Protektorát v agónii.

Proč se v Evropě odvážili žádat vakcínu u Putina

Alexej Pišenkov (ČR)





7. března 2021

Pojednání o tom, co skutečně přivedlo bývalé státy „socialistického tábora“, aby se zařadily do systému „kvetoucího a rozvinutého západního společenství“ a také aby chápaly, co ve skutečnosti čeká ty, kteří o tom ještě přemýšlejí.

Příkladem bude Česká republika, neboť původně byla a je i nyní nejrozvinutější zemí ve východní Evropě. NDR již neexistuje. V tomto případě existuje pandemie koronaviru, funguje jen jako indikátor, který vytáhl na světlo hluboké procesy v těchto státech probíhající a obyčejným občanům dosud skryté.

Co se tam zvláštního stalo?

Před několika dny se osobně obrátil prezident Zeman na Vladimira Putina s prosbou o urychlenou dodávku Sputniku V jeho zemi. V nemocnosti na kovid je na tom nyní ČR v Evropě nejhůře. Desetimilionová země má denní přírůstek nemocných až 20 tisíc. Má testování, karanténu a sledování šíření, mírně řečeno ne právě nejlepší. Realita je nejspíše ještě žalostnější. Nemocnice jsou přeplněné těžkými případy a část pacientů se připravuje na převoz do Německa. V sousedním Slovensku a dalších východoevropských státech to není o moc lepší. Jak to, že po úspěšném zvládnutí „první vlny“ na jaře se všechny tyto dostatečně rozvinuté a civilizované země tak střemhlavě zřítily?

Vysvětlení existuje. Za prvé se ukázalo, že nepříliš silná vlna pandemie byla v dřívějším „socialistickém táboře“, na rozdíl od Západu, rychle přemožena za pomoci stále ještě zachovaných zbytků „sovětského“ systému zdravotnictví, který si ještě i přes 30 let „tržní optimalizace“ uchoval svoji funkčnost. V Rusku proběhlo v principu totéž. Avšak v době, kdy v RF a dalších státech využili letní ústup covidu a připravovali se na nový atak nemoci, budovali rychle nové a přebudovávali stávající nemocniční fondy a kupovali nové vybavení a zajišťovali nové vakcíny a léky, ve východní Evropě většinou nic nedělali. Pouze byly nakoupeny roušky a respirátory a vyrobena jich velká množství.

Proč celé léto nikdo nic nedělal. Jednoduše. Nebyly žádné instrukce shora, co se má dělat. Sama česká vláda nic dělat nemůže a také nechce. Kvůli tomu úředníci na svých místech nejsou. Jsou tam jen pro předávání vůle vedení EU svému obyvatelstvu a vedení EU jsou zase pro předávání zájmů USA v Evropě. Je to vertikála. V USA došlo v záležitosti koronaviru k celkovému kolapsu. Veškeré zahraniční a protiruské procesy a programy šly svou cestou, jako kdyby koronaviru nebyla věnována žádná pozornost. Všechny instrukce byly rozdány a nikdo je neměnil. V tom byla neochota Evropanů jakkoliv reagovat na existenci ruských vakcín – vše bylo v souladu s původními politickými direktivami.

Mimochodem, vůdčí západní státy se nebudou dělit o vakcíny a léky proti nebezpečnému viru s východními „podlidmi“. Zde je předveden skutečný vztah k různým malým „spojencům“, prý plnoprávným členům EU a NATO. Ale toto nevzniklo kvůli koronaviru. Východní Evropané zaplatili za to, že se zřekli vlastní samostatnosti výměnou za hromadný přístup k banálnímu spotřebnímu zboží. Tak mají dostupnější spotřební zboží, ale jejich vlastní domov, dobré zdravotnictví a vysokoškolské vzdělání jsou pro mnoho lidí těžko dostupné a mohou o nich jen snít.

Jednoduše prodali svoji svrchovanost a zpočátku si mysleli, že výhodně. To není poprvé. A nyní ještě na všechny strany vytrubují jak získali nezávislost a jak se zbavili hrůzného komunistického jha, od už neexistujícího Sovětského svazu.

Něco z historie a co s tím má společného Navalnyj

Nejprve se jednalo o Československou republiku vzniklou po rozpadu Rakouska-Uherska, kdy společně se Slováky žili 20 let v demokratické samostatnosti. Tehdy úzce spolupracovali se západním světem. Výsledkem této spolupráce byl nakonec krach státu. Rozbil se na úlomky. Část území přešla k Polsku, část k Maďarsku, část k Německu a hlavní část území tehdejší republiky se změnila na Protektorát Čechy a Morava v rámci Třetí říše. Slovensko, které se oddělilo a určité území mu bylo odňato, bylo loutkovým státním útvarem v rukách Německa.

Už v té době existoval jakýsi předobraz budoucí NATO. Byla to vojenská aliance západních demokracií, jejímž členem bylo i Československo. Ale v době, kdy Hitler ještě nesahal po českém území, jenom měl takový úmysl, „věrní spojenci“ nejen že Československo nepodrželi, ale dokonce se aktivně účastnili na jeho zničení a následně jeho rozdělení. To bylo ještě před 2. světovou válkou. Potom pracoval až do konce války tehdejší velký průmyslový potenciál pro Třetí říši.

Po osvobození země především silami Rudé armády (dnes se tomu říká okupace) byla Sovětským svazem prakticky zcela obnovena územní celistvost a nezávislost Československa. Ano, byla odříznuta Zakarpatská oblast kvůli sovětské Ukrajině, ale bylo to kompenzováno připojením území, která před válkou patřila Maďarsku, Německu a Polsku a ještě některými doplňky přibližně ve velkosti  území Zakarpatí.

V roce 1948, kdy byla dokončena poválečná stabilizace, se k vládě oficiálně dostala komunistická strana a řídila stát až do roku 1989. V té době se Češi stali členy tak zvaného východního bloku a země vstoupila do Varšavské smlouvy. Hospodářsky byla součástí RVHP. Nyní se to vydává za roky nesnesitelného útlaku ze strany Sovětského svazu. Rusové prý ukrutně vykořisťovali a „ždímali“ jimi okupované východoevropské země. Tak se na to podívejme.

V roce 1989 měli Češi druhou nejlepší životní úroveň po obyvatelstvu NDR. V tomto ohledu na tom byli lépe než lidé v Sovětském svazu. Je divné, když okupovaní žijí lépe než okupanti, že.

Potom v důsledku vážných vnitřních otřesů v Sovětském svazu a rovněž fatální neschopnosti československé komunistické vlády k rozumným samostatným akcím, byl silami západních  speciálních služeb nastrčen k moci místní „navalnyj“ – Václav Havel. V té době neměl velkou podporu mas a neměl žádné osobní úspěchy v profesi, kterou měl vykonávat. Sám později přiznal, že v době svého disidentství žil z platu CIA. Pod jeho slabým vedením se Československo včlenilo do světa západních demokracií. Dva roky nato se všechno opět zhroutilo. U Čechů a Slováků se náhle obnovilo národní sebevědomí.

Samostatná Česká republika vytvořená v roce 1991 vstoupila do této nové role s takovou vědeckou a průmyslovou náloží, že by jí mohly závidět největší a nejrozvinutější státy světa. A také záviděly. V zemi menší než ruská Tverská oblast, bez zvláštního přírodního bohatství a bez otevřeného přístupu k moři bylo vyráběno v plném cyklu a většinou vlastní konstrukce všechno možné: osobní a nákladní auta, osobní a nákladní lodě, letadla (i vojenská proudová), traktory, lokomotivy, vagóny a další dopravní prostředky, ke všemu motory, různé zbraně a obrněná technika, radioelektronika (i vojenská), optika, turbíny, obráběcí stroje a jiná průmyslová zařízení, byl vlastní metalurgický, těžební, chemický, farmaceutický, lehký a potravinářský průmysl, bylo rozvinuté zemědělství, věda, kultura i vzdělávání na světové úrovni. Bylo by snadnější vyjmenovat to, co nebylo, než to, co bylo. To vše představovalo vynikající výchozí podmínky ke startu do další hospodářské a politické prosperity a nezávislosti, pokud by o to měl zájem ten, kdo byl u moci. Ale českého „navalného“ tam neposadili kvůli prosperitě země. On se se svým úkolem dobře vypořádal. Do dneška z vědeckého a průmyslového potenciálu v zemi nezůstalo skoro nic. Většina skutečných specialistů na vysoké úrovni byla odlákána do zahraničí. A přibližně 80 % těch výrobních zařízení, která zůstala  v zemi, je ve vlastnictví západních korporací, nebo je složkami jejich výrobních řetězců. Žádné strojírenské závody plného cyklu nejsou.

Tato situace znamená, že země je řízena zvenčí čistě ekonomickými pákami a vede k absolutní degradaci domácích řídících struktur na státní úrovni, které jsou v podstatě zbytečné. Hlavně toto bylo v ČR v posledních třiceti letech. Podobně nebo alespoň částečně i v jiných zemích Evropy. Výsledek je ten, že současná ČR je v podstatě Protektorát Čechy a Morava jen s tím rozdílem, že  mu vládnou autority EU. Ve srovnání s chytrými, schopnými a zákeřnými vůdci hitlerovského Německa jsou to jen hloupé, bezmocné a usmrkané děti. Němci vybudovali v polovině dvacátého století první EU s reálně fungujícím centralizovaným řízením.

Zde je možno si položit otázku, proč vůdci Maďarska, Slovenska i ČR se najednou zachovali samostatně a navzdory svým pánům se obrátili o pomoc k Rusku, když normálně nic samostatně nerozhodují. Jednoduchá odpověď je, že lidé, kteří jsou dnes u moci v těchto zemích vyrůstali, formovali se a získali vzdělání ještě za „příšerného sovětského socialismu“, a to znamená, že mozky „vymývané“ skutečným vytrvalým západním liberálním vlivem mají přesto zachované instinkty normálního člověka. U jejich kolegů na Západě má degradace lidské komunity jiný rozsah. Pochopili, že jim nikdo nepomůže a chytili se „záchranného kruhu“. Asi si ještě pamatují, že právě z Východu byli několikrát zachráněni.

Co je v této souvislosti důležité pro Rusko

Přinese tato další záchrana evropských malých národů něco užitečného Rusku? To je těžké odhadnout. Proruskými hned nebudou. Ale z různých diskusí z evropských internetových sítí je v posledních měsících vidět, že se u lidí silně snížilo protiruské myšlení. I místní média se v tomto směru viditelně zklidnila. Je zajímavé i to, že se v ČR i na Slovensku mluví pozitivně o vakcinaci proti covidu a přibližně polovina, přes 60 %, žádá k očkování zejména ruský Sputnik-V. Jsou to voliči, oni tvoří budoucí vlády. Možná „vakcinační diplomacie“ trochu sníží u ruských sousedů otevřeně nepřátelské pohledy na tento stát. Mezi Evropany se v poslední době snížila bezmezná víra ve všemohoucí Západ a jeho čelní mocnost – USA.

Naši lidé, kteří stále obhajují vstup Ruska do jakési „světlé rodiny civilizovaných národů“, by se měli podívat na zkušenosti těch, kteří tam v devadesátých letech dvacátého století vstoupili. S jednou důležitou výhradou: o ČR nemá Západ ve skutečnosti žádný zájem, až na vysoce kvalifikovanou a disciplinovanou pracovní sílu. Tu využívá, drží ji v minimálním komfortu, pokud může. A co až nebude moci, to ukázal koronavirus.

Rusko má ohromné množství zajímavých zdrojů. Převážnou většinu našich obyvatel nepovažují mocní světa ani za kvalifikované, ani za disciplinované. Takže na rozdíl od ruských zdrojů, Rusy k ničemu nechtějí. Ti spíš překážejí. To je třeba mít na mysli při každé zmínce o možném začleňování Ruska do západního světa. Nebo snad ještě někdo věří, že se Britové a Američané skutečně zajímají o naše blaho, nebo o dodržování kterýchkoliv práv?

Převzato z Topcor.ru

Outsidermedia.cz