Problémem byla a zčásti i dosud je tzv. Česko-německá deklarace I




Do našeho politického života se Česko-německá deklarace (ČND), uzavřená mezi ČR a SRN v roce 1997, měla, zvláště některá její ustanovení, po letech znovu vrátit. Byl jí a dosud je přisuzován zvláštní význam. Nejvýznamnější pokus o její oživení můžeme spatřovat v tzv. Táborském manifestu, přijatého v Táboře 26. října 2019 účastníky manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR. Jeho obsah celkově je velmi přijatelný, lze s ním, až na uvedenou výjimku, souhlasit Jeho „Achillova pata“ jej silně negativně poznamenává. Buďme konkrétní! Následná citace je toho důkazem.

Požadujeme - aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“


Táborský manifest, srozumitelněji řečeno, požaduje aby vláda ČR umožnila „konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která bude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“


Dejme si tuto silně problematickou část Táborského manifestu do určitých souvislostí, které se nabízejí Bez těžkosti ji spojíme s oficiálními úvahami tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho vůdce, B. Posselta o možnosti, že některý z příštích sjezdů SL by se mohl konat v České republice. Samozřejmě jeho konání by mělo být řádně zajištěno a připraveno. Proto účastníci výše uvedené vlastenecké manifestace již ve větším časovém předstihu požadují na vládě, aby umožnila konání sjezdu SL na našem území, pokud bude SL vyvíjet činnost souladnou s ČND.

Takže SL nejde jen o pouhé pozvání nějakého starosty či primátora českého města, ale o zajištění pozitivního stanoviska i samotné vlády ČR ke konání sjezdu SL v ČR. A tento požadavek kladou vládě dokonce čeští vlastenci. Co více může si SL přát?


Abychom Trojského koně z Táborského manifestu vytáhli, nabídli jsme ve výše uvedené citaci provedení jen několik slovních změn. Lehce lze slova „s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997“ vypustit a nahradit je následujícími slovy: „s českým právním řádem a normami mezinárodního práva“. Pak zní tento odstavec takto: „Požadujeme - aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s českým právním řádem a normami mezinárodního práva.“ Dosud však ti, kteří stojí za Táborským manifestem, jsou jeho tvůrci nebo fandové jeho dosavadního znění, nepřistoupili na námi navrhovanou změnu. Zaznamenali jsme, že několik jednotlivců se vyjádřilo souhlasně k námi navržené změně, ale tím celý problém usnul. Faktem je, že námi navržené znění by neumožnilo konání sjezdu SL v ČR, poněvadž SL porušuje letitě náš právní řád i normy mezinárodního práva. A to je zřejmě důvod, proč tito fousové, kteří se vydávají za vlastence, kladou dosud odpor proti námi navrženým změnám. Je nám jich líto. Litujeme i ty, vlastence, kteří manifest podepsali, aniž by do současnosti odvolali svůj podpis. Dnes totiž Trojský kůň v Táborském manifestu ve své Achillově patě skrývá časovanou nálož. Vybuchne či bude včas zneškodněna? To záleží na nás všech, na našem úsilí.

Dr. O. Tuleškov