České národní listy

březen, duben 2017

Projekt „Das neue Europa“ oficiálně odstartoval!

Předválečná verze německé hymny zazpívaná v USA na Fed Cupu byla vyslaným vzkazem a symbolem americkým elitám.

Včera byla vypálena ze strany Německa první salva, která oznamuje návrat Berlína z poválečného mezidobí do čela událostí, které budou definovat novou podobu Evropy. Všemi světovými médii [1] včera proletěla zpráva o omylu, kdy americký zpěvák Will Kimball na havajském ostrově Maui u příležitosti ceremoniálu skupiny tenisového Fed Cupu mezi Německem a USA zazpíval (prý omylem) předválečnou verzi německé národní hymny. Rozhodně však nemohlo jít o omyl, ale o řízený úmysl, protože ten samý zpěvák už několikrát v minulosti zpíval současnou a tzv. korektní poválečnou verzi německé hymny, jak si ihned všimla americká alternativa. Byla to tedy ze strany zpěváka jeho vlastní iniciativa? Provokace? Soukromé rozhodnutí? To určitě ne, protože takový omyl by mohl stát zpěváka jeho celou kariéru a pokud dostane za úkol zazpívat hymnu, dostane do ruky její text předem.

Proč tedy Will Kimball zazpíval původní verzi hymny, kterou přihlouplá mainstreamová média označují zcela chybně za nacistickou, když to není pravda, protože původní text německé hymny pochází z roku 1841 a nemá s nacistickou ideologií nic společného? Jedná se zcela nepochybně o symbol, o vyslaný vzkaz Donaldu Trumpovi a americkým elitám, že Německo definitivně odchází z područí a okupačního podřízení pod vlivem USA. Píseň zazněla na globalistické sportovní události, na Fed Cupu a symbolicky na území USA, konkrétně na Havaji. Německo nade všechno na světě, zazpívané před zraky nejprve zkoprnělých a potom v euforii zpívajících německých fanoušků, lze považovat za výstřel z Aurory. Navíc hymna zazněla spolu s americkou hymnou, což symbolický vzkaz a adresáta tohoto vzkazu pouze podtrhuje.

Zazpívaná hymna je salvou proti americkým elitám

Berlín hodlá v březnu předložit členským zemím EU návrh na reformu Evropské unie podle pravidel, které v minulých měsících předestřel vicekancléř Sigmar Gabriel pod označením „Das neue Europa“ a v samotném Bruselu se o takové Evropě hovoří jako o „dvourychlostní“, ve smyslu rychlosti integračních procesů směrem k vytvoření Evropské federace. Ta by měla zrušit současné státní útvary v Evropě, nejprve de facto a později i de jure. Nová Evropa pod řízením Německa by měla společnou měnu, společné daně, společné zákony, společnou ústavu, společnou fiskální politiku, společnou armádu, společnou migrační a sociální politiku a společnou zahraniční politiku. Země, které by se na těchto procesech nepodílely, by zůstaly zeměmi „druhé rychlosti“, které by postupně ztrácely současné i budoucí benefity členství v EU.

Jak už dříve uvedl Martin Schulz, nový šéf německé SPD, že státy EU přece věděly do čeho jdou, když do EU vstupovaly, anebo se bály to občanům říct. Vstupem do EU se země zavázaly, že budou usilovat o integraci v jeden celek, který skončí federalizací. Kdo si myslel něco jiného, nepochopil smysl a cíl Evropské unie. Podle Schulze, který je mnohem větší globalista než Merkelová, až na pokraji radikalismu, se musí členské země EU rozhodnout, jestli chtějí jenom ujídat ze společného koláče, do kterého nejvíce přispívá Německo, anebo jestli se chtějí integrovat a přispět k rozvoji Evropy jako silného státu, který v určité chvíli bude vystupovat jako jeden státní útvar, a to i na sportovních hrách, takže např. na hokejových hrách už by nehrály státní reprezentace, ale pouze reprezentace „evropské“.

Sportovní události jsou válčiště, na kterých se vyhlašují války

Vzpomeňme si na podivné symboly vysílané při zahajovacích ceremoniálech olympiád, nebo třeba ceremoniál k otevírání Gotthradského tunelu. Pokud jde o sportovní události, ty mají vysokou sledovanost jako bitevní přenosy. Sporty jsou totiž odvěkým nástrojem válčení beze zbraní. Jde o mocenské hry, kterými elity mezi sebou soupeří o moc, aniž by byly použity zbraně hromadného ničení. Sportovní válčiště ovládají globalisté, je to jejich bitevní pole, které plně kontrolují. Všimněte si Ruska, které je nyní pod záminkou dopingu vytlačováno ze sportovních kolbišť a v čele tohoto tažení stojí francouzský biatlonista Fourcard. Nastrčená figurka a užitečný idiot, který za svoji politizaci sportu dělá práci za dopingovou agenturu, která prý se nechce příliš ve věci dopingů angažovat.

Němečtí fanoušci byli evidentně rozveselení, když slyšeli předválečnou verzi německé hymny.

Všichni si pamatují na bojkoty olympiád za dob studené války, jak značnou důležitost měla sportovní utkání, která byla prostorem k vyřizování účtů mezi velmocemi, což bylo vidět hlavně při hokejových zápasech a rvačkách mezi hráči SSSR, USA, Kanady apod. Německo se tak znovu hlásí o velmocenskou pozici a Evropa v současné chvíli stojí před počátkem mohutné transformace, kdy za několik let budou mizet národní vlajky, hranice na mapách, názvy států a bude se rozrůstat nový útvar s názvem Evropská federace. Podobné události na sportovním válčišti jako byla ta na Havaji potom slouží symbolicky jako vyhlášení války mezi mocnostmi. Nejsou to náhody ani omyly, když zazní předválečná německá hymna na globalizační sportovní akci v USA. Německo stojí na počátku svého snu, vytvoření IV. Říše.

 -VK- šéfredaktor AE News

Německo sahá po moci nejen v Evropě, ale také ve světě

Již dvakrát tak ve 20. století učinilo. Vyvolalo první a druhou světovou válku, Vždy prohrálo. Obětí německého bažení po moci byly desítky milionů lidí a nepředstavitelně vysoké materiální škody. A nyní Německo opět "svolává" Evropany do houfu, jemuž se staví v čelo a chce jej vést proti nejvyššímu americkému ústavnímu činiteli, jímž prezident D. Trump je.

Půjdeme však raději s Trumpem, půl jeho rodiny umí česky, než s Německem A. Merkelové. O kancléřce dobře víme, a nebyla sama, že zasahovala do našich vnitřních věcí ve prospěch sudetomanů. Veřejně jí za to děkoval B. Posselt. Ale paní Merkelová se stará i o další německé menšiny, např. v Polsku. Domníváme se však, že je tomu tak i v jiných státech. Pokud by jí šlo i o jiné národnostní menšiny, již dávno mohla zasáhnout ve prospěch etnických Rusů, kteří žijí v pobaltských státech, kde značná část z nich je občany druhého řádu, přestože se v Pobaltí již narodili. Tak je diskriminováno několik set tisíc lidí. A zřejmě to nikomu nevadí. Ani paní kancléřce.

Němci mají i podivuhodné vlastnosti, Rádi vystupují jako zachránci Evropy. Již dvakrát se za evropské mesiáše prohlásili. Víme, jak to dopadlo. A nyní se o to zřejmě chtějí pokusit znovu. I když za sebou nechali vždy spoustu rozvalin, zásadně však své povinnosti, nahradit svým obětem škodu, jež jim německou agresí vznikly, neplnili. Ještě v současnosti odmítá Německo plnit své reparační povinnosti i vůči nám, ČR a také vůči Řecku, kromě dalších.

Naše historické zkušenosti nás varují jít do holportu s Německem. Bylo by to nejen v náš neprospěch, ale také na škodu dalším menším i větším evropským národům Vzpomeňme si na dobu druhé světové války. Tehdy Hitler také básnil o nové Evropě. Také nás chránil před "židobolševíky", před Rusy, před Angličany a Američany však ještě dříve. Když začal budovat německé impérium, volal: "Německo, probuď se!" A když se probudilo, záhy zjistilo, že nový pán mu pouští žilou. Ovšem ne jen Německu, ale celé okupované Evropě. Ta Hitlerova Nová Evropa nás stála na 360 tisíc životů. Sověti zaplatili vítězství nad Německem 27 miliony lidí, Poláci více než 6 miliony, Jugoslávci milionem a půl. A tak bychom  mohli pokračovat. Nesmíme zapomenout ani na 5 či 6 milionů Židů, kteří Němci zavraždili.

Nejlépe a nejúčinněji však zní varování před  dalším německým mocenským vzepětím přímo z německé strany. Budeme proto otiskovat výňatky z knihy "Německo a příští válka", jejímž autorem je Wolfgang Michal, německý levicový sociální demokrat, jak nám bylo německými přáteli sděleno. Kniha vyšla v Berlíně v r. 1995. Dostala se nám do rukou zásluhou německých přátel. Necháme mluvit dále jen jejího autora W. Michala. Na našem webu www.ceskenarodnilisty.cz se můžete s knihou seznámit vcelku a jedním dechem ji přečíst, nebo na pokračování ji číst na fb či také na webu. Několik ukázek z uvedené knihy níže přinášíme.

J. Skalský

Wolfgang Michal:  Německo a příští válka

Výňatek

O co Němci usilují? Koncem roku 1993 řekla M. Thatcherová Spieglu: „Vy, Němci, nechcete zakotvit Německo v  Evropě, vy chcete zbytek Evropy zakotvit v Německu.“

Po roce 1871 nechtělo být Německo nacionalistickým státem, nýbrž impériem podle římského vzoru. Také snaha vytvořit jádro Evropy vychází z tohoto konceptu.

Návrh CDU-CSU o širší budoucnosti Německa uvádí tři možné modely:

1) Evropa Karla Velikého,

2) Středoevropsko – říše Otty Velikého,

3) Německá střední Evropa obou světových válek, tak, jak ji popularizovali Friedrich Naumann ve své knize „Střední Evropa“ z roku 1915.

Začněme Evropou Karla Velikého, která byla největším komplexem moci od zániku Západořímské říše v 5. století. Když byl v roce 800 francký král korunován římskou korunou, sahalo jeho impérium od Atlantiku k Labi, od severního Německa k Římu, od Barcelony po Budapešť, zahrnovalo Provence, Lotrinsko, Toskánsko, Sardinií, Švýcarsko, Čechy a Moravu.

Kancléř Kohl považuje tento model za nejpřijatelnější, a to z následujících důvodů: a) Za Karla Velikého neexistovala ani Francie, ani Německo. b)  Těžiště říše leželo na Rýnu. c) Císař v říši zavedl společnou měnu, stříbrný fenik, jenž byl předchůdcem ECU. D) Císař zavedl společnou úřední řeč, jíž se stala latina. e)Východní politika císaře byla tak působivá, že jeho jméno bylo ve všech jazycích synonymem pro slovo král.

Žádný div, že tato politika se stala pro Němce předlohou. V roce 1994 napsal poradce kancléře Kohla, Konrád Sietz v Merkuru: „ Snažíme se vytvořit co nejdříve tvrdé jádro Evropy – Evropu šesti zakládajících států.“

Co musíme zdůraznit je fakt, že Karel Veliký prosazoval svým mečem humanitní cíle a šířil křesťanství. Jeho Evropa byla pevností proti Arabům, Maďarům a pirátům.

Druhým modelem je říše Oty Velikého, která vznikla roku 962 v duchu tradic karolinské Evropy. Trvala do roku 1250. Byla první říší střední Evropy, kde skutečně dominovali Němci. Skládala se z Německa, východní Francie a severní Itálie. Sahala od Brügge do Záhřebu, od Marseille do Lübecku. Otovi následníci ji pak rozšířili až po Krakov a Rigu, ale i tato říše se rozpadla na tisíc kusů.

Třetí model pochází z doby kolem roku 1848. Populárním se stal již v době 1. světové války, kdy vůdce liberálů, farář Friedrich Naumann publikoval svůj spis „Střední Evropa“, kde zdůvodňoval morálně, politicky a ekonomicky válečné cíle císařství.

Naumannův koncept vycházel z modelu Evropy Oty I., ale vlivem světové války a změněné situace viděl jádro Evropy  v Německu  a Rakousko-Uhersku. Naumann řekl: „To nové nesmí přijít jako pád hory, má se rozvíjet jako dobro a pomalu srůst. Nejdříve se musí utvořit jádro, aby mohla následovat další krystalizace.“

Naumannův cíl byl vnitřní trh mezi Severním mořem a Adrií, v němž se prosadí německá přesnost, disciplína, vytrvalost, preciznost. Tato střední Evropa měla být v jádru německá a používání německé řeči mělo přijít samo od sebe. Neumann říká: „Kdo neroste, prohrává. To je smysl naší historie. Bez střední Evropy upadneme do bezvědomí.“ Pod touto hrozbou je dnes budováno „jádro Evropy.“

Odmítnutí koncentráku

Eur lng Dr Bohumil Kobliha

"Je-li EU dnes naděje pro naše lepší příští, zítra se pro laxnost a neopatrnost občanů či dokonce indolencí dosazených politiků může stát "žalářem národů", jak jsme si už v Rakousku-Uhersku odzkoušeli."

Když jsem tohle více méně instinktivní varování napsal v roce 2005 a uvedl ve své knize "Šest dní kdy národ věděl" (str.107), ještě jsem si ani sám sobě nepřipouštěl, že za celým humbukem a opentlováním EU může být dávný sen megalomanů hrubě opanovat celou Evropu a svět.

Je až neuvěřitelné, jak se pravé cíle EU odhalily a prokázaly v omezování svébytnosti národů. V prvé řadě je to markantní nakomandování "poddaných" národů do společné měny € ! Můžeme jen pochválit bankovní prozíravost (jen?) a hrdost Britanie, že si zachovala svojí starou dávnou libru, a snad jen díky páně Klausově anglofilství, že pro nás zůstala koruna. Dnes lze nazírat, že po této stránce jsou na tom lépe národy Britského Commonwealthu (bývalé kolonie) než státy EU. Není nutno velice dokládat, vždyť na každém obalu výrobků můžeme číst jak EU centralisticky řídí výrobu potravin a co a jak mají obsahovat. Národní specifické chuti, tradice neřku-Ii sama výroba a technologie, jsou omezovány. Jsme vědecky manipulováni. Gigantické lži jako před II. světovou válkou (na přiklad že Československo ubližuje německým menšinám atd.), a jimi podložené "bezpečnostní zásahy" nás v budoucnu neminou. Bankéři světa prostřednictvím agilní Angely Merkelové ovládli Evropu € a chtějí dokonce budovat evropskou armádu, jakoby k ujařmování obyvatel nestačilo samo NATO.

Je cosi zdegenerovaného a nezdravého ve velkopanském nazírání mocných vůbec a zejména onoho německého "herrenvolku", jak nám představují u nás denně potomci Němců z našeho pohraničí či henleinovských ordnerů, a v EU representované tahy paní Merkelové.

Do podvědomí a myslí občanů se ale vstupuje v daleko větší šíři než si připouštíme. Už v americkém československém exulantském Nedělním Hlasateli z 29. června 1997(!), píše v eseji "Nebezpečné souvislosti" filosofka Marie Lesná:

,,20 století je přímo dokladem zneužívání umění, vědy, techniky i sportu v neprospěch člověka, v neprospěch života na této planetě..." Tehdy se ještě váhavě uvažuje"... o zneužití umění, měnového fondu (f), ekonomiky a genetiky..." Lesná si všímá i všech dalších forem kultury kde "...plynou velké šance psychologické války..." My můžeme přidat, že k tomu patří i zneužívání módy a propašovávání obdivu k americkému způsobu života. Každý nosí "texasky", lidové montérky kovbojů, a ani si neuvědomujeme, že jsou nástrojem k vedení myšlení a jeho zplošťování a ke "zglachšaltování".

Má nám uniknout bankéřsky vymyšlený trend "teenagerů", mladistvých pod dvacet? Ten jim přece slouží v několika směrech. Především k tlaku na nevyspělé, (kde není ještě vyvinut smysl pro úměrnost), nakupovat stále nové což usměrňuje myšlení k marnivosti a plytkosti. Škemrání v rodině nepřímo vyvíjí nátlak na rodiče aby otevírali své peněženky. "Móda" pomáhá točit kola průmyslu ješitnosti a omezuje individualitu. Autorka Lesná si všímá z čeho plynou velké šance psychologické války: "Dnešní psychologická válka je proto totální, poněvadž zahrnuje do svého bojového arsenálu všechny prostředky, jimiž disponuje současná kultura. Počítá s hudbou, výtvarným projevem, ekonomikou, měnovým systémem, s medii i počítačovou technikou. "

Proto aby komando Bankéřů světa bylo postupně prosazováno, slouží zkušenosti nacistů. Nikdo nevládl propagandistikou lépe než Třetí říše. Proto se Německo hodí Bankéřům světa, aby řídilo Evropu! A samozřejmě dosud byla výborným jejich "koněm" tvrdě autoritativní Angela Merkelová.

Německo má také zkušenosti se zřizováním a řízením koncentračních táborů. Tedy bylo-Ii staré Rakousko "žalářem národů", dnes bude EU sloužit jako systém koncentračních táborů se vším všudy. Včetně technik postupného vyhlazování neposlušných národů, podobně jako byli likvidování jednotlivci.. Připomeňme rozbití Jugoslávie a použití vypotřebovaného uranu v bombách NATO. Radioaktivita působí po generace... Tedy bylo-Ii pravdou, že za čtyři roky "aktivity" v německých koncentrácích bylo záměrně vyhlazeno šest milionů židů, je jistě možné s novými nástroji postupně likvidovat celé národy a rasy v poměrně krátké době několika generací. Do technik likvidací můžeme zahrnout genetické modifikace a jiné "praxe"!

Že to není možné!?

Odpovězme: byla-Ii zrůdná Třetí říše, nebude o nic méně perverzní ta Čtvrtá. To samozřejmě cítí občané celé Evropy. Proto v právě navršených volbách do Evropského parlamentu zvítězili ti s trendem/cílem EU opustit. Nejvíce udivili konservativní Britové, když volili proti-evropský UKIP a likvidovali prakticky kandidáty tradiční Konservativní strany. Ale i Francie, kde zvítězila údajně rasistická National Front, Marie Le Pen, řekla své.

Tedy by se zdálo, že EU nemá dlouhý život před sebou, ale pozor! Mají-Ii Bankéři světa zvládnuty cestičky jak věci "legálně" zmanipulovat ve věcech finančních, tak jsou připraveni profesionálně likvidovat či rekvírovatI zkonfiskovat (viz níže) to, co občané Evropy chtějí dosáhnout. Paní Merkelová, připravila k prostrkání do pozice presidenta Evropské Komise Němce přefiltrovaného přes Lucemburk, pana Jean-Claude Junckera. Ten je, dle západního tisku, otaxován za tvrdošíjnějšího federalistu než je Merkelová.

Znamenitý analytik Dominic Lawson v The Sunday Times (dále jen S.T.) z 8.června 2014, v eseji "In the war rooms of Brussels your vote has just been conscripted" - V hlavním stanu Bruselu vaše hlasy byly právě zrekvírovány/ zkonfiskovány, popisuje detailně jak metodou "bloku" přes centrálně pravicové seskupení (EPP) v Evropském parlamentu, byl jejich kandidát Juncker prosazen. Pro své osobní kvality není přijatelný pro celou řadu evropských politiků, včetně britského premiéra Camerona. Ten, svou osobní intervencí u pani Merkelové, se snaží Junkera vyřadit z nominace. Zdůvodnění bylo rovněž v S.T. 8.6.2014 ( Plot to freeze out "Junck the drunk" - Plot vymrazit "Juncka opilce"). Cameron pohrozil dokonce, že bude-Ii dosazen "Junck opilec", on Cameron urychlí v Britanii referendum k výstupu Velké Britanie z EU. Cest do katastrof si Evropa užila už dost!

Situace je tedy více jak vážná a cítíme mrazení na hřbetě. Stačí si připomenout jak ti v nablýskaných holinkách s bičíky procházeli koncentráky a ukazovali na ty, kteří mají být likvidovaní. Děkuji, nechci..Tedy ne a opět ne, ke Koncentráku národů!                    

Londýn, 16. června 2014  (Z pozůstalosti autora)

Šéfredaktor Der Spiegel - Německo je antitezí USA. Evropo, vstávej!

Klaus Brinkbäumer 

13. únor 2017

Prezident Spojených států Donald Trump je nebezpečím pro celý svět. Je na čase, aby se Německo a Evropa politicky a ekonomicky připravili vzdorovat.

Vždy se musí se vším počítat a teď nastal čas, kdy je nutné stanovit preference a oddělit důležitého od méně důležitého. Přichází rozhodnutí, která určí další naši dlouhodobější cestu. Pro někoho tento okamžik vyzní negativně, když ještě nedozrál k tomu, aby mohl předvídat možné důsledky svého rozhodnutí. Je to jako v mládí, kdy se s lehkostí rozhodujeme, ať to vede ke štěstí nebo k smůle. Ovšem státy a jejich představitelé si stěží mohou dovolit mladickou nerozvážnost.

Chvíle rozhodování se blíží a lidé se budou muset rozhodnout a musí se na to připravit a rozhodování bude hodně bolestivé.

Německo se bude muset umět postavit proti 45. americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho vládě. To bude hodně nesnadné. Jednak proto, že Američané mají zásluhu na naší liberální demokracii, a také z toho důvodu, že se těžko odhaduje, jak hrubý a cholerický prezident zareaguje. Oponentura vůči americkému establishmentu uspěje jen za předpokladu, když se spojíme s asijskými a africkými partnery. Přitom nepochybujeme o spojenectví v Evropě navzdory tomu, že EU nám to neusnadňuje.

Role Německa

Německo se dosud chovalo jako vůdčí síla, aspoň tak je chápáno jednání Angely Merkelové a Wolfganga Schäubleho, které naráží na nepochopení u ostatních evropských zemí. Jsou to Schäubleho úsporná opatření nebo migrační politika Merkelové, to vše bylo prosazováno značnou silou a bez jakékoli koordinace. Nyní vyznívá dost ironicky, že by se Německo jako politicky a ekonomicky dominantní síla v Evropě měla ujmout vyplnění vakua zanechaného na našem kontinentu po USA. Američané hodlají rezignovat na staré pořádky definované jako „Pax Americana“. Německo musí vytvořit anti-trumpovskou koalici, neboť když se toho neujme, tak nic takového ani nevznikne. A koalice je více než nutná.

Těžko se to píše, ale prezident Spojených států je patologickým lhářem! Je rovněž rasistou – to se také špatně píše. Trump se pokouší o puč shora: Snaží se o nastolení neliberální demokracie a narušení rovnováhy moci. Postavil se proti nejvyšším státním zástupcům, kteří zastávají odlišné stanovisko a obvinil tyto státní zástupce ze zrady. Jde o slovník, který používal císař Nero a zničil Řím. Je to způsob, jakým přemýšlí tyrani.

Vážná hrozba

Trump a jeho hlavní biřic Stephen Bannon se vyhláškou obrátili proti lidem některých zemí, které chtějí diskriminovat. Zajímavé je, že to nenamířili proti zemím, kde má Trump své obchodní zájmy. Navíc Trumpovo a poradcovo přezírání vědy a vzdělání je do nebe volající, že se o tom snad ani nedá psát. Musíme však zmínit jejich opovrhování klimatickou a environmentální politikou, jejich opomíjení této skutečnosti, což může za čtyři nebo osm let pro Zemi znamenat vážné ohrožení života a lidstva.

Mnohostrannost – multilateralitu, volný obchod lze považovat za největší úspěchy dvacátého století. Svět se stal natolik složitým, že žádná země nemůže sama vyřešit nastolené problémy – to si dnes každý uvědomuje. Z tohoto důvodu byly vytvořeny organizace, jako jsou OSN, Světová obchodní organizace (WTO), Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), EU nebo NATO. Žádná z těchto organizací není sice dokonalá, ale existují a využívejme je, neboť se bez nich neobejdeme. Bannon chce tyto organizace zrušit a Trump jeho nápady uskutečňuje nebo jim při nejmenším aspoň fandí. To vše znamená, že za vlády Trumpa dojde k meltingu - tavení opovrženíhodného a ospravedlněného.

Nespravedlnost je velkým problémem naší doby, stejně jako obava z digitalizace a globalizace. Oprávněně lze konstatovat, že rychlost našeho života, a přitom rozdělení společnosti je neuvěřitelně extrémní. Všechny tyto obavy Trump spojuje s nacionalismem a xenofobií. Takto postupují jenom demagogové a jsou přitom úspěšní.

„Amerika především“

 USA jsou jadernou velmocí a desetiletími ekonomicky, vojensky i prostřednictvím umění vládly světem. Nyní se však prezentují jako oběť, která křičí: „Amerika především“. Spojené státy nyní nutí zbytek světa k ponižujícím ústupkům, což je absurdní a zároveň pochopitelné navíc tím, že vše přichází na pokyn nejmocnějšího muže světa a svět se tak stává jeho obětí.

Nejde navíc o hrozbu, která by se sama časem od sebe vyřešila. Německá ekonomika se s Trumpem dostala na mušku americké hospodářské politiky a německá demokracie se stala antitezí Trupových vizí. I přesto existují v Německu lidé – pravicoví extrémisté, kteří Trumpovi podávají ruku a jsou mu ochotní pomoci. Je na čase, abychom se postavili za základní hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, Západ a jeho spojenci.

To však neznamená eskalaci napětí ani negaci vztahů s USA a zrušení všech partnerských vazeb mezi našimi vládami. To, o co se máme snažit, je, že se Evropa musí stát silnou a musí začít plánovat a budovat svoji hospodářskou a politickou obranu, a to proti nebezpečnému prezidentovi USA Donaldu Trumpovi.                                                                                            Literární noviny

Čeští vojáci budou bojovat za Německo?

US Army / Markus Rauchenberger

Alena Novotná, Sputnik,16.02.2017    

Elitní česká 4. brigáda rychlého nasazení bude podřízena německé 10. obrněné divizí. „Je to poprvé od roku 1918, kdy je část naší armády - a dokonce dobrovolně - podřízená Německu,“ říká předsedkyně Českého mírového fóra a bývalá analytička kanceláře vedoucího Úřadu vlády ČR Vladimíra Vítová.

Ministr obrany Martin Stropnický v Bruselu podepsal s německou kolegyní dohodu o přidružení české čtvrté brigády rychlého nasazení k velení německé obrněné divize. Smyslem dohody je připojení české jednotky k německé divizi tak, aby spolu mohly obě uskupení intenzivně cvičit a být také případně společně nasazeny. Jak se na podobnou spolupráci díváte?

Ministr Stropnický, ani hnutí ANO, jehož je ministr, nemá mandát podnikat podobné kroky. ANO není NATO! Jedná se o krok zcela zásadní a je nezbytné, aby o něm minimálně jednala Bezpečnostní rada státu, a aby začlenění české armády pod velení Německa odsouhlasil prezident Zeman, který je vrchním velitelem ozbrojených sil. A to už vůbec nehovořím třeba o stanovisku Poslanecké sněmovny ČR. Není mi však známo, že by se k tomu členové rady, či prezident, či poslanci jakkoliv vyjadřovali. Proč se o tom nevedla vůbec žádná diskuse? Je to poprvé od roku 1918, kdy je část naší armády — a dokonce dobrovolně — podřízená Německu. V celé historii naší země jsme ještě nikdy nebojovali za Německo.

Mluvčí německého ministerstva obrany Boris Nannt tvrdí, že nejde o žádnou subordinaci, ale o přidělení k jedné německé divizi. Je přesto vhodné, aby čeští vojáci byli pod německým velením, ať se forma koordinace nazývá jakkoliv? Neutrpí tím autorita české armády?

Jestli se chceme vzdát své vlastní suverenity — na což se ovšem občanů České republiky rozhodně nikdo neptal — pak je tento krok ANO a ministra Stropnického do jisté míry srozumitelný. Prostě nás postupují Německu za našimi zády. Nejedná se pouze o autoritu české armády — jedná se o postupné oklešťování suverenity a samostatnosti naší země, které dělají současní vládní politici přímo před našimi zraky — a to za hlasitého mlčení sněmovny a bohužel i pana prezidenta.

Němci nám prý za vzor dávají Holandsko, které má pod německým velením už dvě třetiny vlastní armády. To znamená, že tento krok ministra Stropnického je patrně jen první v řadě při postupném předávání české armády pod německé velení.

Neměla by česká armáda upřednostňovat aktivnější spolupráci s tradičními, slovanskými partnery? Jednoznačně se nabízí třeba Polsko…

S tím naprosto souhlasím. Zařadila bych sem ale především Slovensko. Vše samozřejmě na základě spravedlivých bilaterálních smluv — nikoli apriorní podřízení armády jedné země zemi druhé.

Myslíte, že podobné německé obranné iniciativy mají souvislost s negativním vztahem amerického prezidenta Donalda Trumpa k NATO?

Nejsem si jista, že má prezident Trump negativní vztah k NATO — z jeho vyjádření toto nevyplývá. A vzhledem k výše uvedenému příkladu Holandska je zřejmé, že Německo se již desítky let postupně snaží přebírat otěže Evropy i v otázce bezpečnostní (nejen ekonomické). Souvisí to též s cílem — který prosazuje globální "elita" prostřednictvím oficiálních dokumentů OSN i EU — zničit národní státy.

A existence vlastní suverénní armády je jedním z hlavních atributů státu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.

K článku "Čeští vojáci budou bojovat za Německo?"

vyjádřil jeden náš host názor, že Národní demokracie zaspala.

Myslíme si, že ano. Ale, bohužel, nezaspala jenom ona. Zaspaly i jiné strany. Zatím o jejich stanovisku k výše uvedenému nemáme informace. Ale skutečně jenom zaspaly? Nejde samozřejmě zcela náhodou o něco zcela jiného?

Mnohem horší však je fakt, že strany vládní koalice zřejmě o podřízenosti naší brigády německému velení jednaly a pravděpodobně se shodly na tomto kroku. Jinak by totiž náš ministr války nemohl, podepsat příslušný dokument.

Naše stanovisko k předmětné záležitosti je jednoznačně negativní. Zásadně s tím nesouhlasíme. Čs. jednotky musí být podřízeny jen českému velení. Vrchním velitelem čs. ozbrojených sil je prezident republiky. O jejich nasazení pak rozhodují příslušné ústavní čs. orgány.

Již v současnosti má Německo imperiální ambice. V minulém století  jejich aspirace na světovládu skončily v proudech krve, a obrovských materiálních ztrátách.  Německo dosud nezaplatilo reparace ani z první, ani z druhé světové války, a již si nárokuje vedoucí roli v Evropě a dokonce i vedoucí roli Evropy, jíž si někteří Němci představují jako IV. rajch, ve světě.

Dokonce ani za tzv. protektorátu jsme neměly části armády, které by byly podřízeny přímo německému velení. Nikdo, ani z těch nechvalně známých pronacistických kolaborantů, s výjimkou odporného velezrádce E. Moravce, ani nesnil o čs. jednotkách, které by bojovaly pod německým vedením na východní frontě za "novou Evropu", jak Vůdce německého národa prohlašoval.

Jsme poučeni dějinami. Víme, jak již jedno tažení za novou Evropu skončilo. Nebudeme vstupovat do obdobného dobrodružství dnes. Mohlo by mít pro nás těžké následky.

Pokud nás vládnoucí koalice do nějakého krvavého dobrodružství vplete, pak by, jak jsme přesvědčeni, šlo o zločin. Poté by vyznamenání ministra války a dalších členů vlády ČR "medailí  Emanuela Moravce" zcela jistě nestačilo.

Nikdy jsme cizí nechtěli. Vždy jsme však to, co nám patřilo, hájili. Boží bojovníci Jana Žižky, naši legionáři a účastníci prvního i druhého odboje jsou nám příkladem. Jejich odkazu věrni zůstaneme!                                                     

České národní listy

Rusko zaplatí poslední dluhy po Sovětském svazu ještě letos, kdy  Německo zaplatí ty své?

Rusko je nástupnickým státem SSSR. Z hlediska mezinárodního práva je proto povinno zaplatit dluhy sovětského státu.

I nám Rusko již před několika lety zaplatilo sovětský dluh.  Nemuseli jsme ani moc naléhat a peníze jsme dostali,.

Pokud si představujete, že nástupnické státy běžně platí dluhy po svém předchůdci, jste na velkém omylu.

Nemusíme chodit ani moc daleko. SRN je nástupnickým státem hitlerovského Německa.   Podle mezinárodních dohod, zvláště pak podle Pařížské reparační dohody, je povinné zaplatit reparace. Tuto povinnost mu ukládá i jeden z hlavních principů mezinárodního práva, který říká, že povinností agresora je uhradit svým obětem  všechny škody, které jim agresí vznikly.

A jak tuto povinnost plní Německo?  SRN nám dluhuje na reparacích na 360 miliard předválečných korun, tj. asi více než 3 biliony dnešních korun. Z této sumy nám dosud zaplatila necelých půl procenta.

Od 70. let nám kancléři Německa či ministři zahraničních věcí a jiní němečtí politici slibovali, že nám reparace zaplatí, ale až po sjednocení Německa. To nám ještě sliboval i H.-D. Genscher, který jen prosil o to, abychom měli ještě strpení nějakou dobu. Německo se sjednocuje a jakmile dojde i ke skutečnému sjednocení, rychle se o reparacích dohodneme. Pak ještě Němci argumentovali, že čas jim zabírají celoněmecké volby. A potom...

Co bylo po tom? Nic! Němci s námi o reparacích odmítli jednat. Dnešní naši mocipáni v čele se Sobotkou, předsedou vlády ČR, se snaží nás přesvědčit, že jsme se reparací vzdali, a to  Česko-německou deklaraci z r. 1997.  Co k tomu dodat?

Německo je povinným státem. A to se svých povinností zaplatit reparace nemohlo vzdát.  Tato jeho povinnost vyplývá z  mnohostranných mezinárodních  smluv a uvedeného principu mezinárodního práva o agresorovi a jeho obětech. My se proto nemůžeme ani tvářit, že by Německo se své povinnosti zaplatit reparace zbavilo. Ta jeho povinnost trvá. A trvá i naše právo na reparace.

Nebylo z hlediska mezinárodního práva možné, aby deklarace zbavila povinnosti agresora a práv jeho oběti, které bylo založeny mnohostrannými mezinárodními smlouvami. Pařížská reparační smlouva měla 18 signatářů, a proto, aby se změnily povinnosti a práva stanovená touto smlouvou, by bylo třeba, aby všichni původní signatáři se na novém obsahu smlouvy dohodli. To se nestalo. Tvářit se, že jsme tak mohli učinit sami s Německem, je, jak jsme přesvědčeni, právní diletantismus.

Stručně řečeno. Povinnost Německa nám, a nejen nám, zaplatit reparace trvá, a rovněž je nezměněno i naše právo na reparace. Nyní jde o to, abychom začali jednat, aby nám Německo reparace zaplatilo.

Média hlavního proudu nás snad denně přesvědčují o tom, jak dosud nebývale dobré vztahy mezi ČR a SRN existují. S Německem vedeme i tzv. strategický dialog, který na nás má vložit německý chomout. Tak co Německu ještě brání, aby nám zaplatilo reparace? Je to údajně náš spojenec. Jistě němečtí mocipáni také ví, že dobré účty dělají dobré přátele. Rusko se nám česká i německá média naopak snaží vylíčit, a to již dlouhodobě, jako říši zla. Ale jak je to možné, že tato tzv. říše zla nám dluh ze sovětské éry zaplatila, ale skvělá a přátelská německá mocnost tak nechce učinit ani náhodou?  A tak si můžeme položit otázku, kdo s námi skutečně přátelsky a spojenecky jedná? Je to Rusko nebo Německo? Myslím si, že další slova jsou zcela zbytečná.

Několik slov závěrem

Jak je vidět, i barvy naší a ruské vlajky jsou stejné. Čeština a ruština jsou blízké jazyky. Rozumíme si bez tlumočníka. A byli to především Rusové, co nás zachránili od genocidy, již nám Němci chystali. Nebýt vítězných spojenců a našeho odboje, český národ by již neexistoval a naše historické území by bylo osídleno Němci.

J. Skalský

Orbán - Globalisti použijú masovú migráciu na nahradenie Európanov…a “rozdrvenie vôle ľudu”

Budapešť 14. 2. 2017 (HSP/BB/Foto:TASR/AP-Zsolt Szigetvary/MTI via AP, file)

Maďarský Viktor Orbán verí, že globalistický establishment nebude reagovať na svoju porážku v roku 2016 preskúmaním svojej politiky, ale tým, že ešte viac podporí vlnu masovej migrácie, ktorej úlohou bude “rozdrviť vôľu ľudu” a nahradiť existujúce európske populácie

“Páni globalistických politík nehľadajú chyby v sebe” po porážkach v britskom referende o brexite a po prezidentských voľbách v USA, “ale namiesto toho obviňujú ľudí a národy”.

“Rozhodli sa, že sa nevzdajú svojej pozície, ale rozdrvia akúkoľvek vôľu ľudí, ktorí nesúhlasia s otvorenou spoločnosťou a liberalizmom. Deklarovali, že ak voľby v určitej krajine nevyhrajú ich ideologickí partneri a liberáli, potom v tejto krajine už neexistuje demokracia. Vyhlásili, že ľudia predstavujú nebezpečenstvo pre demokraciu.”

Orbán je presvedčený, že politici zaviazaní politike “žiadnych hraníc” a multikultúrnej “otvorenej spoločnosti” – odkaz na organizáciu Open Society Foundations financovanú Georgeom Sorosom, miliardárom a finančníkom, ktorého maďarské orgány považujú za zhubný vplyv – budú reagovať na obrat pri volebných urnách tým, že sa budú snažiť podkopať európskeho voliča prostredníctvom masovej migrácie.

“Úbohí, pomaly sa prebúdzajúci občania budú nakoniec zaplavení niekoľkými miliónmi migrantov. Ak sa ľudia v Európe, ktorí nie sú ochotní alebo schopní odtrhnúť sa od svojich kresťanských koreňov a vlasteneckých pocitov, nebudú mať na pozore, potom títo migranti nahradia podložie európskeho života. Nech masy ľudí z rôznych náboženských prostredí – ktorí boli vychovávaní s inou morálkou a inými tradíciami, a ktorí nemajú predstavu o Európe – nás prídu naučiť lekciu.”

“Tak bola vytvorená najbizarnejšia koalícia prevádzačov, aktivistov za ľudské práva a popredných európskych politikov na svete, s cieľom sústavne prinášať milióny prisťahovalcov do Európy. Kam to všetko vedie?”

Podľa Orbána chcú obhajcovia “otvorenej spoločnosti” vytvoriť systém, v ktorom “skutočná sila, rozhodnutia a vplyv, musia byť dané do rúk ľudí, ktorí sú súčasťou globálnej siete, ako mediálni guru, nevolené medzinárodné organizácie a ich miestne odnože.”

Z hľadiska ekonómie a národnej identity Orbán opisuje otvorenú spoločnosť ako miesto, kde “ľudia, etnické skupiny a kultúry sú stlačené do veľkosti hamburgerov, aby sa s nimi mohlo jednať ako s tovarom a krajiny sú transformované na železničné trate, po ktorých sa každý môže pohybovať dovnútra alebo von z krajiny”.

Právo Řecka na reparace

Werner Rügemer

Několik řeckých vlád léta upomínalo zbytečně Německo o reparace. Za jejich hrozné ztráty, způsobené přepadením hitlerovským Německem. Nikdo nepopírá, že hitlerovské Německo přepadlo v dubnu 1941 zločinným způsobem Řecko a do října 1944 ho nemilosrdně drancovalo. Wehrmacht, SS a vojenská správa tam zuřily krutěji, než v jiných, stejně protiprávně obsazených státech, například ve Francii, Lucembursku, Belgii nebo Nizozemí.

Veškerá úroda byla odvezena do Německa, statisíce Řeků zemřely hladem , byla uloupena tovární zařízení a suroviny – například chromová ruda pro zbrojaře Krupp v Essenu. Řecké hospodářství bylo úplně zničeno. Řecko muselo, stejně jako ostatní obsazené státy, dokonce nést náklady německé okupace, například za ubytování a stravu personálu, který vedl válku – vrchol cynismu, i když byl právně kryt haagským ustanovením o vedení pozemní války.

Židé museli zaplatit svou deportaci

Navíc byl však řecký stát přinucen Německem zaplatit stravu německých jednotek pod vedením tankového generála Rommela v severní Africe. A to bylo a zůstává podle válečného mezinárodního práva ilegální. Tyto „ obchody“ se provedly nucenou půjčkou řecké národní banky Německé říšské bance. Židé (nebo židovská obec) museli Říšské bance zaplatit na osobu 39 říšských marek za jejich transport z Thessaloniki do Osvětimi a Treblinky – to patřilo k rutinním okupačním nákladům!

Němečtí okupanti narazili na odpor – a reagovali se slepou zuřivostí. Nasazené skupiny bezpečnostní policie, bezpečnostní služby a tajné vojenské policie popravovaly partyzány, zastřelily rukojmí, vypálily vesnice, prováděly masakry na civilním obyvatelstvu.

Bývalý řecký odbojář, autor a politik Manolis Glezos, napsal v roce 1995 pod titulkem „ Bezpráví se musí odčinit“ v týdeníku Die Zeit: „ Při tehdejším celkovém počtu obyvatelstva sedmi miliónů ztratilo Řecko: 70 000 osob v důsledku přímých válečných konfliktů, 12 000 civilistů v důsledku nepřímých válečných konfliktů, 38 960 popravených, 100 000 rukojmí, zavražděných v koncentračních táborech/velká část z nich řečtí Židé/, 600 000 zemřelých hladem.“ Při svém ústupu zničil německý wehrmacht, co mu přišlo pod kanóny: silnice, mosty, železniční koleje, nádraží, domy, továrny, lodě, přístavy.

Po válce, 25. února 1946, vstoupila v platnost „ Pařížská reparační smlouva“ mezi západními vítěznými mocnostmi a nejdůležitějšími zeměmi, které byly obsazeny nacistickým Německem. Pro 18 států byly stanoveny nároky vůči nástupnickému státu německé Říše. Pro Řecko to mělo být 7,1 miliard amerických dolarů , které se měly zaplatit v penězích, zbožím, loďmi apod. To mělo sloužit pouze k první obnově – pozdější úplný výpočet škod a reparací zůstal otevřen. Mezispojenecká reparační agentura IARA měla tyto první nároky vyřídit do roku 1951.Tehdejší řecké nároky mají dnes včetně úroků z úroků několikanásobně vyšší hodnotu, podle odhadů až 90 miliard EUR.

Ovšem zejména USA se tehdy vydaly jiným směrem. Vybudovaly SRN , založenou v roce 1949 jako svého spojeneckého partnera, kterému byly při „Londýnské dluhové konferenci“ v roce 1953 krok za krokem prominuty předválečné, válečné a poválečné dluhy, zbytek byl při nízkých úrocích odložen na desetiletí. Reparace byly odsunuty až do uzavření budoucí mírové smlouvy. V neposlední řadě bylo tímto způsobem umožněno znovuvybudování SRN a západoněmecký „ hospodářský zázrak“ padesátých let.

Řecko dostalo z fondu IARA několik drobtů: 25 miliónů dolarů do r. 1959, v roce 1961 dalších 115 miliónů německých marek jako „ globální odškodnění“ za nacistické oběti, nakonec v roce 2001 ještě 20 miliónů EUR pro řecké občany, kteří během války museli v Německu vykonávat nucenou práci. Všechny další nároky řeckých vlád byly opakovaně příkře odmítnuty.

Arogance Adenauera

Spolková vláda pod vedením Konrada Adenauera přitom postupovala s nerozvážnou arogancí. 115 miliónů německých marek bylo – samozřejmě nezveřejněno – zaplaceno jen proto, že zároveň byl v Řecku propuštěn z vězení jistý Max Merten.Merten byl v roce 1957 během své cesty v Řecku zatčen a odsouzen k 25 letému vězení : Jako válečný správní rada organizoval deportaci řeckých Židů do Osvětimi a Treblinky a vydíral židovskou obec v Thessaloniki. Adenauerova vláda zaplatila organizátoru vražd odškodné za věznění, trestněprávní vyšetřovací řízení nechala německá justice zmizet.

Ostatní státy, Itálie a Bulharsko, které se jako spojenci hitlerovského Německa podílely na okupaci Řecka, své platby uskutečnily. Spolková republika Německo ne. Její vlády odkládaly platby na jindy, poněvadž považovaly platby za beztak neoprávněné. Jejich argumentace: Čekáme na mírovou smlouvu, která vyjasní i reparace. Zároveň se spolkové vlády společně s USA, Velkou Británií a Francií postaraly o to, aby k žádné mírové smlouvě nedošlo.

V roce 1990 byla uzavřena smlouva 2+4 mezi tehdejšími ještě dvěma vládami v Německu a čtyřmi vítěznými velmocemi 2. světové války. Technický pojem „ 2+4“ má ten účel, že smlouva není pojata jako mírová, a proto také nemusí být upraveny reparace. Pojem „ mírová smlouva“ byl a je tabu. Smlouvou „ 2+4“, která zpečetila i německé opětovné sjednocení, byla otázka reparací mlčky definitivně prohlášena za vyřízenou.

Tak také argumentovala tehdejší německá spolková vláda za kancléře Helmuta Kohla a ministra zahraničí Hanse- Dietricha Genschera, a dnešní vláda Angely Merkelové se k tomu připojuje. Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier prohlásil 12. března 2015 v pořadu Kontrasty: „ Máme stálý a pevný názor, že všechny otázky reparací, včetně nucených půjček, jsou právně uzavřeny.“

Není to jen morálně, ale i politicky pochybné. Spolková vláda prohlásila v roce 2010 na dotaz Levice ve spolkovém sněmu v tiskopise: „ 65 let po konci války a po desetiletích mírové, důvěryhodné a plodné spolupráce SRN s mezinárodním společenstvím států včetně člena NATO a EU Řeckem ztratila otázka reparací svůj význam.“ Byl vojenský puč v Řecku v roce 1967 organizovaný NATO proti pravděpodobnému vítězství volebního spojenectví výrazem „ důvěryhodné spolupráce?“ A svědčí výdaje na zbrojení uložené Řecku NATEM , které jsou nad proporce, o mírových úmyslech? A nemilosrdná politika škrtů, kterou EU uložila malé zemi od r. 2010 , a tím způsobila její zadlužení a hospodářský úpadek a zchudnutí velké části obyvatelstva? EU, která po 2. světové válce chtěla v Evropě sjednat mír, sjednává dnes proti Řecku nepokoje a opovržení.

Spolková vláda odsouvá objasnění

Řecko se reparací nikdy nevzdalo. Řecké vlády je opakovaně diplomaticky připomínaly. Ze smlouvy „ 2+4“ bylo Řecko vyloučeno, takže s tím nesouhlasilo. Podle „ Haagského ustanovení o vedení pozemní války“, které po staletí upravuje válečné mezinárodní právo, nesmějí okupanti vyvlastnit žádný soukromý majetek, ale také zničení soukromého majetku představuje vyvlastnění. Pro taková vyvlastnění jsou právně nabídnuta odškodnění. Náklady, které platilo Řecko z nucené půjčky tankové jednotce Rommela v Severní Africe, se podle mezinárodního práva stejně musí zaplatit. A vůbec: Státní půjčky se musí splatit vždy, v každém případě to v současnosti Řecko tak nezvratně požaduje.

Staré mezinárodní právo je obtížný terén. Je možno konstatovat: Otázka reparací není vyjasněna. Vlády SRN vsadily vše na to, aby i formálním trikem „ smlouvy 2+4“ její objasnění odsunuly a diskreditovaly. Ale také řecké vlády dosud nikdy nezahájily mezinárodně právní formální řízení, například před Mezinárodním soudním dvorem OSN v Haagu. To by současná vláda měla nyní urychleně udělat. U Mezinárodního soudního dvora mohou podat žalobu jen státy, na to zde je. Reparační výbor vytvořený řeckým parlamentem za předchozí vlády prostudoval během několika let práce statisíce dokumentů. Musely se částečně vyzvednout ze zatuchlých sklepů a zhnilých pytlů, mezi nimi mnoho neznámých.

Evropu založit nově demokraticky

Předložení dokumentů soudu by mělo být umožněno s mezinárodní podporou. Teprve pak se požadavky stanou závazné, a teprve potom se problém reparací dostane do povědomí širší veřejnosti. Takový postup, doprovázený evropským objasněním, by s diskuzí o současných dluzích neměl nic společného, které na řecký stát od vstupu do eurozóny uvalily domácí vlády a zahraniční aktéři v New Yorku, Paříži, Berlíně , Frankfurtu a Bruselu.

Řecká otázka reparací je především politická otázka. A je to aktuální otázka, a sice evropská, nejen německá. Dotýká se nutných mechanismů korekce eura a Evropské unie. Také proto to znamená: Evropu založit nově, demokraticky, mírově a sociálně.

Pozn. Dr. Werner Rügemer je autor, publicista. Přednáší na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Zabývá se poměry na pracovním trhu, mezinárodními vztahy, současnými politickými a hospodářskými otázkami. 8. 11. 2015  Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová

Řecko požaduje na Německu zaplacení reparací

 Řecko neustoupilo. Uděláme vše nutné,

aby Německo zaplatilo za válečné zločiny, říká Tsipras

ČTK, pur

Reuters

Německo by mělo Řecku podle tamního premiéra Alexise Tsiprase zaplatit stovky miliard eur jako odškodnění za zločiny, které spáchalo během druhé světové války.

Tsiprasova vláda se otázkou finanční kompenzace zabývá už od svého nástupu k moci.

Uhrazení reparací by řecké ekonomice výrazně pomohlo, neboť by se mohla zbavit téměř veškerých zahraničních dluhů.

Řecký premiér Alexis Tsipras hodlá učinit vše nezbytné k tomu, aby vymohl na Německu finanční odškodnění za škody způsobené nacistickou okupací Řecka za druhé světové války. Šéf vlády se tak podle médií v úterý vyjádřil při památečním obřadu v jedné z vesnic, kterou němečtí vojáci vyvraždili.

Řecko podle Tsiprase učiní maximum na diplomatickém nebo právním poli, aby dosáhlo svého. Otázkou se zabývá parlamentní výbor, jenž se dopady okupace zabývá a podle kterého by Německo mělo Řecku zaplatit reparace ve výši téměř 270 miliard eur (7,3 bilionu korun). V září má zprávu projednat řecký parlament.

Tsiprasova vláda se zaobírá myšlenkou reparací už od nástupu k moci loni v lednu. Odškodnění by zemi výrazně pomohlo zbavit se většiny zahraničních dluhů, které dosahují zhruba 320 miliard eur.

Německo veškeré snahy o odškodnění odmítá a tvrdí, že své závazky v minulosti již splnilo. Například v roce 1960 zaplatilo Aténám 115 milionů německých marek (nyní asi 60 milionů eur).

Tsipras se v úterý zúčastnil pietního aktu ve vesnici Kommeno, kde němečtí vojáci 16. srpna 1943 povraždili 317 civilistů. V prosinci 1943 a v červnu 1944 vyvraždili také obyvatele vesnic Kalavryta a Distomo. 16. 8. 2016  

http://zahranicni.ihned.cz/

Řecko trvá na splacení německého válečného dluhu

Řecký prezident Prokopis Pavlopulos se v rozhovoru pro německý list "Süddeutsche Zeitung" vyjádřil kromě jiného také k řeckým nárokům vůči Německu, které plynou z období německé okupace jeho země v letech 1941 až 1944. "Naše nároky nezanikly, Řekové nerezignovali ani z požadavků na splacení vynucené půjčky a ani z válečných reparací,“ řekl řecký prezident.Podle jeho slov bude Řecko své nároky předkládat i na mezinárodní rovině. V úvahu připadá také Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti. Němečtí vládní politici již takovou možnost vyrovnání se s okupačním závazkem odmítli. Tvrdí totiž, že nároky skončili sjednocením Německa. Pouze prezident Joachim Gauck připustil možnost válečných reparací Řecku za škody, které mu nacistické Německo způsobilo za II. světové války. Pokud jde o půjčku, Německá spolková republika v roce 1960 Řecku splatila část dluhu, cca 110 milionů marek. Vedle 54 miliard euro za uvedený úvěr by fakticky Německo mělo zaplatit 108 miliard eur válečných reparací.

http://vasevec.parlamentnilisty.cz

Tsipras vyčítá Německu kličkování v otázce reparací

Řecko požaduje odškodnění za nacistické zločiny

Jsou to celkové pohledávky až 332 miliard EUR, o kterých chtějí Athény znovu vyjednávat s Německem. Parlamentní výbor se má zabývat otázkami reparací po 2. světové válce. Nová řecká vláda chce znovu přezkoumat pohledávky reparací vůči Německu. Ministerský předseda Alexis Tsipras pověřil parlamentní výbor, aby se zabýval tímto tématem. Jde o miliardové reparace za utrpěné bezpráví během 2. světové války.

„ Tím uctíme všechny oběti 2. světové války“, řekl řecký předseda vlády Alexis Tsipras a zahrnul i řecký odboj. „ Nezapomínáme, že také německý lid trpěl za nacismu“,řekl. Německu se po 2. světové válce právem pomohlo krácením dluhu, aby se mohlo znovu postavit na vlastní nohy.

„Po sjednocení Německa v r. 1990 se vytvořily právní a politické podmínky, aby se tato otázka vyjasnila“, řekl Tsipras. „ Ale od té doby reagovaly německé vlády mlčením, právními kličkami a průtahy“, kritizoval v parlamentní debatě v Athénách. „ A já se ptám, protože na evropské úrovni se v poslední době hodně hovoří o morálních otázkách: Je tento postoj morální?“ Debatu vysílala parlamentní televize.

Německá spolková vláda roku 1990 se skutečně vyhýbala při jednáních se zeměmi jako Řecko jednotě, neboť by se mělo také hovořit o reparačních nárocích. Kancléř Helmut Kohl se tak chtěl vyhnout platbám Řecku a ostatním státům, jak ukazují materiály 1989/90, které Spiegel posuzoval.

Řecká vláda své požadavky dosud konkrétně nevyčíslila. Ale to téma zatěžuje německo-řecké vztahy již desetiletí. Ministr zahraničí Nikos Kotsias obnovil nároky před měsícem v Berlíně a spolkový ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier požadavek odmítl.Všechny otázky reparací byly právně uzavřeny, řekl.

Na základě řecké studie, která existuje od začátku března 2013 a je označena jako přísně tajná, zkoumá nyní „ Nejvyšší řecký soudní dvůr“ , jaké možné požadavky reparací by mohly být vůči Německu vzneseny. Athénské noviny „To Vima“ však minulou neděli tuto studii zveřejnily. Celkové pohledávky jsou vyčísleny ve výši mezi 269 a 332 miliardami EUR.

Jak je to s našimi reparačními nároky vůči Německu?

Jejich výše dosahuje kolem 360 miliard předválečných korun, tj. více než 3 biliony dnešních korun. Na rozdíl od Řecka naše vládnoucí garnitura je, slušně řečeno, mnohem méně statečná, než je ta řecká. V této souvislosti padají slova i o zbabělosti a laxnosti, v tom lepším případě.

Ve svých peticích jsme nejednou psali o reparacích. Dozvěděli jsme se jak z Ministerstva zahraničních věcí, tak z Úřadu vlády, že  reparací jsme se údajně zřekli Česko-německou deklarací z r. 1997. My však namítáme, že naše právo na reparace, které je nám Německo povinno zaplatit, je zakotveno v mnohostranných mezinárodních smlouvách, zejména v Pařížské reparační úmluvě, a dále pak v principu mezinárodního práva, který stanovuje, že agresor je povinen uhradit své oběti všechny škody, které jí agresí vznikly. Nebo jsme s Německem v deklaraci  odstranili též uvedený princip mezinárodního práva a třeba i jinak upravili mezinárodní právo? Tomu máme snad věřit?

Německo své povinnosti zaplatit reparace nemohlo být právně nijak zbaveno. Musí je proto zaplatit. Nejpozději při uzavření mírové smlouvy musíme dát své reparační požadavky na německý stůl. Nejlépe by však bylo zahájit jednání o reparacích bezodkladně. Se současnými mocenskými elitami to zřejmě nebude možné. Jsou však před námi volby.

Starší generace, které prožily „dobrodiní“ německého protektorátu, a zachovaly si život a zdraví, které musely za těžkých životních podmínek budovat to, co nám Němci zničili, třeba i v posledních dnech války, a co nám ukradli, aniž by vrátili.  Sami v republice naši současní mocní hlásají heslo, co bylo ukradeno, musí být vráceno, ale když ho mají vztáhnout i na Němce, najednou oněmí. Je to ostudné!  Žádný ústavní orgán ČR se nemůže vzdát našich reparačních nároků vůči Německu.

V republice je nedostatek peněz, kam pohlédneme. Nízké platy, důchody, bezdomovci, dlouhodobě nezaměstnaní, rodiny s větším počtem dětí, neúplné rodiny, infrastruktura, sociální byty atd. Dovedete si představit, co by tři biliony mohly udělat s naší celkovou situací. I proto požadujeme na Německu zaplacení reparací, ale především však proto, že je to naše právo, mezinárodněprávně stvrzené, které musí být naplněno.  Každý agresor musí své oběti nahradit škody agresí jí vzniklé. Že Německo bylo agresorem a my jeho obětí, o tom nikdo nemůže ani pochybovat. Proto Němci nám reparace musí zaplatit. O tom jsme plně přesvědčeni. Jen nyní  musíme hledat a najít oněch sedm statečných.

                                                                                                                               ČNL

Otevřený dopis Mgr. J. Šolcovi z 1.2.2017

Magistrát města Liberec

k rukám zastupitele Mgr. Jiřího Šolce

V Praze, dne 1. 2. 2017

Pane magistře Šolci, zastupiteli Liberce,

   se zájmem jsem si přečetl výňatky z Vašeho vystoupení na Německo-českém komunálním kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Plzni.

I. Zvláště mě zaujalo sdělení, že by se nikdo nechtěl přiznat, že jeho dědeček nebo babička byli zloději, kteří mají cizí majetek. Zřejmě jste měl na mysli majetek, který Československá republika konfiskovala německému obyvatelstvu před odsunem. Pokud je tomu tak, pak je možné zcela lehce, bez problémů vysvětlit, jak ke všemu došlo.

Již na Jaltské a později i na Postupimské konferenci jednali spojenci o povinnosti Německa, agresora, který rozpoutal druhou světovou válku a barbarsky ji vedl, uhradit škody, které jeho obětem agresí vznikly. Konkrétně o reparačních otázkách jednala v Paříží zvláštní konference. Signatárním státům, mezi nimiž byla i Československá republika, stanovila jako povinnost konfiskovat německý majetek tak, aby se nemohl vrátit do německých rukou. Jeho hodnotu tyto státy, kromě Československa, byly povinny odečíst ze svého reparačního účtu. Konference ještě stanovila výši procentních reparačních nároků jednotlivých států vůči Německu.

Takže jaká je situace s majetkem dědečků a babiček? Jsou zloději, kteří mají cizí majetek? Nejsou! V souladu s mezinárodním právem, v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců, k nimž jsme patřili i my, jsme německý majetek konfiskovali. Naši prarodiče pak následně zcela legálně majetek získali.

Nebyli jsme to my, kdo kradl německý majetek. Němci přišli do republiky, udělali z ní tzv. protektorát a kradli náš majetek, využívali ho pro své účely, především válečné, a ničili. Podle mezinárodního práva je každý agresor povinen uhradit své oběti škody, které jí agresí vznikly. Zjednodušeně bychom mohli říci, že to, co nám bylo ukradeno, musí být vráceno. Takže generace našich prarodičů zloději nejsou. Naopak jejich generace, tím i náš stát, my, jejich potomci, všichni, jsme byli okradeni o reparace. Běžně se udává, že Němci nám dluhují reparace ve výši asi 360 miliard předválečných korun. Hodnotově se též uvádí, že jde o více než 3 biliony korun současných.

II. Velmi zajímavá jsou i Vaše následující slova: “My prostě musíme informovat, protože jsou lidé a to i v mé generaci, ročník 1977, kteří neví, nebo nechtějí vědět, co se stalo. Kteří nechtějí píchnout do vosího hnízda s klíčovým slovem "Benešovy dekrety."

Je vidět, že jste člověk „hledající." A tak opět nějaká chybička se může vloudit. Je podstatný rozdíl mezi termínem „Benešovy dekrety", který je sudetoněmeckým produktem, a oficiálním termínem „dekrety prezidenta republiky". Když nás Němci 15.3.1939 zabrali a udělali u nás „protektorát", tak samozřejmě obsah nově přijímaných právních norem, musel odpovídat jejich zájmům a tendovat ke sbližování našeho tehdejšího právního řádu s německým. Židům byl majetek arizován, z větší části se dostal do rukou Němců. Němci sahali a dosáhli i na český majetek, z něhož část po části si také přivlastňovali. Že Němci jsou panský národ jsme poznali i na potravinových přídělech, které Němci měli větší. České děti trpěly různými chorobami z podvýživy, včetně TBC. Čeština se u nás stávala popelkou, byla uváděna až za němčinou. Česky mluvit v pohraničí, které Němci nám ukradli, byl také mnohde problém. Zatím co právní řád v protektorátu ztrácel český charakter, nehájil český zájem, ale především německý, v zahraničí tomu bylo jinak. V Londýně dlela čs. vláda v čele s lidovcem dr. Janem Šrámkem a prezidentem Benešem. Vývoj probíhal v době válečné rychle. Vznikla potřeba některé společenské vztahy právně upravit, a to formou zákona. Nemohli jsme přece přebírat protektorátní normy, které byly čs. právu cizí. Proto prezident republiky, když Národní shromáždění neexistovalo, bylo rozpuštěno, když neexistovala de facto ani ČSR, rozhodl o ustavení prozatímního státního zřízení a o dekretální normotvorbě. Právní normy, které následně vznikly v zahraničí navazovaly na náš původní československý právní řád a dále ho rozvíjely. Československo de iure existovalo dále. Spojenci uznali i naši vládu a prezidenta a udržovali s námi diplomatické styky. Československo bylo jedním ze států válčících s Německem.

Od samého počátku v dekretální normotvorbě hrála důležitou úlohu vláda. Dále pak i Státní rada a Právní komise. Na Slovensku, když naše vláda přijela do Košic, se do procesu normotvorby zapojila i Slovenská národní rada. Po příjezdu do Prahy hrála rozhodující roli v dekretální normotvorbě nová československá vláda, Prozatímní národní shromáždění. Dekrety prezidenta republiky po osvobození byly převážně dílem zmíněných ústavních orgánů. Pod dekrety, které ještě byly přijímány, byli někdy podepsáni nejdůležitější ústavní činitelé. Prezident je dále také podepisoval. Prozatímní národní shromáždění schválilo všechny dekrety, které v době nesvobody a později byly přijaty. Z ústavních dekretů se staly ústavní zákony a z dekretů zákony. Všechny se staly nedílnou částí československého, později i českého, právního řádu.

Je nepochybné, že dekrety prezidenta republiky obsahovaly ustanovení, která vítězní spojenci na mezinárodních konferencích, na nichž byli zastoupeni svými vrcholnými představiteli, přijali. Například Pařížská reparační dohoda obsahovala následující ustanovení: „Každá signatární vláda musí nestalo-li se tak ještě, vydati zákony a učiniti všechny jiná vhodná opatření, jimiž se ruší a činí neplatným všechny převody provedené po okupaci její země nebo po jejím vstupu do války s podvodným úmyslem krýti německé zájmy nepřátelské povahy a chrániti je před účinky kontroly nad německým zájmy nepřátelské povahy." V souladu s touto mezinárodní dohodou jsme byli povinni konfiskovat německý majetek v republice, pokud jsme tak dosud neučinili. V dekretech prezidenta republiky nebylo nic, co by s uvedenými ustanoveními spojenců nebylo v souladu.

Kdysi jsem četl o dekretech prezidenta republiky zajímavou velmi zjednodušující úvahu. Pokud by neplatily tyto dekrety, pak by platilo „právo protektorátní". Pak by majetek, ukradený nám Němci, byl dále německý, pak by naši odbojáři a vojáci, kteří bojovali proti Němcům v druhé světové válce, byli zrádci a kolaboranti typu E. Moravce byli vlastenci. Tyto věty jistě stojí za to,.abyste se nad nimi zamyslel.

***

Děkuji Vám za pozornost, jíž jste věnoval mému dopisu. Pakliže se domníváte, že výše uvedená slova jste na kongresu v Plzni neřekl, pak je možné se obrátit na německé noviny, které tuto informaci přinesly, s žádostí o tiskovou opravu. Pokud si pamatuji, šlo o dvoje noviny. V jedněch z nich jste však nebyl jmenován. Uvítám, když byste mi zaslal stejnopis této žádosti.

Mýlím-li se v něčem, pokud mě o tom přesvědčíte, rád svou chybu napravím, a omluvím se. Pokud jste se Vy mýlil ve svých vyjádřeních, pak očekávám od Vás totéž. Na zmíněném kongresu jste nebyl jen za svou osobu, ale především jako   zastupitel Liberce.                                                                                        

Pavel Rejf

Do uzávěrky tohoto čísla ČNL pan Mgr. J. Šolc na otevřený dopis neodpověděl.

Poznámka redakce: Ne jeden zastupitel je takto nebo podobně „dezorientovaný.“ Několik dalších  případů nejen evidujeme. Je však na voličích toho či onoho zastupitele, zda mu ponechají i nadále svou důvěru nebo naopak ho zastupitelského postu v řádných volbách zbaví. Problém však tkví v potřebných informacích. Naše média je nepřinášejí. Je nutné sáhnout po německých. A tam se mohou voliči dozvědět, co jejich zastupitelé na různých setkáních s landsmany říkají. Alternativou k uvedenému jsou informace, které na našem fb, webu i v brožurkách přinášíme. Jsou to často překlady nejen ze Sudetendeutsche Zeitung, ale i z Sudetenpost a občas i dalších.

Několik příkladů, jak pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, odpovídá na žádosti, návrhy obsažené v peticích

I. Ing. P. Rejf uvádí fakta, vztahující se k níže uvedené žádosti o vvsvětlení :

Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost", který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03. 2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi“.

Citovaný výrok považuji za mimořádně důležitý. Podle něho by mělo dojít v budoucnosti ke spojení ČR a Bavorska, ČR by ztratila svou státnost a stala se zemí. Sudeti by měli tvořit základ spojení. Tento výrok pana H. Seehofera, jak jsem přesvědčen, již dávno jste na základě svých ústavních povinností měli osvětlit a občany informovat. Jde přece o existenci našeho státu a jeho přeměnu v zemi, jíž jsme byli za Rakouska. Jelikož se tak dosud nestalo, žádám o osvětlení této citace z vlastní iniciativy.

Ing. P. Rejf: Žádám, pane vicepremiére, o vysvětlení výše uvedeného o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti. mají tvořit jeho základ.

I. Odpověď pana P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR

Já nejsem pan Seehofer a ani nejsem jeho konzultant, nemohu tedy náležitě vysvětlit jakékoli jeho výroky. Územní změny hranic naší republiky je možné provádět ústavním zákonem. Pokud by k tomu došlo jinak, respektive ze strany druhého státu, jednalo by se o napadení naší republiky, jež by vedlo k adekvátní reakci státních orgánů s cílem obrany země.

II. Ing. P. Rejf:

Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhání Němců měli dopustit. H. Seehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“.

1. Ing. P. Rejf: Co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho jste se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl?

Odpověď . Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR

Pokud jste došel k názoru, že je těmito výroky ohrožena naše republika, obraťte se prosím na Ministerstvo zahraničních věcí, které je zmocněno chránit zájmy České republiky v zahraničí.

2. .Ing. P. Rejf: Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera, B. Posselta a SLÖ do našich vnitřních záležitostí, proti jejich lživým protičeským útokům?

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR:

 V tomto případě si Vás opět dovolím odkázat na řešení z výše uvedeného bodu. /Což bych učinil i já, pokud bych shledal, že jsou zájmy České republiky ohroženy.

3. Ing. P. Rejf: Proč např. ministr D. Herman a další mluví o vyhnání tzv. sudetských Němců, když podle rozhodnutí Postupimi šlo o přesídlení Němců z Československa?

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Proč pan ministr Daniel Herman používá konkrétně tento termín, se prosím zeptejte přímo jeho.

III.

1. Ing. P. Rejf: Prohlásil jste o sobě, že jste sudetský Čech. Můžete mi vysvětlit, kdo je sudetským Čechem, prosím? A proč termín sudetský Čech chcete zavádět: Jaký smysl to má? Co tím sledujete?

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Uvědomuji si, že sudetský Čech se nepoužívá právě kvůli analogii se sudetskými Němci a emocemi, které označení této skupiny s sebou nese. Nicméně stále trvám na tom, že pocházím z geografické oblasti nazývané Sudety a prohlašuji se za Čecha.

2. Ing. P. Rejf: Můj dotaz: Mluvíte o Sudetech. Můžete mi říci, kde a kdy tato územně-správní jednotka existovala a v jakých hranicích, jak byla právně zakotvena, nebo v současnosti existuje, kde je právně zakotvena a jaké jsou její hranice?

Podle mého názoru tzv. Sudety nikdy jako územně-správní jednotka neexistovala. Pokud ovšem nepůjdeme do správního členění nacistického Německa a nebudeme argumentovat tzv. Sudetengau. Ta však byla výplodem agrese a nacistické zvůle.

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Vaši reakci neshledávám nutnou komentovat.

3. Ing. P. Rejf:  Rozlišujete Sudety na geografické a politické. Můžete, prosím, mi osvětlit: „Co jsou Sudety geografické" a „co jsou Sudety politické“, k nimž počítáte Brno a Šumavu?

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Děkuji za upozornění na mou snad neohrabanou pojmovou výbavu. Nad používáním tohoto termínu se zamyslím.

4. Ing. P. Rejf: Můžeme tedy opovažovat pana Hermana za zprostředkovaného nebo přímého člena tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu?

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Je mi líto, že považujete mou odpověď na Váš dotaz za nedostatečnou. Myslím, že byla jasná. Pan ministr Herman není členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Nemám, co bych k tomuto tématu více uvedl.

5. Ing. P. Rejf: Navrhuji, aby do česko-německé diskuse jste vnesl, nebo napomohl vnést otázku, proč dosud „sudetoněmecký landsmanšaft" zajišťuje kontinuitu henleinovské strany, proč také zajišťuje i kontinuitu henleinovské terminologie.

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR: Děkuji Vám za upřesnění Vaší otázky z minulého dopisu, nyní mi je jasnější. Sudetoněmecké krajanské sdružení prošlo v průběhu desítek let proměnou svého charakteru a ukazuje se, že svou činností nezajišťuje kontinuitu strany, o které píšete. Otázky, které hodlám v česko-německém dialogu nastolovat, jsou především obráceny k budoucnosti našich vztahů v rámci Evropy. V této problematice samozřejmě počítám i se vztahy s potomky občanů československé republiky, kteří byli po válce nuceni opustit své domovy, ať už tuto dějinnou událost nazveme jakýmkoli pojmem.

Dne 6.2.2017  reagoval  ing. P. Rejf na tyto odpovědi/neodpovědí následným textem:

Pane místopředsedo vlády ČR,

úvodem si dovoluji Vás upozornit na několik důležitých právních skutečností, které pomíjíte.

Na samém začátku své odpovědi z 18. ledna 2017, čj.23445/2016-OMP, píšete: „reaguji na Váš dopis, který jsem obdržel 15. prosince 2016....“ Neposlal jsem Vám žádný dopis, ale petici. Předpokládám, že Vy, Vaši zaměstnanci i poradci víte, že „dopis" a „petice" jsou rozdílné termíny, jejichž vyřizování má zcela odlišný právní režim. Podle obsahu Vaší výše uvedené odpovědi odpovídáte na dopis, nikoliv na petici.

Usuzuji tak z několika následujících důvodů. Ve svých několika „odpovědích na dotazy, žádosti, návrhy““ mi doporučujete, abych se obrátil na jiný ústavní orgán, či jiného ústavního činitele. To Vám však petiční zákon neumožňuje. Podle § 5 odst. (2) tohoto zákona státní orgán, jemuž je petice adresována, pokud věc nepatří do jeho působnosti, postoupí petici do 5 dnů příslušnému orgánu a o tomto svém kroku uvědomí petenta. Vzhledem ktomu, že jste petici převzal a nepostoupil ji jinému příslušnému orgánu, jste povinen konkrétně plně odpovědět na mé dotazy, žádosti, návrhy. V odpovědi jste povinen dokonce uvést stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení. Tolik zákon. A to jste neučinil. Vaše „odpovědi" typu: „Já nejsem pan Seehofer, ani jeho konzultant, nemohu tedy náležitě vysvětlit jakékoliv jeho výroky", „...obraťte se prosím na Ministerstvo zahraničních věcí“,… „v tomto případě si Vás opět dovolím odkázat na řešení z výše uvedeného bodu...“, „Proč pan ministr Herman používá konkrétně tento termín, se prosím zeptejte přímo jeho.“... „Vaší reakci neshledávám nutnou komentovat“, „...Pan Herman není členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení“, patří do jiné kategorie než mezi odpovědi na petici.

Podle mého názoru jste opakovaně porušil příslušná ustanovení petičního zákona Omezil jste mé petiční právo zakotvené i Listinou základních práv a svobod takovým způsobem, že jsem nucen Vám klást opakovaně v podstatě stejné otázky, na které neodpovídáte tak, jak je Vaší povinností. Odpovědím se vyhýbáte, neuvádíte fakta, která by prokazovala Vaše tvrzení, pouze něco jen tvrdíte bez dalšího. Tvrzení doložená důkazy, jak je obvyklá praxe i při vyřizování petic, jsou Vám cizí. Možná, nevím, že jde u Vás o příklad arogance moci, která se staví nad zákon i obvyklou argumentaci.

Důsledkem tohoto Vašeho počínání je zásadní faktická negace petičního práva, které svými odpověďmi dostáváte na úroveň strejcovského vyřizování dopisů, provázené necitlivostí k zájmům republiky a jejího lidu.. Proto jsem nucen postoupit Vám svou petici z 15.12.2016 znovu s prosbou, abyste konečně začal s plnou vážností postupovat v souladu s petičním právem petentů a vyřizovat jejich petice zákonným způsobem. Naznačujete, že máte nedostatek času vzhledem ke svému funkčnímu zatížení ve vládě ČR. Když však máte dostatek času na setkávání v s představiteli CSU, bratrské strany, jak říkáte, když máte dostatek času k setkávání s představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu a k diskusi nad modelem tzv. Sudetoněmeckého muzea v Mnichově, na pokládání kytic na památku obětí „vyhnání" v „Sudetoněmeckém domě, na zasílání videozdravice sjezdu SL, kde pár hodin na to ti, které jste jmenovitě pozdravoval, o nás mluví jako o zločincích, pak byste měl mít i čas na občana ČR, který se k Vám obrací v souladu se zákonem jako petent. A vyřizováním petic jako dopisů se sám okrádáte o čas a současně plýtváte lehkovážně i mým časem. Podstatný rozdíl je v tom, že Vy jste za svou činnost bohatě placen z našich peněz, kdežto petenti nikoliv. Jím zpravidla menší finanční náklady vznikají. Děkuji za pochopení.“

A dále následovaly stejné podněty, žádosti, dotazy výše již uvedené, a to ve formě petice z 4. 2.2017 opět zaslané panu P. Bělobrádkovi. Tentokrát pan místopředseda vlády svou odpovědí/neodpovědí již vůbec nepřekvapil Citujeme:

“Vážený pane Rejfe,

reaguji na petici, kterou jsem od Vás obdržel dne 6. února 2017. Po konzultaci s Odborem právním a kontrolním Úřadu vlády ČR Vám sděluji, že beru Vaši petici na vědomí.“ A následuje podpis pana místopředsedy vlády ČR, P. Bělobrádka.

Je velká škoda, že pan P. Bělobrádek se poradil jen s výše uvedeným odborem. Pokud by hledal radu v petičním zákonu, mohl by si poradil lépe. Ten v § 5 (3) říká: „Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal  anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.“

Vyřídit petici tedy není možné tím, že ji někdo vezme na vědomí. To je útěk od položených otázek a hrubé porušení petičního práva. Petiční právo je zakotvené i v Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku. Těší se tedy ústavní ochraně  Další naše kroky budou následovat, poněvadž není možné takové postupy bez dalšího tolerovat. Pokud někdo si dovoluje po tomto právu šlapat, my se budeme snažit o to, aby takové šlapání mělo pro něj patřičné důsledky a vedlo k plnému respektu petičního práva.

Ale abychom nezapomněli na pozitivní stránku odpovědí/neodpovědí pana P. Bělobrádka. Mnozí z nás byli překvapeni, když tento pán svého času se prohlásil za sudetského Čecha. Nyní nás  zase překvapil tím, že už se nepovažuje za sudetského Čecha, ale tím že je Čech. Ovšem dále konstatuje, že se narodil v geografických Sudetech.  Kolik takových lidí, co říkají že se narodili v geografických sudetech, znáte?  My známe právě jen jednoho, a to pana Bělobrádka.

A připomeňme si i jednu velkou zásluhu pana P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR, o níž se jaksi v českém tisku ani moc, nebo vůbec?, nepíše. Je údajně jedním z architektů Sudetoněmecko-českého porozumění, jak se můžete přesvědčit v následujícím článku.

Informace o alianci. Křesťanští demokraté a starostové

Volby do poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za několik měsíců vrhají svůj stín. Strany, ale také hnutí, přemýšlejí nad propagací svého programu a přemýšlejí o tom, kdo s kým by mohl dělat politiku.

Nový profil Občanské demokratické strany - ODS, by rád reaktivoval bývalý ministr a vicepremiér Vondra. Vondra je v obecném povědomí také znám jako jeden z architektů Česko-německé deklarace z roku 1997 (SDZ 5/2017). Bývalá národně-liberální "Klausova strana" se zdála být zatlačena na okraj politického života. Mimo jiné i proto, že byla v kontextu evropské integrace v Evropském parlamentu příliš orientována na britské konzervativce. Po "Brexitu“, který zvolili Britové, vyhledává nové partnery.

O budoucnosti se dohaduje také strana TOP 09, dříve pod vedením knížete Karla Schwarzenberga. Její veřejná podpora není - také s ohledem na jejího předsedu Miroslava Kalouska - nijak zvlášť velká, takže je teď také předmětem diskuse vůdce strany.

Největší zájem vyvolalo oznámení křesťanských demokratů (KDU-ČSL), že se snaží vytvořit novou alianci. Vůdce strany, ministr pro vědu a vicepremiér Pavel Bělobrádek, který je jedním z architektů Sudetoněmecko-českého porozumění, a Starostové a nezávislí (STAN), s vyčnívajícím Petrem Gazdíkem, chtějí jednat, jak by mohli vytvořit společný volební subjekt. Takže se spojily dvě síly, zastupující umírněné a tolerantní postoje.

Původně bylo diskutováno několik změn. V případě sdružení nejde o získání pětiprocentní podpory. Koalice dvou blízkých, ale přesto nezávislých stran potřebuje přesáhnout deset procent, aby se dostala do Sněmovny. Na otázku, zda to není příliš riskantní pro jeho stranu, cituje Bělobrádek staré rčení: "Kdo se bojí, ten ať do lesa nechodí." Podle ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) mají voliči získat jasnou alternativu k socialistickými alternativám a straně, „která nenabízí mnoho demokratických prvků." Jedná se o hnutí ANO, kde v současné době stále ještě nediskutují výběr programu, ale přou se s jeho předsedou.

Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 10.2. 2017, str. 1.

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

Donald Trump řádil na tiskovce… a rázně utnul všechny spekulace o nepřátelství k Rusku

Únor 17, 2017

Nejsem jako politici, s Ruskem budu chtít přátelské vztahy a spolupráci!

Znovu na tiskovce zopakoval, že udělá všechno proto, aby dosáhl dohody s Ruskem, že to bude dobrá věc pro všechny. Nikde nezazněla jediná poznámka směrem k podmínkám k jednání, žádné podmínky navrácení Krymu, žádné výroky v tom směru, že Rusko by mohlo za eskalaci napětí na východě Ukrajiny. Naopak, Trump hledal slova pochopení pro Putina a pro jeho nervozitu, kterou už kopírují i ruská média, která citovala před 2 dny polopravdivý výrok Trumpova mluvčího Seana Spicera, že Trump požaduje uklidnění situace na východě Ukrajiny a navrácení Krymu. To první je pravda, Trump se obrátil skrze svůj kabinet na Kyjev a vyzval ho k zastavení veškerých vojenských operací na východě Ukrajiny, ale navrácení Krymu je lež. Trump je obchodník a nikdy neposílá podmínky partnerovi k jednání přes média. To je sprosťárna, která je vlastní pro politiky, ne pro Trumpa. Bohužel, Reuters jako štvavá agentura Velké trojky má značný vliv i v Rusku, a proto ruská média převzala výrok mluvčího Spicera za autentický postoj, který tlumočí názory Trumpa. Ne, netlumočí.

Trump si důležité věci dělá sám. A Rusko je na špici důležitého seznamu!

Všechny výroky o Krymu a jeho vrácení, které se ozývají v USA, pocházejí od neoconů, kteří chtějí Trumpovi zabouchnout dveře k jednání s Putinem. A dosud se jim to docela dařilo, že po pondělním Spicerově výroku už i ruská média začala věřit, že opravdu jde o názor Donalda Trumpa. Naštěstí Trump konečně vystoupil a jasně narýsoval svůj postoj k Rusku. Video zhlédněte celé, je velmi pikantní a jsou v něm vysvětlené Trumpovy postoje tak čistě, jak to umí jenom on. Nejen o této tiskovce, ale i o začlenění české vojenské brigády pod velení Bundeswehru a o dalších věcech budeme hovořit dnes od 19:00 hodin na Svobodném rádiu v mém pravidelném pořadu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

 -VK-, šéfredaktor AE News

Amerika chce být první, ale Německo druhé být nehodlá

Pan Martin Jonáš ve svém článku „Duel Trump - Merkelová začal“ nás se snaží navést na německou stranu dokonce i poukazem na to, že v tomto případě jde i o výplatní pásky Čechů. Všichni však víme, že platy zaměstnanců německých firem v ČR jsou zlomkem německých platů. Takže když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Jak to bylo v naší minulosti ve XX. století. Zatímco nás říš rakouská chtělo po vítězné válce zadupat do země, Čechy germanizovat, za velkou louží české hlasy o rovnoprávnosti našeho národa, o obnovení našeho samostatného státu nacházely postupem první světové války stále pozornější americké publikum.

Na frontách tehdejší války museli Češi bojovat na straně těch, kteří o našich národních a státních zájmech nechtěli nic slyšet, Rakouska-Uherska a Německa. Ale brzy se v zákopech objevili i čeští legionáři, kteří bojovali proto mocnostem minulosti. Amerika to byla, co poskytla protiněmeckým spojencům významnou podporu, takže Němci říšští a ti rakouští prohráli. Československo se stalo skutečností. Na Hradě sídlil náš prezident, T.G. Masaryk, který s E. Benešem, M. R. Štefánkem a legiemi se zasloužili o naší státnost.

Uplynulo od té doby méně než 20 let a opět Němci šli do války, že nejdříve si podrobí Evropu a nakonec i celý svět, v němž německý národ bude tím panským. Slované budou za otroky, pokud je němečtí pánové vůbec nechají žít. Židé měli být zcela vyhlazeni.

A opět to byla Amerika, která zlomila moc nacismu a japonského fašismu, tentokrát však za mocné spoluúčasti Sovětského svazu, a přinesla společně se sovětskými vojsky svobodu Němci okupovaným národům, které byly určeny k likvidaci. A opět Československo bylo svobodné.

V současnosti je to opět Německo, které zasahuje do našich vnitřních záležitostí a ekonomicky z nás dělá svůj přívěsek. Jsme německou kolonii nebo protektorátem, ptají se mnozí. Máme však i takové ústavní činitele a politiky, kteří mluví o tom, že bychom se měli stát 17. zemí Spolkové republiky Německo. Německá nadvláda nad námi, jíž někteří naši germanofilové zabalují do hávu té nejlepší česko-německé spolupráce, již přesáhla své meze.

M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN, mluvil o vedoucí roli Německa v Evropě, a následně několik měsíců poté, pan B. Posselt reklamovaL pro Evropu vedoucí roli ve světě. Ale to už tady bylo, jak jsme si uvedli. Němci vždy dostali na zadek. Naše místo je geopoliticky na straně spojenců, kde bojovali i naši dědové a otcové proti Germánům. Do této fronty náleží i Rusové. Se spojenci a s  Boží pomocí jistě bude možné některé Němce, snad i velkou část z nich přesvědčit, aby ustoupili od svých světovládných snů a ti, kteří by snad do dalšího válečného dobrodružství přesto šli, pak by sklidili to, co si zaslouží.

Naše místo není na straně Německa, ale v řadách spojenců! Pravdivost tohoto zkušenostního tvrzení dokládají přepočetné hroby Slovanů, na nichž část Německa byla a je vybudovaná. Těžký úděl Lužických Srbů, kteří v současnosti bojují o svou existenci, nám dále potvrzuje naše historické zkušenosti.                           J. Skalský

Proč jsem zděšen z prohlášení ČSSD

Když jsem si na Parlamentních listech přečetl prohlášení strany ČSSD, nevěřil jsem svým očím. Tato strana tam prohlašuje, že zájmy lidu nehájí oligarchové, ale sociální demokracie. Kéž by to byla pravda! Dále si strana stěžuje na poloviční neúčast občanstva ve volbách. Položil si někdy někdo ze sociálních demokratů otázku, jaký je skutečný důvod této neúčasti? Položil si někdo ze sociálních demokratů otázku, proč jsou občané dlouhodobě frustrováni z politického vývoje u nás? A dal si někdo ze sociálních demokratů tu práci,aby si na tyto otázky odpověděl podle pravdy,podle skutečné, nikoli virtuální reality??

Jak to vidíme my voliči ( hovořím zde za skupinu odbojářů z Boskovicka)? Co slibovala sociální demokracie před volbami?? Rozhodnost v otázce nepřípustnosti tzv.církevních restitucí. Co provedla na jejich zabránění? Nic! Naopak její premiér se otrocky sklonil před restitučním divokem a neučinil ani nic na radu ústavního experta, aby vyhlásil celonárodní referendum, které by mohlo pro vyšší právní sílu změnit restituční zákon o církevních náhradách. Přitom vysoký církevní klerus je typickým představitelem náboženské oligarchie...To věděl a říkal již dávno, dnes odporně hanobený TGM, když ve Washingtonské deklaraci napsal, že ustavením ČSR demokracie zvítězila nad církevní teokracií...Kdo pošlapal toto dávné vítězství?? Dále, co udělala sociální demokracie na obranu dekretů presidenta a Národního shromáždění proti sudetům a nepřátelům státu? Nic! Naopak ústy premiéra připustila, že tito úhlavní nepřátele republiky mají býti naši spojenci. A tato strana chce nám voličům vyprávět něco o oligarších? Cožpak právě ti sudetští funkcionáři a předáci nejsou typickými oligarchy, kterým se my voliči, Češi, máme omlouvat a snad je pouštět do státu a nahrazovat jim právem zabavené konfiskáty??

Copak sociální demokracie činila a činí proti migrační hrozbě, která se valí na republiku? Nic! Naopak uznává, že Frau Merkel má "politiku evropského formátu", zatímco realita je pravým opakem, když tato politika vede Evropu do nejhlubších pekel? Tato strana, která halasí, že se zastává lidu, nečiní pro tento lid nic podstatného, co by ulehčilo jeho složité bytí v současné evropské a světové krizi. Tato strana neustále tvrdí, že EU a NATO pro nás nemají alternativy, tato strana podporuje všechny kroky NATO, které nás ohrožují v případném konfliktu, tato strana neruší sankce vůči Rusku, kvůli čemuž byly poškozeny stovky podniků a podnikatelů,dávající lidem práci. Tato strana by byla i pro zavedení tzv.evropské armády, což by byl jen další tragický krok ke světovému konfliktu, nikoli k bezpečnosti národů.

Tato strana neustále odmítá spolupráci s jinou levicí, kterou svým bohumínským usnesením drží neustále v jakémsi politickém ghettu. Tato strana, která se hlásí k evropské levici, neustále basíruje na klasickém zuřivém antibolševismu typu, který lze srovnat s typem protektorátním. Tato strana slibuje a dává lidu almužny formou jakýchsi přídavků jen před volbami, když jí doslova teče do bot. Tato strana vykládá o jakési neexistující "střední třídě" po anglosaském vzoru (tzv. "middle Class"), což je skupina pracujících (dřív se jí říkalo proletáři, což je dnes politicky nekorektní) a podnikatelů, živnostníků, kterým se nadbíhá vždy jen před volbami. Jak jí pak mají věřit levicově zaměření voliči a dokonce i tzv. středoví nekomunističtí voliči??

Sociální demokracie se podle nás dostala do stavu, že už jí většina voličů nevěří ani čtvrt písmene! A zavinila si to sama svým vrtichvostským chováním.

Pokud se ČSSD zásadně a pronikavě nezmění, musí zákonitě odejít na politické smetiště a nemá si co stěžovat na nezájem voličů ve volbách. Toto je axiom dnešního politického vývoje, který nezmění ani pláč a stížnosti sociální demokracie na nezdárné voliče.                                              Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice

Rusko formuje tribunál, ktorý sa chystá súdiť ukrajinských vojnových zločincov

Ukrajina 18. februára 2017, Efrrem Lukatsky)

Rusko začalo formovať tribunál, ktorý sa pripravuje na súdenie ukrajinských vojnových zločincov. Informáciu priniesol ruský portál warfiles Sú len dve základné možnosti: alebo Rusko len tak straší a tvári sa rozhodne, aby reč nestála, alebo sa na Ukrajine naozaj chystajú prevratné zmeny.

Čisto logicky, ak by Rusko chcelo len strašiť, mohlo strašiť už dávno v minulosti. Verejnosť sa však už viackrát mohla presvedčiť, že Rusko nestraší a nerobí nepremyslené kroky. Udrie v pravej chvíli a jeho údery sú tvrdé, rýchle a čo je najdôležitejšie, aj presné a knokautujúce.

Tribunál, ktorý sa formuje, už stihol oznámiť aj niektoré mená ukrajinských predstaviteľov elít, o ktorých sa zaujíma. Najčastejšie sa spomína agresívny homosexuál Oleg Ljaško, oligarcha Igor Kolomojskij, minister vnútra Arsen Avakov, ďalšími sú vysokí dôstojníci Valentin Nalivajčenko, Valerij Geletej, Viktor Muženko, Stepan Poltorak, ako aj velitelia vojenských jednotiek v zóne ATO, ktorí ostreľujú civilné štvrte v Donecku a v Luhansku či útočia na civilné obyvateľstvo. Tribunál už vypočul viac ako 130 000 ľudí, vykonal 200 zložitých expertíz a okolo 20 000 obyvateľov uznal za obete trestných činov.

Tribunál pripravuje podklady k zločinom, ktoré  vykonali Ukrajinci a ktoré sú v  rozpore s medzinárodným právom. Členovia tribunálu už oznámili, že na zločiny a genocídu, ktoré páchala a pácha ukrajinská soldateska v Donecku, sa nevzťahuje žiadna amnestia. Podľa slov Svetlany Petrenkovovej, ktorá patrí k hlavným predstaviteľom tribunálu, spravodlivému trestu neujde žiaden z obvinených, ktorému sa dokážu spomenuté zločiny, tieto zločiny sa nedajú premlčať.

“Svedectvá dokazujú masové porušovanie práv a slobôd človeka rôzneho stupňa. Členovia ukrajinskej armády a dobrovoľníckych bataliónov eskalovali napätie, spôsobili humanitárnu katastrofu, vraždili civilné obyvateľstvo. Zodpovednosti nikto neujde,” informovali členovia tribunálu.

Obzvlášť mrazivo pôsobí stať, v ktorom tribunál venuje pozornost občanom Ruska, ktorí podporovali radikálne skupiny – napríklad Pravý sektor, vstúpili do ukrajinských dobrovoľníckych bataliónov Ajdar, Azov či Tornádo. V dokumente sa priamo hovorí, že mnohí z týchto ľudí už stratili ruské občianstvo, viacerí z nich sa však stali Ukrajincami. Mnohí z ruských neonacistov bojujúcich na strane Ukrajiny sa oprávnene obávajú návratu domov, ich ďalšia existencia bude mať evidentne veľmi neradostný charakter. Podľa informácii členov Tribunálu, ak však neparticipovali na žiadnych vojnových zločinoch, nemusia sa ničoho obávať.

Ukrajinský vojenský prokurátor Anatolij Matios odmietol odpovedať na otázku médii týkajúcu sa vojnových zločinov ukrajinskej armády a dobrovoľníckych bataliónov v zóne ATO (Anti terorističeskaja operacija. Podľa jeho slov takéto hodnotenia možu negatívne vplývať na morálny duch ukrajinskej armády i na vzťahy s civilným obyvateľstvom.

Ukrajinský prokurátor Anatolij Matios samozrejme nemusí odpovedať, keď nechce. V jeho záujme však je, aby jeho meno nefigurovalo v žiadnom zozname uvedeného tribunálu a on sám nemal prsty v žiadnom zo zločinov namierených voči ruskojazyčnému obyvateľstvu na Ukrajine.                                         hlavnespravy.sk

Redakce: ing. P. Rejf, CSc.,   připravil: dr. O. Tuleškov 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 571. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 21. února  2017  

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                                   e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl