kdy školka již fungovala). Faktem je, že během jediného roku se české děti nenuceně naučily perfektně německy. Počítá se s tím, že přijdou i české učitelky, což usnadní, aby se německé děti mohly naopak sblížit s češtinou. Díky této mateřské školce došlo k lepšímu vztahu mezi obyvateli z obou stran hranice. Vyskytly se ale i kritické hlasy. V českém lokálním tisku v severních Čechách kritizoval v komentáři český redaktor, že české děti v německé školce zapomenou na svůj původ a česká identIta a jazyk se ztratí ve prospěch Němců. Naštěstí jsou tyto hlasy ojedinělé.
Redakce LZ zřejmě s velkou chutí otiskla pod nadpisem Vyprávění mého otce překlad článku českého novokolaboranta Vladimíra Kučery z Mladé fronty Dnes z 27. května. Ten nejdříve hovoří o tom, jak mu jeho otec vyprávěl o českém odboji proti nacismu, ale i o krutostech Čechu vůči Němcům po skončení války. Líčí, jak se našli Češi, kteří pověsili někoho na kandelábr hlavou dolů, polili benzinem a zapálili jen proto, že mluvil německy, jak revoluční gardisté ubijeli německé dět1 pažbou pušek apod. A závěr? Vladimír Kučera se stydí za dekrety, které prý tuto bestialitu umožňovaly a nepotrestaly.
LZ v tomto čísle potvrzuje podporu (zřejmě v souladu se Zemským shromážděním Němců) trendu, kterým již delší dobu jde sudetoněmecký landsmanšaft: Odsun Němců líčí jako genocidu sudetských Němců, líčení Čechů v těch nejtemnějších barvách coby zločinců, atd. Z Jednotlivých excesů v r 1945, k nimž bohužel, v této rozjitřené době došlo, dělá vědomou politiku tehdejších československých institucí. Vedle výše uvedených několika příspěvků ovládaných tímto duchem, je v tomto čísle LZ ještě několik dalších podobných. Dokonce se objevil dopis jakéhosi pana Erharda z Vídně, jehož otec byl údajně pří ústeckých událostech 31.7.1945 hozen do Labe. Prostě - otrávit soužití Čechů s Němci, to je zřejmě jeden z cílů LZ.
.. - .
Zpracoval PhDr. Vladimír Novák, CSc., red. J. Řezníček, připravil JUDr O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, červenec 2002. Elektronickou formu získal text v srpnu 2010.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz