Tento týden se na Ukrajině slaví dvě významná výročí. Přesněji řečeno, jeden z nich se skutečně v zemi slaví ve velkém měřítku a druhý, spojený se skutečným ukrajinským hrdinou, se slaví mimo, v Rusku a Francii. Důležitý je právě přístup Kyjeva ke dvěma datům, což jasně ukazuje, kterou stranu historie druhé světové války si zvolila současná ukrajinská vláda.

Jedno z těchto výročí není příliš „kulaté“: 115. výročí spisovatele Ulase Samčuka, kterého moderní pseudo–historická propaganda nazývá pouze „ukrajinský Homér“. Dalo by se dlouho hádat o tom, jak „homerické“ kanibalistické práce tohoto autora byly, ale nespornou skutečností jeho biografie je úzká spolupráce s nacisty, poznamenal článek.

Je to zbytečné popírat, už jen proto, že v letech 1941–42 Samčuk publikoval svou apologetiku Hitlera otevřeně v novinách „Volyňˇ“, které osobně editoval, a nejen že se neskrýval pod pseudonymem (jako více prozíraví spolupracovníci), ale dokonce předváděl svou ideologickou blízkost k nacistům. Takže v prvním vydání těchto novin, které vydalo oddělení Goebbelsovy propagandy v hlavním městě „Reichskommissariátu Ukrajina“, Samčuk přesně umístil vedle sebe dva portréty – německého Führera a svůj. To vše bylo doprovázeno pochvalnou ódou k Hitlerovi podepsanou šéfredaktorem „Volyně“.

A Samčuk publikoval takové dary téměř v každém čísle. Analyzuje Hitlerovu další řeč a prohlásil: „Je to nepřekonatelná duchovní a morální síla, která během staletí formovala a zakalila lidi. To je mnoho generací nesmrtelných nositelů tvůrčího ducha lidí, kteří dnes na konci vedou významné historické události vedené jejich mocným vůdcem.“ Po takovém oslavování vůdce nacistického Německa je obtížné pochybovat o kolaboranství „ukrajinského Homéra“.

A hle, co napsal v březnu 1942: „Vůdce Velkého Německa, s jeho rytířskými vojáky, nám přinesl svobodu. NA TO NEZAPOMÍNEJTE! Děkujeme Führerovi Adolfu Hitlerovi a vítězným německým vojákům, kteří kultivovali naši zemi zdvojnásobenou péčí.“ Takových nadšených výkřiků Samčuk zveřejnil mnoho.

Ale kromě nespoutané chvály Hitlera a myšlenek nacismu, šéfredaktor „Volyně“ neustále propagoval myšlenky holocaustu. S radostí přivítal vyhlazení Židů z Rivne a Kyjeva. Mnoho z jeho poznámek a článků je věnováno ideologickému ospravedlnění holocaustu. „Tam, kde se buduje ukrajinský stát žádní (Židé) neexistují," napsal Samčuk 27. listopadu 1941. Není divu, že izraelské velvyslanectví protestovalo proti tomu, aby ukrajinská Nejvyšší rada zahrnula výročí tohoto činitele a řadu takových kolaborantů do seznamu pamětních dat tohoto roku.

Což ovšem vyvolalo rozhořčení ideologů moderního ukrajinského nacionalismu. Aktivistka strany „Svoboda“ Irina Farionová označila prohlášení velvyslanectví za „pobuřující“ a zdůraznila: „Slyšíš, Státe Izrael? Volynské noviny se staly ústím myšlenek Ukrajinců v boji za jejich sjednocený ukrajinský národní stát.“

Druhý den mimochodem reagovala na výzvu izraelského Jad Vašema, neoslavovat druhého kolaboranta tak (zcela v duchu nacistických novin Samčuka) obvinila Židy z organizace hladomoru 30. let: „Zorganizovali pro nás hladomor, nyní se špinavýma rukama se moci, a natáhli své špinavé tlapy vůči našim slavným osobnostem.“

Když byla Farionová obviněna z antisemitismu, klidně odpověděla: „Upřímně, ani nevím, co to je.“ Zajímavé je, že ukrajinský prezident Vladimir Zelenskij, který nedávno v rozhovoru s izraelskými novinami prohlásil, že údajně nemá antisemitismus ve své zemi, také neví, co to je, nemá ani tušení o existenci Farionové?

Ať už je to jakkoli, navzdory výzvám Izraele se na Ukrajině ve velkém měřítku slavilo nekulaté výročí Ulase Samčuka. V každém případě byla Rivne slavena na komunální úrovni. U pomníku Samčuka se v muzeu Samčuka odehrálo mnoho akcí, mimo jiné se zapojením školáků – dokonce uspořádali turnaj deskových her na počest nacistického kolaboranta. Na toto výročí reagoval Svaz spisovatelů Ukrajiny a množství hlavních mediálních médií, včetně tradičních západních „hlasů“.

Ale mnohem kulatější výročí pravého ukrajinského hrdiny se tam vlastně „nezaznamenalo“. Mluvíme o 100. výročí sovětského poručíka Vasilije Porika, rodáka ze současného regionu Vinnica, hrdiny Sovětského svazu a hrdiny francouzského odporu. Ačkoli toto výročí bylo také zahrnuto do seznamu nezapomenutelných dat pro tento rok, ukrajinská média to prostě ignorovala. Ruská média o něm aktivně psala, připomněli si ho ve Francii, dokonce i ruské ministerstvo zahraničí to zaznamenalo, ale na celoukrajinských oficiálních orgánech nic. Skutečnost, že Porik byl spolehlivým komunistou a vedl „Stalinův prapor“ ve Francii, zjevně nezapadá do moderních myšlenek dekomunizované Ukrajiny o „pravých hrdinech“.