Vracíme se do vlasti — vláda a já — po jedné z nejstrašnějších válek historie. Spojené národy jsou pokryty slávou a triumfy a my se plným právem řadíme k nim jako národ a stát vítězný. Byli jsme do veliké míry nositelem, symbolem i obětí této strašné války. V Praze válka začala a v Praze skončila. Německo, které se v této válce pokrylo neuvěřitelnou hanbou a nezměrným opovržením všeho lidstva, které v této válce kleslo až na nejhlubší dno bídy a zločinu, padá na čas do zkázy a zničení. Češi a Slováci znovu vstávají k novému velikému vzmachu, práci a životu, aby v duchu svých národních tradic a v duchu své veliké historie začali nový požehnaný život za nové ideály, za nové vznešené hodnoty a za nové lidství, lidství lepší, dokonalejší, krásnější, lidství, jak je chápal a hlásal Masaryk.

Jedna veliká, krásná a slavná — i když bolestná, velmi bolestná fáze našeho těžkého národního boje — více než plných šest roků odbojové činnosti doma i v zahraničí za druhé války světové — se končí. Končí hrozným pádem Německa, rozvratem a zkázou nacismu a jedním z největších triumfů demokratické myšlenky. A končí naším velikým vítězstvím. Považuji celé naše zahraniční i domácí organisování odporu v této válce, celý náš odboj doma i v cizině, naši práci ať zde v republice či v Anglii či v Sovětském svazu, ať v Americe a ve Francii či jinde — za jeden jediný nedělitelný celek. Byl jediným celkem organicky, byl celkem i organisačně, nebylo mezi námi nikdy hlubšího zásadového rozkolu, náleželi jsme vědomě k sobě a ideově i právně–politicky jsme před celým světem oficiálním i neoficiálním vždy tvořili jednotu a celek. Konstatuji, že i organisačně byla jednota našeho odboje v této válce silnější než ve válce minulé a že zejména od vstupu Sovětského svazu do války plná jednota mezi námi nikdy porušena nebyla.

Zdůrazňuji zejména velmi rozhodně — a řekl jsem to hned první rok války — že jsme byli jen částí celého boje, jehož hlavní fronta byla doma; bez odporu národa doma, bez jeho boje, bez jeho utrpení, bez jeho obětí, bychom nebyli bývali téměř ničím. My v cizině jsme sami byli jen nositeli našeho národního praporu a symbolem vlády, státu a národa. Vy jste zdvihli prapor odporu a odboje, po celou válku jste odboj nesli a nikdy jste neselhali. My, vedeni vaší vírou, odvahou a silou ideje, ujali jsme se ve jménu kontinuity státu svých úkolů a po mém soudu, za daných okolností — a přes nedostatky a spory, kterých se žádné podobné hnutí nemůže vystříhat — konali jsme své povinnosti dobře; a vracíme se nyní domů, abychom vložili demokraticky do rukou československého lidu mandát, který nám vývojem světových událostí připadl, podali účet z celého svého podnikání a postupovali pak doma tak, jak vůle lidu ve vlasti sama rozhodne.

A nemohu skončit tento svůj první referát z doby válečné českému a slovenskému lidu, aniž bych — vstupuje do naší věčné, nádherné, vítězné a jásající Prahy — nezdůraznil: buďme vděčni národům Sovětského svazu za ohromné oběti, které pro nás v této veliké válce přinesli, buďme vděčni Rudé armádě za veliké vypětí sil a ob–zvláštní vojenské umění, které jí umožnilo docílit těch grandiosních vítězství nad německou zběsilostí, jakých snad v historii Rusko nikdy nedocílilo. Buďme vděčni Velké Britanii, která osvědčila tolik statečnosti a houževnatosti, která v jedné době války dovedla sama vydržet ohromný nápor německý a zachránila tak svět od již již přicházející německé pohromy; a buďme vděčni Spojeným státům za jejich nebývalý válečný rozmach a jejich překvapující úsilí vojenské, které spoluzachránilo demokracii a přivodilo naše dnešní vítězství. Vzpomeňme vděčně Stalina, Churchilla a Roosevelta za všecko to, co pro lidstvo v této válce vykonali! A nezapomínejme na Francii a na všecky ostatní spojence! Zaslouží všichni uznání a díky. Svým utrpením a bojem se všichni zasloužili o vítězství demokracie.

A pro svou budoucnost si znovu přisahejme: zůstaneme vždycky věrni svým velikým tradicím českým a slovenským, zůstaneme věrni svým lidovým, demokratickým a sociálním ideálům naší revoluční doby a zůstaneme věrni své družbě, své spolupráci a ideálům naší nové — a společně prolitou krví posvěcené — slovanské politiky s velikým národem ruským a ostatními národy slovanskými!

Z projevu presidenta republiky v Praze na Staroměstském náměstí dne 16. května 1945.