Listopad 89 otevřel brány k nápravě dosavadního stavu společnosti dokořán. Bohužel jsme na to nebyli dobře připraveni. Po více méně dobrém startu mnohé uvázlo, zabloudilo nebo ztroskotalo. Do čela se dostali tak „neodpovědní odpovědní“, že se vyhlašovaná slova, následné skutky a dosažené výsledky často diametrálně rozcházejí.

Po abnormální „normalizaci“ minulých let následovaly „transformace“, tak úchylné a absurdní, že je nepřežil ani náš stát. Místo celostátní racionalizace, demokratizace a humanizace bylo Československo ke škodě všech rozděleno. Bez referenda a proti vůli naprosté většiny jeho českých i slovenských občanů.

Tam, kde odpovědné odborníky nahradila zaslepená prospěchářská pseudoelita, kde chyběly správné diagnózy, výhledy, činy a výsledky, tam, kde trendy ultrakonzervativní a neoliberální působily neprozřetelné změny, tam se sklidilo více škod než užitku.

K spolehlivější orientaci v našem soudobém světě jsme proto s více než stovkou předních odborníků uspořádali šest mezinárodních mezioborových konferencí. Vydali jsme i řadu sborníků s referáty účastníků. Shrnující knižní elaborát „Živé hodnoty Masarykova Československa“ vymezuje směrodatné hodnoty pro 21. století. Jsou to: kritický realismus, humanitní demokratismus, mezinárodní rovnoprávná demokratická unie a kolektivní bezpečnost.

Ze zasvěcených rozborů účastníků konferencí vyplývá, že soudobá krize je hlubší a všestrannější, než si připouštíme. Každou sekundu roste dluh státu o 8000 Kč. Ochromená není jen naše ekonomika, ale i politika, činnost masmédií, morálka, odbornost, vzdělanost a kultura.

(Jen namátkou uvedu dvě „umělecká díla“. Nejnovější jezdeckou sochu knížete Václava. Jezdec tu sedí na břiše koně ležícího s nohama vzhůru. Nejnovější jevištní předvedení klasického díla B.Němcové, prezentované i v televizi. Milovanou a ctěnou babičku ztělesňuje vousatý dědeček.)

Žijeme ve společnosti značně dezorientované, naše bilance a výhledy bývají nereálné. Nejhorší je, že nám chybí to, co je v nejistém světě nejdůležitější: spolehlivé společné směrodatné hodnoty, bez nichž se všechno rozpadá. Soudržnost naší společnosti se vytrácí.( I dvě třetiny nových manželství se rozvádějí.)

Hlavní Masarykův odkaz, „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“, se ignoruje. Zdeněk Mahler se právem ptá: „Na čem je založena idea současného českého státu? Žádná není! Nebo, že každé hrábě hrabou k sobě? To údržbářství ze dne na den, to hokynářství?“

Převládlo bezhlavé prospěchářské převracení a křivení i toho, co stálo rovně. Povstali noví hlasatelé pochybných ideí, které ruší a rozkládají obecné zásady a veřejné mínění. Konsensus.

Někdejší nejzkušenější ministr vzpomíná na mladší strůjce neoliberální „transformace“: „Podle učebnic začali dělat jakýsi tržní model za každou cenu. Tím hlavním nebylo udržet ekonomiku, ale předělat ji. Šířilo se to jejich: Když bude mít podnik vlastníka, okamžitě bude prosperovat. Je dokonce lepší, aby se podnik rozkradl, než aby byl státní.“ (Valtr Komárek, LN 2.1.2009)

A tak se „zhaslo“ a tunelovalo ve velkém. Za necelou dekádu jsme přišli o Československo i o hlavní národohospodářské hodnoty, vytvořené v naší zemi za posledních 200 let. Nejsme už soběstační ani v bramborách. Potěšitelné investice neumíme zhodnocovat jinde běžnými reinvesticemi. Vyděláváme stále více pro jiné. Jen Česká spořitelna odvedla za rok 2008 rakouským majitelům téměř 3 miliardy Kč.

Nejhorší je bída duchovní. Bez jejího překonávání se nezbavíme ani bídy hmotné a sociální. Reálné šance a existenční rizika nejsou však dosud ani zmapované. Dobrých příkladů spolehlivých tvůrčích osobností nemáme mnoho. Objektivní informace o podstatě našeho i světového dění jsou u nás nejvzácnější. Kriticky se učit, správně se orientovat a tvořivě jednat v nejistém 21. století dokáže jen málokdo.

Mnozí jen tápou, improvizují, trpí iluzemi a deziluzemi, ztrácejí jistoty a elán nebo se jen bezhlavě opičí. Po cizím.

Spolehlivé odborné podklady pro racionální a demokratické rozhodování chybějí často i decizním orgánům. Scestný subjektivismus, relativismus a nihilismus zpochybňuje pravdu, dobro, krásu i spravedlnost... Znevažuje vše, i hodnoty sebezáchovné. Na důležitou a velmi moudrou Masarykovu zásadu “Tolik svobody, kolik je možno, tolik řádu, kolik je nutno“, se dočista zapomnělo. Zneužívání svobody kdejakou zvůlí ovšem ideál svobody povážlivě znehodnocuje.

Bláznivý polistopadový poutač (billboard) – „Nevaž se, odvaž se“ – zřejmě efektivně a široce zabral. Spravedlnosti brání též „právní džungle“. Dožili jsme se obhajoby i „humanitárního bombardování“ nevinných. Rovněž polistopadová demokracie má k pravé „vládě lidu, lidem a pro lid“, natož k masarykovské snaze o humanitně demokratickou péči o obecné blaho, velmi daleko.

Současný kult mamonu a moci, velebení konzumu, majetku, celebrit, nadvlády nejmocnějších a přehlížení směrodatných hodnot morálních a duchovních silně již připomíná vulgární materialismus i neoabsolutismus. Po krátkém záblesku polistopadových nadějí proto naší duchovní bídy zřejmě více přibývá než ubývá.

Značný podíl na tomto duchovním „deficitu“ má převážná část pokleslých a odcizených médií, která hravě vyrábějí z černého bílé a naopak. „Cenzura tichem“ zamlčuje podstatu a další sofistikované manipulace jsou již mnohem rafinovanější než s jakými pracovala bývalá primitivní propaganda. Vše se navíc podává v tak poutavém hávu, že se mnozí občani stávají samoplátci vlastního ohlupování. Účinné osvěty, objektivního kritického realismu, natož soustavné výchovy k opravdové demokracii jsme se během uplynulých 20 let nedočkali.

Naši zastupitelé se dosud nezmohli ani na legislativní zákaz většinového vlastnictví hlavních médií cizinci, ačkoli je to běžné např. ve Francii, v Kanadě i v USA.

O tom, jak daleko máme k prozíravé moudrosti, svědčí i naše aktivity, kterými jsme prezentovali své (krátkodobě střídavé) předsednictví EU. Přičiněním nové vlády skončilo to předsednictví sice zdánlivě přijatelně. Bylo však hodnoceno jako nejhorší.

Na ostudnou i podvodnou „Entropu“ a stupidní heslo „Evropě to osladíme“ (cukrem, který dovážíme!) se v celé Evropě těžko zapomíná.

Nebývalá světová krize trvá již nejméně druhý rok. Odpovědní reagovali ihned: odsoudili bezmezné neoliberální deregulace a zavádějí nezbytný řád. Naše odstoupivší neoliberlně zaslepená vláda si však krize „všímla“ s ročním zpožděním.

Lidstvo naší jednostranně vyspělé i krizové civilizace má zřejmě poslední šanci zmoudřet. Měli bychom k tomu v našem vlastním zájmu přispívat vydatněji a vytrvaleji. To, co jsme zdědili po předcích, nás k tomu opravňuje i zavazuje.