Křesťanský sociál

květen, červen 2017, ročník XXVI.

Vatikán a kresťanskí biskupi v Sýrii odsúdili raketový útok USA

Portál rusvesna  sa venoval informáciam z vatikánskych zdrojov. Podľa týchto informácii prakticky  všetci kresťanskí biskupi v Sýrii odsúdili americký raketový úder zo dňa 7.4.2017 na vojenské letisko al-Shayrat, kde sa podľa amerických vykonštruovaných tvrdení mali nachádzať sýrske chemické zbrane (ak by sa na letisku chemické zbrane nachádzali, po zbombardovaní by v oblasti nastala humanitárna katastrofa, pretože by bolo zamorené široké územie v okolí)

Episkopi sýrskej cirkvi sa obávajú, že americký útok pomôže skonsolidovať sily ISIS, ukončiť rokovania medzi oficiálnou sýrskou vládou a predstaviteľmi opozície a priviesť znova k vyhroteniu situácie v krajine.

Ilustračné foto

Antoin Audo, biskup chaldejsko-katolíckej cirkvi v Aleppe otvorene povedal, že postup USA vítajú tí, ktorí si neželajú ukončenie sýrskeho vojenského konfliktu. Biskup poukázal aj na skutočnosť, že prakticky s  útokom amerických Tomahawkov zaútočili aj teroristi na pozície sýrskych vládnych vojsk, sýrske jednotky však útok teroristov zlikvidovali.

Melchitský arcibiskup Jean Clément Zhanbar je presvedčený, že horúčkovitosť Trumpovho postupu a jeho bezprecedentné rozhodnutie zaútočiť na sýrske vládne sily boli determinovaná vedomím, že sa mu nepodarí získať súhlas medzinárodného spoločenstva a OSN.

Celá akcia Donalda Trumpa nemala mandát OSN a je prejavom hrubého porušenia medzinárodného práva.

Podľa melchitského arcibiskupa Trump arogantne nekonzultoval svoje kroky ani s Ruskom, ktoré spoločne so Sýriou  chráni životy sýrskeho obyvateľstva pred moslimskými teroristami. Kroky USA ešte viac ohrozili bezpečnosť kresťanskej populácie v Sýrii.

So slovami melchitského arcibiskupa súhlasí aj františkán Juraj Abu Kazen, rímsko-katolícky vikár v Aleppe. Františkánsky kňaz patril aj v minulosti ku kritikom Bašára Asada, pričom poukazoval na Asadovu autoritatívnosť, no podľa jeho slov sú Rusko a  Asad jedinou záchranou sýrskych kresťanov pred teroristami v Sýrii.

Len pripomíname, že väčšina kresťanov v Sýrii vyjadrovala od začiatku konfliktu v Sýrii svoju podporu sýrskemu vládnemu režimu. Sýrski kresťania neveria tvrdeniam USA a Západu o útokoch chemickými zbraňami z vládnej strany. Asad nepoužíval chemické zbrane v čase kedy prehrával, nemá dôvod použiť ich teraz, kedy sýrske vládne jednotky likvidujú teroristické zoskupenia a pokračujú vo víťaznom postupe. Boli to práve teroristi, ktorí viac krát počas občianskej vojny útočili zakázanou muníciou s chlórom na civilné ciele, vrátane útokov na miesta, kde sa nachádza kresťanské spoločenstvo.

Vatikánski analytici tvrdia, že pozícia kresťanských lídrov v Sýrii je pochopiteľná. Napriek tomu, že sa v minulosti viac krát kriticky vyjadrili k Bašárovi Asadovi a jeho autoritatívnym spôsobom, predstavitelia sýrskych autokefálnych cirkví dobre vedia, že je jedinou záštitou kresťanov od teroristov a extrémistov v Sýrii a garanciou, že kresťania v Sýrii môžu doteraz existovať, je Bašár Asad a Rusi. Sýrski kresťanskí lídri takisto od prvých dní vítali pomoc Ruska sýrskemu režimu v boji proti moslimským teroristom.

Po oslobodení Aleppo a na základe rokovaní medzi vládnou mocou a predstaviteľmi umiernenej opozície v Astane a Ženeve sa ukázala nádej na vyriešenie sýrskeho vojenského konfliktu mierovou cestou. Teraz ako podčiarkujú vo Vatikáne Trumpova politika v Sýrii priviedla k degradácii tohto procesu a k zhoršeniu bezpečnostnej situácie v Sýrii. Americký útok privítali predstavitelia teroristických skupín, najmä Al Kaida i ISIS, čo má samo o sebe veľkú vypovedaciu hodnotu a znamená nové ohrozenie pre regionálnu a globálnu bezpečnosť.

Pri hodnotení celkovej situácie tlačová služba Vatikánu vychádzala z informácii poskytnutých hlavami jednotlivých autokefálnych kresťanských cirkevných zborov v Sýrii. Všetci predstavitelia kresťanských cirkví v Sýrii jednoznačne odsúdili americký postup a vojenský útok. V rámci Európy je Vatikán jediným štátom, ktorý sa evidentne neobáva Američanov a trúfne si povedať Američanom pravdu do očí. V EÚ však je  množstvo politikov na “americkej výplatnej listine”, ktorí servilne slúžia Američanom a podporujú ich nezákonné aktivity, napriek tomu, že  sú v rozpore s medzinárodným právom, demokratickými princípmi a ktoré Američania konajú bez mandátu OSN.

Rím 21. apríla 2017 (HSP/rusvesna/Foto:TASR/AP-Gregorio Borgia)

Hlavnespravy.sk

Prohlášení Světové rady míru k raketovému útoku USA na cíle v Sýrii

Světová rada míru odsuzuje současné raketové útoky USA na cíle v Sýrii jako akt další eskalace imperialistické intervence v Sýrii a celém regionu. Jedná se o zločin, jehož záminkou je údajné použití chemických zbraní syrskou armádou ve městě Khan Sheikhoun blízko Idlibu.

Bombardování Sýrie ze strany USA nepředstavuje pouze porušení principů Charty OSN, ale také pokračování politiky předchozích vlád USA, nyní sledované vládou prezidenta Donalda Trumpa. Poté, co vytvořili, vycvičili a financovali žoldácké ozbrojené skupiny tzv. Islámského státu a dalších, poskytují nyní USA, NATO a Evropská unie, společně se svými spojenci v regionu, podobně jako opakovaně v minulosti, svou podporu ozbrojeným teroristickým silám skrze útoky na syrskou armádu. Za těmito útoku jsou plány na vytvoření „Velkého Středního východu“, ve kterém by imperialismus ovládal energetické zdroje a ve kterém by existovali jím dosazené režimy v nových hranicích.

Světová rada míru vyjadřuje svou solidaritu s národy Středního východu a podporuje jejich právo na to, aby mohly svobodně rozhodnout o své budoucnosti bez jakéhokoliv zahraničního vměšování. Světová rada míru odsuzuje pokrytectví a dvojí morálku imperialistů, kteří podporují a páchají útoky proti celým národům, nutíce statisíce lidí, aby se staly uprchlíky, zatímco „roní slzy“ nad osudy lidí, kteří jimi byli přinuceni utéct ze svých domovů, aby si zachránili své životy. Světová rada míru vyzývá své členy a přátele, aby odsoudili imperialistickou intervenci na Středním východě a vyjádřili svou solidaritu s národy, které jsou jejími oběťmi.

Sekretariát Světové rady míru, 7. dubna 2017

Překlad: České mírové hnutí

Jsme na straně mezinárodního práva!

Žádný stát, žádná velmoc nemůže samostatně rozhodovat o tom, zda byl porušen mír či nikoliv, nemůže určit agresora a ani rozhodnout o ozbrojených akcích proti němu, ať již jde o akce individuální nebo kolektivní. Žádná velmoc nemůže být současně vyšetřovatelem, soudcem a vykonavatelem.

O těchto otázkách rozhoduje výlučně Rada bezpečnosti OSN a její odborné vyšetřovací instituce.

Sýrie je samostatným státem, členskou organizací OSN. Bez předchozího souhlasu syrské vlády nemůže žádný jiný stát vyslat a udržovat své ozbrojené síly na území Sýrie, nebo dokonce vést na jejím území ozbrojené akce.

Tato zásada stejně platí, jak pro USA, tak pro Turecko, či pro jakýkoliv jiný stát. Pokud přesto cizí vojska proniknou na území Sýrie nebo napadnou syrské vojenské jednotky, tak  se dopouští agrese.

Na území Sýrie došlo k použití plynu proti civilnímu obyvatelstvu. To je zřejmě fakt. Kdo však plyn použil, nebylo zjištěno. Vyšetřování neprovedla vyšetřovací instituce OSN, OPCW. Proto bylo bezpodmínečně nutné, aby USA se zdržely jakýchkoliv ozbrojených akcí. Nejdříve mělo OPCW vyšetřovat a zjistit viníka. Předat výsledky svého vyšetřování Radě bezpečnosti OSN a ta měla, pokud by získala dostatečné důkazy, určit, kdo spáchal tento ohavný skutek. A  teprve poté, samozřejmě s mandátem RB OSN, měla následovat vojenská akce či jiná přiměřená sankce.

Je známou skutečností, že v nedávné době  teroristé z IS několikrát použili plyn proti civilnímu obyvatelstvu na území Sýrie. Tyto jejich akce nebyly prošetřeny. Proto také nemohli být sankcionovány. Lze jen politovat, že těmito opovrženími hodnými zločiny se nikdo dále nezabýval.

Co se stalo, nelze odestát. Vyšetřování by mělo proběhnout následně. Pokud by se ukázalo, že předmětný zločin nespáchala syrská vojska, pak USA by se měly  Sýrii omluvit a nahradit jí veškeré škody, které agresí vznikly, kromě dalšího.

Světový mír nelze udržet, když jedna velmoc, jedno jakákoliv, bude v praxi suplovat OSN a RB OSN a vojensky jednat bez jejich mandátu. Dříve či později tak musí dojít k válce, možná že i světové a jaderné. Aby k tomu nedošlo, musí všechny státy dodržovat mezinárodní právo a ctít úlohu OSN a RB OSN.

Nejsme na straně Ameriky, Ruska, Číny, ale straníme mezinárodnímu právu, straníme lidstvu a jeho budoucnosti! Přesto však si dovolujeme říci několik dalších slov. Jsme přesvědčeni, že prezident D. Trump, svým rozkazem americkým vojenským silám, aby raketami napadli syrské letiště, hrubým způsobem porušil mezinárodní právo a z USA udělal tak agresora.

Oceňujeme, že Rusko se zdrželo adekvátní vojenské odpovědi, přestože byl napaden jeho spojenec, Sýrie. Celou záležitostí se budou nyní zřejmě zabývat orgány OSN, především Rada bezpečnosti. Rusko tak dalo míru šanci. Je nám velmi smutno z toho, čeho se dopustil D. Trump. Chválíme v tomto případě postup Ruska a jeho prezidenta V. Putina.                                                                            

J. Kovář

KLDR je velký světový problém, který musíme vyřešit, řekl Trump.

Vyzval OSN k zavedení nových sankcí

Americký prezident Donald Trump vyzval Radu bezpečnosti OSN před jednáním s jejími představiteli k zavedení dalších a ostřejších sankcí proti KLDR. Tu označil za velký světový problém, který se musí konečně vyřešit. O bezpečnostní hrozbě severokorejského režimu zároveň telefonicky jednal s německou kancléřkou Angelou Markelovou. Trump také OSN vytkl její nedostatečnou ochotu a rozhodnost, nicméně u této mezinárodní organizace vidí velký potenciál.

Washington - Rada bezpečnosti OSN musí být připravena uvalit nové sankce vůči KLDR. V pondělí to podle agentury Reuters před jednáním s představiteli Rady bezpečnosti prohlásil americký prezident Donald Trump, který o Severní Koreji jako o bezpečnostní hrozbě zároveň telefonicky jednal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Pokud nepřestanete s testy, zaútočíme, říká Trump. Severní Korea hrozí, že odpoví jadernými zbraněmi Pokud nepřestanete s testy, zaútočíme, říká Trump. Severní Korea hrozí, že odpoví jadernými zbraněmi.  

"Status quo v Severní Koreji je nepřijatelný a Rada (bezpečnosti) musí být připravená zavést další a ostřejší sankce proti severokorejskému jadernému a balistickému programu," řekl Trump. "Toto je skutečná hrozba světu, ať již o tom chceme nebo nechceme mluvit. Severní Korea je velkým světovým problémem a je to problém, který musíme konečně vyřešit," dodal.

Rada bezpečnosti podle Trumpa selhala pokud jde o reakci na nedávný chemický útok v Sýrii. Z použití sarinu viní USA spolu s dalšími západními zeměmi režim syrského prezidenta Bašára Asada, který ale takové nařčení odmítá. Spojené státy v odvetě provedly nálet na syrskou leteckou základnu, odkud byl chemický úder podle jejich poznatků uskutečněn.

Trump podle AP hodnotí jako nedostatečné ochotu a rozhodnost OSN jednat, zároveň ale u této mezinárodní organizace vidí velký potenciál. "OSN nevidíte řešit konflikty. Myslím ale, že to se nyní začne dít," řekl šéf Bílého domu.

Trump před jednáním s činiteli RB OSN hovořil s Merkelovou nejen o KLDR, ale také o situaci v Sýrii a v Jemenu a o nutnosti vyřešit konflikt na východě Ukrajiny mírovou cestou. https://zpravy.aktualne.cz

USA vyvíjejí tlak na Rusko a Čínu s jasným cílem - přimět je ke střetu

Napsal/přeložil: mbi

24. duben 2017

Skutečnými protivníky Spojených států jsou Rusko a Čína. Proti těm jdou a na ty USA tlačí. Tím, že neustále atakují tyto své dva hlavní soupeře, se je USA snaží zlomit. A následně pak se státem, který neodolal, zkouší uzavřít samostatné dohody proti tomu druhému. I proto Američané rozžhavují situaci v Sýrii a KLDR...

Abychom pochopili, jak takové „lupičské“ bankovní instituce fungují, musíme si uvědomit, že peníze, které půjčí Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo některý ze západních států, pro ně nemají vlastně žádnou cenu, protože vznikají prostě z ničeho. Nejsou kryty žádnými aktivy ani zlatem – a tak v případě, že by dluh nebyl splacen, věřitelský stát o nic nepřijde a docela jednoduše si vytiskne nové bankovky (opět nekryté).

Zato stát, který není schopen uhradit dluh penězi, je přinucen „vyplatit se“ svým přírodním bohatstvím, rozmístěním cizích vojenských základen na svém území, změnou politického kurzu či „správným“ hlasováním v orgánech OSN. Jako příklad splátky dluhu prostřednictvím války lze uvést Hitlerův Reich.

Jak to celé funguje v dnešní mezinárodní politice, vysvětluje v rozhovoru pro informační a analytický portál Postfaktum ruský politik, spisovatel a novinář, zakladatel hnutí Antimajdan a předseda ruské politické strany Партия великое отечество – Velká vlastenecká strana Nikolaj Starikov.

Chcete tím říci, že válka není výrazem konfliktu zájmů, ale výsledkem zadání věřitele?

Válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Je samozřejmě jednodušší a levnější bojovat prostřednictvím cizích rukou. Odpovězme si na otázku, proč současné ukrajinské vedení neustále hovoří o válce s Ruskem a rozsévá kolem sebe semena antiruské nenávisti? To je přece proto, aby se odvděčilo za půjčky poskytnuté Západem Ukrajině. Musí proto v tom lepším případě vyvolávat rusofobii, v tom horším případě pak válku.

Jak velká je pravděpodobnost války?

K tomu, aby válka začala, musí někdo zaútočit jako první. Rusko se to udělat nechystá a ukrajinská vláda na to nemá potřebný potenciál. V případě napadení Ruska by totiž události nabraly takový obrat, jaký by se pro kyjevskou vládu jen stěží dal považovat za příznivý. Úkolem Ukrajiny je proto trvale Rusko provokovat a vtáhnout ho do válečného konfliktu. To je hlavním důvodem nelidského ostřelování civilních budov a střelby na obytné čtvrti měst. Nejde o vojenské cíle či záměry – a i to je důvodem, proč jsou do ukrajinské armády přijímáni zločinci a spodina společnosti.

O to, aby si stát maximálně podmanily, usilují věřitelé velmi důsledně. Připomeňme si příklad Rumunska za vlády N. Causesca. V roce 1989 se mu podařilo splatit všechny zahraniční dluhy Rumunska. Hlavně proto byl ještě tentýž rok svržen podle klasické technologie „barevných revolucí“ a majdanů: neznámí odstřelovači stříleli po demonstrantech a poté, aniž by byli zadrženi, se někam „ztratili“ – a žádné řízení se s nimi nekonalo. Nicolae Ceaușescu byl zastřelen i se svou manželkou – a nové rumunské vedení ihned zažádalo o půjčky (chudé a zadlužené Rumunsko bez prostředků na zaplacení vlastních lékařů, kteří houfně utíkají ze země, a zdravotnictví se tak dostává do kritické situace, si hodlá pořídit americké protivzdušné systémy Patriot za stamiliony dolarů; vojenský rozpočet Rumunska letos přesahuje 3 mld. dolarů – pozn. edit.).

Co Sýrie? Jde tam o stejný příběh?

Tady je třeba zvážit dva rozdílné pohledy. Je možné předpokládat, že té „hlavní světové mocnosti“ dnes vládnou idioti připravení jít do války kvůli článkům na facebooku, aniž by byli schopni pochopit, že tyto příspěvky nemají žádný reálný základ. Takto například Hitler ukazoval 1. září 1939 veřejnosti fotografie „Poláky zvěrsky umučených Němců“, což se pro něj stalo dostatečným důvodem pro napadení Polska Německem. Tady je odpověď zcela jasná: pokud někdo chce, aby byla válka, důvod pro její zahájení si najde.

Uvědomte si, prosím, že připravit takový úder na Sýrii (myšlen útok USA křídlatými raketami na leteckou základnu Šajrát), jaký byl proveden během návštěvy prezidenta Číny v USA, netrvá jeden den. Výsledek útoku je přitom prakticky roven nule – zahynulo několik málo lidí a byla poškozena sekundární struktura jednoho letiště. Šlo tak s největší pravděpodobností o upozornění pro čínského prezidenta, ale i představitele ostatních států, že „světový četník“ nikdy nespí.

Říkáte tím, že světoví bankéři připravují novou válku? Proč?

Položme si otázku: proč je válka pro někoho nutná? Říká se, že americký ministr zahraničí s sebou do Moskvy přivezl ultimátum: buď budete vy, Rusové, s Íránem a Asadem, nebo s „progresivním lidstvem“. Druhá otázka: proč je Asad pro USA tak zásadní postavou? Copak na světě neexistují jiné režimy, které neodpovídají představám a kritériím „americké demokracie“? Co například Saúdská Arábie, kde se pederastům usekávají hlavy na veřejných parkovištích? Útočí na ně USA? Ne.

Znamená to, že stejně dobře by bylo možné nestřílet ani po Asadovi. Příčina tedy není v jeho osobě – jde o principy americké politiky. „Pokud si někoho podmaníme, nebude nám v ničem překážet, i kdybychom ho měli přivést do hrobu“ – toje myšlenka, kterou USA šíří po celém světě. Je to výzva ke kapitulaci, k projevu slabosti a podřízení se.

Ne, Asad není protivníkem USA ani významným činitelem světové politiky – a není to při veškerém respektu k ní ani Sýrie. Skutečnými protivníky Spojených států jsou Rusko a Čína. Proti těm jdou a na ty USA tlačí. Tím, že neustále atakují tyto své dva hlavní soupeře, se je USA snaží zlomit. A následně pak se státem, který neodolal, zkouší uzavřít samostatné dohody proti tomu druhému. I proto Američané rozžhavují situaci v oblastech, ve kterých se v Sýrii nacházejí naši vojáci, místo toho, aby se tam situaci snažili „zchladit“. Z obdobných důvodů pak posílají svoje válečné lodi k pobřeží KLDR, odkud je blízko jak do Ruska, tak do Číny.

Proč přesto nezačala válka na Korejském poloostrově?

Američané jsou připraveni bojovat pouze tam, kde jim nebude kladen větší odpor. Ještě jednou připomínám, čeho vlastně chtějí dosáhnout: chtějí poslat signál a varování celému světu. Pokud se ovšem v důsledku těchto poselství dostanou USA „do louže“, bude efekt přesně opačný, než by chtěly. Proto je třeba plánovat a pečlivě vážit všechny následující kroky. A tyto kroky dnes USA zvažují. V minulých stoletích existoval pojem „politika dělových člunů“: to evropské velmoci posílaly k břehům jiných států válečné loďstvo, které tam buď demonstrovalo „svoji vlajku“, nebo pokud to nestačilo, zahájilo dělostřeleckou palbu na pobřeží. Pokračování této „politiky dělových člunů“ dnes můžeme pozorovat na Korejském poloostrově.

Vracím se teď k otázce týkající se bankéřů chystajících novou válku. Jaká válka by to měla být?

Cílem této války by bylo zničení ekonomických center světa stojících proti Američanům. Jak víte, dolar zahájil svoji cestu za dosažením pozice světové měny díky totálnímu rozvratu evropské ekonomiky (po 2. světové válce – pozn. překl.). K zotročení evropské ekonomiky došlo s pomocí Marshallova plánu, kdy USA poskytly evropským zemím finanční půjčky a tím si je jednak zavázaly, jednak vytvořily poptávku – nejprve po své měně, potom i po své průmyslové produkci, kterou válkou poničené země mohly nakoupit pouze v USA.

Nyní jde o to samé. Ve světě se nashromáždil velký přebytek peněz. Je proto nutno vyvolat válečný konflikt, ve kterém budou spáleny dluhy a zničena ekonomika – v důsledku čehož vznikne u bojujících států zájem o úvěry. A v tomto okamžiku se objeví „bankéři“ a nastoupí „druhý dech“, který nechá ekonomiku USA na pokoji. Protože USA vlastně leží na velikém ostrově – a s žádným reálným nepřítelem nesousedí – budou moci svoji příznivou geografickou polohu plně využít k programu rozvoje.

Existuje k takové válce nějaká alternativa? Může se světová ekonomika a politika ubírat i jinou cestou?

Jistěže existuje. Alternativou je kolaps americké dolarové sféry s následným zákonitým snížením životní úrovně v západní části světa (je třeba dodat, že nejen tam – pozn. edit.). A do toho se jim samozřejmě vůbec nechce. Není náhodou, že Donald Trump šetří na všem, jenom ne na vojenském rozpočtu. Obyvatelé Západu jsou dnes přesvědčeni, že jejich kvalitní život je důsledkem působení „demokratických hodnot a struktur“. Nikdo jim neřekne, že veškerý jejich blahobyt pochází z dalších a dalších emisí světových valut, kdy jeden stát tiskne bankovky a další státy je pak stahují jako svoje zlaté valutové rezervy.

Zdroj: pfact.ru, nstarikov.ru, překlad: mbi, Eurasia24.cz

Zlatý důl uprostřed Evropy

Co všechno si zahraniční firmy u nás v Česku dovolí! Nadnárodní společnosti  si z České republiky udělaly výnosný zlatý důl. Pro západní Evropu jsme zajímaví jen lacinou pracovní silou nebo,  jako vhodný velkosklad Evropy. 

Novodobí otroci v jejich „českých“ továrnách dělají za mzdu, která v jejich v mateřských zemích,  je hluboko pod minimální mzdou. Česká republika je pro ně, jak to bájné Eldorádo. Nemusí Eldorádo hledat někde daleko za mořem. Po staletích marného hledání, bylo konečně nalezeno zde, uprostřed Evropy.

Po „polistopadovém oblouznění“, kdy jsme dostali na pulty ty postrádané banány a toaletní papír, přišlo  rozčarování, dokonce beznaděj.  Místo fronty na banány, citróny a pomeranče, stojíme fronty na pracáku, ty nejchudší pak na postel, či na teplou polívku.  Špehýrkou u dveří, se vystrašeni díváme, zda nezvoní exekutor. Počítáme každou korunu, počítáme dny do výplaty…. Mzdy, které dnes dostáváme jsou směšné, nedůstojné. Po těch polistopadových divokých snech o dalekých mořích a nekonečných plážích, přišlo zklamání. Mzdy nedosahují, ani na ty naslibované rakouské, ale dokonce ani na ty řecké, či portugalské, natož na ty německé. Naše mzdy,  jsou jen na pokrytí těch nejzákladnějších životních potřeb. Půjčujeme si na vše, na vánoční dárky, na svatbu i na pohřeb, na dětský letní tábor, mnohdy i  na camp v Čechách u rybníka….  Exekutoři mají žně. 

Co je ale alarmující, že z důvodů chudoby nezbývá rodinám na školní obědy, na školní lyžařské tábory, na sportovní, či zájmové kroužky. Diskriminace, z pohledu chudoby,  tak provází děti,  již od prvních tříd základní školy.  Společnost se rozděluje….. 

Česká vláda, parlament, ale i média, tak často velmi kritická k situaci v Číně, v Rusku,  na Kubě, najednou mlčí ! EU, ten všemocný dirigent každého našeho kroku, je k rozdílným  mzdám zcela lhostejný. Stránky novin a televizní obrazovky se plní nekonečnými bezduchými seriály, nebo příběhy seriálových hvězdiček,  …ale co je podstatné, se do médií nedostane.

Novodobí otroci dřou u nás nejen v té dnes vzpomínané „Mitasce“, ale na mnoha dalších místech, často zapadlých, zcela bez pozornosti médií či politiků.  I tam dělají za pár tisícovek,   téměř za minimální mzdy. Následně tyto rodiny těchto novodobých otroků, upadají do dluhových pastí,  kolotoč chudoby se roztáčí,  …exekutoři u nás mají žně.

Z České republiky, jak z toho zlatého Eldoráda,  odplouvají pravidelně tučné zisky. Jednou ten přehřátý kotel,  ale bouchne….    

Přemysl Votava, Národní socialisté

Rekord - Z Česka loni odteklo do zahraničí 289 miliard korun na dividendách

red • 2. dubna 2017

Z České republiky loni odplynulo do zahraničí na dividendách rekordních 289 miliard korun. Je to o 62,5 miliardy více než v roce 2015. Částka, kterou si zahraniční vlastníci každoročně od svých společností stahují, poslední dva roky narůstá, upozornili statistici. Dosud byl v odlivu dividend rekordní rok 2011, kdy do zahraničí odteklo 243 miliard korun.

Podle Českého statistického úřadu souvisí výše dividend s vysokou ziskovostí přímých zahraničních investic. Zisky ze zahraničních investic loni přesáhly 398 miliard korun, což představovalo 8,4 procenta hrubého domácího produktu.

Na druhou stranu byl odliv částečně kompenzován přílivem ze zahraničí, a to zejména úroky a příjmy ze zaměstnání. Záporné saldo prvotních důchodů se zahraničím dosáhlo 293,2 miliardy korun.

Podle nedávno zveřejněné analýzy poradenské firmy Bisnode mezi zahraničními vlastníky českých společností dominuje kapitál z Německa, Nizozemska, Lucemburska a Rakouska. Pod kontrolou zahraničních vlastníků jsou v Česku například velké banky či automobilky. Česká spořitelna, kterou vlastní rakouská Erste Bank, loni na dividendách vyplatila 12,8 miliardy korun.

Premiér Bohuslav Sobotka chce odlivu zisků bank do zahraničí zabránit. ČSSD navrhuje ve svém volebním programu zavedení zvláštní bankovní daně, jako má 15 zemí Evropské unie, včetně Německa, Francie, Švédska nebo Británie. „Chceme, aby se banky podílely na financování veřejného sektoru, tedy například školství, dopravní infrastruktury nebo důchodů,“ uvedl dřív Sobotka. Upozornil, že od roku 2000 odplynulo z bank do zahraničí 460 miliard korun ve formě dividend.

Zdroj: Sondy, outsidermedia.cz

Marko Rab

Jakmile rozdělíte svoje síly

a postavíte se bratr proti bratru,

ze svévole, z ublíženosti, z nadutosti,

zahynete! Zahynete!

Radost má bludička z nedobrého,

radost má přízrak ze soumraku srbské duše.

Chystá se, draka že uvidí uchvátit oběť,

neobyčejnou oběť; strašlivě zrak mu plane!

Temně zírá bludička do pusté noci,

zda tam nezahlédne přízraky staré moci.

Přeje si, aby zbylá srbská vůle k žití

shořela na popel. Kazit, ničit ho baví.

Víra je člověku světská domovina,

v ní jsme, jací jsme, smíme být to, co jsme.

Církev je základem srbství už ode dávna.

V ní nemáme strach, že někdo pohřbít nás chce.

Na národnost, víru, ty staré základy, pamatujme

a bratr při bratru i v budoucnu věrně stůjme.

Hoří, hoří! Slavné hradiště hoří!

Zrádce nám do zad smrtící dýku vrazil!

Hle, jaké neštěstí se na nás všechny teď valí!

Jsme ztraceni! Padouch nás naší svobody zbavil!

Z hornolužickosrbského rukopisu přeložila Zuzana Bláhová Sklenářová

Lužičtí Srbové v ČR a ve své původní vlasti

Lužičtí Srbové osídlili na počátku středověku severní Čechy, nejvýraznější stopy jejich identity nacházíme ve frýdlantském a šluknovském výběžku. Zhruba do 15. století se asimilovali s Čechy či Němci. Po celé dějiny dále přicházeli do Čech v rámci migrace.

Lužickosrbskou menšinu v ČR po druhé světové válce tvořilo kolem jednoho tisíce lidí, kteří žijí zejména ve šluknovském výběžku (zejména ve Varnsdorfu (Warnoćicích), Rumburku a Jiříkově). Po druhé světové válce se Warnoćicy staly vedle Budyšína a Chotěbuzi opravdovým střediskem lužickosrbského života. V Československu pracoval spolek Domowina a Lužickosrbský národní výbor. Rozhlas vysílal lužickosrbsky. Vycházela i tištěná média. Od roku 1945 do roku 1951 v České Lípě, Varnsdorfu a nakonec v Liberci fungovalo dokonce lužickosrbské gymnázium. Studenti gymnázia se později stali vůdčími osobnostmi lužickosrbského života (např. spisovatel a novinář Jurij Koch). Jádro menšiny tvořily z části ženy, které přišly po roce 1945 do pohraničí a později i dále do vnitrozemí. Někteří si zachovávají silné vědomí a jezdí za svými kořeny do Lužice. Někteří Lužičané se u nás asimilovali. Přispělo k tomu i to, že české prostředí bylo Lužickým Srbům blízké a že je někteří Češi považovali za Němce.

Nejznámějším Lužickým Srbem v ČR je ing. Tomáš Kmječ, bývalý inspektor Armády ČR a ing. Hanuš Härtel, architekt a místopředseda Společnosti přátel Lužice. V Praze žila dlouhá léta básnířka Mina Witkojc a novinář Jurij Wićaz, v Neveklově básník Jan Ćěsła, ve Varnsdorfu grafička Hanka Krawcec. Za hlavního představitele warnoćické menšiny lze považovat pana Michała Michałka. Další se zas hlásí k české národnosti, takže rovněž nejsou uvádění ve statistikách. Jakýmsi „tutorem" menšiny je Čech Milan Hrabal, vedoucí odboru školství a kultury Městského úřadu, jehož předchůdcem v této bohulibé činnosti byl Karel Macků. Dříve se pravidelně konaly srazy lužickosrbských absolventů varnsdorfského gymnázia. V roce 2001 zde vznikla Varnsdorfská solidarita, petice proti plánovanému rušení lužickosrbských škol s tisíci podpisů. Z místních médií se lužickosrbské problematice věnoval hlavně místní časopis Hlas severu. http://www.luzice.cz

Nacisté: Vystěhovat Lužícké Srby z jejich vlasti a pak je germanizovat

 Během světové války byla řada lužickosrbských kulturních a osvětových pracovníků uvržena do vězení. Veškerý národní život byl potlačen, dětem bylo zakázáno mluvit mateřským jazykem ve škole i mimo školu, byl vydán i zákaz nosit národní kroje a zpívat lužické písně. V rodinách byly dělány prohlídky a lužickosrbské knihy byly odváženy ke zničení. Při okresním úřadu v Budyšíně bylo zřízeno dokonce zvláštní protisrbské oddělení (Wendenabteilung), které řídilo akce proti Lužickým Srbům. Konečným plánem nacistů bylo vystěhovat Lužické Srby ze své vlasti do Alsaska, nasadit je do dolů, těžkého průmyslu a poněmčit je. http://www.luzice.cz  K dosažení takovéhoto cíle napomáhalo překládání lužickosrbských učitelů a farářů do nitra Německa. Na jejich místa  úřady pak posílaly Němce, kteří začasto neuměli místní jazyk.

Dnešní osud Lužických Srbů

Pokračující těžbě uhlí ustupuvaly lužickosrbské vesnice. Většina jejich obyvatel odcházela do německého prostředí. Tam směřují i lužickosrbští nezaměstnaní. Lužickosrbský jazyk je jen jedním z předmětů vyučovaných na školách v Lužici. Lužičtí Srbové v současnosti, jak ostatně již celá desetiletí, zápasí o zachování výuky v lužickosrbském jazyku. Připravovaná reforma, pokud by byla uskutečněna, povede k tomu, že v Dolní Lužici ze 27 škol zbude pouze jedna jediná. Podrobněji o úsilí Lužických Srbů zachovat výuku v lužické srbštině mluví  nedávná petice, s níž se na českou veřejnost iniciátoři obrátili s žádostí o pomoc. Celý text petice jsme publikovali v Českých národních listech, květen, červen 2017.

Proces nenásilné a postupné germanizace Lužických Srbů pokračuje. Přesto lužickosrbský národ dále existuje a bojuje o svou existenci.

K jeho záchraně je třeba především změnit zásadním způsobem přístup Německa k němu. Má-li SRN dost peněz pro německé menšiny po celé Evropě, měla by mít i peníze na zajištění podmínek pro další rozvoj lužickosrbského národa, zvláště  když původní sídelní území Lužických Srbů je již delší dobu  součástí německého státu.

Iniciatiwa Serbski Sejm

Lužickosrbský „Sejmik“, tedy volený celonárodní lužickosrbský zastupitelský sbor, je v Lužici téma diskutované roky. Má ovšem své odpůrce i zastánce. Z těch někteří vloni sestavili skupinu nazvanou „Iniciatiwa Serbski sejm( (ISS), jež už přímo usiluje přivést Lužické Srby ke zřízení společného zastupitelského orgánu s politickou agendou. Představitelé ISS jsou přesvědčeni, že dosavadní lužickosrbské politické zastoupení, představované Domowinou, potažmo Založbou či centrem Witaj, nestačí. Mluvčí ISS Měrčin Walda a Hanzo Wylem Kell pravidelně rozesílají informační e-maily s tiskovými zprávami o své činnosti (důsledně trojjazyčnými s rovnocenným zastoupením horní i dolní lužické srbštiny a ovšem němčiny)¹.  Některé z nich ČLV zprostředkoval v minulých číslech (ČLV 11-12/2016, 1/2017), aktuálně informujeme o posledních akcích skupiny:

Podle tiskové zprávy z 30. ledna byli v sobotu 28. ledna v prostorách wojereckého zámku jmenováni členové Rady starších (Rady starostow), připravovaného Lužickosrbského sněmu. Při obřadu se každý zavázal, že bude

1) (podle hornolužickosrbské verze) zodpovědně, cestou „demokracie zdola“, transparentně, inovativně a kriticky pracovat k vybudování Lužickosrbského sněmu a tím působit pro blaho lužickosrbského „společenského celku“ (towaršnostneho cylka), uchovávat jej při životě a snažit se o budoucnost dobrou pro generaci vnuků („wnučkokmany přichod“);

2) (podle německé verze) působit pro blaho lužickosrbského společenství (sorbischen/ wendischen Gemeinwesens)²  a jakožto starší zodpovědně a kriticky uskutečňovat zřízení demokraticky legitimizovaného zastoupení Lužických Srbů - Serbského Sejmu, aby to odpovídalo dříve formulovanému cíli: vybudovat lužickosrbskou občanskou společnost na principu „demokracie zdola“ (basisdemokratisch), transparentní a vstřícnou inovacím, jako nejlepší základ pro zachování živé lužickosrbské kultury a dobré budoucnosti pro vnuky (enkeltauglich).

V úvodu přednesl prof. Klaws Thielmann, sám později jmenovaný členem rady, přesvědčení, že Lužice by se díky Sněmu mohla stát modelovým regionem mezinárodního významu a vlivu, vyznačujícím se otevřeností a porozuměním mezi národy a kulturami, sociální soudržností a ochranou sídelního území. Následující řečník dr. Měrčin Walda zdůraznil znovu potřebnost Sejmu a informoval o dosavadním vývoji. Nově jmenovaní členové rady poté obdrželi jmenovací dekrety a od dívek v národních krojích květiny. Rada se nyní skládá z 19 členů věku od 19 do 85 let ze všech končin Lužice. Jsou mezi nimi sedláci, studenti, profesoři, učitelky, důchodci, biorolník, pojišťovací makléř, fyzik či několik lékařů. Někteří jsou členy politických stran, jiní jsou aktivní v církvích a náboženských společnostech.³

Událost byla zakončena tiskovou konferencí, na níž promluvil dr. Hartmut Leipner, dolnolužickosrbský starší z Chotěbuze. Přirovnal Radu ke kulatému stolu z doby převratu v roce 1989 a sdělil, že nyní bude co nejrychleji následovat organizace voleb a ustavení prozatímního parlamentu (předparlamenta). Kulturní rámec programu představovala slavnostní hudba - zpívala Hilža Zyndžina a hrál klavírista Aleksandr Pólk.⁴

ISS vydala a 3. února 2017 předala vládě Svobodného státu Sasko stanovisko k situaci lužickosrbského národa. Materiál je reakcí na oficiální žádost vlády o „spolupráci při sestavení 5. zprávy saské vlády o situaci lužickosrbského národaK a vyjadřuje se především k lužickosrbskému národu jako autochtonní menšině (její národní identitě, k demokratickému procesu Serbski Sejm), k jeho politickým aktivitám, k lužickosrbskému jazyku a zvláštnímu významu jeho uchování a používání, k další lužickosrbské výchově, vzdělávání a vědě.

ISS cituje nejnovější statistiky Lužickosrbského školského spolku (Serbske šulske towarstwo), které dokládají, že počet lužickosrbských dětí, znalých mateřského jazyka, v letech 1995-2015 poklesl o víc než polovinu. Zároveň je existenčně ohroženo lužickosrbské školství v nynější formě následkem akutního nedostatku učitelů: asi v polovině lužickosrbského sídelního území v Sasku již dnes není vůbec žádná nabídka lužickosrbského vzdělávání. ISS uvádí, že jazykovědci očekávají, že nedojde-li k rozhodné změně směru, brzy tam nebudou žádné lužickosrbské děti znalé mateřského jazyka. Stávající opatření na podporu lužickosrbských kulturních institucí se podle ISS dlouhodobě ukazují jako dysfunkční a z hlediska ústavně právního i s ohledem na investované prostředky se situace jeví jako neuspokojivá.

Pro zmapování situace uspořádala ISS 14. ledna veřejné setkání na nejvyšší úrovni k lužickosrbskému vzdělávání, při němž byl vypracován katalog požadavků na dlouhodobě účinné zajištění lužickosrbského vzdělávacího systému, který ve svém stanovisku podali saské vládě na vědomí jako konkrétní návrh. Ve třech bodech s dalšími podbody jsou formulovány požadavky na dosažení celospolečenské úmluvy s cílem zachování lužickosrbských jazyků jako společného kulturního dědictví Saska, v rámci vzdělávání dospělých zřízení jazykové školy podobné stávající dolnolužické,⁵  v ohledu vzdělávání učitelů zřízení dvou míst akademických pracovníků pro intenzivní výuku jazyka, obnovu zrušené profesury literatury a dějin Lužických Srbů, zřízení profesury sorabistiky v Drážďanech a Postupimi a zásadní zlepšení financování hostujících přednášejících z domova i zahraničí. Další požadavky se týkají akutní potřeby výuky jazyka u jazykových i odborných učitelů, adekvátního vybavení Ústavu sorabistiky na univerzitě v Lipsku, zřízení fondů na podporu dopravy žáků do škol s lužickosrbským vyučovacím jazykem a studentských stipendií do sousedních zemí. Požaduje se zřízení spojeného studia sorabistiky v Chotěbuzi a Budyšíně podle vzoru univerzity ve Frankfurtu nad Odrou; dalším požadavkem je kulturní a vzdělávací autonomie, přičemž Serbski Sejm by měl spravovat rozpočet a spolurozhodovat o umístění lužickosrbských učitelů (aby přišli přednostně do škol s lužickosrbským vyučovacím jazykem), o plánování školské sítě a o změnách specifického učiva, které respektuje historii a situaci Lužických Srbů.

ISS žádá, aby se při přípravě nových zákonů bral ohled na tyto potřeby a aby se revidovala dosavadní praxe. ISS s odkazem na citované studie konstatuje, že je nutné založení Sněmu, protože stávající zastoupení v zastřešujícím svazu Domowina nevyvíjí nezbytnou činnost a lužickosrbská identita nadále degeneruje. Odkazuje na své dosavadní akce a na dostupnou literaturu a odborné i politické dokumenty.

Připravila Zuzana Bláhová-Sklenářová, Česko-lužický věstník, č.2/ únor 2017, str. 10-12

¹  O své činnosti informuje ISS na webových stránkách < http://serbski-sejmik.de >, rozesílané e-maily jsou však obsažnější než tiskové zprávy zde zveřejňované.

²  Pojem Gemeinwesen definuje německá Wikipedie odkazem na starořímský pojem respublica a stejně jako v případě výše uvedeného towaršnostneho cylka jde nejspíš o snahu vyhnout se pojmu národ, s nímž by v tomto případě byl spjat základní spor, zda Lužičtí Srbové jsou národ jeden, anebo dva.

³  Známá je například aktivistka proti odtěžení lužickosrbských vsí Edith Pjenkowa z Rowného u Slepého, někdejší ředitel Lužickosrbského muzea a dudák

⁴  Záznam obřadu je uveřejněn na Youtube:

https://www.youtube.com/channel/ UChWeYUNW-uI86Xwl lCLf3zA

⁵  V Horní Lužici byla taková škola v Minakale, ale zanikla již v devadesátých letech.

Serbski Sejm, členové Rady starších

Michal Domanja, Józo, Silwija Stephanowa, Čorny Cholmc, Renej Kochan, Kokrjow

Tomasz Nawka, Budyšín, Klaws Thielmann, Erfurt, Chasow, Maks Hasacki, Dešno,

Ignác Wjesela, Chrósčicy, Beno Paska, Pančicy-Kukow, Edith Pjenkowa, Rowno,Fryco Libo, Most, Hartmut Leipner, Chotěbuz, Halle, Arnošt Wirth, Biskopicy, Marija Kubicowa, Budyšín, Petr Měrčink, Drážďany, Till Wojto, Chotěbuz, Měrko Domačka, Serbske Pazlicy, Pětr Bjarš, Nowa Čichoňca,Pawol Rota, Ralbicy, Dietrich Lusici, Cerkwica.

Kdo jsme

České mírové fórum (ČMF) bylo zaregistrováno jako občanské sdružení dne 26. 6. 2003 v Praze.

Jeho členové se veřejně vyjadřují k otázkám celosvětového míru a vnitřní i mezinárodní politiky vůbec. ČMF pořádalo během své existence několik mezinárodních mírových konferencí na podporu míru v Iráku a vydalo řadu politických prohlášení na podporu míru v Sýrii.

České mírové fórum je jako společný dům ve vlastnictví občanů, kteří prosazují svou bezpečnost a bezpečnost své země, každý podle svých sil a možností, způsobem, který považuje za vhodný, a svou bezpečnost a bezpečnost ČR vidí v podmínkách pro život v míru. Cílem ČMF je zahraniční politika ČR podle potřeb občanů.

Naše motto:

"Žít v bezpečí a jako dobří sousedé spolupracovat ke vzájemnému prospěchu."

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně:

Místopředsedové:

Petr Schnur, MA, PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D.,

Poradní sbor:

plk. v.v. Jiří Bureš, předseda Asociace Vojáci proti válce

Ing. Karel Janda, čestný předseda Národní rady Klubu českého pohraničí, z. s.

Mgr. Eduard Zeman, bývalý ministr školství mládeže a tělovýchovy ČR

Spolupracující organizace:

Asociace Vojáci proti válce, http://www.vojaciprotivalce.cz/

Světová rada míru, http://www.wpc-in.org/ Aliance národních sil, http://www.aliancens.cz/

Formuje se další vlastenecký subjekt:

Národní socialisté na III sjezdu strany

U příležitosti 120. výročí strany národních socialistů (1897), byl do Teplic svolán III. řádný sjezd strany, Národní socialisté – LEV21.  Slavnostně vyzdobený hotel Prince de Ligne uvítal na jednání 100 delegátů a pozvané hosty z dalších spřízněných politických stran a z vlasteneckých organizací. Po české hymně si delegáti vyslechli zprávu předsednictva o činnosti strany od posledního sjezdu.

Ve zprávě a z vystoupení delegátů a hostů byly připomenuty, jak ideály národního socialismu, na které strana navazuje, tak i současný stav české společnosti. 

Delegáti konstatovali, že současná politika postrádá slušnost a morálku. Mizí úcta k práci, úspěch jedince je měřen jen ekonomickým postavením.  Byly připomenuty i otázky národní a sociální, které  musí  mít na zřeteli  prospěch celého národa. Zejména otázky národní jsou potlačovány,  je vytvářeno jen zdání demokracie. Media manipulují s veřejností. Současná podoba EU vede jen k omezení suverenity národních států. EU  přihlíží nečině k migrační invazi, která ohrožuje budoucnost Evropy.  Evropou dnes kráčí  strach, lidé umírají na ulicích.

V diskusi bylo připomenuto, že tisíce národních socialistů padlo v boji za svobodu naší vlasti. Každý z těchto hrdinů si zaslouží naší úctu. Na sjezdu byl připomenut i odkaz takových osobností národního socialismu, jako byl  Václav Klofáč, Dr.Edvard Beneš, či komunisty popravená dr.Miladu Horáková.

Mezi oceněnými delegáty za věrnost národně sociálním ideálům byl i Dr. Bohdan Babinec, jehož zásluhou, byl nedaleko pankrácké věznice na Praze 4, vybudován před několika lety důstojný památník Dr. Milady Horákové. Dalším oceněným byl i význačný vědec, ale i  přední čs. atletický reprezentant RNDr. Viktor Trkal CSc.

Delegáti sjezdu zvolili v průběhu sobotního jednání nové vedení strany. Předsedou strany byl zvolen Jaroslav Král, statutárním místopředsedou Petr Benda. Dalšími místopředsedy byli zvoleni Přemysl Votava, Ivan Šterzl, Zbyněk Holub, Stanislav Vondráček. Ústředním tajemníkem  byl zvolen Jaroslav Andres. Byl zvolena i nová ÚR a další orgány strany.

 Rozhodnutím delegátů byl zkrácen  název strany, na „Národní socialisté“. Jak název, tak i nový znak strany vychází z národně socialistické tradice.  Delegáti v závěru jednání schválili Stanovisko strany k posílení národní bezpečnosti a Stanovisko k zásadní reformě a demokratizaci EU.

 Národní socialisté

Jaké problémy má další česká historická strana, KSČM?

Co se to děje s Vratimovským odborným seminářem?

V minulých dnech byla umístěna na stránkách KSČM a následně cestou ÚV rozeslána pozvánka na „Vratimovský odborný  seminář“. Mnozí vycítili, že s ním něco není v pořádku a začali se dotazovat. Abychom dál neodpovídali jednotlivě, píšu toto docela stručné vysvětlení.

Nejdříve kratičce připomenu, jak vznikal.

V roce 1990, když se mnozí v té hysterii báli i komunisticky mlčet, založili jsme tento seminář.

Objel jsem tehdy celý okres, všechny kulturní domy a střediska, ale nikdo mě s touto akcí nechtěl. Znali jsme se, viděl jsem, že je to mrzí, ale bojí se a chápal jsem je. Přístřeší mi (nám) poskytli jen ve vratimovském Kulturním domě.

Zájem časem rostl, a tak jsme se několikrát stěhovali do větších a větších prostor, což bylo samo o sobě nevídané, neslýchané. Stěhovali jsme se, ale z úcty jsem ponechal název „Vratimovský...“ ( což mnozí nechápali).

Od počátku účast velkých levicových intelektuálů pomáhala straně emancipovat se, zvednout hlavu, uvědomit si, že nejsme sami, že zdravý rozum ještě žije! Postupně získávat zpět zcela otřesené sebevědomí.

Postupně se Vratimovské odborné semináře staly obecně respektovaným pojmem a nezpochybnitelnou hodnotou. Přicházely tam ta nejzvučnější jména. Namátkou jich několik připomenu: prof. A. Červinka, L. Vacek, J. Kojzar, generálové Havala a Marek, V. Jumr, V. Samek, J. Ungerman, prof. Keller, prof. Krejčí, doc. Švihlíková, doc. Čuba, doc. Hurta, doc. Eichler, doc. Žantovský, doc. Grebeníček, M. Opálka, MUDr. I. David, Zd. Zbořil, T. Spencerová, L. Procházková, M. Obrtel, J. Skála, L. Blaha, B. Ondruš, prof. Staněk, doc. Chmelár, doc. Dinuš, arm.gen. M.Vacek, prof. Doleček.....

Přednášeli i hosté z Německa, Polska, Ukrajiny, Ruska, Řecka, Kuby, mezi nimi třeba legendární velitel 1. Čs.partyzánské brigády J. Žižky D. B. Murzin a gen.tajemnice KKE A.Papariga. Mnozí další napsali exkluzivně pro Vratimovský seminář skvělé texty, mj. L. Štrougal, Fr. Nevařil či prof. Choma. Pro případný následující tradiční Vratimovský odborný seminář jsme zvažovali oslovit k účasti a požádat o vystoupení další „názorové autority“, například doc. Valenčíka, J. Schneidera, M. Kollera, J. Baštu, Vl. Vondrušku, doc. Škvrndu či J. Banáše.

Budovali jsme Vratimovský seminář jako ryze odbornou záležitost.  Bylo našim cílem společně s těmi nejuznávanějšími osobnostmi přemýšlet o tom, KDE JSME, PROČ TAM JSME A JAK Z TOHO VEN. Hledat a formulovat levicová východiska z problémů, které nás obklopují – doma i ve světě. Pomáhat oživovat levicovou, marxistickou teorii. Ukázalo, že právě tím jsme straně prospěli nejvíce.

Okolo Vratimovských seminářů se vytvořila jakási neformální síť levicových intelektuálů, kteří spolu debatují, vyměňují si argumenty, informace a názory, a vztahy v této „partě“ fungují.

Časem ale  Vratimovské semináře začaly vadit!

Vždyť oni ti levicoví intelektuálové jsou mnohdy levicovější, radikálnější, jasnější, odvážnější a srozumitelnější, než někteří představitelé našeho vedení.

Takový stav se nerad vidí, natož trpí!

A začal se hledat způsob, jak tomu udělat přítrž, jak dostat seminář pod „svoji“ kontrolu. Nejsnadněji to jde ekonomickou cestou.

Zpočátku byla akce financována třetinovým dílem – OV, KV a ÚV. Pak, za předsedování V. Filipa skončilo financování podílu ÚV. Pomohli europoslanci, nejdříve J. Maštálka, pak K. Konečná. Ta však dala najevo, že bude mluvit do obsazení přednášejících, jinými slovy... „kdo by tam měl a kdo neměl být“. To jsme neakceptovali a peníze nebyly. Najednou jsme s překvapením registrovali, že někdo jiný, kdo se seminářem neměl v jeho historii nikdy nic společného, začíná za našimi zády vyjednávat o semináři a kontaktovat možné hosty – referenty. Předseda V. Filip pak na setkání komunisty a sympatizanty 6. 3. v Ostravě na dotaz, proč v roce 2016 nebyl Vratimovský seminář, odpověděl. Asi proto, že ho organizátoři nezorganizovali. My ho ale podporujeme a už jsme se domluvili se Sváťou Recmanem ( bývalý poslanec a dvě období náměstek hejtmana), že ho zorganizujeme a to ve prospěch programu k volbám. Cudně pomlčel, že organizátory drželi v šachu penězmi. Ty jsou třeba všude, ale Vratimovský odborný seminář –  několik posledních let už s téměř 500 účastníky (naposledy 494) – je příliš velká a nákladná akce, kterou nelze udělat na koleně s minimálními náklady.

Uvidíme, snad se „ukončit dějiny“ skutečných Vratimovských odborných seminářů, této výkladní skříně KSČM – jednou provždy - nakonec nepodaří a umíráček mu zvoní jen zdánlivě, jaksi pro výstrahu. A také jako výpověď o poměrech ve straně.

Ale i kdyby, tak tu Vratimovské semináře mají své následovníky, potomky, pokračovatele  – Litoměřice, Jihlava, Brno a dlouhá léta tu je Pražská teoreticko-politická konference .

Nepíšu toto sdělení s nějakým potěšením. Doporučovali jsme, nazvěte si to jinak, nepoužívejte tu osvědčenou značku. Chápu, že jim to nedalo. Počítají s tím a spoléhají na to, že jim zavedený název přiláká část tradičních účastníků, kteří přijížděli z celé republiky i ze Slovenska, ale i lidi z akademické obce a studenty vysokých škol.

Píšu to v reakci na dotazy, aby – kdo chce – věděl, že nejede na tradiční Vratimovský odborný seminář, který poprvé neorganizují jeho tradiční organizátoři, kteří mu dali vzniknout a celá léta se ho snažili vylepšovat.  A ti, co na tento alternativní seminář přijedou, budou srovnávat s tím skutečným. Účast, atmosféru, organizaci i obsahovou kvalitu. Tolik na vysvětlenou a je na každém, aby si udělal svůj vlastní názor! Je nejvyšší čas si už začít na všechno, co se děje ve straně, dělat vlastní názor. Signálů, že není vše v pořádku, přibývá! A nese to i své důsledky. Ten poslední, výsledek krajských voleb, byl až alarmující! Karel Klimša

Zrušení církevních restitucí

Církevní restituce nebyly žádnými restitucemi, v tom zákonu se to ani nepokoušejí jeho autoři tvrdit. Ten majetek nikdy církvím v pravém slova smyslu nepatřil, vznikl a byl udržován z veřejných rozpočtů. Církev ho měla pouze k užívání a panovníci, jako například císař Josef II, jí ho postupně odebírali.

Církevní majetek byl často pořizován díky nátlaku a útisku (klatby, křížové výpravy, povinné desátky, čarodějnické procesy atd.). Navíc významná část české šlechty, ale i dalších nekatolických obyvatel země, byla nucena opustit naši zemi i po prohře v bitvě na Bílé hoře.

Zákon ohrožuje samotné základy České republiky, poráží myšlenky otců zakladatelů Československé republiky, je diskriminační vůči jiným právnickým či fyzickým osobám, vytváří neodůvodněnou materiální základnu pro jisté politické síly z prostředků všech, prolomuje hranici Února 1948 a de facto prohlašuje dekrety prezidenta Beneše za zdroj bezpráví.

Církvi se vracely majetky, které církev ukradla tzv. kacířům. Nejprve jim tento nakradený majetek vzal po právu císař Josef II. Zbytky pozemků vzal církvi první československý prezident T. G. M. v 1 a 2. pozemkové reformě. Komunisté žádný majetek znárodnit ani zkonfiskovat nemohli. Církev už de facto žádný majetek nevlastnila. Od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.

Taková je historická pravda. A dnešní vládní a parlamentní tzv. politici vydali církvi majetek ještě z dob Josefa II. A finanční náhrady za neexistující újmy.

Již v roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků. Ale církev to zkoušela stále znovu a znovu a současná vláda jim protiprávně vydala majetek, na který už církev nemá právo zhruba 230 let!

Finanční náhrada byla zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanovena paušálně v celkové výši 59 mld. Kč. Tato částka se však ve svém konečném důsledku výrazně navyšuje, neboť počínaje druhým rokem splácení, tj. od roku 2014, je nesplacená částka finanční náhrady zvyšována v závislosti na inflaci tak, aby byla zachována reálná hodnota ročních splátek.

Takzvaná „restituce“, to byl dar náboženským sektám, a to prostřednictví jejich členů, kteří se hloupostí a naivitou voličů dostali v určitou chvíli do sněmovny.

Církve pohotově založily akciovky k podnikání s předaným majetkem a je zřejmé, že zisky půjdou do Vatikánu. Církve by rozhodně měly mít zakázáno podnikat! V Německu, Rakousku a téměř všude se církve financují samy a NESMÍ podnikat. Jejich farníci jim přispívají a ony si část příspěvků mohou odečíst z daní, to je vše.

Drtivá většina občanů považuje církevní restituce za nemravné a nesouhlasí s nimi. Přesto byl tento zákon Parlamentem schválen a dnes Ústavním soudem posvěcen. Vyplývá nám z toho jediné. Věty obsažené v článku 2 Ústavy ČR jako: Lid je zdrojem veškeré státní moci. ….Státní moc slouží všem občanům…., nejsou v praxi naplňovány“.

Současná Ústava neslouží všem občanům ku prospěchu. Je koncipována ve prospěch vládnoucích stran a jejich mecenášů.

Tento restituční zákon je skandální a vládní koalice, s naprostou menšinovou podporou veřejnosti, neměla právo samostatně rozhodovat o tak závažné otázce.

Nadějí je, že každý špatný zákon se dá změnit novým zákonem.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS

Asociace národních sil má ve svém volebním programu ještě několik překvapení. Mezi ně jistě též patří zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství. –red.

Skupina moslimov zaútočila železnými tyčami na procesiu kresťanov v Španielsku

Star tv zverejnila na svojom youtube profile video, v ktorom skupina moslimov za pokriku “Alláhu akbar” zaútočila na kresťanov sláviacich Veľkú noc v španielskom meste Sevilla. Útočiaci moslimovia zranili desiatky ľudí a ničili kresťanské symboly. Moslimovia boli vyzbrojení železnými tyčami a s nimi zaútočili na procesiu kresťanov – toto je dnešná multikultúrna Európa a prejav budúcnosti v Európe s moslimskou nadvládou. Incident sa mal odohrať 14. apríla, na Veľký piatok. Správu o tom priniesli viaceré svetové médiá, medzi nimi aj Daily Mail

Brutálny incident sa udial počas nočnej procesie krížovej cesty, ktorou si na uplynulý Veľký piatok kresťania v španielskej Seville pripomínali umučenie a smrť Ježiša Krista, a na ktorej sú už tradične prítomní v hojnej účasti počtom niekoľko stoviek až tisícov ľudí.

Bezpečnostné zložky Seville v súčasnosti prosia aj užívateľov sociálnych sietí, aby poskytli viac informácií ako aj fotografií či videí svedkov útoku na náboženské slávenie. Podobný incident sa udial aj v meste Marbella, kde bitka viedla k teroristickému poplachu počas náboženských slávení.

Sevilla 17. apríla 2017 (HSP/Dailymail/Foto: EPA (euronews)), hlavnespravy.sk

Sen Německa o nadvládě v Evropě se stává skutečností

Michael Heseltine

Dmitrij Něrsesov,

25. března při příležitosti 60. výročí EU se v Římě konal slavnostní summit EU - ale už ve zkrácené podobě, bez Británie. A den předtím v Londýně byl slyšet hlas britského politika patriarchy Lorda Heseltina, který varoval: Právě Německo má velkou šanci realizovat svůj sen o úplné dominanci v Evropě. Co nebylo dosaženo ve druhé světové válce, může být  získáno mírovými prostředky.

Oslava 60. výročí EU měla velmi symbolické detaily. Například na setkání v Římě neudělalo 27 evropských lídrů jediné gesto, prokazující solidaritu s Británii, která byla před několika dny postižena teroristickým útokem jednotlivce.  Zdá se to být jasné: Británie se nezúčastnila římských oslav a obecně opustí EU. Nicméně takové přehlížení londýnské tragédie nedávnými spojenci vypadá významně.

Stojí za pozornost, že účastníci summitu byli přijati ve Vatikánu papežem. Ve svém projevu papež zdůraznil, že „organizace umírají, nehledí-li do budoucnosti.“ Předpokládá se, že toto gesto je také docela symbolické: přikládá (dále jen - kontinentálnímu) evropskému projektu duchovní, či spíše náboženský rozměr, něco jako „boží záměr“. To je z hlediska pozice EU v moderním světě velmi důležité.

Mezitím se blíží datum zahájení úředních postupů „BREXITU“. Londýn ve středu plánuje použít článek 50 Smlouvy o ES. Za této situace bude mnohem tvrdší postoj Bruselu proti odchodu Británie z EU. To znamená, že nejvyšší evropští představitelé zřejmě mají v úmyslu „potrestat“ Brity. Tvrdí, že postoj EU při jednáních s Londýnem bude „tvrdý“ a „bez naivity.“

Tato fráze, že EU nebude „naivní“, se stala téměř oficiálním sloganem, jak byla opakována různými evropskými činiteli, včetně Evropské komise i předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem. Britský tisk věnuje této skutečnosti pozornost, zjevně chce připravit veřejné mínění na to, že proces „BREXITU“ nebude bez bolestivých a hořkých sporů.

V této souvislosti vyvolal značný zájem neočekávaný komentář patriarchy britské politiky  83-letého konzervativce Lorda Heseltina, ve kterém popsal chmurné dalekosáhlé důsledky odchodu Británie z EU.

Hlavním smyslem toho, že Británie opustila EU, je skutečnost, že zanechala Evropu napospas Německu. Napříště Berlin dostane šanci konsolidovat kontinentální Evropu pod svým vlastním vedením. Podle názoru Lorda Heseltina nebylo tohoto strategického cíle dosaženo v Německu během druhé světové války Hitlerem, ale teď může být téhož cíle dosaženo mírovými prostředky. „Německo prohrálo válku, ale dáváme mu do rukou šanci vyhrát mír.“ - řekl politik.

Podle logiky Heseltina, význam evropské integrace spočíval nejen v konstrukci sjednocené Evropy, ale v neposlední řadě v odradění německých ambicí. A v tom hrála nejdůležitější roli Británie, jejíž účast v Evropské unii umožňovala zachovat evropskou rovnováhu. Výstup Velké Británie z Evropské unie odstraní všechna omezení Německa. A to znamená „zradu“ cílů a ideálů, za které Britové bojovali ve druhé světové válce. Tak usuzuje Lord Heseltine.

Toto tvrzení si zaslouží analýzu.

Za prvé, skutečností je pozoruhodný návrat aktuální politické debaty do podmínek a logiky specifických  do poloviny minulého století. Dojemné vzpomínky na události před 60 lety pěstované v EU, postavil Lord Heseltine proti dalším obrázkům z minulosti. Připomněl Evropanům podmínky, v nichž se evropský projekt narodil a pro řešení jakých úkolů byl určen. A slovům papeže, že organizace „zemřou, pokud nehledí do budoucnosti“, oponoval tezí o podobném nebezpečí při zapomínání na minulost.

Za druhé, velmi zajímavý je odkaz Heseltina na něco takového jako je „evropská rovnováha“. To je - velice starý výraz, svého druhu šifra, ve které je skryta téměř celá evropská historie: ve snaze o dosažení této proslulé rovnováhy spolu Evropané bojovali po stovky a stovky let.

Není náhodou, že při růstu a vývoji evropské integrace, EHS a pak EU byla samotná koncepce rovnováhy zapomenuta. A to tak, že za nejdůležitější princip není považována rovnováha, ale integrace demokracií. Vyhlašuje se, že právě tato integrace Evropy zajistila nejdelší období míru v historii. To je jeden z „oficiálních sloganů“, věnovaných aktuálním oslavám.

Ale Heseltine opět vytahuje na světlo zapomenutou „rovnováhu“, varujíce: duchy minulosti nikam nezmizely,  problémy a rozpory, které způsobily dvě světové války, nebyly překonány. Podařilo se je udržet pod pokličkou až do dnešního dne, ale teď, při vystoupení Velké Británie z Evropské unie, jsou mechanismy jejich zadržování rozbity. Takže nebuďte překvapeni, pokud se po určité době historie vrátí.

Pro ilustraci toho, co je v sázce, je možné uvést známou formuli Adolfa Hitlera, který popisuje evropskou politiku: Francie se snaží zabránit dominanci Německa a Británie se snaží, aby se na kontinentu zabránilo vzniku jedné dominantní síly.

Pokud jste si přečetli prohlášení Lorda Heseltina se zvážením této formule, můžete vidět, že jeho slova jsou velmi vážným varováním adresovaným Německu: Ano, Britové odešli z EU a ztratili zadržovací mechanismy proti nárokům Berlína. Ale nezapomněli jsme  na poučení z minulosti a stále je pro nás německá nadvláda na kontinentu nepřijatelná. Takže budeme připraveni použít i jiné mechanismy, metody a techniky, aby se tomu zabránilo.

Zdá se, že Evropané to chápou. Proto si nekazili oslavu v Římě soustrastmi adresovanými do Londýna.

 27.3.2017     https://www.pravda.ru/world/europe/european/27-03-2017/1328698-europe-0/ Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf.

Jsme kolonií v rámci EU?

Mnislav Zelený

Rozum mi zůstává stát. Již v mém článku „Pomáhat Evropské unii? Ani náhodou“ v Lidových novinách 28. 12. 2011 jsem psal o kvalitě výrobků a potravin, které nám sváží západní Evropa. Prý máme jiný jazýček, říkají nestydatě, i jinou chuť, jako bychom byla jiná rasa. Prostě pro méněcenné členy Evropské unie stačí méněcenné potraviny a navíc ještě dražší než jejich kvalitnější produkty prodávané i pod stejným názvem. Tehdy v roce 2011 jsem napsal: „K Vánocům jsem si koupil ořechy z dovozu. Suché, nechutné jako piliny. Na zadní straně balíčku jsem si totiž nevšiml, že návod k použití je jen pro země východní Evropy. Tedy pro ty méněcenné, kteří podle bruselských byrokratů mají přece jiné, asi méněcenné chutě. Asi máme jiné jazyky a jiné chuťové buňky, kdy lískový ořech anebo pomerančový džus chutnáme jinak. Nám prostě stačí drek, bídná kvalita nebo staré neprodejné zásoby.“

A naše vláda po léta nečinně přihlíží a je jí jedno, co jeho obyvatelé, kteří ji zvolili, jedí. Jsou totiž vůči vůdcům EU tak poddajní a úslužní, až se vnucuje to slovo poddaní. Rozšíření této unie bylo zejména, pro ty, kteří to ještě nepochopili, především rozšíření jejich trhů. Vždyť jak nyní všichni víme, vyrobit není už dávno žádný um v jakémkoliv množství, ale udat výrobky, to je již problém. A my jsme se naivně domýšleli, že budeme s nimi rovnocenní, hlavně pod vidinou různých unijních podpor a tendrů. Jenže to jsou jen lákavá pozlátka oproti miliardovým odvodům zisků jejich nadnárodních firem do svých bank. Již téměř třináct let po přijetí do unie denodenně vidíme u nás v jejich řetězcích západoevropské potravinové výrobky, kde evidentně v popiscích k určení států drze stojí pouze zkratky zemí té podřadnější, východní části Evropy. Jistě to všichni dobře znáte, jak na obalech třeba džusů u nás prodávaných figurují pouze značky CZ, BG, H, HR, RO, SK a ne třeba D, F, NL, A či L.

V těchto dnech se naši představitelé v rámci Visegradské čtyřky konečně po třinácti letech rozhoupali a odvážili se k bídné  kvalitě, kterou ze západu kupujeme, vznést dotaz. Ani ne stížnost, ale pouhou poníženou supliku na naše západní sousedy. Se zlou se potázali. Taky jak jinak to mohlo dopadnout, že? Tak se přece bezohledně a povýšeně chová silnější partner, ne ten rovnocenný. A nějaká solidarita? Cha, cha, cha!! Ani nápad. Musí přece chránit zejména své mocné obchodní a výrobní společnosti a ne nějaké spotřebitele z „pomalorychlostní“ Evropy.

A jak si šéfové silnější části EU, té vysokorychlostní, vůbec někdy dovolují hovořit o solidaritě, kterou na nás občas v poslední době vyžadují?  Například v rámci nuceného přijímání nelegálních migrantů do Evropy rozdělovaných podle jejich tabulek. Ne podle našeho rozhodování, ale podle jejich příkazů. To nás k solidaritě náhle nutí.

Nelze neříct, že se chovají jako neokolonialisté vůči novým koloniím, které jim spadly doslova do klína. Ostatně vždycky nějaké potřebovali, aby se měli lépe než ten zbytek světa. Do kolonií vždy směřovaly podřadnější výrobky a jejich devótní a zaprodaní vůdci ještě tleskali ručičkami. Nyní se tedy po třinácti letech konečně ti naši šéfové pochlapili, ale nakonec odešli z Bruselu se schlíplýma ušima.

Obávám se, že my sami si západní kvalitu dovážených výrobků asi těžko vybojujeme. Jak taky přinutit mohutné a mocné řetězce zachvacující naši zemi jak chapadla chobotnice, kterým jsme před lety jen nadbíhali třeba s cenami pozemků pro jejich prodejny a jinými vstřícnými kroky? Vždyť nejsme schopni mnohdy ani udržet jejich hygienické předpisy na předpisové úrovni. Naši inspektoři kolem nich chodí po špičkách, zato našinec dostane za uši.

V nedávné době byla publikována studie Asociace spotřebitelů Slovenska, která tvrdí, že výrobky světových potravinářských koncernů opravdu nemají ve všech zemí EU stejnou kvalitu. Východní země EU se údajně musejí spokojit s méně kvalitním zbožím, než země západní. Stanovisko Státní zemědělská a potravinářská inspekce jasně nahrává západním státům Evropy a dává najevo, že tato instituce, která by nás měla chránit, nemá zájem o naše obyvatele a de facto vychází vstříc řetězcům přivážejícím dreky. Doslova: „SZPI nemá zákonnou pravomoc k tomu, aby porovnávala složení potravin se stejným obchodním názvem z různých zemí EU, ani aby postihovala provozovatele potravinářských podniků v případě, že by uváděli na náš trh produkty s odlišným složením než v jiných zemích Unie, pokud tyto výrobky vyhovují platným právním předpisům pro bezpečnost, hygienu a jakost potravin.“ A je vymalováno. Jak jsem při studiu španělské koloniální politiky v Kolumbii zjistil, nic se od té doby moc nezměnilo. Stále jsou a budou druhořadí, vhodní jen na makání a konzumaci šuntů. Tehdy jimi byli indiáni, zatímco Španělé se doma váleli v jejich zlatě a v privilegiích. Byli jimi u nás ještě nedávno bezpartijní, zatímco partajníci se váleli v bohatství z jejich práce a v privilegiích. Jsou jimi dnes prostí občané východních krajů Evropské unie, zatímco unionisté hlavně z Německa a Francie a jejich nadnárodní firmy si žijí v bohatství a v privilegiích. Vždy na něčí úkor.

Takhle však jednotnou a pevnou Evropu, která se úspěšně bude bránit nejrůznějším historickým tlakům, nevybudujeme. I obrovská a mocná španělská koloniální velmoc, nad kterou slunce nezapadalo, se nakonec zhroutila. Díky svému stvořiteli Mavutsinovi se „moji“ amazonští  indiáni Yawalapiti do EU nedostali a tak mohou konzumovat čerstvé, nezávadné, nepodřadné, vysoce kvalitní a samozřejmě pouze bio potraviny po celý svůj život.

27. března 2017 09:10 - Atapana Mnislav Zelený – Atamana

Zatímco německé obyvatelstvo bylo po válce přesídleno, miliony Židů a miliony Slovanů Němci vyhnali ze života

Německé obyvatelstvo z Polska, Československa, Maďarska bylo po válce přesídleno do Německa. Jedním z hlavních důvodů bylo znemožnit, aby německé menšiny byly v budoucnosti opět zneužity k rozpoutání války. Přesídlení bylo drsným opatřením, které se neobešlo bez ztrát na životech. Byla však poválečná doba. Nebyl dostatek léků, zdravotnického personálu, dokonce i základních potravin.

I naši lidé v tu dobu ještě umírali na následky věznění v koncentračních táborech, na infekční choroby.  Ani mnohým z nich jsme nemohli pomoci.

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).  Tento krvavý scénář  se u nás neuplatnil. Za vzorné provedení přesídlení německého obyvatelstva jsme obdrželi od Spojenecké kontrolní rady, která přesídlení řídila, uznání a pochvalu, jak svědčí dokumenty uložené v čs. archivech.

Páni z landsmanšaftu velmi brzy termín přesídlení nahradili pojmem "vyhnání". I nyní dosud pláčou nad svým osudem. A nemohou se vyplakat. Ze sebe dělají nyní oběti a z nás zločince. Viní nás, a nejen oni, ale i někteří němečtí a rakouští politici, podle potřeby buď jen z válečných zločinů, případně ze zločinů proti lidskosti a dokonce i z genocidy, Ze všeho, co dělali sami ve velkém, nebo alespoň se na tomto díle panského národa podíleli, viní nás. Překrucují pravdu, zamlčují ji, pokud jde o jejich do nebe volající zločiny, a na nás ukazují jako na ty nehodné.

Skutečně zapomněli snad na to, že i oni pomáhali vyhánět židovské a slovanské obyvatelstvo nejen z jejich domovů, ale ze života vůbec? Židů takto Němci vyhnali asi 6 milionů a slovanské obyvatelstvo vyhnané ze života se počítá na více než 10-15 milionů lidí. Jen Poláci uvádějí, že jejich ztráty, způsobené jim Němci, přesahovaly 6 milionů obyvatel. Sověti mluvili o více než 20 milionů občanů, kteří byli Němci zavražděni nebo padli v bojích proti Němcům a jejich spojencům. Rusko nedávno upřesnilo tyto ztráty a uvádí, že druhou světovou válku zaplatilo životem asi 25 milionů sovětských   lidí.

Kdyby se Poláci, Rusové, Jihoslované a Čechoslováci měli mstít na německém národu, kolik Němců by válku a poválečné období přežilo? Napadlo to někdy pány z landsmanšaftu? Na takové myšlenky asi nemají čas. Pláčou stále jen a jen nad sebou a dodatečně zvyšují počet svých oběti.

Přesídleným Němcům a jejich potomkům by proto slušelo viditelné a dlouhodobé pokání nad smrtí více než dvaceti milionů lidí, z nichž mnohé oni sami či jejich předkové osobně pomáhali vyhnat ze života do smrti. Kdy uslyšíme landsmany naříkat a pronášet opakovaně slova mea culpa, mea maxima culpa? Pro ujasnění a upřesnění dodáváme: Ty desítky milionů zavražděných nebyly jen oběťmi nacionálního socialismu, jak dnes mnozí Němci se snaží nás přesvědčit, nacisté by sami na takový mega rozsah vraždění ani nemohli stačit, ale značné části německého národa, včetně řady  sudetů, kteří mají na rukou i krev antifašistických čs. občanů německé národnosti.   Taková je pravda. Přepsat ji nelze. Zapomenout na ni nesmíme!                                                                                                 K. Malý 

Langšádlová - Jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností

26.březen 2017 - 06:20

Činnost neziskové organizace Evropské hodnoty je intenzivně podporována některými poslanci Parlamentu. Nad veřejnou debatou na téma „Jak porazit kremelskou dezinformační kampaň?“ uspořádanou Evropskými hodnotami například převzala záštitu poslankyně Langšádlová.

Nezávislost neziskovky Evropské hodnoty zpochybňuje katalog jejích donátorů. Mimo české vlády a orgánů Evropské unie mezi nimi nechybí americká či britská ambasáda, nadace Konrada Adenauera nebo  Open Society Foundation  George Sorose (annual rep.2015).  Známa je též spolupráce Evropských hodnot s českou vládou při zpracování Auditu národní bezpečnosti (na základě něj vzniklo například Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám). Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz  právník Jaroslav Hošek.

Pokud se jedná o údajný, dezinformacemi podporovaný negativní vztah občanů k Evropské unii z výzkumu GLOBSEC Trends vyplynulo, že  “pouze necelá třetina Čechů považuje členství v EU za dobrou věc. Čtyři z deseti nejsou rozhodnuti, zda je EU dobrá nebo špatná věc, to znamená, že například v případě referenda o vystoupení můžeme očekávat, že by se rozhodovali až během kampaně. Ta může být silně ovlivněna dezinformačními operacemi. Prosazování referenda o vystoupení z EU sledujeme od krajní pravice, krajní levice a od prezidenta České republiky.”

Co se týče volby místa v současném politickém uspořádání Evropy a světa,  výzkumem GLOBSEC Trends  bylo zjištěno, že zhruba polovina obyvatel chce, aby Česká republika byla „mezi Západem a Východem“ (stejně jako lidé na Slovensku a v Maďarsku). Čtyři z deseti Čechů by raději neutralitu, než členství v NATO (stejné jako na Slovensku, kde neutralitu žádá téměř polovina obyvatel).

Jandovo tvrzení, že polovina populace České republiky spatřující postavení své země v místě mezi Východem a Západem představuje nejsnadnější terč prokremelské propagandy je pro tuto velkou část obyvatel nesporně urážlivé, neboť ji staví do role lidí neschopných samostatného kritického myšlení a vlastního názoru. Takováto charakteristika je vodou na mlýn těch, kdo odmítají referendum zastávajíce názor proslulého žurnalisty, současně hojně citovaného Ferdinanda  Peroutky. Ten řekl,  že vláda lidu je někdy hloupá, ba pitomá, protože my lidé se někdy chováme hloupě, ba pitomě (nejsem schopen specifikovat přesný zdroj citace; věřím, že v případě použití Peroutkova výroku nedopadnu podobně jako prezident republiky).

Naše vláda podporována slouhy v neziskovkách typu Evropských hodnot by si měla přiznat, že  názor poloviny obyvatelstva odmítající přimykat se neoddělitelně k západním strukturám neformují ďábelské dezinformační operace Kremlu, nýbrž špatná politika Evropské unie a Severoatlantické aliance. Lidem není třeba šíření prokremelských hoaxů odrazujících je od Unie a NATO. Stačí jim vnímat, že například právě teď chce Evropská komise diktovat členským zemím migrační kvóty a vyhrožuje sankcemi neposlušným. Za stavu ohrožení terorismem zakazuje směrnice EU držení určitých typů zbraní sloužících dosud lidem k jejich osobní obraně.

NATO, neschopné efektivně ochránit jižní hranici EU před nekontrolovatelným přívalem imigrantů od  moře  stále výrazně posiluje své východní křídlo. V současných dnech posílá Británie do Estonska osm set vojáků s tanky Challenger 2 a další obrněnou technikou. Jedná se o největší nasazení britské armády v Evropě od konce studené války, řekl BBC britský ministr obrany Michael Fallon.

Takže ještě jednou. Veřejné mínění neovlivňuje kremelská propaganda, nýbrž bída politiky Evropské unie a Severoatlantické aliance!  (rp,prvnizpravy.cz)

Jsou hlasy volající k připravenosti k válce s Ruskem a k jaderné válce s ním ještě křesťanské?

Paní poslankyně H. Langšádlová pochází z KDU, odkud přešla do TOP 09, když tato strana se formovala. Vydává se za křesťanku. Proto její výrok, že jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností, bychom mohli brát jako tohoto druhu ojedinělý a zcela výjimečný z celého křesťanského tábora. Ale v tomto případě, pokud  toto budeme předpokládat, bychom se hrubě mýlili. Již název článku „Evropští lidovci zešíleli:  Jsme připraveni na válku s Ruskem!“ nás vrací do „křesťanské reality“. Pozorně čtěme!

Na zasedání Evropské lidové strany se projednával dopad zhoršení vztahů mezi EU a Ruskem na pozadí ukrajinské krize, a také se vyzývalo k nutnosti přijmout tvrdší interakci vůči Rusku včetně „připravenosti na válku." Jacek Saryusz-Wolski: Nyní je čas tvrdé politiky! 23.duben 2015 

Se znepokojivou silou parního válce se Evropa blíží k válečnému konfliktu s Ruskou federací. Jestřábi v Evropském parlamentu již zcela otevřeně hovoří o přípravě na válku s jadernou velmocí.

Na posledním zasedání Evropské lidové strany (EPP), která je největší frakcí v Evropském parlamentu, účastníci prohlásili, že „nejlepší strategií odstrašování Ruska by měla být připravenost na válku", uvedl na svých stránkách EurActiv. Mimochodem součástí této válečnické frakce jsou i čeští lidovci a, to nikoho jistě nepřekvapí, že také „mírotvůrci“ z klanu pana Schwarzenberga a pana Kalouska v podobě TOP 09.

„Musíme dát jasně najevo, že jsme připraveni jít do války," řekl při setkání Froydenshtayn Roland, vedoucí analytického centra Evropské lidové strany. V tomto případě poslanec Evropského parlamentu obvinil Rusko, že údajně směřuje pod evropské hodnoty.

Poslanci Tunne Kelam a Christian Dan Preda označili Rusko za „nepřítele Evropské unie", a obvinili ruského prezidenta z „agresivní" zahraniční politiky „jehož cílem jsou pobaltské státy a Podněstří", a to navzdory skutečnosti, že ruské ministerstvo zahraničí opakovaně popřelo taková obvinění.

Poslanci Lidové strany šli až tak daleko, že posuzovali situaci takto: „V Německu je umístěno pouze 20 atomových bomb B-61, které mohou být zničeny jedním ruským úderem. To musíme změnit.“

„Doba rozhovorů a přesvědčování Ruska je u konce. Nyní je čas tvrdé politiky,“ vzkázal lídrům EU poslanec a místopředseda frakce EPP Jacek Saryusz-Wolski.

V závěru členové EPP diskutovali možnost dalšího umístění systémů protiraketové obrany ve východní Evropě.

Jak sám EurAktiv připomíná, jsou „jestřábí“ prohlášení EPP velmi závažná, protože Evropská lidová strana je největší středo-pravicová strana v Evropském parlamentu, má podporu z nejvlivnějších evropských lídrů, včetně německé kancléřky Angely Merkelové              (kou, prvnizpravy.cz, euractiv.com)

Křesťanští politici, kteří posílají své válečnické  výzvy po Evropě a světě, nemohou mít se skutečným křesťanstvím nic společného. Pokud takto Evropská unie opouští křesťanské principy, na kterých stojí, stává se subjektem stojícím na písku, odsouzeným k zániku.

Každá lež vyžaduje pravdivou odpověď!

Pokud delší dobu stále opakovanou lež necháme bez odpovědi, pak časem se  může přeměnit, ne-li zcela, pak alespoň částečně, v myslích řady lidí v „pravdu“. Lež sice i nadále zůstane lží, ale lidé nebudou znát pravdu a tak lež budou považovat za pravdu.  A v ní budou žít. Čím déle budou žít ve lži, tím bude lež silněji ovládat jejich mysl. Pokud média souhlasně budou lhát, pak  hlasy pravdy v alternativních médií, budou přijímány jen částečně s důvěrou, aby následně však byly  přehlušeny proudem dalších lží.

Aby k takovému politováníhodnému stavu myslí lidí nedošlo, snažíme se opakovat některé pravdy, jež jsou tak nežádoucí pro celé společenské skupiny. Víme, že náš hlas je slabý, dolehne jen k nepočetným adresátům. Víme je oním pověstným hlasem volajícího na poušti. Přesto se dále snažíme. Věříme pevně, že pravda nakonec musí vyhrát, i když to dá, jak říkal Jan Masaryk, fušku.

Z uvedených důvodů se zabýváme, samozřejmě kromě dalšího, i česko-německo-„sudetskými“ vztahy. V současnosti sudeti se snaží ukázat svou vstřícnou tvář. A tak již dlouho se vzdávají práva na vlast a na odškodnění, aniž by se jich dosud vzdali. Sobotkovci a bělobrádkovsti jim za to tleskají. Honorují je a nám neříkají pravdu. A to nám vadí mnohem více než posedlost sudetů jejich právy. Je pravděpodobné, že někteří jejich „osvícení“ přední funkcionáři znají pravdu o  „sudetských“ právech, ale přesto mluví dále o právech, které si sami vymysleli a dali do svých dokumentů, do programu a stanov. Začínám věřit, že obětí mnoho desetiletí trvající lživé propagandy jsou mnozí prostí členové SL. Když čtu jejich diskusní příspěvky v Sudetenpost, či některé jejich články, kloním se zčásti k názoru, že oni již skutečně neznají pravdu a lež řadu let opakovaná, aniž by jí v rámci SL bylo nějak čeleno, považují za pravdu. Takových lidí je mi upřímně líto. I oni jsou však součástí entity, která na nás silně doléhá. Nemůžeme čekat od SL, že nám začne říkat pravdu. Pokud by to někdo z vedoucích činitelů zkusil, byl by odstraněn a skandalizován.

Proto musíme požadovat, aby nám pravdu říkali především ústavní činitelé ČR, poslanci, členové vlády, vrcholní politici. To se zatím zásadně neděje. S výjimkami se můžeme setkat. Vypadá to, že spíše hrají hru společně se sudety, jistě ne všichni a jistě ne všichni stejně důrazně, proti nám. Média hlavního proudu, ČT, rozhlas tuto jejich linii následují. A proto je tak přetěžké, aby v myslích lidí se lež stala lží a pravda pravdou. Jak to vidím, není to ani na „pořadu dne“. Pokud nám ze stolu dnešních mocných spadne nějaký drobek pravdy, stojí nás to velké úsilí. Takovým pravdivým soustem byla informace z MZV ČR, že práva sudetů, o kterých neustále mluví, se nezakládají na mezinárodním právu.

Dvojakost role SL vyplývá i z jejich stálé kritiky projevů nacionalismu. Jsou pro federalizovanou Evropu. To na jedné straně. Na druhé pak usilují o přeměnu „sudetoněmecké“ národnostní skupiny na národ, který by se stal v republice druhým státotvorným národem, s kterým by pak sudeti jako samostatný národ vytvořili třeba federaci. Nevím o žádné další národnostní skupině, která by se chtěla transformovat v národ. V mezinárodním právu platí zásad, že národ má právo na sebeurčení, nikoliv tedy národnostní skupina, jíž sudeti jsou.                                          J. Skalský

Láska k národu, vlastenecké činy byly příznačné pro křesťanské sociály a šrámkovské lidovce  již  od dob jejich formování

Na sjezdu křesťanských sociálů v Litomyšli v září 1894 vystoupil v rámci diskuse k otázce, jak smýšlí křesťanský dělník  o národnosti,  i ThDr, R, Horský. „Řeč česká neznámá více v palácích a vypovězená z poněmčených domů měšťanských, nalezla bezpečného útočiště v chaloupkách lidu dělnického, v statcích malorolnictva a na farách českých a právě z těchto míst vyšli buditelové našeho národa, kteří jej vzkřísili k novému životu…I dnes se opět hraje o bytí a nebytí našeho národa., jenže ta hra je tajnější, za to ale tím nebezpečnější. Vlny germanizační jako děsný příboj bijí do naší národnosti a zaplavili již mnohou českou obec, mnohou českou dědinu. I dnes je toho  svrchovaně třeba, aby na obranu práv naší vlasti a našeho jazyka sešikovaly se řady upřímných vlastenců…Nestavíme se však nepřátelsky vůči žádnému národu, proti žádnému jazyku, nýbrž, co chceme sami, přejeme i jiným, totiž úplné rovnoprávnosti i národní i jazykové…“

Již v r. 1896 na svém prvním zemském sjezdu prohlásili křesťanští sociálové, že nejpřednější a nejdůležitější  vlasteneckou povinností je usilovat o dosažení nedílnosti a samostatnosti zemí koruny české.

Sám Jan Šrámek měl potíže s Němci. Snažil se o celkové  povznesení českých dělníků a dělnic. To se místním Němcům nelíbilo. Žádali o jeho přeložení> Dokonce ho za jeho národně probuzeneckou činnost mezi dělníky i fyzicky ohrožovali a též napadli. To však Šrámka, zakladatele Křesťanskosociální strany na Moravě a ve Slezsku, neodradilo od jeho činnosti. Zůstal  věrný svému poslání po celou dobu svých politických aktivit.

Na křesťanskosociálních základech vyrostla šrámkovská Československá strana lidová.  Po celou dobu její existence byla pro ni příznačná vlastenecká a státotvorná politika. Když němečtí křesťanští sociálové chtěli s ČSL navázat bližší vztahy, byli odmítnuti. J. Šrámek u nich postrádal tehdy tolik potřebnou pevnou státotvornost. Nahlas si stěžovali proto kdekomu na Šrámka, že se k nim chová hůře než sociální demokraté.

V osudové době předmnichovské bojovali lidovci ve spojení s dalšími českými vlastenci o pohraničí. Ani Mnichov odhodlání mnohých nezlomil. Msgre B. Stašek, předseda české zemské organizace ČSL, vyznal se  k lásce k vlasti slovy: „Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme ji a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme … Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou… postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti.“ (Z kázání Msgre B. Staška, na pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic.)...  I za

 toto vlastenecké kázání byl Stašek již v září 1939 poslán nacisty do koncentračního tábora, odkud se vrátil s podlomeným zdravím a v roce 1946 na následky útrap věznění zemřel.

Dr. Jan Šrámek se stal předsedou čs. londýnské vlády, která se podílela na dekretální normotvorně, stál věrně po boku prezidenta E. Beneše. Poválečná ČSL podporovala odsun  Němců a obnovu Československé republiky, vykradené a zničené Němci.

Šrámkovští lidovci i v současnosti jsou vlastenci. Jsou mezi těmi, kteří bojují za český jazyk, kulturu, národ i za jeho státnost. Jsou nositeli tradic původních křesťanskosociálních i šrámkovsko-lidoveckých. Dnešní KDU není, jak jsme přesvědčeni, stranou šrámkovského ražení.  Podle skutků ji poznáte.                              Připravil dr. O. Tuleškov

V jaké době žijeme?

Naše státnost je postupně rozmělňována tak, že  stále více nabývá charakteru zemskosti, pro níž je příznačná fragmentární svrchovanost.. Říkají nám, že  princip mezinárodního práva, který zajišťuje nevměšování  do vnitřních záležitostí jednoho státu  státem   druhým, v EU již neplatí.  Těžko můžeme rozhodovat i o tom, kolik migrantů pustíme do republiky.  Pokud nepřijmeme povinné kvóty, vyhrožují nám sankcemi. Nutí nás zbrojit, účastnit se vojenských manévrů i v Pobaltí.   Stále silněji zní u nás protiruská propaganda. Nevěříme, že by Rusko nás ohrožovalo. Nemá k tomu důvod. Je to naopak NATO a jeho vojska, která jsou na hranicích s Ruskem, a tak zvyšují napětí v Evropě.

Německo, nejsilnější stát EU, volá po vedoucí roli v Evropě a  Evropy pak ve světě. S jeho imperiálními snahami nemáme a nechceme mít nic společného. I za této situace vládní koalice neustále rozšiřuje a prohlubuje tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN. Ekonomické vztahy mezi námi a Německem, doplněné o stoupající německý vliv u nás, vedou některé politology k závěrům, že se stáváme německou kolonii, či protektorátem. V hlavách některých „českých“ politiků se usadila myšlenka, že bychom mohli být 17. zemí SRN.  Vývoj, jak se domníváme, zatím tenduje k uvedeným představám.

Mír ve světě se stává stále křehčím. Mezinárodní právo arogantní a málo vzdělaní politici přezírají. OSN a Radu bezpečnosti neberou vážně. Jedna mezinárodní krize stíhá druhou. Ve vzájemných vztazích mezi státy rozhoduje moc a síla. Tento stav ohrožuje stále výrazněni mír ve světě.

Naše státnost, náš národ, jazyk, kultura jsou výše uvedenými faktory ohroženy. Doba vyžaduje, abychom rozhodněji vystoupili na obranu dědictví  předků, jednotlivě i jako členové vlasteneckých subjektů. Ano, snad všichni máme nějaké problémy, ale přesto bychom neměli zapomínat na to, že každý z nás by měl přispívat třeba sebemenším denním vkladem do zápasu  o náš zítřek, o naši budoucnost. Naši předkové ze země, jíž jsme byli za Rakouska-Uherska, vytvořili prosperující Československou republiku. Máme to snad být my, současné generace, které  českou státnost lehkovážně vymění za  nějakou pochybnou zemskost?  Pokud nikoliv, pak společně se postavme uvedeným destruktivním trendům!  Alternativní média jsou našimi hlasy. Podporujte je, jak můžete. Nezapomeňte ani na náš f a web, na naše tisky. Můžeme být s vaší  pomocí úspěšnější.

Vstupujeme do volebního období, které vyvrcholí parlamentními volbami. Je potěšitelné,  že některé vlastenecké strany či sdružení se začínají ozývat a nabízejí voličům vlastenecké programy, či jejich koncepty. Budeme vás o nich informovat. –red.

Redakce: ing. P. Rejf, CSc.                                                   Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 28. 4. 2017.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz                 E-mail: vydavatel@seznam.cz