Volba ryze nevánoční

Marek Řezanka

Říkám si, že je asi trochu mimo

přát v tomto čase

spokojené svátky

když přímo leje na prokřehlé zimou

z nichž mnohým zdá se

že nemohou

zpátky

Přát plné mísy

těm, jimž kručí v břiše

mělo by sytým přijít vcelku trapné

Strachy se mísí

Oba život píše

Rozjitří city těm, jimž na krk šlápne

Oba ty strachy lidskou mysl drtí

Každý se jejich existence týká

Nejsou to tlachy, že jsme blízko smrti

Jiní se chvějí, že jdou cestou nikam

Že jejich žití najednou se hroutí

když není dáno, že se dřou a bydlí

Bídy se štítí

stejně jako poutí

podél nichž vzplanou černé ohně s křídly

Máme zde systém, jenž nás zvolit nutí:

Oplakat blízké

či jít žebrat s holí

Vybrali byste si z těch rozhodnutí?

Smrt není ziskem

a ztráta snů

bolí…

Neměli bychom se nechat vtlačit do pozice, kdy bychom měli volit mezi obětováním svého zdraví a života svých blízkých na straně jedné, a své existence, důstojného života a smyslu svého bytí na druhé straně.

Žijeme v systému, jenž nás přesně do této (ne)volby vhání. Jsme nuceni rezignovat na lidskost jako takovou. Je evidentní, že hra založená na zisku jako jediném hybateli a jediné svátosti naprosto nemorálního věku je u konce. Její pravidla totiž naprosté většině z nás neumožňují nejen vyhrát, ale vůbec se do ní zapojit. 

Dejme najevo, že takováto hra už není hrou - a že toužíme žít jinak. Rozhodně ne jako nejbídnější z bídných, kteří ještě mají skládat traktáty na to, jak jsou šťastní a mají se nejlépe, jak se jen mohli mít. 

 Uvědomme si, že jsme navzájem propojeni. S pádem jiných padáme i my. 

 Bájný Fénix povstává z popela. Dokážeme to též? Jedno je jisté: Budeme-li izolováni, rozštěpeni a znesvářeni, potom rozhodně ne. 

 Přeji nám tedy vědomí společných zájmů a sdílení stejných hodnot, o kterých se bude méně květnatě mluvit a psát, zato však je každý z nás bude schopen vyjmenovat... 

Marek Řezanka