České národní listy

listopad, prosinec 2016

Německá politika nesmířenosti

Ing. Dalibor Plichta

Podíváme-li se na německou politiku vůči nám úhrnně a bereme-li v úvahu fakta a ne pouze příležitostná hezky znějící, většinou jen slavnostní prohlášení, nemůže v nás vzbuzovat pocit důvěry. A to mluvím o politice oficiální a ponechávám stranou vysloveně nepřátelskou politiku krajanského sdružení bývalých českých Němců.  Nic na tom nemohou změnit slova o dobrých úmyslech, nic na tom nemění ani čilost vzájemných hospodářských styků, nic na tom nemění ani sympatické vystupování mnohých Němců, setkáte-li se s nimi v soukromém rozhovoru.

Německá oficiální politika vůči nám je totiž celý čas záměrně neurčitá (pokud nedojde k nějakému "úletu" nebo uřeknutí), neprozrazuje své dlouhodobé plány a důsledně si nechává otevřená zadní dvířka pro vznášení nových požadavků, nastane-li pro to vhodná příležitost. Stále využívá pro své cíle činnosti takových spolků, jako je krajanské sdružení bývalých českých Němců. Navenek se s jejich stanovisky namnoze neztotožňuje (třebaže i k tomu v posledních letech ve stále větší míře dochází), ale také se od nich a jejich požadavků neodtahuje - zatím hlavně proto, že si jejich otevřenou podporu s ohledem na mezinárodněprávní závazky v této chvíli nemůže dovolit.

Nutně to působí tak, jako kdyby tu byla mezi oficiální politikou spolkové vlády a neoficiální politikou "revizionistů pro svobodu" jakási tichá dohoda, podle níž by neoficiální politika "revizionistů" připravovala a otevírala manévrovací prostor politice oficiální, až nebo v případě že pro ni nastane příhodná chvíle. Vypadá to, jako kdyby ve vztazích mezi Čechy a Němci z německé strany pořád všechno záviselo na okolnostech a na okamžitých německých možnostech, kam až bude moci německá politika zajít, jaké požadavky bude moci vyslovit, jak některý z klíčových pojmů ve svůj prospěch nově definovat.

Ukázalo se to při Kinkelově  pokusu posunout výklad závazků plynoucích pro Němce z "Postupimské dohody" k nezávaznosti. Jinou ukázkou byla záludná formule "nulity s omezením", další ukázkou je německé žonglování s pojmy menšina a volksgruppe: Jednou, když se to hodí, není mezi nimi rozdíl, jindy, když se to hodí, jde o dvě věci podstatně odlišné, neboť zatímco menšina je povinna loajalitou ke státu, v němž žije, a musí respektovat jeho územní celistvost, s pojmem volksgruppe Němci spojují právo na odtržení. Ještě dalším příkladem je německá snaha vnutit nám termín "stávající hranice" tam, kde je zcela samozřejmě na místě termín "státní hranice". O houževnatosti, s jakou Němci prosazují užívání slova" vyhnání" tam, kde originální znění "Postupimské dohody", na jejímž základě k odsunu došlo, nikdy takovéhoto termínu neužilo, je zbytečné se šířit.

Za všemi takovýmito na první pohled malými nebo nepatrnými významovými posuny se vždycky skrývá německá snaha od dobývání nových pozic. Nejde tedy o nevinné odstraňování chyb na kráse, jde o otvírání nových možností, z jejichž využití pak vyplynou velice hmatatelné důsledky. A to jaksi samozřejmě a logicky, protože "když jste řekli A, tak teď musíte říci také B. - Když se omlouváte za odsun, musíte také říci proč. A když víte, proč se omlouváte, musíte také svou vinu napravit".

Takováto politika vychytralosti, svízelnost všech politických jednání s Německem, včetně vleklých rozhovorů o tak zvané "deklaraci", se ovšem velice špatně snáší s vyhlašováním dobrých sousedských vztahů a přátelské spolupráce. Společným jmenovatelem všech rysů německé politiky vůči nám (ale ovšem i vůči Polákům) je prostě vnitřní nesmířenost německé společnosti a její rozhodující politické reprezentace s výsledky druhé světové války, s porážkou nacistického Německa a jejími důsledky.

Pokud jde o nás, o Českou republiku, pak je to nesmířenost s tím, že Česká republika přestala být státem dvou národů, že "binationales Böhmen" a "böhmische Nation" jsou minulostí a že tím skončila i ona podle nich "blahodárná symbióza" Čechů a Němců v Českých zemích.

Ona "symbióza", která ve skutečnosti byla po celou dobu urputným zápasem a jehož poslední dvě století z německé strany "nebyla ničím jiným než úsilím proměnit náš stát ve stát německý, v němž by Češi byli jen politicky bezmocnou etnickou většinou", jak napsal V. Bělohradský v LN 14. 6. 1995.

Tato nesmířenost, nesmířenost s tím, že jsme nezůstali německou kořistí, je nejhlubším zdrojem německé nesmiřitelnosti vůči nám. Přitom se u nás stále znovu objevují "smiřovatelé", kteří nás vyzývají, abychom se s touto německou nesmířeností smířili. Je to u nich poraženectví, oportunismus, nebo ještě něco horšího?

Německé nesmířenosti nasvědčuje nejen dravý, německou vládou podporovaný nástup německého kapitálu do našeho hospodářství a snaha získat zde co nejsilnější postavení, ovládnout hospodářskou oblast a na základě toho moci působit na naši politiku. Ještě průkaznější je, že se Němci plánovitě zmocnili převážné části našeho tisku jako politického a ideového nástroje, který jim umožní vytvářet naše veřejné mínění v duchu a ve prospěch svých zájmů.

Dostali jsme se tak znovu do postavení, kdy bychom měli znovu začít jako v polovině minulého století, za Havlíčka, usilovat o vlastní tisk, v němž bychom mohli psát a číst o otázkách, které jsou pro nás důležité, a v nichž by se o těchto otázkách mluvilo z hlediska našich zájmů. Samozřejmě nejde jen o tisk, jde o hromadné sdělovací prostředky vůbec.

Jestliže je v jádře nesmířená s výsledky druhé světová války (pokud jde o nás) politika oficiální, pak to tím spíše platí o politice například krajanského sdružení bývalých českých Němců a organizací v něm sdružených nebo dalších organizací, které pokračují v tradiční protičeské německé politice. Ty soustavně vykonávají vliv na německé veřejné mínění a ve stále větší míře prosazují v německé oficiální politice svoje stanoviska nebo připravují půdu pro její případné posuny, až nebo pokud to mezinárodní poměry nebo stav v sousední zemi umožnÍ.

Není možno přehlédnout, že oficiální kruhy Spolkové republiky nechávají "revizionisty pro svobodu" halasně pracovat na cílech, které jsou neslučitelné s mezinárodněprávními závazky přijatými SRN, a dokonce na toto jejich působení přispívají penězi ze státního rozpočtu.

Obvykle slýcháme, že revisionismus nesmířených Němců není jevem, který by nás měl znepokojovat, že jde o něco, co není třeba vůbec brát v úvahu. Odbývá se to poukazováním na skutečnost, že SRN je dnes demokratický stát s demokracií pevně zakořeněnou a vevázanou do demokracií západní Evropy. Poukazuje se na to, že "revizionisté" a různí snílkové o německé hegemonii v Evropě představují v Německu jen poměrně malou část obyvatelstva, že dnešního řadového Němce tyto věci nezajímají, ten že o landsmanšaftech a jejich funkcionářích ani neví a chce se jen mít dobře.

Je to možná pravda. Ale v každém případě pouze poloviční. K plné pravdě by bylo nutno dodat, že bohužel na těch řadových Němcích, kteří se hlavně chtějí mít dobře, ani v dnešním demokratickém Německu nezáleží tolik, jak bychom si přáli. Hybateli německé politiky vůči nám rozhodně nejsou. Navíc všichni, kdo chceme vědět a vidět, víme a vidíme, že radikálně konzervativní tendence v Německu jsou na postupu a že síly, které si představují Evropu jako svůj statek, cítí se tam z řady důvodů povzbuzeny.

Nehodláme nevidět, že SRN má přičiněním vítězných mocností demokratickou ústavu a že podle této ústavy žije. Ale ústava není všechno. Nová německá identita, nová podoba němectví, je dosud ve stavu zrodu. Není možno ani ji předvídat, ani o ní tvrdit, že bude opravdu nová. A nejsou vším ani ti početní Němci, kteří jsou dnes hluboce demokratičtí, mírumilovní a bez myšlenek na odvetu nebo na zvrat stavu, do něhož se Německo svými výboji samo dostalo.

Z publikace Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Fénix, Praha 1996, str. 28-32

Naší petici ze srpna 2016 jsme publikovali v předcházejícím čísle ČNL  na str. 4-6. Odpověď na ni z Úřadu vlády ČR následuje:

Odpověď z Úřadu vlády ČR na petici ze srpna 2016

Úřad vlády České republiky

Oddělení styku s veřejností

V Praze 12. září 2016, čj.   15379//2016-OAI

Vážený pan Ing. Pavel Rejf, CSc.

Vážený pane inženýre,

z pověření pana předsedy vlády odpovídám na Váš dopis, který jsme obdrželi dne 26. srpna 2016. Jedná se už o několikátý dopis týkající se problematiky česko-německých vztahů, který otevírá otázku eventuálních plateb reparací, na kterou jste se již přinejmenším jednou dotazoval, a to v dopise ze dne 9. října 2015 (čj. 17255/2015-OAI). Přesto jsem si vyžádal doplňující stanovisko Ministerstva zahraničí (dále jen ,,MZV“), do jehož kompetence problematika náleží.

Pokud jde o požadavek na vymáhání reparací, jež by byly určeny k nápravě škod způsobených i občanům tehdejšího Československa, považuje česká strana tuto otázku podle informací MZV za uzavřenou a vyřešenou. Ačkoliv Německu bylo na konferenci v Paříži v prosinci 1945 uloženo vyplatit ČSR válečné reparace a Německo ČSR vyplatilo sumu v řádech stovek milionů Kč, realizaci dalších plateb zabránily objektivní mezinárodněpolitické skutečnosti po 2. světové válce, mj. proto, že ČSR a SRN spolu do roku 1973 neudržovaly diplomatické styky.

Podle informací MZV seriózní debata na uvedené téma není momentálně v žádné zemí na pořadu dne a občasná připomínka možnosti formulovat majetkoprávní požadavky více než 60 let po konci války působí všeobecně odstrašujícím způsobem.

Jediným politickým vyjádřením na dané téma zůstává Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji ze dne 21. ledna 1997, která v bodě IV uvádí, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti, a země nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Tyto závazky obě strany od té doby důsledně dodržují.

S pozdravem

Mgr. Marek Macháň, vedoucí oddělení styku s veřejností

Petice B. Sobotkovi z 26. září 2016

Pan Mgr. Bohumil Sobotka, předseda vlády ČR,

 V Praze dne 26. září 2016

Pane předsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracím s následující peticí.

I.

1. Je, bohužel, faktem, že někteří zaměstnanci Úřadu vlády České republiky nedovedou rozlišit petici od obyčejného dopisu. Podání a vyřízení petice, jak je obecně známo, se  řídí petičním zákonem, který upravuje povinnost příslušného státního orgánu v odpovědi uvést nejen stanovisko k obsahu petice, ale i způsob jejího vyřízení. Petiční právo je též zakotveno Čl. 18 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku České republiky.

Budete-li mít nějaké pochybnosti, pane předsedo vlády, o mém tvrzení, nahlédněte, prosím, např.. do Vaší odpovědi  ze dne 12. září 2016, čj.15379/20106-OAI, na mou petici  ze dne 22. srpna 2016.

Vzhledem i k uvedenému zřejmě nevěnují Vaši zaměstnanci peticím potřebnou pozornost a  jejich odpovědi na mé petice nejsou dostatečně kvalifikované.

2. Jsem nesmírně překvapen, že někteří zaměstnanci Úřadu vlády České republiky nerozlišují termíny stát a země. Ústava České republiky charakterizuje republiku jako stát, nikoliv jako zemi. Zemí jsme byli za Rakousko-Uherska, a v roce 1918 jsme obnovili svou státnost - vyhlásili Československou republikou. Nic mi není známo o tom, že bychom se stali jako země součástí nějakého jiného státního celku, např. Spolkové republiky Německo, přestože probíhá tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN, který nás, přes odpor většiny občanů republiky, má ve všech oblastech  co nejvíce přiblížit k Německu. Vaše zahraniční návštěvy, zejména Bavorska, a četná další jednání na různých úrovních s představiteli Bavorska, které je jednou ze spolkových zemí Německa, nás sice mohou v očích i některých zahraničních subjektů pozemšťovat, ale přesto  ČR je nadále svrchovaným státem, kdežto Bavorsko jen zemí s fragmentární svrchovaností, má své pravomoci zejména v oblasti školství, kultury, zdravotnictví, společné otázkami jako je armáda, zahraniční věci patří  výlučně do rukou spolku, tj. SRN.

Pokud Úřad vlády ČR má informace o tom, že jsme se stali zemí, bude dobré, když je zveřejníte a novelizujete v tom smyslu Ústavu ČR a další právní předpisy. Pokud tomu tak není, je nutné, aby i zaměstnanci tohoto úřadu  používali odpovídající terminologii a nezaměňovali státnost ČR za nějakou zemskost. 

II.

Již za několik desítek hodin přijede na krátkou návštěvu Prahy německá kancléřka Angela Merkelová. Její program je jistě zcela naplněný, hlavní body jednání jsou určeny a případná další témata, jak se zdá na první pohled, nemají šanci na dodatečné zařazení do společně předjednaného a schváleného programu.

Nechme však úvah a snažme se poučit z nedávné minulosti. V r. 2012 dlela paní kancléřka v Praze též jen několik hodin, ale přesto, při jednání s P. Nečasem, tehdejším předsedou vlády ČR, dokázala mimo program vložit zvláštní bod, který se týkal tzv. sudetských Němců. Landsmanšaft již po celá desetiletí snil o přímém jednání s představiteli české vlády, či dokonce s vládní delegací. A právě o tomto letitém přání landsmanšaftu informovala pana P. Nečase. Jak tento tehdy reagoval na slova paní kancléřky, nevíme. Naše média nás o tom bohužel neinformovala. O tom, jak jednání o tomto bodu proběhla a s jakým závěrem, jsme se dozvěděli ze „sudetoněmeckého tisku“.

Na 63. sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, který se konal ve dnech 26.- 28.5.2012 v Norimberku, vystoupil jako obvykle i B. Posselt, který kromě dalšího zdůraznil: „Jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Volný a krácený překlad ing. Jaroslav Liška.)

Jak se činil P. Nečas v tomto směru? Opět nevíme. Uplynulo jen několik měsíců od návštěvy paní kancléřky v Praze a pan premiér se připravoval se státní delegací na návštěvu Mnichova a na projev, který přednesl v únoru 2013 před bavorským zemským sněmem. Tento jeho projev, který sněm a přítomní landsmani aplaudovali ve stoje, byl v republice přijat s velkou nevolí. Byl zatracován jako falešný, podlézavý a historicky nepravdivý. Sudetomilové jej přivítali s nadšením. Ať již byl hodnocen jeho projev jakkoliv, byl ve skutečnosti již jen labutí písní páně Nečase, který se se svou vládou odporoučel a došel až na ošklivec.

Mluvím o minulosti proto, abychom se z ní poučili. Pro Vás, pane předsedo vlády, je tedy možné vsunout do programu jednání bod, nikoliv jen okrajového, ale celorepublikového a zřejmě i evropského významu. O co konkrétně jde? O jeden ze základních principů mezinárodního práva, který říká, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit všechny škody, které jí agresí vznikly. Okolo tohoto principu v civilizovaných státech nikdy nevznikly a ani v současnosti nejsou nějaké pochybnosti. Vítězné mocnosti druhé světové války nejednou na mezinárodních konferencích jednaly o povinnosti Německa platit a také zaplatit reparace. Konkrétněji se reparacemi zabývala Pařížská reparační úmluva. Jejím signatárním státem byla i Československá republika. V souladu s jejími ustanoveními jsme konfiskovali německý majetek tak, aby se nemohl nikdy vrátit do německých rukou Pokud šlo o majetek odsunutých Němců z Československa, pak jsme nebyli povinni jeho hodnotu odečíst z našeho reparačního účtu. Spolková republika Německo nám na reparacích dluhuje částku ve výši cca 360 miliard předválečných korun, tj. v současnosti přes 3 biliony korun. Jde o velkou částku, která by republice pomohla jak v oddlužení, tak při jejím dalším rozvoji.

Co Německo říkalo reparacím, které nám dlužilo a dosud dluží? Pro upřesnění je nutné předně dodat, že částku zhruba ve výši 700 milionů korun nám zaplatilo již dříve. Kancléř Willy Brandt prohlásil, při návštěvě Prahy, že Německo nám reparace zaplatí. Nikoliv však hned, ale až v době po sjednocení státu. Argumentoval tím, že není možné na tehdejším Západním Německu požadovat reparace, které postihují celé Německo. Podobná prohlášení činili i další němečtí politici. Jedním z posledních byl H.-D. Genscher. Obrátil se na nás, ať máme ještě trochu strpení. Německo se sjednocuje, je s tím hodně práce, ale jakmile sjednocení se stane realitou, pak se rychle dohodneme. Potom se pan H.-D. Genscher musel věnovat i přípravě celoněmeckých voleb. Když měl nastat čas jednání o reparacích, Němci fakticky o reparacích odmítli jednat. Naši diplomaté neměli dost odvahy, aby si dupli a řekli, že trvají na zaplacení reparací. Naše právo na reparace však trvá. V tom se shodují např. prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., i prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc. Odpovídající podíl na reparacích patří samozřejmě i Slovenské republice.

Z uvedeného vyplývá moje prosba na Vás, pane předsedo vlády. Požádejte paní kancléřku Merkelovou, aby se zasadila, aby Německo, které je nástupnickým státem hitlerovské říše, nám reparace zaplatilo. Spravedlnosti bude pak učiněno zadost. A je i další rozměr celé reparační problematiky, který silně přesahuje česko-německé vztahy. Mluví se hodně o evropských hodnotách. Mezi ně jistě patří povinnost každého státu, platit své dluhy oprávněným věřitelům.. Vidíme v poslední době, jak na Řecku je velmi tvrdě, až necitlivě, požadováno, aby svým finančním povinnostem učinili zadost.

Pokud vztahy česko-německé jsou tak výborné, jak je líčíte, pak to nebude asi velký problém. Všichni víme, že dobré účty dělají dobré přátele. Doznávám, že ne vždy, bohužel, tato zásada v mezinárodních vztazích platí. Vezměme např. dluh, který řadu let přetrvával z doby sovětské éry. Jednalo se jen o několik miliard korun. A bez velkých řečí nám Rusko tento dluh zaplatilo. Mluvíme o tom? Ne, mlčíme! A k Rusku se naše vládnoucí elity chovají někdy až jako k nepříteli, přestože dluhy ze sovětské doby zaplatilo i jiným státům, což o Německu, že by tak spontánně platilo reparace, říci nemůžeme. Spíše se občas ozvou různé státy, které požadují, aby jim Německo zaplatilo reparace. Když se nedočkají plnění, odpadají. Řecko je však jiné.

Snaha Řeků, aby Německo zaplatilo reparace, je již letitá. Oficiální Německo ji zatím odmítá. Řecká parlamentní komise po dvou a půl letech práce předložila zprávu, která potvrzuje nárok Řecka vůči Německu ve výši 278,7 miliardy euro. Autoři zprávy doporučují nejprve diplomatickou cestu, ale v případě potřeby se i obrátit na soud. Výplata náhrady je „právní i morální imperativ", říká nová 77stránková zpráva. Byl by to „nejlepší základ pro upřímný a bezproblémový vztah mezi Němci a Řeky". Poslanci, kteří zprávu vypracovali, požadují po řecké vládě, aby uplatnila své nároky. Je to poprvé, co poslanci oficiálně požadují po Německu odškodnění.

Věřím, že Vaše úvodní jednání s paní kancléřskou A. Merkelovou o reparacích povedete s občanskou statečností. Slíbil jste věrnost České republice, slíbil jste, že svůj poslanecký mandát budete vykonávat v zájmu všeho lidu. Chci věřit, že svému ústavnímu slibu budete věrný, že republiku, naše národní zájmy budete prosazovat, chránit, že nás nezradíte. Svým následným jednáním můžete dokázat, že všechny řeči o tom, že se stáváme německým protektorátem a Vy jste jen jeho protektorem, jemuž kancléřka přijela osobně uložit důležité úkoly, můžete vyvrátit nebo naopak potvrdit. Je jen a jen na Vás, zda budeme moci opravit náš dosavadní pohled na Vás jako člověka nerozhodného, vyhýbajícího se plnění povinností, spojených s Vašim vysokým ústavním postavením, pokud hrozí jen malé vyhrocení projednávané záležitosti, jako člověka a politika germanofilního a sudetofilního, který sudety prohlásil za spojence, ačkoliv zdaleka jimi nejsou, spíše naopak, jenž nedbá dostatečně zájmů našeho státu, jeho lidu.

S úctou    Ing. Pavel Rejf, CSc.

Na tuto petici jsme dosud nedostali odpověď, rovněž nám neodpověděla ani paní A. Merkelová, kancléřka SRN, na náš otevřený dopis. Vzhledem k tomu, že jsme neměli potřebné informace, obrátili jsme se na premiéra B. Sobotku s dotazy, které jsme mu položili na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Pan

Mgr. Bohumil Sobotka, předseda vlády ČR,

       V Praze dne 20. října 2016

Věc: Dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění

Pane předsedo vlády,

I. V září  r. 2015 jste veřejně tvrdil, že “sudetoněmecký landsmanšaft (SL)“ je vůči nám vstřícný. Podle Vašeho tehdejšího vyjádření, se SL vzdal nároků na odškodnění a na vlast. Když jsem Vás upozornil, že tomu tak dosud není, odpověděl jste, že v listopadu novelizace stanov SL bude dovršena. Nové stanovy nabudou právní platnosti v okamžiku zapsání do rejstříku tzv. Registračního soudu v Mnichově.

Nestalo se tak. A ani dosud, podle informací z německého tisku, k tomu nedošlo. Stanovy SL podle dostupných informací platí v původním znění.

Otázka: Platí stanovy SL v původním znění nebo v novelizovaném znění, o kterém jste mluvil již v září r. 2015?

II. Již delší dobu prosakují v německém tisku informace, že SL usiluje o restituce či o náhradu škod, které Němcům. v souvislosti s odsunem a konfiskací jejich majetku údajně byly způsobeny.

O tom mluvil např. B. Posselt  ve Vídni v listopadu 2015. V nedávné době jsem četl prohlášení  G. Ziehsela, který tvrdil na jednom setkání členů a funkcionářů SL Rakouska, že v současnosti probíhají v ČR přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. Němců, kteří přišli do Rakouska po druhé světové válce, zejména se jedná o tzv. sudetské Němce původem z Moravy.

Otázka: Probíhají jednání, ať již oficiální či neoficiální, mezi  SL a zástupci ČR o náhradách škod nebo dokonce o sudetorestitucích?

1. Pokud probíhají, přestože je obecně známo, že sudeti žádné nároky na odškodnění nebo restituce nikdy neměli a nemají, kdo za ČR rozhodl o tomto jednání, kdo,je vede, jaký má mandát a kdy bude české veřejnosti sděleno, k jakým výsledkům jednání dospělo?

2. Pakliže informace o  jednáních jsou nepravdivá, vydá vláda ČR o tom oficiální zprávu a použije diplomatické prostředky, aby k podobným provokacím nedocházelo, včetně omluvy  tzv. sudetoněmeckého tisku?

III. Na základě jakých mezinárodně právních norem údajná jednání jsou vedena?  Jak je možné, že zástupci vlády již jednali s představiteli SL, aniž by tento měl potřebnou mezinárodněprávní subjektivitu.  Vláda SRN nikdy s žádným českým spolkem nejednala a ni v současnosti nejedná.

Otázka: Co vedlo vládu k zahájení jednání s představiteli SL a jaké cíle vláda ČR tímto jednáním sleduje?

IV. Když vláda ČR zahájila a pokračuje v jednáních s bavorskou zemskou vládou, přestože jejím partnerem je vláda SRN, pak vláda ČR by konečně, v souvislosti s výše uvedeným, již měla otevřít otázku reparací, které nám SRN dluhuje. Jde o cca 360 miliard předválečných korun, tj. hodně přes 3 biliony dnešních korun.

Otázka:

Kdy vláda tato jednání zahájí a proč tak neučinila již dříve?

V. Obracím se na vládu ČR též proto, že MZV ČR, ač bylo mnou informováno o nepřátelských protičeských útocích některých německých a tzv. sudetoněmeckých politiků, mne velmi zklamalo. Potvrdilo sice pravost mnou předložených informací, ale současně jasně řeklo, že nevidí důvod, aby diplomaticky zasahovalo, přestože jsme byli těmito politiky označeni za zločince, válečné, proti lidskosti a dokonce i genocidní.  Písemné podklady jsou na MZV ČR.

Otázka: Bude vláda protestovat  proti těmto lživým obviněním  a protičeským útokům?

S pozdravem

Ing. Pavel Rejf, CSc.

Kdyby volby mohly něco změnit...

Ivan David, 11. 10. 2016

Pročpak nechce "Vivat!" na ulici znít?

Hluší panovníci mají němý lid. (K.H. Borovský)  "Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili", to je anarchistický slogan. Není to nadsázka. Držitelé moci potřebují klid na "práci". Proto udělají maximum, aby je nikdo nevyrušoval. Platí to od malých sociálních skupin až po mezinárodní politiku. I u nás je moc znejistěna, protože selhává. "Politická třída" jako celek neplní očekávání občanů. Proto je tolika lidem jedno, kdo vyhraje. Volby nemohou nic podstatného změnit. Nalhávají nám, že to podstatné bylo již nezměnitelně vyřešeno.

Krajské volby nejsou o lokálních problémech, jak se nám mnozí snaží namluvit. Lokální problémy jsou odrazem celospolečenských. V rámci špatného systému lze těžko najít lokální dobré řešení. Ví to každý ze svého okolí. Proto jsou krajské volby především o celospolečenských problémech a jsou také brutálním průzkumem veřejného mínění. Přijde-li k volbám třetina voličů, je beztak obsazeno 100% křesel. Ale zmocnění je slabé...

Alexandr Mitrofanov v ČT24 dnes se zřejmým despektem poznamenal, že část voličů podporuje nějaké představitele v naději, že oni vyřeší jejich problémy: "Nejdřív to byl Václav Havel, pak Václav Klaus, pak Zeman..." Klepl tím hlavičkou na hřebíček. Politiky máme od toho, aby řešili naše problémy. Že je to očekávání dnes nerealistické, není hodno posměchu, je to tragédie.

Celospolečenské problémy si nemůže řešit každý sám, jednotlivec nemá síly a prostředky. Ale organizovaná aktivní dostatečně velká skupina má právo a sílu změnit cokoli. Tragédie je v tom, že politici řeší jen to, co s jistotou a bez rizika zvládnou a to ještě to v právě v tomto volebním období dobře dopadne. Žádný významný celospolečenský problém za současných pravidel hry v jednom volebním období vyřešit nelze, tím méně bez rizik.

Politik: Jen já vás vyvedu z ledna do února! (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)

Lítost politiků, že bohužel nepřišli jejich voliči je směšná. Ti, kteří nepřišli přece nebyli jejich voliči. Proč tak nízká účast? Protože nemáte co nabídnout! "Nepřišli lidi", tak jako nechodí do obchodu, kde jim nic užitečného nenabízejí.

Degenerace politiky dospěla tak daleko, že  úspěšný může být politik, který žádný program nepředstírá a vystačí se slibem, že "maká" a tvrzením, že je úspěšný. Na své dnešní soupeře s tím vystačí.

Významné celospolečenské problémy jsou i pro méně bystré pozorovatele čím dál zřetelnější právě proto, že nejsou řešeny. Tím se situace stává nestabilnější. Naprosté většině občanů (ale i politiků) zdá, že "systém" nemá alternativu. Čeká se na někoho, kdo to neví a alternativu nabídne.

Pokud jde o program řešení celospolečenských problémů, není odpracováno. Je potřeba změnit pravidla hry. To nepůjde bez vyvázání ze závazků, které nás svazují. Jestliže nesmíme dělat to, co nutně dělat potřebujeme, pak musíme to, co nesmíme.

Návrh změny pravidel není práce pro jednoho nadšence, ale stačí na to řádově "několik" schopných lidí. Někde. Nemusí to být v některé z nejvýznamnějších zemí.

Pokud se vymezujeme proti držitelům moci tak, že se je snažíme oslovovat a cpát se do "jejich" médií, mohou být klidní. Do té doby mají situaci v rukou. Pokud vzniknou paralelní struktury, do kterých nemohou vstoupit a postavit se do čela, začínají být ohroženi. Oni to vědí a budou se bránit.                            Nová republika

Za co to politiky ČSSD voliči potrestali? Za zradu!

ČSSD voliči potrestali. A to za zradu, nikoliv za jejich počínání v politice domácí, která, vnímaná jako člověku nejbližší, mu nejčastěji dělá či nedělá vrásky na čele. Tady totiž (i ve vládě koaliční), se ČSSD podařilo zachovat linii, a po parlamentních volbách 2014 se aspoň na tomto úseku politiky chovala stejně, jako před nimi. To znamená k občanům – včetně těch nejpotřebnějších – sociálně citlivě. Takže zrada ČSSD se odehrála jinde, a to na poli zahraničním. Čili v oblasti pro život lidí zdánlivě málo významném.

Před volbami zde jako ty nejpevnější balvany v proamerickém valu stály pravicové strany ODS, TOP 09 a lidovci – nu a ČSSD, která v tom valu také chtěla být, ale už tam pro ni nebylo místa, nezbylo, než ukročit od proamerického valu stranou, a v zájmu zisku hlasů těch, kterým se křik z proamerického valu jaksi nepozdával, začít hlásat cosi víceméně opačného. Jestliže tedy jak ODS, TOP 09 a lidovci si doslova trhali plíce souhlasným křikem se vším, co Západ, vedený Washingtonem, na planetě Země podnikal či podnikat chtěl (včetně plánované stavby americké radarové koule v Brdech), mluvila ČSSD z volebně taktických důvodů jinak. A tak došlo k omylu, kterému podlehli mnozí – a mezi nimi i já. Že totiž to protizápadní, co ČSSD hlásala, i to, a jak se vymezovala vůči otrocky prozápadním postojům našich pravičáků, bylo jejím upřímným a autentickým hlasem.

Z toho snu jsem se probudil po volbách, přesněji druhý den po ustavení nové vlády, jež z těch voleb vzešla. Svět se nalézal uprostřed ukrajinské krize a slovo si k ní neváhal vzít i nově ustavený ministr zahraničí, sociální demokrat Zaorálek. Mluvil, otvíral ústa, a lidé nevěřili tomu, co z těch úst vycházelo. Protože to bylo jako by to za sociálního demokrata Zaorálka, dřívějšího nejzavilejšího odpůrce amerického radaru u nás, náhle promlouval předchozí zahraniční ministr a zarytý nenávistník všeho ruského Karl Schwarzenberg. Rusko je agresor a nová ukrajinská vláda (Němcem Günterem Verheugenem nazvaná vládou čistokrevných fašistů z masa a kostí), byla v podání nového ministra sborem andělů, kterému je třeba – a to i bez vyzvání – pomáhat. A jedině jeho v revolučním boji zraněným příznivcům – tedy jen těm, kteří vodkou zdarma rozlévanou posilněni, rozbíjeli hlavy policistů, kteří se dlouhou řadu dnů nesměli bránit – nechť je umožněno v Praze se z ran léčit a zotavovat.

Pohotově se mu za rekordní obracení kabátu dostalo titulu oranžový Schwarzenberg, a dost možná, že pouhý tento tvořivý výtvor, z lidu vzniklý, měl stranu v jejím výhradně prozápadaním letu, varovat. Ale nestalo se. A tak se ve stejném kurzu letělo dál, až let uťal náraz z odpoledne 8. října t.r. , kdy se našich školách či úřadech sčítaly volební hlasy. Dokazující, že falši a zradě ani u nás růže nekvetou. A to bohužel – ke škodě naší politiky sociální, ke které kdysi mocné a proto akceschopné ČSSD budou nyní potřebné síly v obcích a krajích chybět.

L. Man

Za zradu potrestali voliči politiky ČSSD

Ano. Pan L. Man má pravdu. Jenom pojem zrada chápeme o něco širším způsobem. Myslíme si totiž, že potrestaní pánové se dopustili zrady i svou politikou vůči tzv. sudetským Němcům a celkovým  proněmeckým snažením. Sobotka prohlásil tzv. sudetské Němce za naše spojence. S Bavorskem buduje blízké vztahy, které má i k Německu, do jehož samé blízkosti hodlá dojít. Zatím se mluví o tom, že se stáváme německým protektorátem nebo že z nás bude 17. spolková země SRN.

Jak se k nám chovají naši němečtí spojenci? Někteří z nich mluví o nás jako o zločincích. Údajně jsme se měli dopustit vůči nim nejrůznějších zločinů, od těch válečných, těch proti lidskosti až po genocidní. MZV ČR neprotestuje, nezakročuje proti tomu nijak, nevidí důvod, jak nám písemně sdělilo.

B. Sobotka se rozplýval nad tím, jak sudeti jsou vůči nám vstřícní. Vzdali se, jak náš premiér tvrdí, odškodnění a práva na vlast. Mluvil o tom jako o hotové věci.  Nic takového  však není pravda! Žádné změny v uvedeném smyslu mnichovský soud neregistroval, takže stanovy "sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)" platí v původním znění.

Ale to je jen část pravdy. Pan B. Sobotka měl místo pochval na adresu SL říci, že sudeti na žádnou vlast, kromě té německé, příp. rakouské, právo nemají a nikdy neměli, že nikdy vůči nám neměli a nemají žádné právo na odškodnění či dokonce na restituce. A aby pan premiér řekl celou pravdu, měl říci, že Německo jako nástupnický stát hitlerovské říše je nám povinno zaplatit reparace a ty  činí cca 360 miliard předválečných korun.

Pan premiér je prvním českým ministerským předsedou, který zahájil přímá jednání se SL, pan premiér jako první poslal oficiálního zástupce vlády na sjezd SL. Co říkal pan Herman přítomným bylo ostudné. A je možné, že B. Sobotka jako první předseda české vlády má ve svém kabinetu i prvního "sudetského Němce", pana D. Hermana, který je předsedou česko-německého Sdružení Ackermann-Gemeinde, jež s mnichovským Ackermann-Gemenide má společné celoněmecké sjezdy a spolkové orgány, i když oba dva spolky jsou registrovány jako samostatné. O tom, že mnichovská  Ackemann-Gemeinde je jednou ze základních složek SL, ví dnes již kdekdo.

A co dále činí naši spojenci? Posselt ve Vídni ubezpečoval své landsmany, že pokrok v restitucích bude, že budou i náhrady. Samozřejmě dodal, že prezidentské dekrety musí být zrušeny. Rakouský SL nedávno se nechal slyšet, že v ČR probíhají jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. tzv. sudetských Němců, kteří se stali občany Rakouska až po 27. dubnu 1945. A pokud jde o vlast, tak na sjezdu v Norimberku se nechal představitel "sudetské" mládeže veřejně slyšet, že tato mládež má dvě vlasti, jednu původní a druhou současnou a že budou bojovat o to, aby obě její vlasti byly respektovány. Jaká jednání probíhají s Posseltem, není naše veřejnost. Informovaná. Jsou utajovaná.

Jak může vláda ČR jednat se subjektem, se SL, který nemá mezinárodněprávní subjektivitu,? Jedná snad vláda SRN s nějakým českým spolkem? Nejedná a ani nejednala. I pro jednání má mezinárodní právo svá pravidla. Německá vláda je zná a jedná podle nich. Naše vláda se jimi neřídí.

K jednáním naší vlády se SL dala podnět kancléřka A. Merklová. Řekla tehdejšímu premiérovi Nečasovi, při své několikahodinové návštěvy Prahy, jak sudeti touží po přímých rozhovorech s českou vládou. Za to jí B. Posselt veřejně poděkoval. Za několik měsíců poté P. Nečas v čele státní delegace dojel do Mnichova, kde před bavorským zemským sněmem promluvil tak podlézavě, až to bylo stydno. Byla to jeho labutí píseň. Brzy poté jeho vláda padla.

Za nedlouhý čas úřadování následné sobotkovské vlády se ozval B. Posselt, že nová česká vláda začala tam, kde ta stará, nečasovská, skončila. A to další, co následovalo, částečně víme.

Faktem je, že německá vláda, a někdy i bavorská, zasahují do našich vnitřních záležitostí, zejména ve prospěch SL. Tato praxe musí přestat. Diplomatickou cestou je třeba zjednat pořádek. Co však naše MZV? Když L. Zaorálek nastupoval do funkce ministra, veřejně prohlásil, že si bere sebou na ministerstvo pracovnici jedné německé nadace v Praze, aby mu zajišťovala kontakt na německou sociální demokracii. Pan ministr záhy po svém nástupu do Černína jmenoval členy české části Česko-německého diskusního fóra. Zjednodušeně řečeno, téměř samý sudetomil. Zda je výjimkou jmenování M. Prokeše (KSČM) do fóra, je diskusní otázkou.

A snad je třeba i připomenout, že na akcích  SL jsou zpravidla přítomní i naši diplomaté. Slyší, co zní z tribuny, a mlčí, případně se vzmohou na přání zdaru akce. Pan ministr by je tam měl posílat jen tehdy, když budou moci na sjezdech a podobných akcí vystupovat a uvádět okamžitě věci na pravou míru. Jinak, když mlčí, platí pravidlo, že souhlasí. A proto je nutné bezprostředně změnit uvedenou praxi naznačeným způsobem. Jinak tam naši diplomaté nemají co pohledávat. Nejsou přece jen obyčejnou kulisou sudeťáckých sešlostí. A na základě informací našich diplomatů by mělo MZV posílat protestní noty, např. proti obviňování nás z nejrůznějších zločinů, proti vměšování se do našich vnitřních záležitostí, kromě dalšího.                                                                                                         J. Skalský

Adresováno Sobotkovi – Slávku, lidi mají dost nenažraných impotentních politiků

. Mají dost i Tebe!

9. 10. 2016  

„Slávku, prober se konečně,“ napsal po neúspěšných krajských a senátních volbách předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi analytik a komentátor Štěpán Kotrba. Navazuje tak na svůj veřejný vzkaz z počátku března, který si přečetlo 150 tisíc lidí. Tehdy Sobotkovi napsal, že lidé už mají dost západního žvanění, ministra Jiřího Dienstbiera, expremiéra Vladimíra Špidly a dobroserných.

„Slávku, v Česku už mají lidi dost nenažraných politických impotentů, lezoucích do bruselské ři.. jak žížala do oranice. Mají dost nemastných, neslaných kandidátů, bojících se promluvit k lidem na náměstí. Mají dost i Tebe, protože ses obklopil bruselskými Prouzy a americkými Dienstbiery, či mladičkými nagelovanými slizouny,“ nebere si servítky Kotrba.

Podotýká, že dvě třetiny senátních kandidátů ČSSD či KSČM vůbec nezná. Což podle jeho slov není jeho chyba, ale jejich. „Nevyplodili jedinou rozumnou politickou větu. Že chovaj králíky a vnoučata, je mi fuk. Dvě třetiny kandidátů na hejtmany bych nebral ani jako kompars do seriálu Muž na radnici, zbylou třetinu udusilo impotentní okolí krajských organizací, které si spletly politiku s pohodlným zaměstnáním na věčné časy,“ kritizuje Kotrba. Podle jeho názoru je KSČM mrtvá a ČSSD je neschopná ukázat charismatickou tvář, které by bylo možné tleskat.

„Levici pohřbila neschopnost formulovat vizi, která by lidi nadchla. Vizi o sociální spravedlnosti. Vizi o slušném platu za slušnou práci. Vizi o slušném životě beze strachu z nezaměstnanosti. Pohřbila ji neschopnost vášnivé rétoriky i nedostatek sebereflexe,“ píše Kotrba. „Místo toho vymýšlí tví ministři nesmysly,“ dodal na adresu Sobotky. Sociálnědemokratičtí ministři nejsou podle jeho slov osobnosti.

Krajské volby byly předzvěstí voleb sněmovních. Pokud nehodláš radikálně změnit kurs směrem k tomu, co chtějí lidé, kteří by levici volili, odejdi. Dokud je čas,“ uzavřel.

Slávku, prober se už konečně.                                                           Parlamentní listy

Neuvěřitelné

Česká republika jen jedné sluníčkářské nevládní organizaci dala na podporu multikulturalismu pět miliard korun z veřejných peněz!

Autor: Lukáš Lhoťan 

Český stát (prostřednictvím Norských fondů) daroval na podporu aktivit multikulturní Sorosovy organizace Nadace Open Society Fund za posledních 5 roků skoro pět miliard korun z veřejných peněz! Místo toho, aby peníze byly využity k prospěchu naších občanů, jsou využity proti nám!

Podle informací Babišova ministerstva financí čerpala Nadace Open Society Fund Praha jen za posledních 5 roků z českého státního rozpočtu, tedy z naších daní, necelých pět miliard korun. Přesněji 4 785 825 820,62 korun českých. Což je mimochodem stejná částka, kdyby důchodcům mělo být přidáno jednorázově 1689 Kč Troufám si říct, že důchodci by dokázali přijaté finance využít mnohem lépe než tato velmi dobře placená politická ziskovka. Výpočet jsme udělal dle údajů od ministerstva práce a sociálních věcí.Případně by bylo možné vybudovat 28 velmi luxusních škol pro 14,500 žáků a pod.

Částka 4,7 miliardové částce. Jak jsem k ni došel? Jednoduše.Na webu finanční správy zde, jsem zadal ičo Nadace Open Society Fund Praha a to je: 47611804 a vyjela mi ona tabulka s částkami 4,7 miliardy. Když jsme to podrobně zkoumal, což jsme mohl až teď v noci, tak jsem zjistil, že 4,7 miliardy tvoří hlavně peníze od Norských fondů, tedy peníze daňových poplatníku Norska a Islandu a Lichtenštejnska. A zmenši části peníze daňových poplatníku z celé Evropy, v rámci Evropského sociálního fondu. Nadace open society fund Praha se také ohradila, že většinu peněz nezískala ona, ale že je jen přerozděluje dalším organizacím, tomu bych i věřil, ale kolik si za to přerozdělováni účtuje, by mne stejně zajímalo ...Podrobně se celé věci věnuji v novém blogu zde.

Nadace Open Society Fund Praha ve výroční zprávě 2015 přiznává, že většinu peněz na aktivity má ze státního rozpočtu České republiky, no není to mazané? Za naše peníze z naších daní se platí aktivity namířené proti naši společnosti a financuje se propagace multikulturalismu a islamizace ...

A copak to je vlastně Nadace Open Society Fund Praha?

Jedná se o vlivovou neziskovku, kterou založil známy podporovatel multikulturalismu a neomarxismu George Soros, který byl zapojen i do různých aktivit v některých zemích s cílem svrhnout vlády, které nepodporuji multikulturalismus. Nadace Open Society Fund Praha je tak přímo součásti celosvětové sítě podobných organizací v 70 zemích světa, které podporuje právě Soros. Cílem těchto organizací je bojovat proti kulturní a společenské jednolitosti jednotlivých národů a podporovat multikulturalismus, masovou imigraci a prosazování zájmu imigrantů ...

Soros je přesná ukázka dnešního kapitalistického neomarxisty, jak jsme popsal ve své knizeEurabia - Mýtus nebo realita?Jeho nebezpečných aktivit maskovaných za bohulibou činnost si všimli již i v Izraeli a napsali o tom varování. Před aktivitami Sorosových organizací, jako je Nadace Open Society Fund Praha, varoval i přední polský politik Kaczynsky.V projevu o problémech dnešního Polska na kongresu strany Právo a spravedlnost označil jako dvě nejzávažnější otázky suverenitu a multikulturalismus. A právě americký miliardář Soros je podle Kaczynského jedním z těch, kdo se snaží omezit suverenitu Polska.

Obdobně před Sorosovými organizacemi a aktivitami varuje maďarský premiér Orbán:Podle vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána je americký miliardář George Soros, onou temnou silou v pozadí, která kuje pikle ze zálohy a podporuje devastační imigraci, přičemž mu údajně jde o podkopání národních států v Evropě.Zdroj Eurabia.cz

Soros je ovšem zapojen i do podivných obchodu se zbraněmi, kdy vydělává na obchodováni se zbraněmi! Tato závažná zjištění bylo získána díky kauze Panama Papers, kdy se ukázalo, že mezi osobami snažícími se maskovat své obchodní aktivity je i Soros, Zdroj citace Eurabia.cz

Zdroj:http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556216, euportal.cz

Proti zdravému rozumu

Až nápadně často se u nás projevuje tendence „řešit problémy“ tím, že si je do budoucna zhoršíme. To, co vypadá krátkodobě jako výhodnější, se může v delší perspektivě pěkně prodražit.

Setrvale zaznamenáváme populační úbytek. Mimo jiné proto, že v pomoci rodinám s dětmi jsme v evropském srovnání klesli mezi země, které se o rodinu a děti zrovna moc nestarají.

Někteří přitom ochotně naslouchají hlasům, podle kterých za nás populační krizi vyřeší příchod nadprůměrně plodných migrantů. Jak bychom ale mohli mít peníze na podporu nově příchozích mladých a byty pro ně a pro jejich potomky, jestliže je nemáme pro ty, kdo zde žijí po generace? To je proti zdravému rozumu.

I když máme u nás stále téměř 400 tisíc nezaměstnaných, slibujeme si dynamizaci trhu práce od toho, že k nám nalákáme pracovní sílu z chudších zemí. Riskujeme přitom, že jakmile exportní boom poleví, budeme muset tyto lidi buď vyhošťovat, anebo nám rozmnoží řady našich vlastních nezaměstnaných.

Proč raději neobnovíme síť učilišť, kterou jsme tak pečlivě zlikvidovali, a nemotivujeme finančně k práci v nedostatkových oborech naše vlastní lidi? Proč chceme odlákávat pracovité lidi ze zemí, které jsou na tom ještě mnohem hůře než my? To je přece proti zdravému rozumu.

Bývali jsme soběstační v řadě zemědělských plodin a ještě jsme jich množství vyváželi. Vybili jsme svá stáda a dovážíme brambory, cibuli a česnek, kterým se u nás docela dobře dařilo. Ročně nás dovoz těchto plodin stojí desítky miliard. Peníze, které vydáme za dovoz všeho toho, co dokážeme sami vypěstovat, bychom mohli dát třeba na podporu mladých rodin s  dětmi, anebo na potřebnou rekvalifikaci pracovní síly. Existuje asi jen jediný důvod, proč se to zaručeně nikdy neudělá. Nebylo by to totiž proti zdravému rozumu.                   Prof. J. Keller, přišlo e-mailem

Čím a kým se rozbíjí 25 let český stát?

Je to desatero ale nikoliv "Božích přikázání"

1) Nejprve se zesměšní celý národ. Jste nevzdělanci. V Nepálu je každý pasák yaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či líný synek čilého podnikatele měli Bc. Nejde o kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou tradici Alma mater a zaplevelí se obory o kterých uvažoval kdysi v Haliči Jára da Cimrman. Názory a práce univerzitních profesorů, které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější buzno exhibicionisté.

2) Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž hlavní slovo budou mít nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace, imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z Ugandy a jeho registrované partnerce Popelce z Damašku.

3) Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl. Nic neumíte, všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl neprodejný šunt. Nikdo ve světe nestojí o vaše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii. Zavřete vaše továrny a místo nich otevřete montovny. Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných „ kapitánů průmyslu“. Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje kompas a ne teploměr.

4) Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku z vaší země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro vás uděláme sami. Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady ojetých pneumatik, a co by nám mohlo jó konkurovat odkoupíme, utlumíme a zavřeme.

5) A pokud se to českému „ proletariátu „ nelíbí, tak bacha. Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země olgoje chorchoje zdvojnásobí.

6) Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou soběstačnost. Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. A s námi se trávili autobusy plné Rakušáků luxujících cukrárny ve Znojmě a dalších jihomoravských městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně.

7) K čemu vlastně potřebujete zemědělství. V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze prodáme. K čemu sady. V Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Pěstujte naftořepku, a budete druhý Kuvajt. A opuštěné kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování bylinek typu Hanojská majoránka (nebo ještě další konspirační přezdívky pro konopí jako např. konvalinky...).

8) Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa. Zformuje se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K nim se připojí i saudskoarabský komisař a prohlásí „ u vousu Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná etnoskupina“. Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na zachování specifických rysů jejich obohacujcí odlišnosti. „A tak posilujeme zachování odlišnosti zvětšením průměru penězovodů a zvyšovaním počtu jejich aktivistických údržbářů.

9) Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy.

10) Pochod anální hrdosti se povolí se vší slávou, demonstrace proti němu se zakáže jako vyvolávání třídní nenávisti proti pavím pérům v rektu. Poslední etapou, je vstup do celoevropské organizace, protože v jednotě blbosti je síla. Když ze samostatných přiblblých jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní unii. Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka unijní hymny "Óda na radost". Jmenuje se "Rekviem za zbabělost".

Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a zrychlující se degradaci Evropy, která se žene do zkázy a ještě jí k tomu hraje orchestr z Titaniku.

Možná že opravdu existuje Bůh, který si říká: Dal jsem vám Evropané svobodu volby. A takhle to dopadlo. Tak víte co ? Jděte mi k šípku !                                       j.

Přišlo e-mailem NM

Co ještě dodat?Ještě jedno přikázání,  nazvané Posselta ke své hrudi přivineš!

11. Tzv. sudetské Němce za spojence budeš mít! Uděláš pro ně vše, co budou žádat! Zrušíš především dekrety prezidenta republiky, vypíšeš „sudetoněmecké restituce“, za občany je přijmeš, česko-německou federaci s nimi vytvoříš a s nimi pak, pod vedením blahoslaveného Slávka a církve svaté, vstoupíš do čtvrtého rajchu, v němž všechna protivenství budeš odrážet výlučně je láskou k německým bližním! Uhodí-li tě, pak nastavíš druhou tvář! Za všechna nastalá pozemská utrpení nebeské království Tebe a Tvůj národ nemine.

Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat

A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze). Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin. Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen nepřizpůsobivý

Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje. Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov). Komunisté věrni revolučním písním na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny přizpůsobují), najdou si třeba jiné označení.

Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní

Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají. Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné. Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek.Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou.

Z článku „Totální vymývání mozků“, jehož autorem je Vlastimil Vondruška

Přišlo e-mailem

Jako romány z červené knihovny na pokračování

nám připadají "zprávy" o dřívějším soukromém životě prezidenta republiky. Jakousi náplastí na tuto vulgarizaci politiky, jež přestává být místy politikou a stává se, v tom  lepším případě, snůškou drbů a nactiutrhání, které kolem sebe, samozřejmě za pomoci části zainteresovaných médií, šíří někteří "politici a političky", cítící se být povolaní na prezidentské křeslo. V tom jim pomáhají i mnozí další.

Je zajímavé, že to, co se v minulých měsících i v současnosti odehrává u nás, má svou obdobu i v USA. Tam na tapetě je D. Trump. Pokud si  alespoň občas přečtete něco z "obrázků z jeho života", pak, nemáte-li jiné seriózní informace, nabýváte přesvědčení, že je to člověk chlípný, násilnický a nemorální, že je přímo protikladem ctnostné H. Clintonové, která jediná je povolaná zastávat funkci prezidenta Spojených států.

My, kteří si něco pamatujeme, víme o rodině Clintonových hodně. Jakže to bylo s Monikou Lewinskou, stážistkou v Bílém domě, a B. Clintonem, prezidentem USA? A další a další.

Samozřejmě víme své i o paní H. Clintonové. Víme, že zdaleka není andělem. Když vynecháme skutečnosti, které se týkají jejího osobního života, a přejdeme do skutečné politiky, ne té postelové a špindírské, pak nás jímá hrůza. Ano, pokud ona bude zvolená, pak válka se  přiblíží. Bude pravděpodobnější, než kdyby za USA vesloval  D. Trump. Ale tím se dále nechceme zabývat.

Pokud si chceme ulehčit a dostat se z politické špíny, která se na nás hrne z médií těch či oněch, můžeme si říci, že i v USA se dějí podobné věci. Špína i tam stíhá další špínu.

Toto konstatování nás však nedostane z prostředí, v němž se, zásluhou některých "politiků". nalézáme. Snad si proto uvědomíme, že ve světě je třeba vykonat hodně očistné a ozdravné práce, nejen tedy u nás.   Pokud ke změnám nedojde, pak se můžeme pomalu utápět v rybníku špinavostí. Alternativou je vymést onen pověstný Augiášův chlév. Ani internacionála méně schopných, ale všeho schopných, tomu nemůže zabránit.                                                                                             J. Kovář

Útoky na pana prezidenta sílí

K těm aktuálním přispívá i D. Herman. " Přímo Zeman osobně mi řekl, abych nepřijímal dalajlámu, jinak strýce nevyznamená." (Novinky, 22.10.2016)
Hrad toto tvrzení odmítl. O Hermanovi víme své. Pan prezident Zeman je sice znám svou přímočarostí, otevřeností, nikoliv však obchodováním něco za něco. A nějaké kšeftíky dokonce s panem Hermanem již vůbec nepřicházejí v úvahu. Pan prezident jistě je o kulturministrovi velmi dobře informován. Současné útoky na pana prezidenta jsou jen novými články řetězu, vytvářeného již několik let.

Prezidentské volby budou až v r. 2018, přesto již některá média představují kandidáty na prezidentskou funkci. Můžeme tedy říci, že rozjíždějící se volební kampaň na volby v roce 2018 navazuje na vše dřívější, co proti prezidentu Zemanovi směřovalo již dříve. V pozadí dosud všech protiprezidentských kampaní stojí možná ti, kteří hned po volbách prohlásili, že zvolený  M. Zeman  není jejich  prezidentem.

Cílem je dehonestace pana prezidenta a naopak neustále vnucování jiných kandidátů na prezidentskou funkci. Lidem se musí v průběhu řady budoucích měsíců dostat do hlavy, třeba i podprahovou metodou, tolik a takových informací, které by nějak zpochybňovaly důvěryhodnost pana prezidenta alespoň u části voličů. Cíl je jasný. Diskvalifikovat pana prezidenta a tak umožnit nadějnou kandidaturu nějaké českého "Kisky" nebo někoho podobného, kdo by mohl ve volbách proti Zemanovi případně i uspět.

Na všechny současné i budoucí útoky proti panu prezidentovi hleďte jako na účelové kroky, jejichž cílem je zbavit republiku důstojného prezidenta a nahradit ho nějakým poslušným "velikánem", který by skákal podle cizích not.

Za panem prezidentem Zemanem stojíme a nedáme si ho vzít! Připojte se k nám! Společně dosáhneme toho, aby pan prezident zůstal na Hradě i po druhé volební období. Je to v zájmu republiky i českého lidu.                                            J. Skalský

Požadujeme svrchovanost pro náš stát, rovnoprávnost pro náš národ, mír a sociální spravedlnost pro náš lid!

Jak krásný, čistý a vítězný byl 28. říjen 1918. Necítíte se být povzneseni, když o našich předcích čtete, co vše obětovali v krvavém boji, abychom mohli žít, ne v nějaké zemi, o níž ignoranti stále a stále mluví, ale v československém státu?

Když se ponoříme do "všednosti" dnešních dnů, bahnitých, umazaných, které svou krutou "realitou" oslabují, ničí to dobré v nás, aby nás, možná, připravily na navlečení do cizího chomoutu.

V šeru vlaje plášť i krvavá dýka. Krev z těla našeho národa kape a kape. Obvažme si ránu! Nenechme ty, kteří zrazují odkaz našich předků, legionářů i účastníků druhého odboje, aby nás dále krvavili. Zbavme je jejich zbraní, ukažme na ně prstem a nechme je odejít do nicotnosti, jíž připravovali a připravují pro náš národ.

Z nemocí k nám vnesených, z ran nám zasazených, se uzdravíme a nový den nové budoucnosti našeho národa a státnosti přivítáme. V to věřme a k tomu neúnavně pracujme! Zítřek bude patřit nám, budeme-li jako naši předkové připraveni přinášet oběti a bojovat za ideály, které náš národ nese sebou dějinami.        Dr. O. Tuleškov

Druhý kulatý stůl ANS se konal v Praze

dne 15. 10 2016

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

Současné malé opoziční strany při krajských volbách bohužel prokázaly, že nemají mandát na to opozici vést. Jejich výsledky byly marginální. Ani jedna z malých opozičních stran de facto neuspěla. Proto ANS nabízí systémovou změnu společnosti a také jediný možný model sjednocení opozice na základě tzv. „jedné střechy“, kdy strany neztratí svoji identitu a lidé ve „střeše“ ANS nebudou do voleb kandidovat - budou stranu prosazovat, ale kandidovat nebudou, aby nebyli nařčeni ze své vlastní propagace.

Filosofie ANS je následující: spolupracovat s jakoukoliv politickou silou a hnutím, s jakoukoliv politickou frakcí, s každým spolkem, občanskou iniciativou a jednotlivci, pokud jsou jejich názory v souladu s principy soužití, prosperity a míru v naší zemi.

ANS prosazuje společné jednání vlasteneckých sil napříč politickým spektrem - nehledě na tzv. levici a tzv. pravici. Za hlavní dělící linii současné politické scény (české i evropské) považuje rozdílný vztah jednotlivých subjektů k následujícímu: vlastenectví versus multikulturní globalismus.

Jednání se týkalo současné kritické situace, kdy byly prezidentem podepsány dvě novely zákonů (o politických stranách a volbách), které likvidují neparlamentní politické strany a které de facto schválili všichni stávající poslanci. Ačkoliv panu prezidentovi zaslali účastníci I.KS ANS žádost, aby novely obou zákonů nepodepisoval, prezident vůbec nereagoval.

Na programu tedy byly návrhy, jak situaci řešit, a účastníci jednání došli k závěru, že stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Zúčastnění právníci předloží svůj návrh na III. KS ANS. Jednání se též týkalo volebních podvodů při krajských a senátních volbách.

Krajské volby byly především o celospolečenských problémech, byly absolutním průzkumem veřejného mínění a v podstatě se jednalo o přípravné volby k volbám parlamentním, ve kterých uspěje ten, kdo obsadí programové vakuum a navrhne systémovou změnu společnosti.

"Politická třída" jako celek totiž neplní očekávání občanů, a proto je tolika lidem jedno, kdo vyhraje. Při současném stavu systému však volby skutečně nemohou nic změnit. Všichni jsme stávajícími politiky i mainstreamem stále obelháváni, že to podstatné bylo již nezměnitelně vyřešeno. Většině občanů (ale i politiků) se zdá, že systém nemá alternativu. Podle názoru ANS je však naprosto nezbytné změnit pravidla hry.

Společným programem ANS jsou TŘI PLUSY a TŘI MÍNUSY

1. ANO míru! Prosazovat mezinárodní politiku ČR pouze na mírových základech!

2. ANO vystoupení z EU a z NATO - na základě změny Ústavy.

3. ANO všeobecnému referendu. Zestátnění přírodního bohatství. Celková revize roku 1989.

1.NE válce! Nedopustit, aby byla naše země zatažena do války!

2.NE ilegální imigraci - likvidace neziskových organizací, financovaných ze zahraničí.

3.NE plánovaným sudetským restitucím, církevním restitucím.

***

Na jednání bylo přítomno 19 účastníků, kteří zastupovali níže uvedené subjekty.

Z jednání vyplynulo, že se všemi šesti body programu ANS souhlasí:

tyto politické strany:

Česká strana národně socialistická - předseda

Česká strana národně sociální - pověřený místopředseda

Demokratická strana zelených - pověřený zástupce

Národní demokratická strana - předsedkyně omluvena

Národní prosperita - předseda

Patrioti - pověřený zástupce

Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska - předseda (zásadně nesouhlasí s jakýmkoliv jednáním se stávajícími členy KSČM)

Strana zdravého rozumu - předseda

a tato zájmová sdružení:

Asociace Vojáci proti válce - předseda omluven

České mírové fórum - předsedkyně

České národní listy - předseda omluven

Institut slovanských strategických studií - předsedkyně

Klub českého pohraničí - čestný předseda

Kruh železný a zlatý - předsedkyně omluvena

Národní domobrana - členové Národní rady

Národní obroda - pověřený zástupce (nesouhlasí s požadavkem ANS na zákaz sudetoněmeckých restitucí)

Právníci radí občanům - předseda

Sdružení koncesionářů veřejnoprávních médií - předseda

Za naši kulturu a bezpečnou zem – předsedkyně                               Přišlo e-mailem

Válka mezi USA a Ruskem by mohla být dříve, než si myslíme

Joachim Hagopian, 24.10.2016

Právě teď jsou americká mainstreamová média posedlá údajným Donaldovým sukničkářstvím a telenovelou o osahávání žen, což je jen chlípná zábavná kamufláž paní Clintonové a mainstreamových médií, pečlivě navržená tak, aby zakryla mnohonásobné vypleňování Hillary a Billem Clintonovými, a hlavní zločinnou roli Clintonové coby silného ozbrojeného zastrašovatele dřívějších obětí.

Mezitím virtuální média na Západě, podléhající informačnímu embargu, stěží upozornila na to, že minulý víkend došlo přinejmenším k půl tuctu změn v mezinárodním vývoji, jež jsou ve vysokém stupni pohotovosti, a všechny silně poukazují na extrémní nebezpečí jaderné války proti Rusku a jeho východní alianci, která může vypuknout kdykoliv. …

Aktuální úroveň ohrožení každého lidského života na této planetě dokonce převyšuje říjnovou kubánskou raketovou krizi před 54 lety, jelikož Země je dnes ve větším ohrožení zničením ze strany člověka, než kdykoliv předtím v historii lidstva. Přesto neokonzervativní šílenství Obamy, Hillary a jejich přisluhovačských mainstreamových médií (MSM) brání tomu, aby Američané znali tuto strašlivou pravdu, že se USA velmi pravděpodobně chystá rychle provést řadu akcí pod falešnou vlajkou, které by mohly zažehnout globální válku mezi USA-NATO a východními mocnostmi: Ruskem, Čínou a Íránem.

A na základě alarmujících, překotných žhavých událostí, by mohla dokonce vypuknout ještě před plánovanými prezidentskými volbami 8. listopadu, což je zhruba za tři týdny. Nenechte se zmýlit – tato naprostá smršť destabilizace vývoje událostí, které by spustily III. světovou válku, zhroucení globální ekonomiky a případné nastolení stanného práva, načasované zároveň s prezidentskými volbami v USA, o čemž mnozí nezávislí novináři, včetně mě, píší již několik měsíců, se odehrává právě v tomto okamžiku.

Uvedu zde jen některé z těchto znepokojivých, mimořádných zpráv a anomálií, k nimž došlo během minulého víkendu, a které se jaksi podezřele neobjevily v hlavních titulcích žádných mainstreamových médií:

FAA zavádí bezletovou zónu nad částí státu Montana

Na základě vyhlášení agenturou FAA (Agentura ministerstva dopravy USA s pravomocí regulovat všechny aspekty civilní letecké dopravy nad územím USA, pozn. překl.) v sobotu vstoupila v platnost bezletová zóna nad vybranými částmi státu Montana, platící po větší část dne - od 15:00 do půlnoci.

FAA potvrdila, že americké vojenské rakety budou odpáleny v souvislosti s „vesmírnými operacemi“, avšak jediné řízené střely v Montaně jsou řízené střely, vyzbrojené nukleárními hlavicemi. Podle NewsPrepper.com jsou raketová sila v Montaně vyzbrojena vícenásobnými nezávisle naváděnými návratovými moduly (MIRV), přičemž každý z nich obsahuje… jadernou hlavici. Během půl hodiny po startu je každá jednotlivá raketa schopna zničit osm velkoměst kdekoli na světě.

Seskupování amerických vojenských letadel a lodí na ostrově Diego Garcia

Minulý pátek oznámila americká odlehlá vojenská základna na ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu…nebývalé nahromadění amerických vojenských bombardérů – jak typů B-1, tak B-2. Některé byly natřeny černou, nevýraznou barvou. Na podobnou notu zmíním, že minulý týden byly americké vzdušné síly přichyceny při tom, jak maskují své válečné letouny za ruské, které budou pravděpodobně použity při operacích pod falešnou vlajkou za účelem obvinit Rusko za agresi, kterou by nespáchalo. Civilní kontraktor z Diego Garcia uvedl, …  že v rámci nejpřísnějších bezpečnostních opatření vláda zablokovala přístupové cesty, a že je na ostrově seskupeno tolik vojenských letounů, že letadla jsou nyní zaparkována na zablokovaných silnicích.

Bylo spatřeno více, než tucet tankerů, určených k doplňování paliva, a letouny vzlétávají průměrně každých 15 minut. Také zpozoroval, že tam vzniklo stanové městečko, které zahrnuje dočasná kasárna a hangáry pro osazenstvo jak amerických vzdušných sil (US Air Force), tak vojenského námořnictva (US Navy). Jeho spolupracovník, bývalý člen Air Force, uvažoval nad tím, že velmi přísná bezpečnostní opatření a náhlé množství tolika aktivit jsou charakteristické pro přísně tajné přesuny jaderných zbraní. Ještě jsem si vzpomněl, že očitý svědek si také povšiml, že poblíž pobřeží bylo 6 - 8 plavidel amerického válečného loďstva, a že na ostrovních docích pilně vykládali bezpočet palet s bombami. Očividně záludný Obama má evidentně v úmyslu něco velkého proti svým nepřátelům v této studené válce, potenciálně zahrnující jaderné velmoci Rusko a Čínu.

DEFCON (Stav obranné pohotovosti) - úroveň varování 3. stupně

Dokonce i nedělní vydání britského bulvárního plátku Daily Star vydalo článek s titulkem „Výstraha před americkým jaderným útokem ‘přešla na 3. úroveň‘, neboť ruská hrozba ‘překročila hranice studené války‘.“ Ačkoliv v polovině článku se Daily Star tiše vzdaluje od senzačního titulku, když tvrdí, že americká vláda oficiálně nezveřejnila žádné veřejné oznámení, že stav obranné pohotovosti (DEFCON) v USA je v současné době na 3. stupni, odkazuje titulek této „mimořádné zprávy“ na webové stránky defconwarningsystem.com, zabývající se „konspiračními teoriemi“.

V každém případě pouze třikrát v historii Spojených států Washington vydal varování DEFCON 3. stupně, tedy oficiální výstražný index atomové války, naposledy k tomu došlo 9/11. Tato konkrétní úroveň „stavu obranné pohotovosti“, kterou vytvořili náčelníci štábu, znamená připravenost na jaderný útok, kdy je US Air Force připraveno k provedení jaderného úderu do 15 minut. Stupeň 3 také požaduje, aby vstoupil v okamžitou platnost federální plán, který bude udržovat kontinuitu služeb státní správy v reakci na bezprostřední hrozbu jakékoliv vnitrostátní nouze nebo krize. Ačkoli věrný formalitám, nejvíce tajnůstkářský americký prezident v historii Barack Obama se spolu s neokonzervativci rozhodl, že veřejně nesdělí tuto 3. úroveň vážného nebezpečí, jemuž Američané čelí, připouštějící, že USA je na pokraji jaderné války s Ruskem. Již řadu let se síly (které vůbec neměly být) tajně připravovaly na tento okamžik nukleárního rozhodujícího boje.

Tento výstražný pětiúrovňový systém má rozmezí od úrovně 5, která neznamená absolutně žádnou hrozbu, až po stupeň 1, což představuje totální jadernou válku, která by vypukla do jedné hodiny. Navzdory washingtonské úřední mlčenlivosti existuje reálná šance, že by mohlo dojít k vyhlášení úrovně 2, která by znamenala urgentní připravenost pro nasazení ozbrojeného útoku do šesti hodin. Jednalo by se s největší pravděpodobností o nukleární výměnu s jedním nebo více protivníky (Rusko a Čína), v jejímž důsledku by došlo k vzájemně zaručenému zničení (MAD), což je po dlouhou dobu nedílnou součástí americké bezpečnostní politiky státu a strategické vojenské doktríny. Během první studené války MAD zabránilo oběma stranám, aby stiskly tlačítko od atomových zbraní, a to kvůli principu zastrašování, jež motivovalo obě strany, aby se neodvážily zapojit do tohoto šíleného sebevražedného chování. Nicméně ti, kteří tahají za loutky, a neokonzervativní šílenci, kteří v současné době volají po výstřelech, jednají na základě pocitu, který je mimo chápání, pocitu falešného bezpečí, kdy věří, že když budou v bezpečí uchráněni ve svých luxusních podzemních bunkrech, budou schopni přežít nukleární katastrofu na zemském povrchu.

Obama se minulý pátek setkal se zahraničními politickými poradci kvůli syrské krizi

Obama se minulý pátek setkal se svými špičkovými bezpečnostními poradci, aby posoudili a zvážili všechny jeho vojenské i nevojenské možnosti v Sýrii i mimo ni. Zcela zřejmě v souvislosti se všemi bezprecedentními aktivitami, které byly zaznamenány hned po tomto setkání, chronicky slabý vůdce, který byl posledních osm let našim nejvyšším velitelem vojsk, závodí s časem voleb, silně ovlivněný radikálními neokonzervativci, toužícími po „preventivním úderu“, aby přepsal svůj odkaz. Putin. Mějte na paměti, že Barack Hussein Obama je mančurianským loutkovým prezidentem, který poslušně vykonává rozkazy svých globalistických pánů, které vedou k naprostému zničení Ameriky. Takže zůstává zásadní otázka: Plánuje se vzepřít ruským varováním a napadnout Assadovy jednotky, jak to již záludně učinil 17. září, a tím zahájit válku přímo proti Rusku? Na základě toho, co se dělo během víkendu, to vypadá, že by mohl.

CIA koordinuje kybernetické útoky proti Rusku

Není také pochyb o tom, že se Obamův program na jednání, které proběhlo minulý pátek, týkal tajné kybernetické operace proti Rusku. Jako součást americké odvety Putinovi, který se údajně naboural do emailů demokratů a H. Clintonové, zatímco se údajně snažil změnit výsledky voleb ve prospěch Trumpa - což jsou všechno nepodložené, velké lži, za nimiž stojí stát – zaprodanec mainstreamových médií NBC News právě oznámil, že CIA koordinuje spuštění kybernetických útoků proti Rusku. Všechny hlavní mocnosti se zapojily do hackerské a kybernetické války, takže opravdu nejde o nic jiného, než o snahy vykolejit ruský zpravodajský aparát a ekonomickou infrastrukturu, což se právě odehrává na maximální úrovni.

Tato hra „oko za oko, zub za zub“, kterou impérium právě hraje, je vážný a riskantní podnik. Důsledky mohou mít bumerangový efekt, který se projeví buď jako akce pod falešnou vlajkou nebo jako skutečné narušení kybernetické bezpečnosti, což by mohlo znamenat pohromu pro americkou armádu a ekonomickou infrastrukturu. Jednoho rána se můžeme probudit a zjistit, že nemůžeme vybrat hotovost z místního bankomatu nebo dokonce ani čerpat pohonné hmoty. Nebo když bude nesouměrné vedení války eskalovat do útoku pomocí EMP (elektromagnetický impuls), můžeme po celé měsíce zůstat bez elektrického proudu, což by podle odhadů mělo během prvního roku za následek smrt 90% americké populace. V sázce je stále víc a víc, avšak zdá se, že naši despotové, kteří stojí ve vedení, hází veškerou opatrnost za hlavu. Pokud jejich eugenický plán počítá s tím, že 90% z nás zemře, potom to vysvětluje jejich nezodpovědné a vražedné chování, pokud vezmeme v úvahu jak prostředky, tak motiv.

USA nyní válčí v Jemenu a další náznaky eskalujícího násilí a konfliktů na jiných globálních místech nepokojů

Agrese v Jemenu, k níž došlo tento týden ze strany amerických námořních torpédoborců, odpalujících řízené střely na jemenské území, může být snadno vyložena jako další jasný úmyslný čin války proti Jemenu, i jeho šíitskému spojenci Íránu.

Opět bez potvrzení jakýchkoliv důkazů o tom, že by se prohlášení zakládala na pravdě, Spojené státy zcela podvodně tvrdí, že hutští rebelové vypálili dvakrát během minulého týdne raketu na jeden námořní torpédoborec. Z tohoto důvodu bylo z torpédoborců vypáleno pět raket na údajné hutské radarové stanice.

Konflikt na Ukrajině se v tyto dny znovu rozhořel, a to není náhoda či nějaká nahodilá událost. Doněčtí bojovníci za svobodu tento týden sestřelili vrtulník, na jehož palubě byli armádní instruktoři NATO. S nedávno dodanou zásilkou nových těžkých zbraní a dokonce i s americkými odstřelovači zahájila americká loutková vláda v Kyjevě další útok na Doněckou lidovou republiku těžkou minometnou palbou. USA zesilují boje globálně na všech frontách v místech nepokojů ve zřejmém zahájení světové války tohoto století.

Ještě dalším znamením, že Západ má v plánu vést globální válku proti východním mocnostem, je nedělní článek zpravodajské agentury FARS, v němž se uvádí, že společnost WikiLeaks zveřejnila nejnovější emaily, které obdržela Hillary, na jejichž základě vyplývá, že Izrael zvážil návrhy na zlepšení svých vztahů s vládnoucí královskou rodinou Saúdské Arábie kvůli použití saúdské letecké základny, z níž by mohla být nasazena trysková letadla izraelského vojenského letectva za účelem napadení Íránu. Článek se také v souvislosti s touto záležitostí zmínil, že americký deník The New York Times v roce 2010 prozradil, že Saúdská Arábie je připravena odvolat své letectvo, aby izraelská vojenská letadla mohla bezpečně proletět saúdským vzdušným prostorem, a Izraeli tak bylo umožněno zaútočit na íránské jaderné a vojenské objekty.

Informační válečná propaganda na mnoho způsobů

Ve stejné době, kdy NBC oznamuje hackerský útočný plán CIA, poslíček Biden se objevil v pořadu NBC a předal v pořadu Meet the Press (Setkání s tiskem) zprávu jak Americe, tak Putinovi. Tato tzv. protiopatření proti vykonstruované agresi Putina jsou prováděna mnoha různými způsoby. Jedno z těchto protiopatření, jež právě proběhlo, bylo lehkovážnou, přímou pohrůžkou řinčícími šavlemi, kterou nedávno pronesli členové ministerstva zahraničí i ministerstva obrany.

Samozřejmě další známou, a často používanou rezervou impéria, je zapojení se do ekonomického terorismu prostřednictvím takových vazalských přívěsků impéria, jako jsou OSN a EU. V Londýně došlo nedávno ke schůzce mezi britským ministrem zahraničních věcí Borisem Johnsonem, válečným štváčem, který zastupoval Spojené království, a jeho americkým protějškem, ufňukaným Kerrym, aby diskutovali o posledním kole počátečního navýšení ekonomických sankcí proti Sýrii a Rusku kvůli jejich údajnému „pochybení v Aleppu“. Znovu se pokrytecky schovávají za své opotřebené, falešné humanitární výmluvy, když ve skutečnosti to jsou právě Putin a Assad, kteří dělají světu laskavost ničením teroristů, které Amerika podporuje. Možná nejprovokativnější událostí ve vývoji, vedoucí k válce Západu s Ruskem, je, že Velká Británie, americký posluhovač číslo 1, dala minulý týden stíhacím pilotům Královského letectva zelenou ke střelbě na ruská letadla v Sýrii.

Oproti tomu zločinná tajná společnost ve Washingtonu už nemluví o tom, když ti stejní teroristé, které Amerika podporuje, denně ostřelují a zabíjejí civilisty v západním Aleppu. Minulý čtvrtek bylo zabito pět dětí ve vybombardované škole. Ani nevřeští, když jejich teroristé opakovaně používají chemické zbraně proti syrskému lidu. Právě před dvěma měsíci došlo v Aleppu k úmrtí pěti civilistů zadušením. Vzpomínáte si na Obamovu povýšenou, falešnou řeč v srpnu 2013 poté, co jeho teroristé zabili všechny děti v syrském městě Ghouta? Nebo když saudská proudová letadla denně páchají hrůzné válečné zločiny století na nevinných civilních obětech v Jemenu, kde jde nejnověji o 10 000 obětí. Namísto toho, aby americké impérium uznalo humanitární povinnost chránit nevinné lidi v nejchudší zemi na Středním východě, tak se USA nyní přímo zapojily do války, a jejich nedávné raketové útoky zabily další obyvatele Jemenu. Do očí bijící kriminalita impéria nemůže být ignorována.

Viceprezident Biden na NBC v pořadu Setkání s tiskem: Obama vyhrožuje Putinovi jadernou válkou

Poslední, samolibě doručená zpráva Putinovi o zlověstném jaderném Armagedonu vyšla z úst viceprezidenta Joe Bidena v nedělním rozhovoru v pořadu Setkání s tiskem (Meet the Press). Poslední položená otázka zněla, co bude Obama dělat ohledně Putinovy manipulace s výsledky amerických voleb? To je jasná lež, kterou vytvořila Amerika bez jakýchkoli podpůrných důkazů. Ačkoli se Biden vyhýbal této sporné otázce a odpověď jen mlhavě naznačil, ostatně tím jsou kariérní politici notoricky známí, a nepřímo poukázal na to, že Obama implicitně Putinovi vyhrožuje. Na základě interpretace, kterou dešifroval Eric Zuesse, velmi prozíravý historik a geopolitický spisovatel, znamená tato hrozba nukleární válku, kterou Putin a Rusové nyní berou velmi vážně.

Hillary opakovaně uvedla, že jejím naléhavým požadavkem číslo jedna je válka jak proti Rusku, tak proti Íránu. Na druhou stranu Trump dal jasně najevo, že bude spolupracovat s Putinem jako s partnerem, aby vymýtil teroristické hrozby po celém světě. A bez teroristů nebude žádná další válka proti teroru, žádný terorismus, žádný další důvod pro vytváření drakonických zákonů ve jménu národní bezpečnosti, které zabíjejí to, co zbylo z naší smrtelně zraněné ústavy. A s Putinem, jako spojencem, který nesnáší globalismus, stejně jako terorismus, nebude existovat žádný další důvod pro tyranii jedné světové vlády. S přihlédnutím k tomuto je velmi snadné pochopit, proč jsou Obama a Hillary tak nažhavení a odhodlaní riskovat životy nás všech jen kvůli zájmům Nového světového pořádku

Sobotní konference dvaceti států o Sýrii skončila bez jakékoliv dohody

Jednání o Sýrii ve švýcarském Lausanne, jehož se zúčastnilo 20 zemí, skončilo bezvýsledně (jinak než kdyby byly otevření vůči jednání v nějaké hypotetické budoucnosti). Amerika a její spojenci versus Rusko a jeho spojenci jsou na mrtvém bodě, zcela v rozporu mezi sebou, neboť americké impérium není ochotno pokračovat v diplomatických kontaktech s Ruskem, aby tak zabránilo větší válce. Letecký útok koalice, vedené USA, na syrské vojáky, k němuž došlo minulý měsíc, tomu skutečně nasvědčuje. V tuto chvíli Rusko nevěří Západu, a to z dobrého důvodu.

Ruská připravenost pro jadernou válku

V reakci na studenou válku, která se v posledních týdnech přiblížila „bodu varu“, a v naprostém protikladu k Americe, Rusko je zaneprázdněno přípravou svých občanů na případnou jadernou válku. Moskva nařídila všem ruským občanům, diplomatům a studentům, kteří cestují, pracují nebo studují v zahraničí, aby se okamžitě vrátili zpět domů. Členům ruského diplomatického sboru bylo pohroženo pokáráním a přeřazením na nižší pracovní pozici, pokud odmítnou dodržovat směrnici Kremlu. Navíc 40 milionů ruských občanů, což je téměř jedna třetina celkového počtu obyvatel, právě dokončila obranný výcvik v přípravě na bezprecedentní masivní jadernou válku. Moskva také, na rozdíl od USA, vybudovala pod městem podzemní zařízení pro ubytování 12 milionů obyvatel, které má sloužit jako bezpečné útočiště. Rusko bere, opět na rozdíl od Ameriky, v současné době extrémní hrozbu jaderné války se Západem velmi vážně. Dokonce i v mainstreamových médiích, ve zpravodajství ABC News, běžela reportáž, jak se Rusové připravují na to, že v zimě dojde k jaderné válce. V ostrém kontrastu Washington, ani jeho propagandistické děvky v tisku neupozornily Američany, kromě kritizování Putina a volebních událostí, že jsou v současné době ve vážném nebezpečí. Ve skutečnosti jde o informační embargo v mainstreamových médiích, zatímco ruská média sdělila svým občanům, že jaderná válka je „na spadnutí“. Mezitím, jako další známka toho, že plní své povinnosti, nařídil Putin v reakci na jaderné střely NATO, aktivované v Rumunsku a Polsku, pohotovost jaderných raket v Kaliningradu, což je ruská enkláva mezi Polskem a Litvou, členy NATO.

Propagandistický trik, že „Rusové přijdou“: Údajná „ruská invaze“ USA přes Aljašku

Britský bulvární plátek the Daily Star (citovaný zpravodajskou webovou stránkou The Inquisitr) zveřejnil 16. října článek s titulkem „Rusové přijdou, tvrdí bývalý velitel vojenského námořnictva: Třetí světová válka začne invazí na Aljašku“.

Není pochyb, že anonymní zdroj článku “Rusové přijdou“, publikovaného plátkem the Daily Star, není nic jiného, než součást propagandy bleskové války, kterou hlásí Clintonová a Obama, a jež falešně obviňuje Putina za všechno, co se v našem světě pokazilo, doposud další propagandy, použité k ospravedlnění války USA proti Rusku. To pronesl, podle článku, publikovaného v The Inquisitr, nejmenovaný „vysoce postavený, bývalý velitel amerického námořnictva USA Navy“, který varoval před tím, že nechráněná část největšího amerického státu Aljaška, kde je nejbližší bod, oddělující Ameriku od Ruska, pouhých 50 mil, je pro Putina plánovaným určeným cílem, kde ruské ponorky provedou invazi do našeho 50. státu a budou dál pokračovat směrem na jih ke kontinentální části USA.  

Závěr

Rozhodující faktor je ten, že Západ a jeho terorističtí spojenci prohrávají válku v Sýrii. Syrská arabská armáda vyhrává bitvu o Aleppo, postupuje vpřed ve východní části druhého největšího syrského města. Nejen, že legitimní prezident Sýrie Bašár al-Assad zůstane u moci, ale nenaplní se ani americký sen o vyhlášení bezletové zóny pod americkou kontrolou. Putin dal neokonzervativním zrádcům šachmat, když nasadil protiletadlové a protiraketové pokročilé obranné systémy S-400 a S-300 a slíbil, že sestřelí jakékoliv neidentifikovatelné letadlo nad syrským územím. Budou to vyškolené syrské jednotky, které stisknou spoušť.

Amerika si uvědomuje, že dlouholetá investice do teroristů a terorismu se ztrácí, neboť město Raqqa bude poslední baštou ISIS, která bude zničena, jakmile bude osvobozeno Aleppo. Mosul, druhé největší město v sousední zemi, bude dalším místem, které irácké síly získají zpět. Teroristé a jejich západní podporovatelé a stoupenci ze států Perského zálivu prohrávají. S vědomím, že americké impérium jako unipolární hegemonická hlava světa rychle ztrácí na síle, washingtonští šílenci nyní jednají agresivně s divokou nevázaností. Doufejme, že nejsou tak nepříčetní, aby stiskli tlačítko.

Nejvýstižnější metaforou pro současné, geopolitické šachovnicové drama, odehrávající se v Sýrii, je tyran v sousedství, který po mnoho let vždy dosahuje svého, neboť šikanuje a terorizuje své drobnější sousedy, dokud si je nepodrobí.

Ale jednoho dne se tyran konečně setká se svým rovnocenným soupeřem - úctyhodným vyzyvatelem, který je ochoten se mu postavit a bojovat s ním jednou provždy. Tyran se vždy chlubil svou silou a mocí, kterou měl nad všemi ostatními díky častému projevu násilí, které brutálně a opakovaně demonstroval. Nakonec je však tyran na vážkách, neboť musí čelit realitě, že jeho lstivost a síla neodpovídají jeho falešnému siláckému vystupování.

Tyran si uvědomí, že nemůže ve skutečnosti porazit svého úctyhodného soupeře, který byl schopen ho přelstít a přechytračit. Vzhledem k tomu, že tyran ví, že křepčení je u konce, rychle vyčerpá všechny své možnosti. Není schopen čelit veřejnému ponížení, že on je nakonec ten slabší, sesazený soupeř, a to ho bude stále více znepokojovat, bude psychicky labilní a zoufalý.

Dříve, než s fňukáním odejde a uzná porážku, rozhodne se, že ještě naposledy ukáže svůj obrovský vztek, kdy se ukáže jako král na vrcholu, uplatní veškerou svou sílu a zastrašování, pohrozí, že zabije každého v okolí. A to je právě to, co se nyní děje, kdy tyran světa – impérium Spojených států – konečně dostává to, co si zaslouží. Jediný problém je, že psychicky vyšinutý tyran vlastní zbraně hromadného ničení, které můžou ve skutečnosti zničit celou globální obec. Protože ví, že jeho dny jako hlavního šéfa jsou u konce, a cítí, že nemá co ztratit, protože stejně prohrává a jde ke dnu, bude tyran pokračovat ve své hrozbě, že spolu s ním bude svržena i celá planeta? To je velká otázka.

War between US and Russia Could Be Sooner than Later. “The Danger of a Nuclear War” vyšel 18. října 2016 na Global Research. Překlad Zvědavec, redakčně kráceno

NATO zničí Rusko za 10 - 20 dnů a převezme vládu v zemi

Vlhké sny Pentagonu

Starší analytik Ministerstva obrany USA se zaměřením na Rusko, plukovník David Jewberg slíbil Rusku a jeho ozbrojeným silám nový Blitzkrieg v délce 10 až 20 dnů. Právě tolik času, podle plánů Pentagonu, budou potřebovat síly NATO na rozbití ruské armády v případě totální války. „Pentagon a velení Aliance mají plány vojenských zásahů proti všem zemím světa. V první řadě proti agresivním a nestabilním. Konfrontace mezi NATO a Ruskem bude trvat 10 až 20 dní. Vojenský rozpočet Aliance desetkrát převyšuje ruské náklady na obranu. Bude to válka pušky proti laseru“, cituje Jewberga ukrajinský server Gazeta.ua.

Jewberg podotkl, že síť protiraketové obrany bezpečně chrání území USA a je způsobilá vyrovnat se s libovolným množstvím ruských mezikontinentálních raket. „Jestli Moskva použije jaderné rakety, tak z nich vzlétne maximálně polovina, a ostatní zachytí globální systém protiraketové obrany. Jediné, co je nebezpečné, to jsou jaderné rakety z ponorek u pobřeží Evropy a USA. Ale i v tomto případě si myslím, že můžeme zastavit všechny údery“, je přesvědčen plukovník David Jewberg.

Řekl také, jak si na Ministerstvu obrany USA představují útok amerických sil a okupaci Ruska. „Odpověď NATO bude přibližně následující. Nejprve neviditelné bombardéry Stealth zlikviduj všechny vojenské objekty a závody. Potom elektromagnetické bezpilotní letouny s pomocí impulsu odpojí veškerou elektroniku v největších městech Ruska. V tom okamžiku bude celé vojensko-politické vedení Ruska venku ze země. Po tomto se stanou libovolné bojové akce pro Rusko nemožnými. Do úplné kapitulace Ruské federace, tj. do 10 až 20 dne konfliktu, nikdo neuvidí ani jednoho vojáka NATO. Následně převezmeme vedení země – do výběru demokratické vlády Ruska“, – zakončil svoje rozsáhlé fantazie analytik Pentagonu, plukovník Jewberg.

Zdroj : Gazeta.ua + časopis Країна №38

Čím odpoví Rusko na útok Spojených států v Sýrii?

Známý bloger popisuje 6 možných scénářů vývoje

Vytvořeno 24. 10. 2016 8:54

Napětí mezi USA a Ruskem dosáhlo nebývalé úrovně. Nyní je situace ještě horší a nebezpečnější, než během kubánské raketové krize, píše známý bloger pod pseudonymem The Saker. Obě strany již učinily kroky k realizaci takzvaného „plánu B", který, jednoduše řečeno, zahrnuje, v nejlepším případě naprostou absenci jednání, v nejhorším - válku mezi Ruskem a Spojenými státy.

Klíčovým bodem pro pochopení ruské pozice na toto téma je skutečnost, že Rusko je stále mnohem slabší, než Spojené státy, a že tedy nechce válku. Nicméně, to neznamená, že se nepřipravuje na válku. V případě, že dojde konfliktu, se Rusko bude snažit co nejvíce ho udržet na tak nízké úrovni, jak je to možné.

V teorii, a velmi hrubě jsou možné tyto úrovně konfrontace:

1. Vojenská konfrontace typu berlínské krize v roce 1961. Lze argumentovat, že toto již probíhá, i když na vzdáleném divadle, v méně viditelné formě.

2. Jediný vojenský incident - například, co se stalo v poslední době, kdy Turecko sestřelilo ruský Su-24 a kdy se Rusko rozhodlo neodpovědět tímtéž.

3. Řada lokálních konfliktů, podobných těm, které jsou v současné době probíhají mezi Indií a Pákistánem.

4. Konflikt omezený syrským bojištěm (jako, řekněme, konflikt mezi Spojeným královstvím a Argentinou kvůli Malvínám).

5. Regionální nebo globální konfrontace mezi USA a Ruskem.

6. Plnohodnotná termonukleární válka mezi USA a Ruskem.

Hlavním důvodem, proč bychom měli očekávat, že Kreml se bude snažit vybrat asymetrickou reakci na útok Spojených států, je to, že bude útočit na extrémisty, mezi nimiž je údajně 5000 „poradců“ včetně asi 4000 Američanů. Takže, ruská hrozba je velmi jednoduchá – útočíte na nás, a my budeme útočit na americké síly v Sýrii. Samozřejmě, že Rusko bude vášnivě popírat, že si vybralo za cíl vojenský personál USA a bude trvat na tom, že udeřilo pouze na teroristy. Ale obě strany pochopí, co se děje. Autor připomíná zprávu íránské tiskové agentury Fars, že k takovému ruskému útoku již došlo: 30 izraelských a cizích zpravodajských důstojníků bylo zabito při útoku na Aleppo ruskými řízenými střelami Kalibr. Saker navíc upozorňuje na systémy S-300 a radarová síť v Sýrii včetně radarů ruských křižníků dává představu, že ruská situace je lepší, než u jejich amerických protějšků.

Lze tedy shrnout ruský přístup takto:

1. Odkládat konfrontaci tak dlouho, jak je to možné (prodlužovat a získat čas).

2. Snažit se udržet konfrontaci na nejnižší možné míře eskalace.

3. Pokud je to možné, odpovědět asymetrickou / horizontální eskalací.

4. Místo toho, aby „odolávali" Spojeným státům a NATO, stanovit jim cenu jejich útoku příliš vysokou.

5. Snažit se vyvíjet tlak na „spojence" USA s cílem vyvolat napětí uvnitř „impéria".

6. Pokusit se paralyzovat Spojené státy na politické úrovni, právě příliš vysoukou cenou za útok.

7. Snažit se postupně vytvořit podmínky na zemi (Aleppo), kvůli nimž by se stal útok USA nesmyslným…

Ale skutečně dobrou zprávou je, že ruská strategie funguje, konstatuje autor. Nejenže se nacisty okupovaná Ukrajina doslova rozpadá, ale Spojené státy navíc prakticky vyčerpaly své možnosti v Sýrii. Jediným zbývajícím logickým krokem USA by bylo přijmout ruské podmínky v Sýrii, nebo odejít. Ale tady je ten problém - nejsem si jistý, zda neokonzervativci, kteří vládnou USA, Bílému domu, Kongresu a velkým médiím, jsou alespoň trochu „racionální". To je důvod, proč je Rusko opatrné -  má co do činění s profesionálními, ale zcela nekompetentními ideology, kteří prostě nehrají podle nepsaných, ale jasných pravidel civilizovaných mezinárodních vztahů. To je to, co dělá současnou krizi je mnohem horší, než dokonce kubánskou raketovou krizi - jedna z velmocí je zjevně duševně nemocná, konstatuje Saker.

V závěru konstatuje, že by Američané měli Rusku naslouchat.

Autor (publikoval pod pseudonymem The Saker) je známý bloger na Západě. Narozen v Curychu (Švýcarsko). Jeho otec - Holanďan, matka - Ruska. Sloužil jako analytik ve vojenském výzkumu ve Švýcarsku a strukturách OSN. Specializuje se na studium postsovětských států. Žije na Floridě (USA).

Zdroj: rambler.com, pz.cz , AC24.cz

V co doufáme, co očekáváme a pro co budeme pracovat?

To nejdůležitější pro nás, i pro všechny lidi na světě, je zachování míru. Válka z lokálních podmínek může přerůst ve světovou jadernou. Ta nebude mít vítězů. Budou jen poražení, pokud válečnickým elitám se podaří rozpoutat válku, která zničí život na Zemi. Mrtví a umírající v podmínkách jaderné zimy budou umírat za nepředstavitelně těžkých podmínek, někteří dříve, jiní později.

Tím nejdůležitějším úkolem pro nás je proto boj proti válce, proti jejím podněcovatelům, úsilí o zachovaní míru.

Naše snažení musí v každém případě též mířit k tomu, aby lidé mohli prožít svůj život v důstojných lidských podmínkách. Taková kvalita života je podmíněna sociální spravedlností, která je předpokladem demokratického společenského uspořádání. Přírodní bohatství ani voda nemohou být vlastněny soukromníky, ale jsou národním majetkem..

Lidé se rodí rovní, národy jsou rovnoprávné a každý národ má právo na svou státnost. Vztahy mezi státy upravuje nikoliv velmocenská diktát nebo nátlak silnějšího na slabší, ale mezinárodní právo a Charta OSN.

ČR je podle ústavy státem a nikoliv zemí. Rozhodně odmítáme pozemšťování naší státnosti nebo její omezování orgány EU či NATO. Jsem pro to, aby svrchovaný lid přímo rozhodl v imperativním referendu  o našem členství v těchto subjektech. NATO považujeme za relikt doby studené války, EU se stala do značné míry čtvrtým německým rajchem. Odmítáme německý chomout, který nám hodlají, např. i prostřednictvím tzv, strategického dialogu mezi ČR a SRN, nasadit vládnoucí koaličníci. Jsme přesvědčeni, že je nutné okamžitě přerušit jednání mezi republikou a reprezentací tzv. sudetských Němců. Nevíme o státě, který by přímo jednal s nějakým spolkem, registrovaným v druhém státě. Odsunutí Němci mají svou vlast v Německu. Tam převážně žijí. S Německem chceme žít v dobrých sousedských vztazích. Jako Slované, budeme se nažit i o dobré vztahy se všemi slovanskými státy bez rozdílu, zejména s Ruskem. Nám nejbližším národem jsou  Slováci. Snažme se  s nimi najít oběma stranám vyhovující formu státoprávního soužití. Jsme i demokraté, kteří programově usilují o obohacování demokracie zastupitelské o prvky a instituty demokracie přímé.

Jsme vlastenci. Hodláme odstranit všechny smlouvy a svazky, které nás znevýhodňují. Za další náš úkol považujeme formulaci našich národních a státních zájmů, na nichž jako na svém fundamentu by vznikl nový politický subjekt dostatečně silný, aby mohl v rámci demokratického politického systému zajistit růst našeho národa a posilování naší státnosti.

Za základ republiky považujeme spořádanou tradiční rodinu. Jí společnost musí pomáhat a chránit. Naši občané se musí těšit primární pozornosti celé společnosti. Jen když jejich důstojný lidský život všestranně potřebným způsobem zajistíme, pak můžeme pomáhat vybraným migrantům.  Našim interesům neodpovídají tzv. církevní restituce, ani sudetorestituce, ale naopak získání reparací, které nám Německo zhruba ve výši přes 3 biliony současných korun dosud nezaplatilo. Princip mezinárodního práva, že agresor je povinen zaplatit své oběti všechny škody, které jí vznikly agresí, je obecně přijímán a musí být naplňován. Jako takový pak působí i preventivně na světovou veřejnost, zejména na nového možného agresora.

Nová republika bude samozřejmě státem nejen sociálním, ale také právním. V jeho rámci zajistíme potřebnou ochranu republiky, jejích ústavních orgánů. Považujeme za nutné v této souvislosti navázat na prvorepublikový zákon o ochraně republiky.

Vyzýváme všechny své příznivce, všechny vlastence, aby podporovali Alianci národních sil. Nejen to! Je důležité se do její činnosti též zapojit, prostřednictvím ČNL nebo i přímo, a usilovat o to, aby se stala alespoň jedním z rozhodujících vlasteneckých subjektů, který by měl dostatek síly povznést náš národ a upevnit republiku. Vlasteneckým a česko-německým tématům se ostatní politické subjekty spíše vyhýbají, než aby se podílely na jejich rozpracování  a řešení. O  jakýchkoliv společenských problémech můžeme uvažovat, účinně jednat jen s vyloučením tzv. politické korektnosti.                                                                            Dr. O. Tuleškov

Redakce: ing. P. Rejf, CSc.,   připravil: dr. O. Tuleškov 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 556. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 26. října 2016.  

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                  e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl