V době Československé republiky chudáci Němci plakali, jak je zlí Češi utiskují

Chtěli osvobodit od Československa, chtěli „domů, do Říše“. Naříkali po celé Evropě. Brečet až do Anglie jezdil i K. Henlein.

Stalo se však, že jsme Němcům brali jejich usedlosti, že jsme jim brali jejich domy, jejich živnosti, jejich majetek?

Nic takového se nestalo!

Ale Češi byli v Sudetengau postupně připravováni o majetek, především o jejich zemědělské usedlosti, pak přišly na řadu živnosti, domy atd.

Proč o tom systematickém ožebračování Čechů v Sudetengau Němci, zvláště landsmani, nemluví?

Němci tehdy vůbec nebyli zlatí, jak píše jeden „komentátor“. Naopak pomalu nakročovali k likvidaci českého národa. Samozřejmě dobrodiní germanizace se mělo především dostat Čechům v „Říši“. A pak měli následovat, po vítězné válce, Češi v tzv. protektorátu. Pražská organizace NSDAP dokonce požadovala, aby Čech, který odmítne germanizaci, byl postaven rovnou ke zdi.

Srovnáváme zatím jen chování „zlých Čechů“ k „utiskovaným Němcům“ v ČSR. A hodných Němců v letech 1938 – 1945 k „zpupným a nenávistným Čechům“ v Sudetengau. A došli jsme k závěru, že co bylo nemožné v Československu, to naopak bylo obvyklým chováním v Sudetengau.

A nyní ke zlatým Němcům ve srovnání se „soudruhy“. Němci brali tehdy Čechům jen něco, proto je „komentátor“ považuje za zlaté, kdežto „soudruhy“ za holé zlo, poněvadž brali vše.

Pokud by však došlo k tomu, že Němci by válku vyhráli, pak na našem historickém sídelním území neměl zůstat jediný Čech. Jestliže by tomu došlo, tak samozřejmě by Češi jistě své nemovitosti, pokud by byli vybráni ke germanizaci, nemohli přemístit do Říše. Nic by jim z jejich majetku nezbylo, snad jen pár svršků. Většina Čechů však měla být odsunuta ze života nebo vyvezena do dalekých krajů. Asi také by zůstali bez majetku, ti i ti.

Ano, soudruzi toho brali více, mnohem více, než měli. Češi to cítili jako velké příkoří. Své majetky nakonec získali zpět. Je pravdou, že tehdejší režim vzal několika stovkám Čechů jejich životy. Je to strašně! Každý ztracený život musíme litovat. Ale co je to proti tomu, když Němci, i za pomoci kolaborantů, vyvraždili na 360 tisíc našich lidí. Může nějaký skutečný Čech, nikoliv však ten, kdo jen předstírá, že je Čechem, v těchto uvedených souvislostech říci „zlatí Němci“? Jsem přesvědčen, že nikoliv.

J. Skalský