Zkusme to zvládnout…

S týdenním předstihem chci zde všem popřát poklidně strávené svátky vánoční a vše nejlepší do dalších dní.

Máme za sebou velice těžký rok. Rok, který provázely strach, nejistota a bolestné ztráty mnohých z nás.

Ovšem také rok, kdy si řada spoluobčanů sáhla na dno svých sil, aby těm ostatním pomohla.

Měli bychom si uvědomit, že nám nemůže být jedno, co je s našimi spoluobčany, neboť co se stane druhým, nějakým způsobem postihne a ovlivní i náš život.

Proto nám všem přeji „TVRZ“. Pod písmenem "T" si vybavím "toleranci", "trpělivost" a "tvořivost".

Tolerance je důležitá, abychom spolu mohli vést dialog. Neznamená, že budeme zavírat oči před špatnostmi a budeme tolerovat cokoli a kohokoli. O takovou toleranci nestojím. Ale ve spojení s kritickým myšlením by měla být součástí našich vztahů – kdy jeden uznáváme odlišnosti toho druhého a snažíme se mu porozumět. Což ovšem nejde bez toho, aby ten druhý rozuměl nám a chápal nás.

Trpělivost je pro tuto dobu přímo symptomatická. Bez ní se neobejdeme, máme–li přečkat bouři, která již probíhá, a která hned tak neodezní.

Nestačí však pouze být tolerantní a čekat. Měli bychom být též aktivní. Snažit se bouři čelit. Svou vnitřní silou, svou tvořivostí. Každý po svém, jak je schopen.

Pod písmenem "V" si vybavím "víru", "volbu" a "vnímavost".

Víra, pokud není slepou a nesklouzává k fanatismu, je potřebným záchytným bodem, který nám pomáhá přežít. Měli bychom věřit v naději – a jít jí svým aktivním přístupem naproti.

Volba je pak něčím, čeho bychom si měli považovat a cenit si toho. Současně bychom si měli uvědomit, že určitou volbu máme v podstatě za všech okolností. Neměli bychom nikdy rezignovat, protože kdo rezignuje, již žádnou volbu nemá.

Neměli bychom se uzavírat sami do sebe. Jsem přesvědčen, že bychom měli být vnímaví k těm okolo nás. Všímat si jejich problémů, starostí, toho, když upadnou a potřebují naši pomoc. Potom sami můžeme doufat, že i nám někdo podá pomocnou ruku.

S písmenem "R" mám spojené pojmy jako "rozum", "radost" a "respekt".

Nemáme šanci na úspěch, nebudeme–li používat rozum. Nebudeme–li se vzdělávat, shánět si maximum dostupných informací – a co hlavně, o věcech přemýšlet. Nepřejímat, co nám kdo nakukává, ale vytvářet si vlastní názor a být připraveni ho obhájit.

Bez radosti je život velmi chudý, prázdný a temný. Je pravdou, že mnozí z nás mnoho důvodů k radosti nemají. Ztrácejí poslední zbytky jistot – zaměstnání, schopnost zajistit sobě a svým blízkým důstojný život, obávají se o život svůj i svých nejbližších. Ztrácejí se svými nejbližšími kontakt a trpí samotou. Takové podmínky radosti nepřejí.

Pokud však nebudeme na vše sami a zůstanou nám vzájemnost a cit, stále se máme z čeho radovat. Ještě pořád pak totiž máme naději.

Respekt je bohužel slovo mnohými značně zdiskreditované. Co nám opravdu ani v nejmenším nepřeji, je tiskovina tohoto názvu. Ta totiž žádný respekt k nikomu a ničemu neobsahuje – a šíří toliko bezbřehou nenávist, podlost a malost.

Respekt je pro mě spojen s tolerancí a poznáváním. Respektujme především sami sebe jako bytosti svobodně uvažující s právem na vlastní názor. Dále pak respektujme své bližní a jejich práva, ale s tím, že i oni budou respektovat práva naše a naše odlišnosti.

Konečně jsem se tedy dostal k písmenu "Z", jež pro mě symbolizuje zejména "zdraví", ale rovněž "zodpovědnost" a "zvídavost".

Zdraví, a není to v žádném případě fráze, je základ. Neměli bychom ho pro nic obětovat a měli bychom si ho vážit a chránit ho. U sebe – i svých bližních.

S tím je spojená i určitá zodpovědnost. Chovejme se tak, abychom snížili rizika ohrožení zdraví nás i ostatních na minimum. Nehazardujme a protestujme proti hazardnímu chování kohokoli.

Abychom nežili s hlavou ponořenou hluboko v písečných dunách, potřebujeme zvídavost. Tedy jakýsi hybný motor, který nám umožňuje poznávat a přehodnocovat zažité stereotypy a daná klišé. Nespokojme se s předžvýkaným. Mysleme sami za sebe.

Těm, kteří jste ztratili blízké, vyjadřuji svou upřímnou soustrast a lítost nad vaší ztrátou. Těm, kteří se potýkáte se zdravotními komplikacemi, přeji mnoho sil a brzké zotavení. Těm, kdo jste osamělí, přeji možnost být s lidmi, které milujete. Těm, kdo ztrácíte půdu pod nohama, přeji opětně nalezenou pevnou zem.

Ať se setkáme v lepší době. Udělejme pro to, prosím, vše, co je v našich silách. Držme se a nalézejme k sobě cestu. Protože dokud budeme tuto cestu znát, neztratíme se, a to ani v tom nejhorším počasí…

¨

Marek Řezanka