České národní listy

leden, únor, 2017

„Evropské hodnoty“ v praxi

Výroky evropských politiků, ze kterých by vás mělo dost mrazit...

Otázka Richarda Sulíka v plénu Evropského parlamentu: „Mají vlády ignorovat vůli svých občanů?“ …. Odpověď předsedy Progresivních socialistů (druhá největší strana v EP) Pittelliho:

„Pokud se státy dobrovolně rozhodnou vstoupit do EU, zavazují se respektovat všechny její rozhodnutí.“ (1). Následuje bouřlivý potlesk.

V EU ještě zůstaňme. Prezident Evropské komise Jean Claudie Juncker:

„Hranice jsou ten nejhorší vynález, který kdy byl politiky vytvořen.“ (2)„Příliš posloucháte své voliče. Chovejte se raději jako Evropan na plný úvazek.“ (3)

„Když jde do tuhého, musíte lhát.” – o krizi Řecka v roce 2011 (4)

„Měnová politika je závažný problém. Měli bychom o tom diskutovat v tajnosti, v Euroskupině. Jsem připraven na to, být označen jako nedostatečně demokratický (…) Jsem pro tajné, tmavé diskuze.” (5)

Nebo o salámové metodě při zavádění eura:

„Na něčem se dohodneme, necháme to ležet a čekáme, co se stane. Pokud nikdo nezapříčiní rozruch, protože většina lidí nerozumí tomu, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok za krokem, dokud není cesty zpět.“ (6)

Další dobrosrdečný pán se jmenuju Martin Schulz. Tento eurosvazák je vyučený knihovník a je jediný, kdo nemá v EP maturitu. Navzdory tomu byl již dvakrát za sebou zvolen na funkci předsedy Evropského parlamentu. Jeho knihovnická kariéra se velice odráží i v jeho politických postojích a čtenář si jistě odvodí, jaký druh literatury mu padl do oka a jak je možné, že to dotáhl tak vysoko:

„Potřebujeme ducha evropského společenství. A v případě nutnosti to musí být VYNUCENÉ SILOU. Nelze – a já patřím k lidem, kteří to říkají-, aby jsme v XXI. století globalizaci a globální problémy řešili nacionalismem. V jistém okamžiku je třeba bojovat a je třeba říct, že v případě nutnosti budeme proti jiným bojovat, abychom dosáhli svého cíle.“ (7)

K Brexitu: „Není filosofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu.“ (8) Legendární jsou jeho výhrůžky kapitalismu: „Kapitalismus ještě nevyhrál!“ (9)

Ještě si připomeňme slova předchozího prezidenta EU Hermana Von Rompuye:

„V EU již nesmí být místo pro slova jako národ a vlast ve smyslu národním. Nová Evropa musí vymazat tyto pojmy ze slovníku. V EU není pro tyto pojmy místo. Čím dříve si to všichni uvědomíte, tím lépe.“ (10)

Když už jsme u čelních představitelů EU, věděli jste, že předchozí předseda EK Barroso je bývalý maoista a později zarytý člen a předseda komunistické strany Portugalska? Člověk, co celý život bojuje za rovnost všech, nyní pracuje u Golden Sachs…

A nyní něco na odlehčení:

„Když se malé, pětileté děvče začne svlékat, je to fantastické. Je to hra, neuvěřitelně erotická hra.“ Europoslanec Daniel Cohn-Bendit, zelení.

Zakončeme pasáž eurovýroků citáty jednoho ze zakladatelů EU:

„Evropské národy přivedeme k politické unii, použitím eknomických argumentů.“ „Lidé musí být vedeni k superstátu, aniž by věděli, co se s nimi děje.“ (12), Jean Monet, zakladatel EU.

Bohužel, nejenom politici EU, ale také vlády celé západní Evropy jsou dnes protkány neomarxistickými politiky tohoto typu. Průšvih je také to, že v „demokratické“ EU má výsadní postavení Německo. Tam se jich hemží také mnoho. Proto by nás neměly nechat chladnými výroky tohoto typu:

„Klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí! (…) Jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role, i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout.“ Náměstek ministra zahraničí Německa Michael Roth. (13)

Německá politička za stranu zelených Stefani von Berg:

„Jsem toho názoru, že během 20-30 let už Němci nebudou tvořit většinu v našich městech. A chci vzkázat všem pravičákům – je to dobře!“ (14)

Německý politik Gregor Gysi(Linke):

„V Německu více lidí umírá než se rodí. To je štěstí. Neonacisté (jinými slovy všichni odpůrci nelegální migrace – pozn. autora) nejsou moc dobří v plození potomků. To je důvod, proč jsou závislí na imigrantech z cizích zemí.“

Katarina Barleyová, německá sociální demokratka, komentuje výhru levicového extrémisty na post prezidenta Rakouska: „Nesmíme připustit, aby(…)pravicové strany znovu zničily svobodu a demokracii v Evropě, které jsme roky společně budovali.“ (15)

A na konec jeden Majstrštyk od Německého ministra financí Wolfganga Schaubleho (CDU): „Díky imigrantům nebudeme degenerovat a zabráníme incestu.“ (16)

Všichni tihle lidé by mi byli ukradení – jsou to šašci, fanatici, snílci, neomarxističtí uplakánci … To by ovšem nesměli mít vliv na naše životy a státy. Málokdo si uvědomuje, že právě tento druh lidí představuje dnešní hnací sílu EU. Mají v rukou velkou moc a čím více pravomocí si do Bruselu necháme přenášet, tím větší bude vliv těchto nebezpečných fanatiků na naše životy do budoucna…!

1https://www.youtube.com/watch?v=NRhr5oGiies

2http://www.dailymail.co.uk/news/article-3752939/Borders-worst-invention-EU-chief-Jean-Claude-Juncker-widens-rift-European-leaders-calls-borders-opened.html

3http://www.telegraph.co.uk/news/2016/05/05/prime-ministers-listen-too-much-to-voters-complains-eus-juncker/

4http://www.reuters.com/article/2013/05/31/us-eu-eurogroup-president idUSBRE94U0R920130531

5http://euobserver.com/economic/32222

6http://www.welt.de/wirtschaft/article112948572/Junckers-Tricks-in-den-langen-Bruesseler-Naechten.html

7https://www.youtube.com/watch?v=vQDR2eBuZmk

8http://www.zerohedge.com/news/2016-06-27/president-european-parliament-it-not-eu-philosophy-crowd-can-decide-its-fate

9http://www.lidovky.cz/evropsky-socialista-sssr-padl-ale-to-neznamena-vitezstvi-kapitalismu-1zw-/zpravy-svet.aspx?c=A091207_125726_ln_zahranici_hs

10Bohužel, nemohu dohledat odkaz.

11http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/88207-evropska-komise-je-plna-komunistu-tvrdi-analytik-hrozi-evrope-socialismu/

12KLAUS, Václav. Evropská integrace bez iluzí.

13http://www.klaus.cz/clanky/3942

14https://www.youtube.com/watch?v=9pk2UMqqyfY

15http://zpravy.idnes.cz/rakousko-prezident-volby-bellen-do4-/zahranicni.aspx?c=A160523_145209_zahranicni_ert

16http://www.reflex.cz/clanek/komentare/75195/diky-imigrantum-nebudeme-degenerovat-a-zabranime-incestu-tvrdi-nemecky-ministr.htmlKřišťálová Lupa 2016

ZDROJ: Michal Kimák, Euportal.cz

Evropské Německo - Spíš Německá Evropa

Doc. Ilona Švihlíková

Role Německa byla pro evropský integrační projekt vždy klíčová. Cílem mělo být evropské Německo – pevně vsazené do evropských demokratických struktur. Krize v Eurozóně ale ukazuje opak: Evropa se spíše stává německou. Kritici podoby hospodářské a měnové unie se obávají, že se Němcům povede to, po čem toužili celá staletí – ovládnout Evropu. Nikoliv ovšem vojensky, ale ekonomicky (což je pravděpodobně ještě efektivnější cesta). Ideál pro současné německé představitele: Eurozóna skládající se z mnoha „malých“ Němecek. Vize nejen děsivá, ale hlavně nefunkční.

V posledních zhruba dvou desetiletích se odehrálo pro německou politiku v kontextu vývoje EU několik významných mezníků. Na velmi obecné úrovni pak můžeme konstatovat, že němečtí političtí představitelé zásadní změny své hospodářské politiky NIKDY neprojednávali se svými partnery a učinili je unilaterálně (projekt plynovodu Nord Stream, změna hospodářské politiky a především sociální politiky a la Hartz IV, či přijetí ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu). Je ovšem nesporné, že změny hospodářské politiky se v době globalizace přelévají do jiných zemí a vrací se v různé podobě hlavnímu aktérovi jak bumerang. Německo toto ovšem dodnes nepochopilo. A už vůbec nepochopilo, že tyto přelévací efekty jsou nesmírně silné tam, kde existuje spojení nejsilnější – společná měna.

Projekt eura je nešťastný v tom, že od počátku u něho dominovaly politické zájmy, nikoliv chladná ekonomická úvaha. Německo se projektu společné měny bránilo dosti dlouho, aby nakonec ústy kancléře Kohla kývlo – výměnou za to, že Francie nebude klást překážky znovusjednocení Německa. Buďme ale spravedliví, pro Francii to nebyl snadný krok. Znovusjednocené obrovské Německo nacházející se v samém centru Evropy ohrožovalo do té doby celkem slušně fungující politicko-ekonomické partnerství a jádro dynamiky v evropské integraci.

Pochopme i Německo. Ne snad, že by žádní Němci netušili, že měnové unie s velmi heterogenními státy nutně musejí vést ke značné redistribuci. Němci to zažili, do určité míry stále zažívají, když bylo východní Německo „sloučeno“ v kurzu marky 1-1.

Jenže to, jakým způsobem přitom zacházeli Wessis (západní Němci) s Východem vysílá minimálně dosti varující signál. Východ byl zkrátka předělán podle západní šablony a východní Němci (ano rozdělení, i lidské Ossi a Wessi stále existuje) si později trpce stěžovali, že jim bylo vše předem nalajnováno a oni sami nebyli ani v nejmenším tvůrci procesu transformace.

Kancléř Kohl byl rovněž odpůrcem toho, aby se hospodářská a měnová unie stala příliš velkou – např. oponoval účasti zemí jižního křídla na tomto projektu. Ale: zvítězila politická kritéria….

Wolfgang Michal: Německo a příští válka

„…Znovusjednocené Německo chce narušit evropskou rovnováhu. Neboť národní scénář Němců nemá za cíl uspokojení demokratickým národním státem, ale vytvořením středoevropské velkoříše mezi Francií na západě a Ruskem na východě. Tak tomu vždy bylo a bude. Je to nutkavý sen Němců obnovit impérium Římské říše.

Program této mocenské politiky je jednoduchý a téměř stupidní. Jde o věčný trojskok: nejprve Evropa, pak svět a konečně válka. Tento program stojí na nevykořenitelné představě o ohrožení, vyplývající ze zeměpisné polohy, a odtud objektivně odvozené nezbytnosti stát se přední evropskou velmocí.

V roce 1871 následovala fáze stabilní evropské politiky. Pak se rozvíjela dlouhá fáze evropského rozpadu, paralelně s ní probíhala fáze světové politiky a nakonec fáze přípravy k válce. Za Hitlera se vše odehrávalo přesně stejně. Kolik let ještě potřebujeme?

Co je překvapivé, je skutečnost, že německé zájmy zůstaly po léta a staletí stejné – jak politicky, tak geograficky. Neustále jde o jedno – stabilizace Německa v Evropě, ovládání Evropy, získání vlivu na východě, v Orientu, v Africe, na Dálném východě. Mnozí mohou namítnout, že se časy změnily. Proti teorii této knihy svědčí významné argumenty:

1) Němci se již nehodí k ovládnutí světa. Odvykli si a jsou rozmazleni.

2) Mnozí si myslí, že ekonomické a politické sítě již zamezí, aby již potřetí vztáhli ruku po světové moci.

Z druhé strany je však si třeba uvědomit, že Německo mírovou cestou dosáhlo, co chtělo. Je uznávanou velmocí a mistrem světa ve vývozu.

Německo je na cestě stát se světovou velmocí. Také Německá říše potřebovala 25 let, než v roce 1896 mohl císař Vilém prohlásit, že „ z Německa se stala světová velmoc“. Teprve poté začala konkurovat obávané a mocné Anglii.

Také nové Německo, až se stane světovou říší, vyzve svého posledního rivala, Ameriku, k měření sil. Dnes ještě Německo Ameriku potřebuje. Ruku v ruce obě mocnosti chtějí zničit ruské impérium – vzít ho do kleští. Amerika chce vládnout v Pacifiku a Němci Evropě.

K historii Německa však patří nespokojenost, touha po větší a větší moci, touha vládnout tak jako slepice vejci. Německo je zase zemí, kde „eros moci“ voní opět mužně…

Jeden bývalý generál francouzského letectva řekl: „Helmut Kohl drží své Germány v šachu, stejně jako Bismarck v 19. století. Ale po něm převálcují Němci opět celou Evropu od Königsberku na východě až po poslední kout na Balkáně“.Němci se radují z každého rozšíření Evropské unie. Spatřují v něm zvětšení německé moci. Skandinávie a Rakousko jsou novými vazaly Německa.

Francouzský velvyslanec v Bonnu Francois Scheer informoval tisk o vystoupení ministra Kinkela, který hrozil Španělsku, že mu zlomí vaz, jestliže bude dál bránit vstupu skandinávským zemím do EU. Scheer prohlásil: „Německo chce rozšířené Evropě vnutit svou vůli“. Po tomto rozhovoru byl Scheer pozván na ministerstvo zahraničí a donucen svá slova odvolat. Tisk psal „o vlastní brance“ a všem bylo jasné, kdo zvítězil.

Koncem roku 1993 řekla M. Thatcherová Spieglu: „Vy, Němci, nechcete zakotvit Německo v Evropě, vy chcete zbytek Evropy zakotvit v Německu.“

Rusko – říše zla, byla přijata do okruhu civilizovaných národů. Ale Gorbačov a Genscher, tehdy nejoblíbenější politici Němců, koncem roku 1991 zcela nečekaně zmizeli z politického jeviště. V roce 1992 začíná nový, jiný čas. Začíná obnovením staleté rivality mezi Ruskem a Německem. Znovu spojené Německo hodlá Rusko vytlačit z Evropy. Nemocný muž v Moskvě se proti tomu nemůže bránit (Putin dneška,není Jelcinem minulosti-red.). Je přetížen i vnitřními problémy země, takže se zdá, že Německo má na východě volnou ruku… Rusko je považováno za ostrov přírodního bohatství, který má být vykořisťován, nikoliv vybudován…

Ještě v červnu 1991, když už situace na Balkáně se stávala téměř bezvýchodnou, pokusila se Evropská unie všemi prostředky podpořit Jugoslávii jako jednotný stát. Prezident komise EU Jaques Deloros lákal dohadující se strany programy okamžité pomoci, nabízel půjčky několik miliard dolarů a rychlou asociaci země do EU: Přesto Slovinci a Chorvati byli k neudržení. 25. 6. 1991 vyhlásili svoji samostatnost a odmítli se zúčastnit jakýchkoliv jednání o možné společné budoucnosti všech jugoslávských národů. Tím začala v Jugoslávii válka. Tím opět byla nastolena otázka Orientu. Evropské mocnosti se nedohodly na tom, co je nutné dělat. Velká Británie, Francie a Holandsko trvaly na zachování jednoty státu, stejně jako USA a generální tajemník OSN. Němci se však vyslovili pro uznání nezávislosti Slovinska a Chorvatska. Stanovisko ostatních států se jim podařilo zvrátit. 15. ledna 1992 uznala EU Chorvatsko a Slovinsko, Makedonie a Bosna následovaly. JUGOSLÁVIE ZANIKLA. Válka o Bosnu mohla začít. 24.5.1992 prohlásil německý ministr zahraničních věcí, že je nutné srazit Srbsko na kolena. Berlín, 1995

Autor byl podle sdělení našich německých přátel levicovým sociálním demokratem.

Čtvrtý Reich

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha

Třicátého ledna 1933 převzal Adolf Hitler Říšské kancléřství. Dějinné záznamy uvádí, že se tak stalo po zákulisních intrikách bankéřů (ejhle), vojenských kruhů, junkerů a pravicových politiků.

Osmdesát let tedy uplynulo od rozvoje Třetí říše budované k nápravě historického ublížení Obermenschů První světovou válkou (1914-1918) a jejich potupy mírem uzavřeným v paláci Versailles 28.června 1919. Tak to cítili Němci. Nápravu měl tedy přinést Hitler, ale ta znamenala jen další porážku.

Procitnutí z katastrofy Třetí říše v Druhé světové válce (1939-1945), bylo velmi drastické. Návštěvník Berlína ještě léta po 8. květnu 1945 (VE Day, Den vítězství Spojenců v Evropě) mohl vidět trosky jejich Reichstagu a ulice lemované štosy starých cihel vyrovnaných vedle proluk po vybombardovaných a válečnými operacemi zničených domů.

Vznešené projekty Alberta Speera, bezesporu nadaného Hitlerova vrchního architekta, a velikášstvím Adolfa Hitlera inspirované, zejména Germania: Hlavní město světa, skočily tam v ruinách hlavního města.

Ne všichni chtějí být otroky velikosti někoho jiného.

Poválečná vláda Německa, vedená dřívějším starostou Kolína nad Rýnem Dr. Konradem Adenauerem, nemohla jinak než dojít k poznání z vojenských porážek. Vyrazila nové heslo: "Prohráli jsme válku - vyhrajeme mír", Heslo jistě poutavé, povzbuzující. "Deutsland über Alles" mohl nadále zůstat i když trochu jinak, ale v srdcích Němců určitě stále tentýž.

Z trosek se Evropa dokodrcala, přes všechny dřívější zkušenosti, k evropské ekonomické spolupráci (EEC). Někomu to bylo málo a byli jsme dostrkáni k politické formě super státu, s hrdým jménem Evropská Unie (EU). Obrazy velké budoucnosti, bez horkých válek mezi evropskými státy, byly a jsou rovněž vznešené a přitažlivé. Kdo by nechtěl dobré a věčný mír?! V historii je spousta vznešených plánů o lepším světovém pořádku, jako ty Hitlerovy a Speerovy. Napoleon to myslel také dobře, chtěl spojit Evropu dokonce pod jednotnou měnou, jak dnes kopíruje německá vůdkyně paní Merkelová.

Po plánech a s plány velikánů přijde realita, jak věci změnit a jak to všechno udělat. Jak věci řídit, bez nárazů a úrazů. Při tom ale "síla" jedněch by neměla vyžadovat omezení ostatních. To nakonec ze superstrátu vytvoří "vězení národů", jak jsme si odtrpěli už za Rakouska?

Realitu vždy zamíchávají staré touhy, představy a ideje. Vůdcové touží po vítězství. Oni musí vyhrát (vyhrát mír!). Jejich způsob života a jejich průmysl je přeci nejlepší, i oni sami jsou nejlepší (über alles)! Tu supermani, onde Obermenschové. Je zde dávná soutěž a někdy nekalá. Je zde vrozená agrese. Dnes dokonce podporovaná vším, sporty počínaje. Kde je naše české sokolské heslo "ni zisk, ni slávu"?

K agresi politické se připájí dravost obchodní pro uplatnění vlastní nadprodukce výrobků, které hledají uplatnění. V Evropě každý umí nějak průmyslově vyrábět. Musel umět, aby přežil a vytvořil si k tomu prostředky svými vynálezy. Supermani všech druhů, když chtějí protlačit a dodávat svoje, musím samozřejmě zatlačit/potlačit to původní. Trumfují uměle sníženými cenami, zřizují nablýskané obchodní sítě, kde prodávají především to svoje. V procesu "být úspěšným" dochází také k cílenému vykupování výrobních zdrojů "konkurentů" a často k jejich zničení, Aby nemohly soutěžit s technologií supermana a jeho zbožím.

Protlačuje-li superman své zboží a kupující se nechá unést módou, svoji touhou, libostí a reklamou (nebo se nákupčí dá zkorumpovat/podplatit), je snížena občanova soudnost. Pak je snadno vmanévrován do půjček, pod heslem žij dnes, plať zítra.

A už je kupující na cestě k poddanosti a nakonec se stává nevolníkem a otrokem. To všichni známe z praxe. Který stát dnes není zadlužen!?! Jenomže ono to vše je ještě složitější a horší, než na povrchu můžeme sledovat. Člověk podobným "obchodováním" je zbavován svého občanského sebevědomí a prospěšné hrdosti, že umí pěstovat, že ví jak pro sebe vyrábět. Jak se o sebe postarat.

Je také cizími oslnivými výrobky (jako kdysi černoši zrcátky) omračován, zbaven soudnosti a nakonec odlidšťován. Když je zbaven práce a neumožní se mu, aby sám vyráběl lépe, aby v soutěži mohl obstát. V důsledcích je odnárodňován, deklasován. Zbaven svých zvyklostí a institucí (cechů, spolků výrobců a p.) a svých výrobních tradic staletí budovaných, je zbaven přirozené své ochrany. Státům jsou podráženy nohy a národní obrana občanů mizí.

Užitečné hranice jsou likvidovány nadnárodními entitami. Tento stav není pomyslný, ale je až nepříjemně reálný a denně zakoušený i velkými státy jako je Spojené království - Velká Britanie. Denně jsou zde problémy např. s neregulovaným přítokem "pracovních sil", často ilegálním.

Víme, že kdo vládne nad penězi, vládne nad vším. Kdo je zbaven své národní cedulové banky, kde vydává své peníze dle své potřeby, je zbaven řízení svých věcí na území svého státu. EURO znamená konec samostatnosti. Jakýkoliv zisk pro občana, který by mohl z nezištné spolupráce vzniknout) je jako vždy v dějinách zmařen chamtivostí a hamižností "silnějších".

Z tohoto hlediska nemůžeme nevidět že německé heslo "vyhrát mír", znamená (bez horké války i v míru), cestu agresivního obchodu (důsledky vidíme např. v Řecku), a finančních uměle vyvolávaných tlaků a nátlaků.

Dle postupu politiků a "ekonomů", jako je paní Merkelová, vidíme paralely s diktátory horkých válek jako byl Napoleon a Hitler.

Utvářet a opanovat Evropskou unii pro účely ekonomicky silného Německa, znamená hrozbu Čtvrté říše se všemi důsledky, jako bylo plánem té Třetí...

Nejnověji cestu "tiché agrese" Německa potvrzuje článek nedělních Timesů z 24.listopadu 2013: German invasion cuts Britons of top jobs. V článku autor uvádí, že Německo zvyšuje svojí dominanci v Bruselu. Má zde současně skoro dvakrát tolik pověřenců v EU komisi než Britové. Londýn

Německo se nestalo evropským, ale Evropa německou

V ČR se tato skutečnost projevuje již delší dobu. Vliv Německa na náš stát postupně vzrůstá. Strategický dialog mezi ČR a SRN má nás přivést do nejtěsnější německé blízkosti. Snad prvním, kdo mluvil o tom, že bychom se mohli stát jednou ze spolkových zemí Německa, byl dr. V. Špidla, současný šéfporadce premiéra B. Sobotky. Nedávno o této možnosti mluvil ministr D. Herman, který řekl, že čistě teoreticky, jak současně zdůraznil, bychom mohli být spolkovou zemí Německa.

Někteří naši ekonomové, politologové mluví o tom, že jsme či se stáváme německou kolonií. Lze zaznamenat plány, které představují i jiné formy „připojení“ ČR k německému světu. H. Seehofer se jaksi jen letmo zmínil o budoucím spojení obou zemí, ze souvislosti vyplývalo, že jde o Bavorsko a ČR, která by v souvislosti s uvedeným ztratila charakter státu a stala se zemí. Podstatné pro toto spojení a jejím důsledkům jsou i další slova H. Seehofera, že v období sjednocování a i následně by měli hrát důležitou úlohu tzv.. sudetští Němci. Když jsme se to ptali P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR, Úřad vlády vydal obsáhlé rozhodnutí, které naše předmětné dotazy, činěné na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, odmítl s odvoláním na to či ono. Nic jsme se nedozvěděli. Našim dotazům jsme proto dali formu petice, na níž pan Bělobrádek dosud neodpověděl.

O naší možné budoucí bavorské cestě svědčí několik zajímavých skutečností. Četnost návštěv ústavních činitelů ČR v Bavorsku, zejména pana premiéra Sobotky, ministra Hermana, a i místopředsedy vlády Bělobrádka. Vládní delegace ČR jednala letos na jaře přímo oficiálně též s představiteli tzv.. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tak naši vládní papaláši splnili mnohaletý sen landsmanšaftu o přímých jednáních s naší vládou. Tento krok „naše“ vláda učinila pod tlakem vnějších sil, opakovaně se v tomto směru angažoval H. Seehofer, bavorský ministerský předseda, a v r. 2012 dokonce A. Merkelová, kancléřka SRN, intervenovala u tehdejšího předsedy vlády ČR, P. Nečase. Ten po několika měsících sestavil státní delegaci a v únoru 2013 již mluvil před bavorským zemským sněmem. Za faleš a vlezlost se mu dostalo hodně ovací. Za svá slova „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny“, sklidil potlesk ve stoje. Z české strany naopak byl silně kritizován. S jeho jménem je spojován i restituční zákon a obchodování s poslaneckými mandáty za výnosné trafiky. To již nemluvíme ani o tom, jak pan „Čistý“ dopadal v osobních vztazích.

Jeho vláda padla. Po následné vládě J. Rusnoka se stal premiérem B. Sobotka, o jeho vládě se brzy B. Posselt s uspokojením vyjádřil, že začala tam, kde skončila vláda P. Nečase. Vzniká otázka, zda pro stávající vládu je důležitější vládní program nebo jiné v pozadí „nasmlouvané úkoly“, jejichž splnění je nutné bez ohledu na důsledky, které to má pro vládu, pro ČSSD i pro premiéra osobně. Pokud se přikloníme k možnosti druhé, pak činnosti vlády lépe porozumíme. Potom však vyvstávají otázky, je jich celá řada, na které nejsme schopni konkrétně odpovědět. Tato varianta totiž předpokládá existenci určitých sil, které působí mimo ústavněprávní mechanismus, mimo stranicko-politický systém ČR.

Držíme-li se druhé varianty, pak zřejmě zmíněné rozhodující síly působily již v době vzniku sobotkovské vlády. Sobotka, aby mohl zadání splnit, musel nejdříve zasadit ránu vnitrostranické opozici. Hra “Byl u prezidenta, či nebyl“ byla dobře provedená. „Spiklenci“ tajili jednání s prezidentem, na návrh jednoho z nich, i když to bylo naprosto zbytečné. Vzpomeňme si na to, kdo první veřejně mluvil o těchto jednáních a jakou funkci dostal. Sobotkovi se dostalo podpory od havlistů, kteří dokonce uspořádali „protispiklenecké demonstrace“, o něž se zasloužil nyní již odložený J. Diensbier. Důsledkem bylo, že ČSSD zesobotkovatěla. Vnitřní opozice zeslábla. Pokud jde o druhého koaličníka, KDU, ten byl na vše potřebné připraven bez dalšího. Jeho podíl na moci je značně větší, než vyplývá z mandátu, jenž dostal od voličů. Může se nám dokonce i zdát, že Sobotka, i jeho lidé, svými činy se spíše blíží pozici KDU než autenticky sociálnědemokratické.

Výsledkem vládních aktivit je i celá řada prosudeťáckých kroků. Herman byl vyslán jako oficiální mluvčí vlády ČR na sjezd sudetů, Sobotka prohlašil sudety za naše spojence a vyjadřuje se v tom smyslu, že je nelze považovat za pohrobky nacistů. Dokonce odsuzuje tzv. kolektivní vinu sudetů, na jejímž základě jsme údajně měli Němce z republiky vysídlit. Korunou všeho je, když premiér tvrdí, že honoruje tzv. sudetoněmecký landsmanšaft za vstřícné krok vůči nám. Mluví o tom, že sudeti se vzdali práva na vlast a na odškodnění. Ke všemu však jak stanovy, tak i program SL platí v původním znění, bez jakékoliv novelizace. Nakonec ani to není podstatné. Nejdůležitější z těchto hrátek pana premiéra je to, že české veřejnosti podsouvá, že SL je vstřícný vůči nám. Upozorňovali jsme pana premiéra nejednou, že nikdo se nemůže vzdát práv, která nikdy neměl a nemá. Ani SL proto tak ani učinit nemůže. Pokud by zastával zájmy republiky, českého lidu, pak by musel veřejně prohlásit, že Němci nemají nárok vrátit se do „původní vlasti“, že Němcům nic nedluhujeme, ale jsou to Němci, kteří nám z mezinárodně schválených reparací zaplatili dosud necelou polovinu procenta z dlužné částky, která celkově činí 360 miliard předválečných korun, tj asi přes 3 biliony korun dnešních. O našich nárocích mezinárodně uznaných pan premiér však mlčí jako ryba.

O Sobotkovi můžeme úspěšně tvrdit, že společně s Hermanem a Bělobrádkem je „předskokanem“ v česko-bavorsko-„sudetoněmeckých“ vztazích. Vládní činitelé jednají a jednají v Bavorsku, aniž by nás informovali, o čem došlo k dohodě. Mnichovský vzduch zřejmě na ně nedobře působí. Informace můžeme čerpat jen z německého tisku. B. Posselt se alespoň časem musí pochválit, jakým je pašákem, co všechno pro landsmany dělá a co je již již na spadnutí.. Takže zatím co Sobotka nás balamutí o vstřícnosti sudetů a samozřejmě i Bavorů, ti mluví zcela jinak. Podle nich jsme zločinci váleční, proti lidskosti a dokonce i genocidní. Posselt koncem minulého roku mluvil ve Vídni v Domě vlasti a zdůraznil, že restituce budou a bude i odškodnění, Benešovy dekrety musí být zrušeny. G. Zeihsel, předseda rakouského „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, s důrazem veřejně informoval landsmany, že probíhají v ČR přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. sudeťáků, kteří do Rakous utekli těsně před koncem války nebo tam následně byli přesídleni. Jde o všechny ty, kteří získali rakouské občanství po 27. dubnu 1945.

Málokdo z nás ví o tom, že SL se v minulosti již nejednou snažil dosáhnout na české peníze a získat je pro sudety ve formě odškodnění. Desítky tisíc sudetů, co byly v republice po válce nasazeny na nucené práce, vztahovaly ruce po jednorázovém odškodnění. V tomto směru se angažovali údajně ti hodní sudeti z Ackermann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde. Nakonec nedostali nic. O to se zasloužil z české strany prezident V. Klaus a z německé strany Antje Vollmerová, členka Česko-německého fondu budoucnosti. Proč nedostali sudeti nakonec ani korunu? Na to je jednoduchá odpověď. Spojenci již na Krymské konferenci rozhodli, že Němci v maximální míře budou platit reparace. Zároveň stanovili i její formy. Jednou z nich bylo i použití německé práce. A tak Němci u nás, samozřejmě i v jiných státech, pokud byli nasazeni na nucené práce, neměli žádné nároky na odškodnění. To všechno jistě sudeti věděli. Stačí nahlédnout od závěrů jednání spojeneckých konferencí. Přesto se však pokusili dosáhnout na odškodnění, a to konkrétně z Česko-německého fondu budoucnosti.

Nyní se SL zřejmě chystá o podobnou akci. Landsmani sice velmi příznivě přijali rozhodnutí německé vlády o odškodnění Němců za poválečné nucené práce, ale přesto namítají, proč by odškodnění měla platit německá vláda a ne vlády v Praze, Varšavě, Lublani…, které za nucené práce Němců nesou odpovědnost. A stejně je, po čase, povinnost platit odškodnění dostihne. Scénář je jednoduchý. Nuceně nasazení Němci si vezmou odškodnění od německé vlády a pak budou činit kroky, aby je odškodnily i výše uvedené vlády. V nedávné době poslal Sobotka do Česko-německého fondu budoucnosti asi 270 milionů korun. Sledujme, zda se neschyluje k přehrávání milionů korun landsmanům za nějaké neoprávněné, zcela bezdůvodné odškodnění. Naši současní mocipáni v tomto směru, jak jsme přesvědčeni, postrádají potřebné zábrany.

Podívejme se na „nucené práce“ německého obyvatelstva v ČR jako obyčejní lidé. Každý z nás, pokud na vše kolem nehledí landsmanovskými brýlemi, bez problému se ztotožní se zásadou, že každý, kdo se podílel v té či oné formě na vykrádání republiky, v jejím ničení, počínaje infrastrukturou a konče obytnými domy, kdo se podílel na vraždění českého obyvatelstva, jeho terorizování, vyhánění statisíců našich lidí i na dlouhodobé na otrocké práce, byl povinen svou prací napomáhat k odstranění vzniklých škod. Jen v Praze v době povstání Němci nám způsobili škody přibližně ve výši 20 miliard korun. Hodnota některých vzácných památek jimi poškozených nebo zničených byla nevyčíslitelná. Němci nám republiku rozbili. Za práci na obnově zničeného by měli dostat ještě odškodnění? Vždyť je to proti lidskému rozumu. Zvláště když nám dosud nezaplatili reparace.

Je třeba se alespoň ve stručnosti zmínit i o úloze KDU v čele s panem Bělobrádkem. Je pravděpodobné, že tato strana jakékoliv uvažované změkčení zákona o církevních restitucích již napřed odmítala a odmítá. Proto ČSSD, i když slibovala určité změny předmětného zákona, v tomto směru nic nedokázala. Vláda založila komisi, ta jednala a jednala a na ničem se neshodla. Jediným důsledkem, který měla, bylo nezvolení její předsedkyně, funkcionářky ČSSD, do senátu. A tak ji vzal premiér do svého poradního sboru. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Ano, KDU lze považovat za hlídacího psa zájmů katolické církve. Je zajímavé, že kádeuáci vládnou dvěma ministerstvy, které mají co dočinění s církevními restitucemi, a to ministerstvem zemědělství a kultury. Zlí jazykové o nich tvrdí, že uvedená ministerstva slouží jako bufet s rychlým občerstvením pro katolickou církev. Ostatně o tom se mluvilo již dříve, když funkci ministra kultury zastával ing. J. Talíř, kádeuák, jenž též po určitou dobu byl předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde. Časem opět pravda vyplave na povrch, jak to bývá téměř pravidlem.

Ale nyní zpět k panu Bělobrádkovi. Ten je velkým ctitelem sesterské bavorské Křesťanskosociální unie (CSU). Tento „příbuzenský“ vztah mu jaksi ztěžuje vidět lidi takové jakými jsou. O B. Posseltovi říká, že je význačným bavorským politikem, v Sudetoněmeckém domě vidí nikoliv sídlo landsmanšaftu, ale místo setkáváni bavorských politiků atd. Pan Bělobrádek také poslal na sjezd sudetů videopozdrav, který začínal slovy: Vážený Horste Seehofere, milý Bernte Postelte. A tito jeho oblíbenci nám. Čechům, na témže sjezdu SL nadávali do válečných zločinců, do pachatelů zločinů proti lidskosti. Ale to zřejmě panu Bělobrádkovi nevadilo. Nezaznamenali jsme, že by proti tomu protestoval. Je však vidět, že pan místopředseda vlády je přes vědu. Je nesmírně inovativní. Dal se dokonce na geografii a politologii. Zeměpis obohatil o termín geografické Sudety, které odlišil od politických Sudet. Jimi jsou kromě dalšího i Šumava a Brno. Dokonce nezapomněl ani na sebe. To tady již dlouho nebylo. Někdy, snad v r. 2011, pan K. Schwartzenberg se svěřil německé novinářce, že se necítí být Čechem, ale Böhmem. Dnes na to jde pan Bělobrádek od lesa. Prohlásil se sám a veřejně za sudetského Čecha. Jen nám neřekl, jak daleko je od sudetského Čecha k „sudetskému“ Němci.

Jedna otázka se nám však vnucuje. Proč pan Bělobrádek tak upřednostňuje CSU před CDU, tedy Křesťanskosociální unií před Křesťanskodemokratickou unii? Je to k podivení, když kádeuáci sami sebe často označují za křesťanské demokraty, a proto bychom snad i čekali, že k CDU budou mít blíže. A vidíte, není tomu tak! Kádeuáci na bavorské křesťanské sociály nedají dopustit. Ke křesťanským demokratům mají nějak dál.

A co říká o sobě Bavorsko? Vytyčuje směry své působnosti do střední a jihovýchodní Evropu. Bavoráci sami o sobě tvrdí, že jsou posledními Prušáky a budou jimi do té doby, než se Prusko opět obnoví. Je to celkem interesantní program. Ale, jak se nám zdá, čouhá z něho čertovo kopýtko, které smrdí nejen peklem, ale tak trochu i revanšismem. To východní Prusko je z velké části územím Ruské federace se známým městem Kalingrad, dříve Königsbergem, založeným Přemyslem Otakarem II., pokud mi paměť dobře napovídá.

A nyní k tomu všemu B. Posselt mluví, můžeme tomu vůbec uvěřit?, o vůdčí roli Evropy ve světě, zatímco mnozí další tento údaj zpřesňují o konstatování M. Rotha, náměstka ministra zahraničních věcí SRN, který reklamoval pro Německo vůdčí roli v Evropské unii. A dokonce dále prohlásil, že v souvislosti s uvedeným neplatí v EU tradiční princip nezasahování do vnitřních věcí jednoho státu druhým. A jsme u toho! Evropa se stala německou, Německo požaduje pro Evropu vůdčí roli ve světě, tedy vlastně pro sebe. A my k tomu všemu máme přijít jako slepý k houslím. Od nás se bude vyžadovat jen následovat velkého německého bratra. Část našich politických elit se o to již snaží. Jak by zájmy českého národa mohly konkurovat těm světovým To nejde! Musíme, tvrdí, respektovat historické vztahy, které nás pojily k Říši římské národa německého. A když bude nutné, pak se budeme muset připojit i k velkému tažení na Rusko. Ostatně již dříve slavná Lidová strana, jež sdružuje „křesťanské“ strany pod ochrannou merkelovské ruky, se vyjádřila v Evropském parlamentě asi v tom smyslu, že je připravena na válku s Ruskem.

A co je s současnosti zvlášť významné? Z Německa se ozývají hlasy, že by Evropa se měla přihlásit o vůdčí roli ve světě, když ještě před tím některé z nich mluvily o vedoucí roli Německa v Evropě. My žádné takové ani podobné imperiální zájmy nemáme. Není ani v našem zájmu ty německé podporovat. Německo nechť si jde svou cestou. My naopak hledáme prostor, který by nám umožnil z EU odejít. Našim snem je Evropa jako společenství svobodných, demokratických a svrchovaných národních států, které budou spolupracovat v oblastech a v rozsahu, na nichž se dohodnou. Evropu jako federální superstrát, v němž by zanikly národní státy, nechceme, žádné imperiální zájmy podporovat nebudeme! Dr. O. Tuleškov

Revolúciu si pripomenieme pokojne

Organizačný výbor pod vedením rektora MGIMO sa zdrží radikálneho posudzovania udalostí z roku 1917

Prezident Vladimir Putin podpísal dekrét o prípravách na sté výročie revolúcie roku 1917. Ako už skôr informoval denník „Ъ“, zriadením organizačného výboru na prípravu a uskutočnenie spomienkových akcií bola poverená Ruská historická spoločnosť (Российское историческое общество, РИО - RIO). Na čelo organizačného výboru je navrhnutý rektor MGIMO Anatolij Torkunov. Podporou pre Organizačný výbor bude ministerstvo kultúry na čele s Vladimírom Medinskym. Ústrednou témou všetkých spomienkových podujatí by malo byť zmierenie potomkov „bielych“ a „červených“.

Vladimír Putin poveril RIO utvorením v najkratšom čase organizačného výboru, ktorý následne v priebehu jedného mesiaca by mal schváliť akčný plán podujatí z príležitosti výročia revolúcie. Ministerstvu kultúry prezident zveril zabezpečenie organizačnej a technickej podpory činnosti organizačného výboru. Odporúča sa zapojiť do práce všetky príslušné regionálne úrady, vedecké a vzdelávacie organizácie.

Fakt, že príprava k výročiu bude zverená práve RIO už skôr oznámil „Ъ“ (pozri „Moc“ z 12. decembra). Včera v RIO povedali „Ъ“, že „už sme začali vykonávať nariadenie, práca je rozbehnutá“. Do organizačného výboru, podľa očakávania, sa začlení niekoľko desiatok ľudí: „historici, experti, umelci, zástupcovia popredných mimovládnych organizácií, múzeí, ruskej zahraničnej diaspóry, náboženskej komunity“. „Výročie sa časovo kríži so stým výročím patriarchátu (v 1917 roku bol v Ruskej pravoslávnej cirkvi obnovený úrad patriarchu – „Ъ“) takže neopomenieme ani túto udalosť“, - vysvetlili v RIO. Začiatkom budúceho týždňa RIO na čele so Sergejom Naryškinom schváli organizačný výbor. Predpokladá sa, že na čele bude stáť rektor MGIMO Anatolij Torkunov. Schôdze sa zúčastní Vladimir Medinskij. Plán prípravy a priebehu podujatí budú spracovaný do konca januára. „Presadzujú sa rôzne koncepcie výročia, vrátane radikálne - v prospech „bielych“ alebo „červených“. RIO prináša vyvážený výklad chápania týchto udalostí a zmierenia, v čo najväčšej miere, RIO sa nestane miestom zúčtovania s minulosťou“, - oznámili „Ъ“ v spoločnosti.

Na začiatku decembra spoločnosť už hovorila o intenzívnej práci „na príprave podujatí, venovaných nosným etapám revolúcie ako sú: Kornilovská rebélia, Októbrová, Februárová revolúcia, odstúpenie Mikuláša II z trónu, Biele hnutie“. V programe sú okrúhle stoly, výstavy, série dokumentárnych filmov, série archívnych publikácií. Jedným z významných podujatí bude jesenná konferencia Valného zhromaždenia Medzinárodného výboru pre historické vedy.

Ústrednou myšlienkou všetkých jubilejných podujatí musí znieť téma zmierenia. Toto zdôraznil Vladimir Putin vo svojom posolstve Federálnemu zhromaždeniu 1. decembra: „Poučenie z histórie potrebujeme, v prvom rade, pre zmierenie, posilnenie sociálneho, politického, občianskeho zmieru. Je neprijateľné vťahovať rozkoly, hnev, zášť a horkosť minulosti do nášho súčasného života, pre osobné politické a iné záujmy špekulovať o tragédiách, ktoré zasiahli takmer každú rodinu v Rusku bez ohľadu na to, na akej strane barikád sa ocitli naši predkovia“. Včera podobné vyslovila hovorkyňa Rady federácie Valentina Matvienko. „Náš národ v roku 1993 hlasoval za Ústavu, potvrdil svoju vôľu budovať demokratický štát,“ – pripomenula. Februárová a Októbrová revolúcie, ako povedala, sú „kusom dejín“ ktorý sa nedá „ani vyčiarknuť, ani odstrániť“, ale môžeme sa z nich poučiť. Spoločenská debata 2017 roku o úlohe týchto historických udalostí by mala byť sústredená nie na „roztržky a konfrontáciu, ale na zmierenie“ tých, ktorí majú odlišný názor na revolúcie, považuje pani Matvienko.

O nutnosť hľadania „platformy národného zmierenia“ opakovane hovoril aj Vladimír Medinskij, napríklad aj na stretnutí pri okrúhlych stolov Ruskej vojensko-historickej spoločnosti (Российскоe военно-историческоe обществo РВИО - RVIO), ktoré už rok uskutočňuje podujatia venované nadchádzajúcemu výročiu. Ako uvádza „Ъ“, najväčšou udalosťou v roku 2017 by malo byť slávnostné odhalenie pomníka zmierenia v Kryme pod záštitou RVIO. S myšlienku postaviť pomník prišiel v novembri 2015 podpredseda Medzinárodnej rady ruských krajanov knieža Nikita Lobanov-Rostovskij. Projekt podporili patriarcha Kirill a prezident Putin, ktorý povedal, že „bez tolerancie, zmierenia a pokánia nie je možná národná jednota“. V RVIO „Ъ“ vysvetlili, že pomník by mal byť stelesnením zmierenia potomkov „bielych“ a „červených“, rozhodnutie o jeho umiestnení na Kryme je zdôvodnené skutočnosťou, že práve tam skončila Občiansku vojna a polostrov bol posledným územím Ruska s ktorým sa rozlúčili mnohí emigranti. Otvorenie pomníka je naplánované na 4. novembra 2017, teraz prebieha súťaž návrhov a vyberá sa miesto na postavenie.

http://kommersant.ru/doc/3176521

Vážení priatelia, prosíme Vás aby ste venovali pozornosť tomuto materiálu.

S úctou Veľvyslanectvo Ruskej federácie v Slovenskej republike

Budou Němci po válce nasazení na nucené práce v ČSR námi odškodněni?

Stanovisko Ackemann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde

Pokusy o odškodnění sudetů

"V následujících letech došlo na sudetoněmecké straně k názoru, že německým nuceně nasazeným je třeba poskytnout odškodnění, a to po vzoru odškodnění českých nuceně nasazených, v podobě peněžité dávky jednorázově. Na podzim roku 2000 založila Ackermann-Gemeinde pracovní skupinu pro plánování a realizaci této politiky v kanceláři Mnichově. Ta sestávala ze dvou zástupců tří společenských institucí sudetoněmecké etnické skupiny: sudetoněmecké sociální pracovníky, sociální pracovníky Ackermann-Gemeinde a sociální pracovníky Seliger-Gemeinde. Předsedou sedmičlenné pracovní skupiny byl nyní zesnulý bývalý státní tajemník D. Wolfgang Egerter. "Pracovní skupina si stanovila za cíl dosáhnout odškodnění pro sudetské Němce za nucené nasazení z Německo-českého fondu budoucnosti. "Projekt se nepodařil na podzim roku 2003 ze dvou stran: V České republiky pro bývalého prezidenta Václava Klause. Také to se nepodařilo na ministerstvu zahraničí. "Překážka nacionalistického Klause nepřekvapila. Nechutná však byla německá překážka. Antje Vollmerová, v té době členka Strany zelených, v radě Fondu budoucnosti projekt úspěšně torpédovala. 150.000-200.000 sudetských Němců bylo internováno před 70 lety. Paleczek mnoho let zkoumá československé internační tábory v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku a složení vězňů. O svých poznatcích referuje v Sudetendeutsche Zeitung v několika pokračováních od února 2016. Odškodnění pro německé nuceně nasazené označuje za dobré a správné.

Paleczek: "Německá vláda tedy po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To je jistě dobrá věc. Ale nebylo by mnohem důležitější, aby převzaly odpovědnost vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. Nicméně, dotyčné osoby se toho nedožijí!" Pro něj, Paleczka, je znamením suverenity otevřené společnosti se stabilní demokracií, že se věnuje temným stránkám své vlastní historie. Z pohledu sudetských Němců je možné z tabulek úmrtí počítat, že naživu je doposud pět procent osob postižených před 70 lety. Jsou to z odhadovaných 60.000 až 80.000 nuceně nasazených asi 3000 až 4000. (Německo-česká kultura vzpomínání. Týdenní seminář v Heiligenhofu - část II, Sudetendeutsche Zeitung, 2.12.2016, str. 3, 5, bez autora a značky).

Naše stanovisko

V „Protokolu o jednáních Krymské konference“, Jalta, 11, února 1945, v části V. Reparace, je uvedeno: “ Šéfové tří vlád se dohodli takto:…

2. Věcné reparace budou na Německu vymáhány v těchto třech formách: a) Odnětím německého národního majetku, b) Ročními dodávkami zboží, c) Použitím německé práce.“

Další ustanovení zakotvovalo zřízení Spojenecké reparační komise, která měla vypracovat podrobný plán pro vymáhání německých reparací. Spojenci se dohodli též na tom, že Německo bude povinno uhradit válečné škody, které způsobilo, v maximální míře.

Nasazení Němců na nucené práce byla jedna z forem placení reparací Německem. Proto zásadně platí, že nasazení Němců v poválečné době v Československu na nucené práce bylo zcela s uvedeným rozhodnutím spojenců, bylo nejen přirozené, oprávněné, ale zcela legální. Němci nasazení na nucené práce proto neměli a nemají žádný nárok na odškodnění.

Jen si vzpomeňme, co všechno Němci u nás zničili v posledních dnech války. Jen Praze způsobili materiální škody ve výši 20 miliard korun. V době Květnového povstání českého lidu povraždili na 8 tisíc našich lidí. Poslat Němce na odklízecí a jiné práce bylo zcela pochopitelné. Co zničili, poškodili měli obnovit, alespoň z menší části. Kdybychom je nechali v Praze dělat na všech obnovovacích pracích, musely by jich být tisíce a pracovat řadu let, aby škody odstranily. To jsme neudělali. Odsunuli jsme je do rajchu, jak chtěli.

A nyní hodlá, jak vyplývá z výše uvedeného textu, tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) na nás opětně požadovat odškodnění za nucené práce. Je mu jedno, že chce něco, na co nemá nárok. Je mu jedno, že jeho požadavky jsou v rozporu se spojeneckými poválečnými dohodami, které v plném rozsahu byly a jsou i dnes závazné pro Německo. Zřejmě SL jsou tyto mezinárodní dohody šum a fuk. My se však musíme mít na pozoru. V nedávné době poslal B. Sobotka do Česko-německého fondu budoucnosti asi 270 milionů korun. Nepřipusťme, aby byly tyto peníze jakkoliv zneužity!

Vzhledem k charakteru SL a jeho platnému programu se nemůžeme ani divit. Obracejí historickou situaci na hlavu. Ve svých očích jsou oni oběťmi a my zločinci. SL se nezmění, pokud bude existovat. Ale že naši ústavní činitelé, kteří jsou povinni z titulu svých funkcích všechny protičeské snahy SL sledovat a dělat protiopatření, mlčí, neprotestují, dělají jakoby o nic nešlo, nic se nedělo, to je selhání přímo katastrofální. Dámy a pánové slíbili věrnost republice a jejímu lidu, zatím však slouží, jak to vidíme např. na panu ministru Hermanovi, Sobotkovi a Bělobrádkovi, jiným zájmům.

Je nepochopitelné, že německá vláda odškodňuje Němce nasazené po válce na nucené práce, když odmítá zaplatit reparace, které je na základě mezinárodního určení povinna uhradit. Pokud reparace v plném rozsahu uhradí, pak může přistoupit k odškodňovaní podle svého uvážení. SL argumentuje tím, že Češi nuceně nasazení v rajchu odškodnění jednorázové dostali. Němci, kteří u nás vládli v době války, rozhodli o jejich nasazení. Asi 600 tisíc našich mladých lidí nuceně pracovalo v Německu mnohdy za těžkých životních podmínek. Byli jako novodobí otroci. Kolem 5000 z nich se domů již nevrátilo. Někteří z nasazených pracovali v Německu dokonce několik let. Naši lidé měli nárok na odškodnění proto, že Němci byli agresory a my jejich oběťmi. Naopak, oběti agrese neplatí agresorům, zvláště když oni svou prací platili za škody, které agresí způsobili.

Závěr: ČR není nijak povinna odškodňovat Němce, které jsem po válce nasadili na nucené práce. Je to ČR, nástupnický stát Československa, která má nárok na reparace. Němci jsou povinni nám je zaplatit. Jde o cca 360 miliard předválečných korun, tedy asi více než 3 biliony současných korun.

Co dělá naše vláda, co dělá naše MZV? Plňte své povinnosti vůči republice a českému lidu!. Pokud nechcete nebo nemůžete své ústavní povinnosti plnit, odejděte! Čím dříve, tím lépe! Dr. O. Tuleškov

Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt

Bernd Posselt mluvil o česko-německých vztazích i o Evropské unii

Velká Británie opouští Evropskou unii, Francie má ekonomické problémy, stejně jako státy jižní Evropy. Německo ale sílí. Má bývalý dlouholetý europoslanec a šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt ze silného Německa uprostřed Evropy strach?

„Budete se divit, ale ano, obávám se toho. Jsem přesvědčený evropský federalista. Čím silnější jsou evropské instituce, tím slabší jsou státy, a čím slabší státy jsou, tím je to lepší pro ty malé. Proto nerozumím českým euroskeptikům, kteří jsou proti institucím, jako třeba pan Klaus, a kteří tvrdí, že instituce dávají Německu příliš velký vliv,“ odpovídá Posselt.

„Evropu vidím jako nadnárodní společenství. Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, to chci, nikoli však samotná a nějakým agresivním způsobem. My Evropané představujeme 7 % světové populace s klesající tendencí, na konci století nás budou už jen 3 %. Pokud se chceme ve světě prosadit, tak to musíme udělat společně. “ Dodává, že Evropa institucí dělá velké státy menšími a malé většími – proto je přesvědčený federalista. Také je proti národní dominanci a pro posílení institucí. Německo by se podle něho nemělo stát lídrem Evropské unie.

Za několik týdnů se bude připomínat 20. výročí Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Oslavovat bude i Bernd Posselt, který bude v Praze na oslavách Česko-německého diskusního fóra – je jedním z mála členů poradního sboru, který v něm je od samotného počátku.

Za nejdůležitější historickou událost mezi Čechy a Němci od 2. světové války považuje Posselt vystoupení Daniela Hermana na sudetoněmeckém sjezdu. Důležité podle něho bylo, že nepřijel jako soukromá osoba, ale s pověřením vlády. A s kterými politiky z české strany lze smíření prohlubovat? „S každým, kdo neuvažuje čistě materialisticky,“ odpovídá Bernd Posselt. Silné Německo není pro EU dobré. Vztahy mezi Čechy a sudetskými Němci jsou stále psychotické.

Posselt, @Radiozurnal1 Dvacet minut Bernda Posselta

Několik vět k uvedeným výrokům B. Posselta

Německo, jak říká i náměstek ministra zahraničí SRN, M. Roth, již v současnosti hraje v Evropě vůdčí roli, jíž ostatní musí přijmout, ať se jim to líbí nebo nelíbí. Dokonce musí strpět i zasahování do vnitřních věcí. To je skutečnost, jíž pociťujeme i my. K podobným krokům Němci sáhli u nás již dříve. H. Seehofer tlačil na naši vládu, aby zahájila přímé jednání s vedením tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Když v tom smyslu později internovala i kancléřka A. Merkelová, vláda P. Nečase se německému přání podvolila. Později B. Posselt osobně děkoval za předmětné intervence. Ve skutečnosti šlo o hrubé zasahování do našich vnitřních záležitostí, které mezinárodní právo odsuzuje.

Posselt mluví o Evropě jako o nadnárodním společenství. Je to paradoxní, pokud myslí svá slova vážně. Je to on a jeho věrní z landsmanšaftu, co léta usilují o přeměnu německé národností skupiny v národ, který by jako druhý státotvorný národ vytvořil s českým národem česko-německou federaci. Stačí, když si vzpomene pan Posselt na Wiesbadenskou úmluvu, kterou považuje za významný dokument, podle něhož by česko-„sudetoněmecké“ vztahy by se měly v současnosti minimálně alespoň orientovat.

Představa, že by Evropa měla usilovat o vůdčí roli ve světě, není nic jiného, než návrat k dřívější německé imperiální politice. Německo vždy nejdříve usilovalo o Evropu a pak o světovládu. Ve 20. století dvakrát bylo strůjcem hrůzných válek, první a druhé světové. Miliony lidí zahynuly, část Evropy byla v troskách. Lze se obávat, že Německo již vstoupilo na svou tradiční cestu. Dusí Evropu, sílí a připravuje se na expanzi. My s Německem rozhodně nesmíme jít. Nakonec dopadne, pokud skutečně půjde dál ve svých plánech, jako již dříve. Nemusíme s ním sdílet jeho osud. Máme jiné spojence, než je Německo. Bezesporu k nim patří Slovensko, Srbsko, Rusko a pokud se Francie dostane z německého chomoutu, pak i ona. Je pravděpodobné, že naše vztahy k USA za prezidentování D. Trumpa se změní hodně k lepšímu.

Pro nás je otázka transferu německého obyvatelstva z Československa dávno a definitivně vyřízena. Naše státní hranice jsou nedotknutelné. S Německem chceme žít v přátelském sousedství, ale v souladu s principy mezinárodního práva. Ty pán, já pán. A nesmíme zapomenout ani na zásadu, že dobré účty dělají dobré přátele. V souladu s ní požadovat na Německu reparace. Pokud selže diplomatická cesta, vymáhat je případně i soudně. Aby to všechno jsme mohli naplnit, musíme se zbavit zrádné mocenské elity. Nová vlastenecky a sociálně orientovaná vláda bude začátkem lepší budoucnosti pro nás. J. Kovář

Jediný způsob, jak ochránit Západ - donutit Merkelovou odejít

Angela Merkelová musí odejít a to je jediný způsob, jak ubránit „liberálně – demokratický řád Západu“, píše ve Foreign Policy Matthias Matthäus, docent ve Škole pokročilých mezinárodních výzkumů Univerzity Johnse Hopkinse. Podle jeho slov se teď mnozí dívají na Merkelovou jako na „poslední naději svobodného světa", a proto trvají na jejím novém zvolení kancléřkou v příštím roce. „Tyto naděje jsou nebezpečně mylné. Dávat Merkelové plášť morálního vedení, to znamená nesprávně chápat 11 let jejího výkonu funkce kancléřky", domnívá se Matthäus.

Podle autorova hodnocení od chvíle nástupu světové krize v roce 2008 Merkelová prohrála na čtyřech „frontách". Merkelová vysvětlila nemožnost oslabení sankcí proti Rusku Za prvé jde o dlužní problémy eurozóny. Ve snaze je řešit začala německá vláda vnucovat dlužným zemím ostrá úsporná opatření a strukturní reformy, což mělo katastrofální následky pro celou měnovou unii, jejíž budoucnost dosud vypadá „přinejmenším vratká".

Za druhé, neupěla při řešení ukrajinské krize a budování vztahů s Ruskem v této souvislosti. Podle Matthäusových slov se Německo zcela spolehlo na NATO a sankční opatření. Ale ta podle autorova názoru pouze posílila moc Vladimíra Putina v jeho zemi. Kromě toho bude muset Merkelová čelit zvolenému prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, který je „málo zainteresován" v podpoře omezujících opatření a který vyjádřil přání vyladit vztahy s Moskvou. Matthäus také zdůrazňuje, že nepřátelství spolkové kancléřky k Rusku zhoršuje situaci.

„Nabídnutím zlepšení vztahů mohou EU a USA dát Putinovi důvod spolupracovat se Západem", domnívá se. Třetí fronta, o níž hovoří autor, je migrační krize. Když Merkelová řekla „my to zvládneme" a otevřela dveře do země migrantům, mnozí jí tleskali. Ale nakonec se toto gesto obrátilo proti ní, když EU musela jít na „cynickou dohodu" s Erdoganem, aby se zastavil proud uprchlíků, přičemž dohoda tento problém vůbec nevyřešila. A nakonec, ani Merkelové ani Evropské unii se nepodařilo zastavit „postupné sklouzávání k autoritářství" Maďarska a Polska, uvádí Matthäus. A tak podle názoru autora Merkelová dokázala, že není schopná vyřešit ani jednu ze čtyř krizí, které zachvátily Evropu, a proto Německo potřebuje čerstvé vedení, pokud možno nijak nespojené ani s ní ani s její stranou Křesťansko-demokratickou unií (CDU). „Je naprosto jasné: jestliže bude Merkelová i nadále řídit Evropu, bude tato oblast stále více hasnoucí silou, kterou mohou i Trumpovy Spojené státy i Putinovo Rusko klidně ignorovat", dochází k závěru politolog. ... 700https://cz.sputniknews.com/…/201612224385719-fp-jediny-zpu…/

Česká republika má jeden velký problém. Jmenuje se Sobotka

Pan premiér Sobotka nám již téměř dva roky bájí o tom, jak hodní sudeti se vzdávají svého práva na vlast a na odškodnění a jak ti špatní jim v tom prostřednictvím soudů zabraňují. A i když, jak říká náš premiér, zatím nejsou výsledky předmětného snažení, rozhodl se ty hodné sudety honorovat. Ministra D. Hermana poslal na sjezd sudetů jakoí oficiálního zástupce vlády ČR a později pak prohlásil sudety za naše spojence. Dokonce bez uvedené nějaké výjimky zahrnul mezi „naše spojence“, jak dobré, tak ty špatné.

A dál pan premiér rozehrává hru „Platí, neplatí“. V jeho plánech jí přiřknul zřejmě významné místo. O co konkrétně jde? Při uvedené hře může totiž pan premiér neustále se vzrušovat dobrodiním vstřícných kroků sudetů vůči nám. A nenápadně podsouvat českému publiku, že sudeti se vzdávají uvedených práv. Již se jich vzdávají hodně dlouho a tak pan premiér může opakovat to samé. Někdy se sudeti vzdávají práva na vlast a práva na odškodnění, jindy pak jen práva na vlast, Zatímco o odškodnění se pomlčuje. A tak pan premiér, ve zdárné spolupráci s médií soustavně již delší dobu může působit podprahově na českou veřejnost. Jsme svědky úsilí vytváření lepšího a lepšího obrazu sudetů.

Je tady však jen jedna snad jen kosmetická vada, a to, že sudeti se vzdávají práv, které nikdy neměli a ani dosud nemají a nikdy mít nebudou. Z rozhodnutí vítězných spojenců byli odsunuti na Německa. To se stalo jejich vlastí. Ze žádného závěru poválečných mezinárodních dohod nevyplývá, že při odsunu jim bylo pro budoucno zajištěno právo na původní vlast v Československu nebo České republice. Toto právo si tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) nadělil sám a zakotvil do stanov a hlavně do programu Dvaceti bodů.

Majetek německého obyvatelstva v Československu jsme konfiskovali. Spojenci o konfiskaci německého majetku jednali na několika konferencích. Vše vyvrcholilo Pařížskou reparační dohodou. Podle ní jsme měli jako signatární stát, povinnost německý majetek konfiskovat tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. To jsme učinili.

Podle výše uvedené dohody jsme ani hodnotu konfiskovaného německého majetku nemuseli odečítat ze svého reparačního účtu. Tedy právo na majetkové restituce či odškodnění si SL nadělil sám a zakotvil do stanov a programu. A to v hrubém rozporu s mezinárodním právem. Jeho jeden z hlavních principů říká, že agresor je povinen uhradit své oběti škody, které jí způsobil agresí. Že Němci byli agresory a my jejich obětí nikdo nemůže ani na chvíli pochybovat.

Z tohoto i dalších důvodu jasně vyplývá, že my, Češi, Němcům nic nedluhujeme. Jsou to naopak Němci, kteří nám mají zaplatit reparace ve výši asi 360 miliard předválečných korun. V současnosti jde přibližně asi o 3 biliony korun. Němci dluží řadě dalších států reparace, např. Řecku a Polsku, které se o ně hlasitě hlásí.

V čem je tedy problém? Pan premiér Sobotka fakticky přiznává SL jeho právo na vlast a na odškodnění. U tohoto postoje zůstává, přestože jsme ho několikrát upozornili, že SL se vzdává práv, která nikdy neměl. Pan premiér nechce slyšet, nechce vidět pravdu. Naopak zastává stanovisko, že našeho práva na reparace jsme se vzdali, že tedy neexistuje. Ale z jeho postupů vyplývá, že tvrdošíjně stále mluví o tom, jaké vstřícné kroky SL vůči nám dělá a honoruje je.

A tak vzniká hluboký a zásadní problém. Co dělat s předsedou vlády, který setrvává na lživých představách, byl totiž námi nejednou informován o tzv. právech SL, který šíří své představy dále v české veřejnosti, jíž tak uvádí v omyl a bez jakýchkoliv faktických a právních důvodů honoruje SL. Naopak naše právo na reparace popírá a tím nás všechny poškozuje.

Jeho počínání může vzbudit dojem, že jeho předním úkolem jako předsedy vlády ČR, je splnit SL vše, co na očích mu vidí, zřejmě půjde v dohledné době i o nějaké odškodnění pro sudety, dále popřít naše práva, a to bez ohledu, jaký dopad jeho konání bude mít pro něj osobně, pro vládu jako celek, i pro ČSSD, jeho domovskou stranu. Pamatujme si dobře: sudeti se vzdávají práv, která nemají. Jakákoliv jejich podpora z těchto důvodů je falešná, mrzká a kontraproduktivní. Řekněme panu premiérovi, ať konečně přestane hrát s námi hru „Platí, neplatí“ a dozná historickou pravdu. Ve lži se žít delší dobu nedá! J. Kovář

Sobotkův projev o sudetských Němcích uráží pozůstalé obětí nacismu

Přečetl jsem dvojstranu HaNo o sudetském problému a Hermanovi. Sobotkův projev na obhajobu alias sudetských Němců mne strašně namíchl, rozzuřil a urazil. (HaNo 13.12.2016,str.4.)

I) Loajální sudetští Němci (komunisté, soc.demokrati, antifašisté, nikdy nebyli členy sudetských hnutí, tak proč se dnes jimi pan premiér ohání? - nemá na to právo) byli v počtu čs.Němců mizivá menšina (bylo jich, oněch aktivních bojovníků, kolem 30 tisíc z cca 3.000.000 čs.Němců)

II) Ano, šli do koncentráků, ale kdo je tam poslal?? Jejich soukmenovci, Volksgenossen, ne Češi. Právě ti soukmenovci, kteří 98,9 procenty hlasovali pro Hitlera a Henleina!

III) Odsun nebyl ani vyhnání, ani etnická čistka, ani pomsta Čechů. Byla to podle presidenta Beneše i velmocí pojistka proti občanské válce, jež by nastala, kdyby tu sudetští nacisté zůstali. Každý třetí sudetský Němec byl nacista vyznamenaný Hitlerem za uloupení čs. území! A páchali tu spoustu zločinů. Dodnes nepotrestaných.

"Pan Sobotka žvaní, jak mladá vrána", řekla by má matka. Jestliže neexistuje kolektivní vina všech sudetských Němců, neexistuje ani kolektivní nevina všech sudetských Němců - a nám pozůstalým po obětech nacistů a sudetů, jde o to, aby se nevzdávala čest a uznání anobrž omluva právě této hnusné většině nacistických sudetů! A toto právě činí - ať vědomě,či nevědomě! - pan Herman, pan Vokřál, paní Marková – Tominová, pan Rouček, pan Bělobrádek a spol. A s nimi i premiér Sobotka. Je hnusné zakrývat prokázanou VINU dvouapůl milionu sudetských Němců nevinou nějakých třiceti tisíc sudetských antifašistů, kteří s nacisty neměli nic společného - ale byla jich, žel, jen mizivá menšina, statistická hrstka! A těm antifašistům patří naše uznání a čest, ale ne té hnusné sudetské většině! To ať si pan Sobotka laskavě uvědomí a nežvaní nesmysly.

Oni všichni ti politikové činí "spojence a nevinné" z té většiny, kterou reprezentuje landsmannschaft, ne z té mizivé menšiny, která je povětšině mrtvá! Oni prostě ať vědomě nebo nevědomě selhávají skutečnou realitu postoje většiny sudetských Němců! Včetně předáka Jaksche, který zradil Benešovu republiku a po válce se obrátil proti ní! A jehož mizernou "cenou" se dnes honosí lecjaký obhájce sudetů! A proto se nemůžeme smířit ani s jedním takovým obhájcem landsmanschaftů! Pan Sobotka nepřímo útočí na presidenta Beneše a na dekrety, a na velmoci, které odsun nařídily. A svaluje odsun výhradně na český národ a jeho presidenta a na poválečnou atmosféru - to mne nejvíce naštvalo. Tu "atmosféru" vyrobili nikoli Češi ale říšští a sudetští Nemci ve vzácné jednotě!

Praštil jsem s těmi novinami - a kdybych tu pana Sobotku měl, asi bych mu plivl do tváře, než bych mu ukázal fotografie svých blízkých, kteří zahynuli díky zpupným karpatským a sudetským Němcům! Hanba těm politikům, kteří nikdy nenašli slovo lítosti a uznání pro naše české oběti sudetských Němců, pro oběti, které byly zavražděny v Osvětimi, v Mauthausenu,ve věznicích a jinde, nebo byly zavražděny sudetskými Němci ještě v na prahu května 1945 jako dvacet Čechů sudeťákem Kukou v Letovicích, z toho ženy i dívky! A mohl bych uvádět další příklady. Zatím se tu sudeti, například v Brně, zpupně roztahují - díky jejich obhájcům.

Tak dost - my takové politiky a takové strany nevolíme, ani naše rodiny!

Jiří Jaroš N. ČSBS Boskovice,ČSOL Brno I, pozůstalý po oběti gestapa,příbuzný obětí Osvětimi, což měl na svědomí sudetský Němec

Na Sobotku a Hermana podáno trestní oznámení za vlastizradu

Podáváme trestní oznámení na předsedu vlády Bohuslava Sobotku a ministra kultury Daniela Hermana, neboť existuje podezření, že jejich politická činnost, a to zejména spolupráce se Sudetoněmeckým Landsmanschaftem naplnila skutkovou podstatu trestného činu vlastizrady a dalších výše uvedených trestných činů nebo pokusu o ně.

Nejvyšší státní zastupitelství, Jezuitská 4, 660 55 Brno

Podezřelí: Bohuslav Sobotka, nar. 23. října 1971, předseda vlády České republiky

Daniel Herman, nar. 28. dubna 1963, ministr kultury

Oznamovatel: Svaz Českých právníků, z.s. IČ 02428890

Zastoupen předsedou JUDr. Bc Norbertem Naxerou,

Poškozený: Česká republika a všichni její občané

Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů vlastizrada podle § 309 Trestního zákoníku, Rozvracení republiky, podle § 310 TrZ a Spolupráce s nepřítelem podle § 319 TrZ, Zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 TrZ a Účast na organizované zločinecké skupině podle § 361 TrZ

Ministr kultury Daniel Hermann se zúčastnil sjezdu sudetoněmeckého Landsmanschaftu, kde pronášel protičeské výroky, omlouval se Sudetským Němcům za údajné válečné zločiny, které proti nim měli spáchat Češi a podobně. Tato cesta byla se souhlasem předsedy vlády, Bohuslava Sobotky, který navíc vysvětloval a obhajoval jednání svého ministra při interpelaci v poslanecké sněmovně slovy, že Sudetští Němci jsou naši spojenci.

Ve skutečnosti nemůže být pochyb že Sudetoněmecký Landsmanschaft je protičeské revanšistické sdružení, které usiluje o revizi výsledků druhé světové války. Jakkoliv Sudetoněmecký Landsmanschaft před časem prohlásil, že nebude usilovat o restituce či odškodnění za zkonfiskovaný majetek, toto prohlášení je podle všeho jen trik jak oklamat českou veřejnost. Sudetoněmecký Landsmanschaft je, stejně jako všechny ostatní Ladsmanschafty, součástí Svaz vyhnanců (německy Bund der Vertriebenen zkr. BdV), který sdružuje všechny Němce odsunuté po druhé světové válce z Československa, Polska, Maďarska i dalších zemí a Svaz vyhnanců jako nadřízená organizace se majetkových nároků nikdy nevzdal. Spolupráce se Sudetoněmeckým landsmanschaftem tedy vyvolává podezření, že Daniel Hermann a Bohuslav Sobotka mají v úmyslu Sudetské Němce odškodňovat, nebo jim restituovat nemovitý majetek, k čemuž není žádný právní důvod, neboť o odsunu Němců rozhodly vítězné mocnosti po druhé světové válce na Postupimské konferenci a rozhodly rovněž o tom, že majetek Němců v Polsku a Československu mají tyto státy použít jako válečné reparace za škody způsobené válkou a německou okupací. Případné restituce sudetoněmeckého majetku by pro Českou republiku znamenaly zcela neúnosnou finanční zátěž, neboť se jedná o majetek v hodnotě několika bilionů korun.

Existuje důvodné podezření, že Daniel Herman kromě spolupráce se Sudetoněmeckým landsmanschaftem dokonce usiluje o likvidaci českého státu a vytvoření nového protektorátu. Sám to řekl, byť diplomatickou řečí v tomto rozhovoru: Mohli bychom být jednou ze spolkových zemí Německa… Daniel Herman, novinář a člověk od Havla besedovali o skvělých vztazích, se kterými ani ruská propaganda nic nezmůže 25. 10. 2016, viz: http://www.parlamentnilisty.cz/…/Mohli-bychom-byt-jednou-ze…

Oznamovatel v této souvislosti připomíná, že politické projevy nelze hodnotit pouze podle jejich samotného obsahu ale podle jejich skrytého smyslu, neboť jazyk politiků je jiný, než jazyk řadových občanů a to, co ministr Daniel Herman pronesl v uvedeném rozhovoru, vyvolává podezření, že usiluje o likvidaci České republiky a obnovení politické situace, které ve středoevropském prostoru existovala po tzv. Mnichovské dohodě z roku 1938 a vzniku Protektorátu v roce 1939.

Jednání některých českých politiků, zejména tedy podezřelých Bohuslava Sobotky a Daniela Hermanna vyvolává podezření, že tito politici připravují spolu s některými německými politiky revizi výsledků druhé světové války, a že se tedy dopustili ve spojení s cizí mocí vlastizrady a rozvracení republiky, spolupráce s nepřítelem a vzhledem ke svému postavení také zneužití pravomoci úřední osoby a to vše jako členové organizované zločinecké skupiny působící ve více státech. Proto navrhujeme, aby orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání výše uvedených podezřelých a aby požádali Poslaneckou sněmovnu o souhlas s trestním stíháním.

Oznamovatel žádá orgány činné v trestním řízení, aby ho informovaly o průběhu a výsledku vyšetřování

Důkazy: Následující články

I sudetští Němci mohou být našimi spojenci. Sobotka ve sněmovně hájil Hermanův pozdrav sjezdu, někteří lapali po dechu,1. 12. 2016, viz: http://www.parlamentnilisty.cz/…/I-sudetsti-Nemci-mohou-byt…

Sobotka a Špidla se sešli s Němci kvůli uprchlíkům – formulace výsledné rezoluce jsou podezřelé, 30.11.16 viz: http://zvedavec.org/vezkratce/13664/

Herman jede s posvěcením premiéra na sjezd Sudeťáků. A už prší reakce: Zrada, plivnutí do tváře obětem války, ptákovina…, 13. 5. 2016, viz: http://www.parlamentnilisty.cz/…/Herman-jede-s-posvecenim-p…

Je to milník v našich vztazích, pochvalují si sudetští Němci návštěvu Hermana, 15. 5. 2016, viz: http://www.parlamentnilisty.cz/…/Je-to-milnik-v-nasich-vzta…

‚Je to pro nás čest,‘ vítali sudetští Němci ministra Hermana. Ten je oslovil ‚milí krajané‘

Zdroj: http://www.lidovky.cz/je-to-pro-nas-cest-…/zpravy-svet.aspx…

Mohli bychom být jednou ze spolkových zemí Německa… Daniel Herman, novinář a člověk od Havla besedovali o skvělých vztazích, se kterými ani ruská propaganda nic nezmůže 25. 10. 2016, viz:

http://www.parlamentnilisty.cz/…/Mohli-bychom-byt-jednou-ze…

V Praze dne 7. 12. 2016

Usilovat o to abychom se stali 17. zemí Německé spolkové republiky, je zradou ČR

Ano, i my si myslíme, že náš národ a naše státnost jsou ohroženy Mluvíme o tom, píšeme o tom, přinášíme překlady z německého tisku. A výsledek? Politické strany, ty tradiční a dokonce i nové, dělají jakoby se nic nedělo.

Samozřejmě, že jsou politici, kteří se vůči vládě v nejrůznějších oblastech vymezují a dokonce vládu kritizují. Ale o česko-německých vztazích téměř nepadne zmínka. Jako by toto téma bylo nedůležité, okrajové, ač je tomu zcela obráceně.

G. Zeihsel mluví o odškodnění sudetů, Posselt i o restitucích. Pochopitelně, zastávají zájmy svých soukmenovců. Naše vláda jakoby o české zájmy neměla žádný zájem. Sudeti na nás chtějí peníze, ačkoliv na nic nemají nárok, čs. vláda o reparace neusiluje, ač na ně máme nárok.

Pokud takové vztahy jsou obsahem našeho spojenectví, pak jsme na cestě vedoucí do německého chomoutu, ač se mu bude říkat jakkoliv.

Již Špidla dříve mluvil o tom, že bychom se mohli stát 17. zemí SRN a že on by proti tomu nic neměl. Nově mluví o nás jako jedné ze zemí Německa kulturminister, samozřejmě jen teoreticky. Prakticky tomuto cíli, který je vrcholnou zradou ČR, se blížíme.

D. Herman je teoretický zastánce splynutí ČR s Německou spolkovou republikou. Jako ministr složil slib věrnosti ČR. Nikoliv jen čistě teoreticky vzniká otázka, zda se nedopustil trestného činu velezrady nebo rozvracení republiky. I příprava ke spáchání uvedených trestných činů je trestná. JK

Čas šancí vykřičených pokrytců a mlčenlivé důvěřivosti hlupáků

Blíží se další z výročí posledních desetiletí tohoto státu a politicko-mediální scéna zejména televizně bublá. Na obrazovkách se vaří pokrmy hněvu údajných poctivců, přičemž cítíme zápach připálené politické polívky přetvářky a touhy po moci pokrytců.

Křiklouni žvaní o „hodnotách“ a „svobodách“ a nikdo z nich nepřizná, že svobodami a hodnotami myslí jen nároky na prebendy pro sebe. Co chtějí? Nic méně, než nároky na zisky a požitky – na úkor práva druhých na klidný a poctivý život, přičemž „hodnotami“ myslí podrazy a války predátorů politické džungle a vnucování vlastních výmyslů druhým jako pravidel budoucích zákonů.

Ale co chce normální obyčejný člověk? Ten, který vůbec nepotřebuje, aby ho kdekdo považoval za prvek elit národa? Nechce nic víc, než institut státu, občanskými národy vytvořený už před staletími a dnes – v 21.století – splňující alespoň nejzákladnější atribut svého statusu – existenci života většiny lidí v pořádku a v bezpečí, bez násilí a bez válek. Života všech v obecné a sociální spravedlnosti.

Co však dělají ti pokrytci hlásání výmyslů tak zvaných práv a svobod? Křičí o požadavcích a nárocích zejména na svůj volný pohyb kamkoliv a kdykoliv a zároveň na svobodu vlastnit jakýkoliv majetek. Nuže dobrá – ale co když ten „jejich majetek“ bude například pozemek, kam jinému právě ten svobodný pohyb oni vejít budou chtít zakázat? A když někdo něco proti tomu řekne, tak mu zakážou i mluvit? Má to logiku? A není to snad poněkud chucpe?

Požadují svobodu podnikání včetně toho „podnikání“ skrytě i otevřeně nepoctivého a zároveň si nárokují beztrestnost svých podvodů zejména na starých, postižených a neznalých v byznysu s výmluvou, že „to přece nebylo ve smlouvě“. Nechtějí podnikat především za své, ale chtějí to mít naopak s dotačními podporami státu z daní, vybraných z peněz všech ostatních poplatníků. Není to už zas jen další obyčejné chucpe, vytvářet si výmysly práv a svobod pro sebe a povinnosti a pomoc pak požadovat po jiných?

Jak dlouho má ještě trvat ten čas šancí starých pokrytců a hloupé důvěřivosti mladých hlupáků? Čas, kterému právě ti staří pokrytci s takovou oblibou říkají demokracie zastupitelů? Je snad smyslem takové demokracie, nutit většinám sobecké a společensky destruktivní výmysly a požadavky menšin, falešně vydávané za svobody a práva? A proč vlastně nás ti lidé neustále nutí jen do nepříjemností, sporů a konfliktů a do povinnosti mlčet k nesmyslům a k bezpráví?

Nebylo snad už asociální přetvářky samozvaných elit dost? Nebylo toho lhaní, korupce, podvádění, lichvy, rozkrádaček a násilí už také dost? Uvědomují si ti papíroví a televizní bojovníci za pseudo-hodnoty a pseudo-práva, že tím, že neumějí vládu věcí veřejných systémově organizovat a umí stále jenom žvanit, tak že tu nakonec především oni sami vytvoří ryze kriminální stát? Pochopí vůbec někdy, že když k tomu jednou už zase dojde, že to pak bude už jen obyčejný fašismus, který právě stvořili? A že ten fašismus je samotné nakonec spolehlivě existenčně zabije? Outsidermedia

Nezdá se vám, že topovce z dřívější vlády v současnosti nahradili kádeuáci?

Výrok pana Bělobrádka, že je sudetský Čech a že Brno a Šumava patří politicky do Sudet, je originální, zvláště v té druhé části. Nic takového dříve, pokud si pamatuji, neřekl ani K. Henlein a dokonce ani Hitler. Pan Bělobrádek by nejen proto měl odejít z vlády. Výrok pana ministra Hermana, že bychom, čistě teoreticky, se mohli stát spolkovou zemí Německa, originální není. Již dříve se v tomto smysli vyjádřil dr. V. Špidla. Zato výkřiky pana kulturministra, že si nenechá zakazovat pekingským diktátem setkání s dalajlamou, je originální. Bohužel nešlo primárně vůbec o to, s kým se má pan ministr stýkat,´a s kým nikoliv, ale především o to, že jeho ministerskou povinností bylo ctít uzavřenou smlouvu. Smlouvy musí být plněny, a to i ty uzavřené s Čínskou republikou. A pan ministr své ministerské povinnosti však nesplnil.

Může ve svých hrdinských postojích dále setrvat, ale nikoliv jako ministr vlády ČR. Čím dříve pan ministr z vlády odejde, tím lépe pro vládu. A samozřejmě i pro nás, obyčejné Čechy.

Pan Jurečka se kasal, jak to Číňanům při své návštěvě ukáže. Zatím Číňané ukázali ministru Jurečkovi, jak se věci mají. Do Číny pan ministr nemohl odcestovat. Pokud je však dále nažhaven to Číňanům dát, může si zajít při polední pauze na čínské velvyslanectví a všechno, co ho tíží, sdělit tamnímu vrátnému, pokud ovšem ten bude ochotný panu Jurečkovi naslouchat. Pravděpodobněji ho budeme občas vídat na nějaké demonstraci, kde Číňanům jistě dá co proto.

To nejlepší, co by pan ministr Jurečka mohl udělat pro vládu, by bylo, kdyby ji bez potíží sám opustil. Myslíme si, že pan Jurečka by měl dostat šanci, aby někde v ústraní mohl ještě poklidně dozrávat.

Bylo hrubou chybou Sobotky, že vzal kádeuáky do své vlády., Nyní má problémy i Sobotka. Preference ČSSD jsou již hnedle menší než komunistů. Tento výsledek svědčí o tom, že Sobotkova vláda v očích veřejnosti již prošustrovala svůj kredit. Valnou měrou se o tento výsledek zasloužili i ministerští kádeuáci. Sobotka jim může poděkovat.

My bychom byli zase rádi, kdyby se tito pánové poděkovali sami a z vlády co nejrychleji odešli. Jejich další přítomnost ve vládě je velkým rizikem. J. Skalský

Rozkládají nás, ale přesto se musíme sjednotit, abychom boj o naši budoucnost vyhráli

Vlastenecké hnutí je rozdrobeno do několika skupin a řady skupinek. Je tento žalostný stav výsledkem neschopnosti jejich představitelů se domluvit na jednotné akci? Myslíme, že do určité míry ano. Zkušenosti, které jsme učinili za posledních 25 let nám říkají, že to však může být i jinak. Vlastenecká hnutí, pokud dorostla, stačila dorůst, do významnosti, byla nejrůznějšími způsoby vnitřně rozkládána, aby nakonec se stala slupkou bez obsahu, živořila nebo přestala existovat.

Uveďme jen jeden příklad z minulosti. Vlastenecké fórum (VF) prožívalo dobu svého rozkvětu v období prezidentské volební kampaně. Jistě se také zasloužilo o zvolení M. Zemana do funkce prezidenta. Poté, místo toho, aby dále rostlo, upevňovalo se, bylo vnitřně rozkládáno. Kde je dnes VF? Může se považovat za významného hráče v současných zápasech, které vedou vlastenecké síly? Nikoliv! Dnes i jeho nejvýznamnější zakládající složka, Český svaz bojovníků za svobodu, prochází těžkým obdobím. Pokud by do jeho vnitřního vývoje nezasahovaly vnější síly, možná i zprostředkovaně přes spřízněné duše, ke konsolidaci a obnovení jeho funkčnosti by jistě došlo. Ale tuto časovou šanci však zřejmě nechtějí ti, co by rádi viděli ČSBS kulhat na obě nohy a dokulhat se tak k nicotnosti, svazu dát.

Pan ministr Stropnický, aniž by byl řádně informován o vnitřní situace svazu, žádná potřebná objektivní šetření, která by ukázala, co se ve svazu děje, neproběhla, již ukazuje palcem dolů. Uvažuje, že ČSBS neposkytne dotaci. Je to hrůzné, ale je to tak. Pan ministr místo, aby se snažil svazu pomoci, mu podráží nohy v přímém přenosu. Je na situaci v ČSBS nějak zainteresován? Víme, že v nedávné době se vyjádřil pan Babiš v tom smyslu, že nejvhodnějším kandidátem na prezidenta republiky za ANO je právě pan Stropnický. Jsou jeho kroky proti svazu jeho prvními kroky v dosud oficiálně nezačaté volební kampani? Pokud ano, pak pan ministr vysílá odpudivý signál všem vlasteneckým subjektům, jímž říká, že jeho zájem stojí výše, než nějaké vlastenectví.

Ať již je to jakkoliv, ČSBS je zeslaben a jeho autorita zpochybněna. Domníváme se však, že tento stav svazu má i další důsledky. Těžko bude poskytovat potřebné služby VF, nebo podobnému subjektu, a je i málo pravděpodobné, že se stane jeho jádrem. Vlasteneckým silám již nyní chybí VF a co zítra, když se situace nezmění k lepšímu, kdo bude koordinovat vlastenecké síly? Zatím takový subjekt není vidět.

Z hlediska elit, které z naší republiky hodlají učinit pouhou zemi a jí zařadit do německého společenství nebo z ní učinit přívěsek americké politiky, jež již celá desetiletí spatřuje v západní a nověji i ve střední a jihovýchodní Evropě, svůj „mírný“ protektorát, jak se vyjádřil Z. Brzezinski, je to žádoucí zpráva. Dosud žádného významného vlasteneckého protihráče nevidí. Mají tak usnadněnou cestu.

Kolaboranti, pokud budou chtít dosáhnout svých cílů, musí nutně rozdělovat a rozdělit náš národ, především její aktivní vlasteneckou část, na tolik skupin a skupinek, na kolik to jen půjde. A právě v této fázi rozbíjení národní jednoty se nacházíme, VF nám chybí. Vyslovení zrádci získávají pro své cíle i dezorientované lidi. Většina medií, zvláště ČT, jim v tomto úsilí dlouhodobě napomáhají.

Je otázkou, proč této dezintegraci představitelé vlasteneckých sil nečelí dostatečně? Nelze tuto neschopnost vysvětlovat jen tím, že každý představitel hodlá zůstat představitelem, přestože stojí v čele malého či dokonce ještě menšího houfce. Důvodů je jistě více, a to mnohem závažnějších. Přesto nezbývá nic jiného, než aby nejrůznější diference vlastenecké skupiny překonaly a našly cestu k sobě, aby mohly čelit sílícím útokům rozkladných sil.

Je-li našim cílem uchování a rozvoj našeho státu, národa, nemůžeme ho dosáhnout v současném rozdělení. Čas na sjednocování vlasteneckých sil se krátí. Máme pouze několik málo měsíců. Nesjednotíme-li se, přes vytrvalé a silné rozkladné úsilí kolaborantů, nevyhrajeme již probíhající zápas. Menšina vyhraje nad většinou a naše zkáza bude časem dokonána.

Představujeme většinu národa, v jeho zájmu najděme k sobě cesty a společně vzdorujme úsilí rozkladných zrádcovských sil. To je cesta k vítězství. Nakročme konečně na ni a s plnou rozhodností ji sledujme! Jsme hodnotovou společností. Bráníme i demokracii, svobodu, sociální spravedlnost a mír. J. Skalský

Nevěřím svým očím

Ivo Krieshofer

Toto jsem se dnes dočetl :

Na pozvání mladých Čechů přijíždějí do Prahy vysídlení Němci. Praha - Více než 90 pamětníků poválečného odsunu a jejich potomků přijede v sobotu do Prahy na setkání a koncert v rámci projektu Smíření 2016. Pozvali je sem mladí Češi, kteří často mají k tématu osobní a rodinný vztah. Na koncertě v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí se s nimi může setkat i veřejnost. Projekt zahrnuje i výstavu a ukáže třeba vztahy rodin, které žijí v domech po vyhnaných a s původními obyvateli se stýkají.

Zdroj: http://www.denik.cz/ostatni_kultura/na-pozvani-mladych-cechu-prijizdeji-do-prahy-vysidleni-nemci-20161104.html

Ti „mladí Češi“, co je pozvali, mají zcela vymyté mozky. To je můj názor.

Jsem totiž pamětník, který ještě jako kluk pomáhal stavět barikádu u kostela sv. Antonína a zažil, jak na nás začal střílet jeden z těch hodných Němců z prvního patra roháku domu v Janovského ulici naproti dnešnímu Úřadu m.č. Praha 7.

Mohu to dosvědčit fotkou s čsl. praporkem po jejím dokončení. Tu fotku pořídil můj otec, který se právě vrátil z koncentráku. O několik dní později pak společně s matkou, která se rovněž vrátila z koncentráku, vyfotil na Strossmayerově nám. Němce připravené na odsun. Ti chudáci si směli vzít jen kufr a museli opustit vybavené byty, které získali po Židech a vlastencích, kteří skončili ve věznicích, v koncentráku či na popravišti.

Nemám nic proti dnešním Němcům, chápu, že jejich rodiče podlehli hitlerovské propagandě, doplatili na to a cítí svou vinu. Však i my máme své zkušenosti s propagandou. Tím více mě mrzí, že dnešní mladí nechápou dějinné souvislosti a touží mít právě s těmito Němci „osobní a rodinný vztah“. Určitě ty rodiny žijící v domech po vyhnaných nejsou totožné s těmi, které přežily nacistické běsnění a vrátily se do svých původních bytů.

Posílám těm „vyhnaným“ Němcům fotku jako dárek na památku. Možná se tam některý z nich i pozná. (viz. fotogalerie) CFP, Nová republika

Z Československa jsme odsunuli Němce, ne Čechoslováky

Z Československé republiky jsme v letech 1945-46 neodsunuli 3 miliony Čechoslováků, ale Němců, na jejichž odsunu se dohodli představitelé Spojenců na konferenci v Postupimi.

Kdyby tito tzv. Čechoslováci byli v době henleinismu republice věrní, nezrazovali jí, nebojovali proti nám se zbraní v ruce, pak by zřejmě nebyla ani Mnichovská konference a nedošlo by k záboru pohraničí Němci.

Historie by se ubírala zcela jinými cestami.

Je však také pravdou, že z ČSR dobrovolně odešlo přes 80 tisíc antifašistů. Mnozí z nich jeli do Německa na výzvu, aby pomohli při výstavbě nových německých úřadů. Svůj movitý majetek stěhovali bez omezení. Je můžeme skutečně nazvat Čechoslováky německy mluvícími. Postavili se, někteří dokonce se zbraní v ruce, proti fašismu. Stáli s námi připraveni k boji za republiku. Těch si vážíme. Řada z nich, sociální demokraté a komunisté, byla s našimi odbojáři ve stejných koncentračních táborech a společně i umírali.

Naproti tomu v gestapu i dozorčích jednotkách v KT sloužili i tzv. sudetští Němci. Říkalo se o nich již tehdy, že jsou horší ve vztahu k nám než říšští Němci. A bylo to pravda. Odsunutí Němci jsou domovem převážně v Německu. Chtěli do říše, jsou tam. Jejich odsun považujeme za definitivní řešení, které je neměnitelné. Stejně tak jako hranice republiky. Nějaké povídačky o jakýchsi sudetech geografických či politických jsou výmysly, hodné doby henleinismu, nás poškozující. Pokud to neví nějaký politik, který si říká český, pak tím hůře pro něj. J.Skalský

O významu vlastenectví

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.

V našich novodobých dějinách jsou dva hvězdné okamžiky: 28. říjen a 9. květen. Oba jsou dovršením hrdinského odboje našeho národa proti cizí moci za příznivé historické situace. S oběma je spojeno nezměrné nadšení, nepopsatelná úleva z ukončení válečných útrap. Naši rodiče a prarodiče prožívali ten první, ten druhý jsme se svými rodiči prožívali jako děti i my, dnešní „dříve narození“. Byla to radost bez konce, slavil se konec bezpráví a teroru, obnova lidské důstojnosti, návrat svobody a samostatnosti.

Jsou to beze sporu hvězdné okamžiky národa, ale smíme se k nim jako národ hlásit? Náš současný stát se po roce 1989 deklaroval jako společenství občanské, nikoli národní. To by ovšem ještě nemuselo znamenat popření národního principu, pokud by se neuplatnil toporně vylučovací způsob myšlení podle pojmové rozluky „buď a nebo“ a nebyl zvolen princip občanský a zavržen princip národní. Ve skutečnosti se princip občanský a národní nevylučují, mohou se navzájem doplňovat a společně uplatňovat, jak ukazuje i příklad naší první republiky.

Když po první světové válce r.1918 vzniklo Československo, bylo to vítězné dokončení předchozích procesů národního obrození. Od konce 18. století sílilo v celé Evropě vědomí vlasti a národa. U nás několik generací tvořivých osobností položilo postupně svým dílem základy naší novodobé jazykové kultury, historie, literatury, divadla, věd a umění. Podařilo se jim tak vrátit české etnikum po 300 letech bezprávné existence na pokraji zániku mezi evropské národy. Podařilo se jim odčinit kruté následky 30leté války a habsburského účtování se stavovským povstáním. Podařilo se to i dík vzájemnosti Čechů a Slováků. Obrozenské ideály stály u zrodu naší první republiky a daly jí demokratického ducha, svobodomyslnost, sebevědomou hrdost, podloženou poctivou prací a snahou o zušlechťování života, samozřejmou komunikaci se světem a oprávněné kulturní a hospodářské ambice.

Obrozenské ideály pomáhaly překonat i historická neštěstí, „Mnichov“, okupaci, „protektorát“. Povzbuzovaly a oduševňovaly naše bojovníky doma i za hranicemi, na Východě i na Západě, na Slovensku i v Praze. Mediální tvůrci našeho veřejného mínění to nepřipomínají. Naopak. Už 27 let nám vymycují z hlav, „zatížených obrozenskými ideály“, všechno, co se týká vlasti a národa. Bývalý prezident znevážil lásku k národu jako neušlechtilou touhu patřit „k stádu či smečce“. Vlast označil jako „noru a nevětraný pelech, semeniště šovinismu, provincialismu, skupinového egoismu, xenofobie, rasismu a krátkozrakého, sebeničivého čecháčkovství“. Všemi mediálními prostředky se dnes falšuje naše historie, pomlouvá všechno, co v minulosti přispělo k naší dekolonizaci, samostatnosti a svobodě, zesměšňují se lidé, díla, ideje, všechno, co jako Češi ctíme, v co věříme, co milujeme. Napadají se tradice husitské, obrozenské, selské, sokolské, legionářské, česko-slovenské vzájemnosti, zpochybňuje se T.G.Masaryk, hanobí se Edvard Beneš.

Kdejaký cizí monarcha či generál se těší většímu zájmu a obdivu než představitelé našich obrozenských a osvoboditelských snah. Média si nedají ujít jedinou příležitost, aby neukápla při každé zmínce alespoň kapku jedu, ironie, posměchu a znevážení. Proč? Protože (prý) tito lidé svým osobním příkladem a dílem stojí v cestě dnešnímu globalizačnímu a neoliberálnímu přetváření dosavadních principů morálního a kulturního soužití lidí. Proto nositelé vlivu a moci usilují o to, aby byl lid oddělen od vlastní historie, tradic, vlastní kultury, aby přestal být národem. Dřív, než kulturní dědictví národa bude úplně zapomenuto, sluší se je zlehčovat, pomlouvat, špinit. Marně se skupina vlasteneckých organizací snaží toto dědictví zachovat. Oficiální média je vytlačila ze svého zpravodajství, z veřejného prostoru, vláda o ně nedbá, zájem podpořit je zcela chybí. Teď právě se vyznamenal ministr obrany, který zbavuje dlouholetý a zasloužilý „Svaz bojovníků za svobodu“ dotací a odsuzuje jej tak k zániku. Co si máme myslet o vztahu pana ministra k dějinám našeho národa a k památce bojovníků 1. a 2. odboje, kteří se zasloužili i o zmíněné „hvězdné okamžiky“, o všechno, čeho si vážíme, co ctíme a milujeme?

Jestliže integrující energie uvědomělých příslušníků našich národů byla základem kulturního rozvoje první republiky a jejího vynikajícího díla ve školství, vědě, osvětě, umění, a bez níž by ani tehdejší vysoká úroveň techniky a průmyslu nebyla myslitelná, pak pokus realizovat představu o občanství bez národnosti vedl k úpadku všech přirozených sociálních vazeb, norem, ideálů, symbolů. Bez vědomí hrdé a odpovědné národní příslušnosti proměňuje se společnost stále více v masu chtivých gloobálních konzumentů, ale i výtržníků a recesistů bez zábran. Někteří z nich nestačí přehrabovat miliony, jiní končí jako bezdomovci. Demokracie v beznárodním společenství se redukuje na prázdné formality, bez obsahu, bez smyslu, nesdělují žádné hlubší poselství. Chybějí niterné zdroje nadosobního usilování a angažované aktivity v státním celku i v regionech, ve spolcích i organizacích. Společnost je ideově rozdrobená, rozpadá se na množství nesourodých částic, menšin, které spolu nekomunikují, které nic nespojuje. Vědomí národní identity chybí i při utváření identity osobní. Bez vědomí národní sounáležitosti živoří i mezilidské, interpersonální vazby a stinmuly k nezištné tvořivosti, vstřícnosti, slušnosti a poctivosti, starosti o společné dobro. Naopak, fragmentarizovaná společnost je náchylná k projevům nesnášenlivosti, nenávisti, nepřátelství mezi skupinami, které se vymezují navzájem a postrádají něco, co je přesahuje a spojuje, co je činí celkem, totiž příslušníky uvědomělé jednoty národa.

„Být součástí národa znamená být postavou v příběhu, který mě svazuje s druhými lidmi způsobem hlubším, než je placení daní a respektování ústavy“, řekl před lety V. Bělohradský. (Byl tehdy rozhodně pravdě blíž než dnes, kdy hovoří o národu jako „konstruktu“. Rezignuje tak na reálnou historii a nahrazuje ji subjektivismem.) Naši oficiální publicisté nás nihilisticky našeho „národního příběhu“ zbavují. Říkají nám, že v integrované Evropě a globalizovaném světě je národní identita přežitek.

Výsledky dlouhodobé demontáže našeho národního vědomí jsou ovšem patrné. Mezinárodním výzkumem např. bylo zjištěno, že mezi adolescenty z 28 zemí jen česká mládež necítila potřebu zachovat národní identitu v integrované Evropě. Přirozeně, protože v jiných zemích se mládeži zdůrazňuje, že jedinečná a neopakovatelná vlastní národní identita nesmí být potlačována. Zato naše mládež se učí, že láska k vlasti je extrémismus. Vštěpuje se jí strach i z pouhého slova vlast a vlastenectví. A tak je na čase znovu usilovat o obranu národa a jazyka českého. Takové obrany vznikaly a byly sepisovány již od dob Velké Moravy. Prof. Albert Pražák (1880-1956), literární historik, vlastenec, účastník protifašistického odboje za okupace a předseda České národní rady v květnovém pražském povstání r.1945 je shromáždil a se zasvěceným poutavým komentářem vydal hned po válce. Dovedl je až do osudného roku 1938. Je na nás, abychom pokračovali. Chceme přece i v integrované Evropě existovat jako uvědomělý národ, ne jako pouhý dav manipulovatelných konzumentů bez historické paměti, bez zábran a bez svědomí, bez budoucnosti.

Pomáhají nám sudeti nebo „čeští přátelé sudetské věci“ pomáhají sudetům?

Podle pana B. Sobotky, předsedy vlády ČR, nám mají naši spojenci, landsmani, pomáhat při řešení problémů snad dokonce i po Evropě.

Pan premiér nám zřejmě neříká pravdu o vnitřní situaci "suderoněmeckého landsmanšaftu", Jak nám mohou spojenci pana Sobotky pomáhat při řešení problémů, když ani na své nestačí?

Již téměř dva roky Posselt a jeho druzi prohrávají u soudů v Mnichově. Posselt řeční na naši adresu o tom, jak se vzdávají práv na "vlast a na odškodnění", ale zůstává jen u těchto slov. Novelizaci stanov soud již dvakrát odmítl. Platí tedy stanovy ve starém znění.

Umí vůbec SL napsat takovou novelu stanov, aby ji registroval příslušný soud? Přestože má SL své právníky a miliony k dispozici, pomoc i štědrou ruku bavorské vlády, nic proti svým oponentům v rámci SL, jak je vidět, nezmůže.

Naopak v této době nouze pro posseltovce se jim z naší strany dostává tolik podpory, že se jim, jak sami říkají, o tom dříve ani nesnilo. Pomáhá pan premiér Sobotka, P. Bělobrádek, pan Herman a řada dalších "přátel sudetské věci", především z řad KDU, ANO, např. pan P. Vokřál z Brna, TOP 09 a také z ČSSD, souhlasně si smáčí ruku i předseda ODS, pan Fiala, dávný organizátor akcí Panevropy na Moravě, přítel Otty Habsburga a jeho tehdejšího asistenta, B. Posselta, ale k výhře, tohle všechno a dokonce i to, o čem nevíme, a toho je jistě dost nebo až příliš, pana Posselta to zatím nevedlo.

Naopak. Pokud Posselt se dobrovolně nezřekne titulu mluvčího etnické skupiny, bude tento funkční spor posuzovat již v blízkých dnech příslušný německý soud. Pan B. Posselt je žalován, podle informace z německého tisku, za neoprávněné užívání uvedeného titulu. Odpůrce argumentuje tím, že ne všichni Němci z ČSR a jejich potomci jsou členy SL. A má jistě pravdu.

Samostatnou kapitolou jsou sliby, které Posselt činí uvnitř SL. Takže jsme se mohli dozvědět, že restituce i náhrady škod budou, že dekrety, jak on říká, Benešovy, budou zrušeny a jak na Čechy, opět ve zkratce řečeno, se musí, aby nakonec se podvolili. Asi nám hodlají vysvětlovat, jakých zločinů válečných, proti lidskosti a genocidních jsme se dopustili a abychom to konečně uznali a platili a platili. V nedávné době pan G. Zeihsel, předseda rakouského SL, svým stoupencům na zářijovém Dni vlasti sdělil, že v ČR probíhají přímá jednání o náhradě škod tzv. Novorakušanům. V podstatě jde o tzv. sudetské Němce, kteří utekli nebo byli po válce přesídleni do Rakouska, jehož občanství získali po 27. dubnu 1945. Takže, pokud je vše tak, jak jsme se dočetli, samozřejmě naší vládní činitelé mlčí, pro samou vládu nad námi nemají čas, aby nás informovali, pak nás bude čekat placení. Budeme zřejmě platit, aniž by nám Němci uhradili reparační dluh. Naši vládcové nemají čas, aby reparace na Němcích vymáhali. Jsou to přece naši přátelé a spojenci, tvrdí. Čeští vlastenci si to však představují jinak. Nejdříve Němci jsou nám povinni zaplatit reparace a pak bychom mohli uvažovat o dalším. Nesmíme však zapomenout, že odsunutí Němci byli odškodněni v Německu. Získali, podle informací, které máme, desítky miliard marek.

Takže, pane premiére, situace je zatím taková, že Vy a Vám podobní, pomáháte sudetům do roztrhání těla, ale posseltovci zatím prohrávají na rozhodujících frontách. Bude lépe, když nám řeknete konečně pravdu o tom, že i nadále Vy a další budete pomáhat sudetům, ale pomoc od nich nelze v dohledné době vůbec očekávat. Pokud budete i nadále mlčet a jednat za našimi zády, a někdy zřejmě i proti nám, pak v příštích volbách zapláčete a s vámi, pokud zůstanete ve funkci, i ČSSD. A to pro republiku není nedobrá zpráva. J. Skalský

Reparační nárok republiky stále aktuální

Jak to správně analyzuje ústavní expert, vynikající znalec ústavního i mezinárodního práva,emeritní profesor Karlovy univerzity, JUDr. Václav Pavlíček,CSc., nároky České republiky na válečné reparace vůči Německu stále trvají. Tyto válečné reparace dosahují v dnešní měně několika bilionů korun. Na tyto válečné reparace nemají nárok pouze Řekové, jakýžto dojem vyvolávají média. Na tyto válečné reparace má nárok rovněž Česká republika. Okupace protektorátu III. reichem napáchala ČSR značné lidské i materiální škody. Zatímco lidské škody jsou nenahraditelné - ztracené vzácné životy těch, co položili životy za republiku,nahradit nelze - materiální škody do jisté míry nahradit lze, i když samozřejmě nikdy úplně.

Válečné reparace Německa okupovaným zemím byly řešeny již na konferenci velmocí v Postupimi a následně tzv. Pařížskou reparační dohodou, jejímž signatářem byla od roku 1945 i ČSR - a tyto nároky přešly i na jejího právního nástupce Českou republiku. (A pokud považujeme dnešní Slovensko i za právního nástupníka ČSR, bez ohledu na poražený tzv."Slovenský štát" Tisův, pak i na ni.)

Socialistický stát se choval k vlastním nárokům na válečné reparace liknavě, ovšem neustupoval od nich. Došlo k několika jednáním se západním Německem,které slibovalo zaplacení poté, co dojde ke "sjednocení obou německých států" (!). Určitou vinu na neplacení reparací měla i vstřícnost socialistické republiky k nově nastolené smířlivé "Ostpolitice" kancléře Willyho Brandta, který ovšem vykročil vstřícně k Polákům, a Čechy mlčky ponechával stále atakům sudetů…

Ovšem totální ránu nárokům republiky na reparace dala katastrofální politika popřevratové Havlovy vlády s ministrem zahraničí Dienstbierem starším. Ti totálně selhali v tzv. "jednání 4+2", a nároky české reparace vůbec nevznesli! Další ministři zahraničí, zjevně oslepeni sebezáhubnou havlopolitikou v té věci, samozřejmě otrocky přikývli na "věčné mlčení" v této kruciální otázce česko-německých vztahů. Tento lokajský postup naší "nepolitiky reparací" vyvrcholil za ministra občana knížete, předtím kancléře presidenta Havla. Občan kníže naprosto nepřipouštěl byť jen nastolování otázky válečných reparací Německa, aniž věc podrobil mezinárodně právní analýze,a přes varování našich právních kapacit, jako je například uvedený profesor Pavlíček. Současná Sobotkova vláda pokračuje v této ostudné nepolitice reparací, a tím završuje řadů svých osudných chyb vůči republice a vůči českému národu. Argumenty typu mávání tzv. Česko-německou deklarací, která prý neumožňuje vznášet naše reparační nároky, jsou zcela liché, zavádějící a doslova bludné. Deklarace je aktem politické shody a nemá žádná právní ustanovení ani sankce. Proto nevymezuje ani nezastavuje žádné právní nároky stran.

Ovšem je tu velký rozdíl mezi německou a českou stranou - a sem spadají i tzv. "nároky sudetských Němců" na odškodnění. Zatímco alias sudetští landsmani hlučně ryčí na všech mediálních troubách a jednáních o svých nárocích. O českých nárocích panuje na obou stranách hluboké mlčení, "silencium magnum". A Sobotkova vláda i s ministrem Hermanem a vicepremiérem Bělobrádkem přispívají lvím podílem k tomuto neblahému stavu, a to nejen mlžením administrativy pana premiéra, ale i vyslovenými nepravdami ministra Hermana o poválečném odsunu a údajných škodách na majetku odsunutých. Pan ministr Herman buďto znění dekretů ignoruje, anebo musíme předpokládat, že o jejich znění lže. Znění dekretů je opakem tvrzení pana Hermana o nich. Opět je nutno zdůraznit,že Hermanovy nepravdy o dekretech jako výrazů jakési "etnické čistky, dokonce pod optikou Moskvy"(!) nemají absolutně žádné opodstatnění jak ve znění dekretů samých, tak i v jejich naplňování. Poukaz na některé excesy v té věci nehraje vůbec roli, neboť tyto excesy byly zákonitým následkem poválečného chaosu a německého řádění v celé Evropě - a například takové Alsasko-Lotrinsko by si o excesech mohlo povědět své. To konstatoval i W. S. Churchill a odhadl dobu excesů na několik měsíců po válce. Alias sudetští Němci nemají vůbec žádné právní ani morální nároky na odškodnění.

Nikoli absolutně všichni českoslovenští Němci, ale jejich milionová drtivá většina, spáchali zločin vlastizrady a velezrady proti ČSR a jen mizivá menšina byla k ČSR loajální a minimum slušných čs. Němců bojovalo za republiku či trpělo nacismem. A tito loajální Němci byli podle těchže Hermanem nepravdivě napadaných dekretů osvobozeni od jakýkoli sankcí, byli jim navráceno občanství se všemi právy občanů ČSR!

(Roku 1938 v "Sudetech" hlasovalo pro Hitlera 2, 464.681 čs. Němců! Jeden milion 162. 617 sudetů dostalo Hitlerův metál za zločin odtržení čs.pohraničí. Roku 1945 bylo cca 200.000 čs.Němců uznáno loajálními občany ČSR. (Údaj o hlasování viz "Komu sluší omluva",Erika 1992,43.)

Dnes Sobotkova vláda pokládá všechny, zejména odsunuté čs. Němce alias landsmany, za jakési "naše spojence", a odmítá vznášet naše reparační nároky na zaplacení nesmírných válečných škod způsobených III.reichem na našem území a též zavlečením 650 tisíců mladých Ćechů na otrocké práce do Německa.

Dále dostatečně neuznává pozůstalé po obětech nacismu včetně řádění alias sudetských Němců. V republice jsou tisíce pozůstalých po obětech říšských i čs. Němců a jim se nikdy nedostalo ani uznání zásluh těchto obětí, naopak se jim dostalo i odsudku ministryně Parkanové, že prý oni "nebojovali se zbraní v ruce", což je v řadě případů nejen nesmysl,ale i nepravda.

Neustále upřednostňování utrpení odsunutých Němců koresponduje s neustálým utajováním utrpení zavražděných, vězněných a odvlečených Čechů (Moravanů, Slezanů, Židů, Romů) ČSR, a to i v závěrečném období války. Je nutno zde připomenout, že válka neskončila 8. května absolutním mírem v osvobozené ČSR, ale že stále působily jednotky wehrwolfů a zabíjely mnoho Čechů, působily sabotáže, jako v Ústí nad Labem,a proto též vznikaly různé represivní akce proti zbylým Němcům. Toto vše se neustále utajuje a v mnoha případech (Dobronín, Postoloprty atd.) selhává se strany landsmanů.Nároky republiky na válečné reparace Německa tudíž trvají a jsou nezrušitelné. A žádná vláda, ať je německá nebo česká, je nemůže jen tak smetat se stolu.

Proto taková naše vláda, která odmítá naše nároky vůči Německu, je pro občany republiky, kteří mají na zřeteli právo republiky, nevolitelná a nepřijatelná. Takovou vládu a takové politické strany, které mlží, zatracují a znevažují nároky Česka na reparace, je nutno odstranit volbami a nastolit takovou vládu, která bude tyto nároky hájit a žádat. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I, autor je pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný obětí Osvětimi

Alexandrovci,… zpráva, která nás zasáhla,

a které se nechtělo ani věřit. Slavný soubor Alexandrovců se stal další obětí hrůzné války na syrském bojišti. Dnes ráno, na Boží hod, jejich letadlo na cestě do Sýrie havarovalo. Je zřejmé, že nikdo tuto havárii nepřežil. Stateční Alexandrovci, letěli rozdávat vánoční radost a naději, do válkou zkoušené Sýrie. Místo těchto vánočních atributů lásky, se rozhořel v našich srdcích smutek. Ruská federace dnes sčítá a oplakává oběti, této velké letecké tragédie. Ale i tyto oběti, jsou důsledkem válečného konfliktu, který byl zcela záměrně před lety rozpoután v arabském světě. Již dnes tato válka stála statisíce obětí. Slavný vojenský hudební soubor Alexandrovců, po této dnešní velké letecké tragédii, patří k obětem této hrůzné války.

Nezapomeneme na Alexandrovce, na jejich slavnou uměleckou, ale i bojovou cestu, na které po celém světě rozdávali radost a hrdost. Jejich věhlas se zrodil zejména v době Velké vlastenecké války. Jejich tradice, špičková profesionalita a umělecký přínos, to vše z nich učinilo světoznámé hudební těleso. Bylo obdivováno po celém světě. Tleskali jim ve stoje v USA, Británii, Číně, Francii, Německu…

Vojenský soubor Alexandrovců, také každoročně přijížděl na turné do České republiky, jejich koncerty byly vždy vyprodané. Hostily je největší haly v našich městech. Doprovázeli je vždy na jevištích, naši špičkoví zpěváci. Obdivovali jsme je, milovali jsme je.

Dnes je, nejen v našich srdcích, smutek. Celý svět je zarmoucen nad jejich úmrtím.

Ctíme jejich památku. Přemysl Votava(NS-LEV21)

Pan Sergej Borisovič Kiselev, velvyslanec Ruské federace v České republice

V Praze, dne 25.12. 2016

Vážený pane velvyslanče,

jménem českého vlasteneckého internetového a samizdatového média Vám a Vaší zemi vyslovujeme hlubokou soustrast nad tragickým úmrtím Alexandrovců a dalších občanů Vaší země na palubě zříceného letadla u Soči.

Jejich památku uchováme v našich srdcích a společně s dobrými lidmi na celém světě se budeme snažit pomáhat dalšímu mírovému a spravedlivému vývoji na světě tak, jak to činí celá Vaše zem.

S hlubokou úctou a soucítěním za České národní listy Pavel Rejf

Redakce: ing. P. Rejf, CSc., připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 562.. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 27. prosince 2016.

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl