České školy, knihovny a kultura v Němci anektovaném českém pohraničí I

( Z knihy „Zapomenuté pohraničí“

Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová

I. část)

Poznámka: V době Československé republiky německá menšina u nás měla své školství, které bylo na vysoké úrovní, kulturní instituce, tisk. Přesto často landsmani řvali, že jsou utiskovaní a čechizovaní. Stavěli se v řadě případů velmi silně proti zřizování českých menšinových škol. To bylo někdy kraválu, ale také i jiných akcí. Alespoň jeden příklad z tohoto německého tažení proti zřízení české škole vám přineseme.

Když však Němci zabrali naše pohraničí, vše bylo jinak. Co bylo české, muselo být odstraněno. Dokonce mluvit česky na veřejnosti se nedoporučovalo, někde i zakazovalo. Germanizace českého obyvatelstva, které zůstalo ve svých domovech v pohraničí, tvrdě pokračovala. Někdy v roku 1943 slíbil Henlein Hitlerovi, že od Čechů „Sudetengau“ očistí. Několik střípků ze života Čechů, několik ukázek, jak se jim žilo mezi Němci. Prožívejte jejich těžký život v myšlenkách s nimi. –red.

5.2.1939, Šumvald

Přišlo nařízení z Opavy. Německá škola musí být bezpodmínečně zřízena. Počala velká agitace pro. Proti se ozval článek v olomouckém Pozoru a letáky po obci. Přijelo gestapo a vyšetřovalo tehdy ještě českého tajemníka na obecním úřadě Kryla č. 94, knihovníka a české učitelstvo pro domnělé rozmnožování letáků: "Zle, matičko, zle, brandenburci zde" atd. "Nevyhrožujeme, ale varujeme" (dle nacistického příkladu). "Žádné dítě do německé školy" – a ještě jinaké. Velmi byli udiveni dvojjazyčným označením obecního úřadu. Brzy poté muselo být jen německé. Nic nevyšetřili. Byla tehdy skutečná národní jednota. Někdo to musel ale odpykat.

19. března 1939 uvrhlo gestapo do vazby ve Šternberku R. Plháka, učitele R. Spurného, jehož udal správce školy Kunstfeld, že vlastní padělanou propustku přes hranici, vystavenou v Lítovli, protože měl zakázány jízdy do Protektorátu. Bylo to dílo zrádné české učitelky P.

8.2.

Německá třída umístěna v 1. třídě naší nové školy a vše možné činěno, by co nejdříve byly dvě německé třídy. Nový řídící učitel Klein byl k našim občanům poměrně snášenlivý. Vedl prozíravou, opatrnickou politiku: pomalu, ale jistě poněmčit českou školu. Co nešlo dobrovolně, uděláno nařízením. Z českých dětí vybírány děti zdravé, vzrostlé, vhodné pro budoucí světovou Velkoněmeckou říši, prohlídkou podobnou rekrutské u odvodu. Nepomohly protesty rodičů, ani pláč dětí.

Náš oberlehrer Klein lákal děti do Hitlerjugend. Slibováním obuvi, šatstva atd., ale dětí se nedaly. K 1. září se přihlásilo jedno dítě do německé školy. Byly proto nařízením nuceny k docházce děti české: O. Ošťádala, F Brachtla, J. Smrčka, J. Kumpy, J. Brachtla aj. Otcové jejích jeli protestovat do Opavy, byli ale odmítnuti s poukazem: "Jestli se vám tu nelibí, vystěhujte se".

Před svátky, před a po prázdninách býval "apel" před školou. Německý inspektor Nagler se zajímal o děti, co čtou a jak zpívají. Oslovil je třikrát ..Sieg heil!", samozřejmě musely opakovat. Mohou prý zůstat dobrými Čechy, i když se budou pilně učit německy. Školní česká knihovna byla zničena. Knihy byly vyhozeny na chodbu, něco děti rozebraly, ostatní páleny v kamnech.

12.2. 1942

Odvážná česká kultura za okupace

   Místní mládeží sehraná opereta "Kukačka"; dne 15. a 16. března byla vždy úplně vyprodána. Nadšení mládeže bylo úspěšné. Při hudbě vypomáhal německý komisař Maitner. Oberlehrer Klein se naň velmi zlobil. M. se pohádal s Kleinem, který byl proti opakování hry. Ale hrálo se! Potřetí již ale nepovolili, ač by bylo zase vyprodáno.

Pokračování

Připravil K. Malý