Pražská operace Rudé armády završila osvobození Československa od německých okupantů I

Bc. Miroslav Pořízek

Na jaře roku 1945 dělily fašistické Německo od úplné porážky již jen týdny. Přesto stále probíhaly těžké boje, které si vyžádaly mnoho obětí. Fašističtí okupanti se ještě na samém sklonku, pro ně již dávno prohrané války, dopouštěli dalších a dalších těžkých zločinů. V době, kdy se tolik očekávaný mír blížil mílovými kroky, neváhali okupanti i na území Čech a Moravy vraždit civilisty, včetně žen, dětí a starých lidí. Stejně jako vypalovat celé obce. Mrtví z Javoříčka, Ploštiny, Prlova, Vařákových Pasek, Zákřova, Leskovic, Třeště, Velkého Meziříčí a jiných míst i s odstupem desetiletí varovně ukazují na bestiální tvář fašismu a cenu míru. Fanatičtí hitlerovci často neváhali ničit vše živé až do úplného konce. A byli pevně odhodláni učinit z Prahy své poslední hnízdo odhodlaného odporu, i za cenu zničení historické části města a obytných čtvrtí. To vše ještě v čase, kdy už významnou část českých zem,í za cenu velkých obětí, osvobodily jednotky Rudé armády, armády rumunské a vojáci 1. čs. armádního sboru. Završit konečné osvobození Československa měla závěrečná operace Rudé armády na našem území. Byla nazvána operací pražskou a v jejím průběhu sovětští tankisté dovezli, po dlouhých letech válečných útrap, toužebně očekávaný mír i do Prahy. Začátek pražské operace byl několikrát změněn a nakonec byl stanoven na 6. května 1945.

Pražská operace byla plánována již na počátku roku 1945. Muselo se přitom počítat s přítomností silného uskupení německých vojsk v Čechách a na Moravě, a proto i těžkými boji. Útok měl směřovat ze tří stran a podílet se na něm tři ukrajinské fronty Rudé armády za přispění rumunských a polských jednotek i jednotek 1. čs. armádního sboru. Svoji důležitou roli měly sehrát i aktivní partyzánské skupiny, které již delší dobu vyvíjely svou činnost v českých zemích a na Slovensku. Partyzáni způsobovali okupantům řadu potíží sabotážními akcemi. Zejména narušováním komunikací, přerušováním zásobování, nečekanými přepady a vázali tak stálou pozornost ne nevýznamné části jejich jednotek. Zatímco hlavní města zemí východní a jižní Evropy již byla osvobozena, Prahu stále pevně drželi v rukou hitlerovci, pobízeni svými veliteli k boji k nesmiřitelnému odporu. Byli odhodláni klást fanatický vzdor tak dlouho, jak to bude možné. Při konečné fázi osvobozování Čech a Moravy tak bylo nutno stále počítat s tuhým odporem nepřítele, který již neměl kam ustoupit, hlavním cílem se tak stalo dostat se do amerického zajetí. Nepřítel navíc disponoval i na samém sklonku války ještě stále značnou vojenskou silou, co do počtu bojeschopných mužů, tak i techniky. Okupanti byli rozhodnuti klást odpor ze všech sil a Prahu tak docela dobře mohl potkat osud Varšavy nebo Kyjeva co do rozsahu zničení. Jen díky statečným vlastencům bojujícím několik nekonečných dní a nocí proti velké přesile a rychlému zásahu Rudé armády se tak nestalo.

Plány na zahájení pražské operace

Na jaře 1945 došlo k vypracování nových plánů na provedení velké operace za účelem osvobození zbývající části Československa, stále zatím obsazené německými okupanty. Směrem na Prahu měly udeřit sovětské armády z jižního směru, a to po dobytí Vídně. Ze severního směru poté bezprostředně po dobytí Berlína. V plánované pražské operaci měly být zničeny zbývající části dvou německých armád. Šlo o skupinu armád Mitte pod velením polního maršála Schőrnera a skupinu armád Sűd, přejmenovanou v květnu 1945 na skupinu armád Austria, pod velením generálplukovníka Rendulice. Celkově se jednalo o uskupení čítající na 900 tisíc vojáků, asi 10 tisíc děl a minometů 1 900 tanků a přibližně 1000 letadel. Tyto německé jednotky měly bránit připravovanou alpskou pevnost a dle plánů německé vlády po uzavření separátního míru se západními velmocemi následně zahájit společný útok na východ proti Sovětskému svazu. Již prvního květnového dne uložilo vrchní velení Rudé armády jednotlivým frontům konkrétní úkoly, včetně časového plánu celé operace. 1. ukrajinský front maršála Koněva měl útočit ve dvou směrech na Prahu. Hlavní úder mělo vést úderné uskupení složené ze dvou tankových a tří vševojenských armád. Přičemž tyto jednotky měly z oblasti Drážďan překročit Krušné hory a rychlým postupem přes Teplice dosáhnout Prahy od severozápadu. Ku Praze měly současně postoupit od jihovýchodu od Brna přes Jihlavu jednotky 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Malinovského. Vojska 4. ukrajinského frontu armádního generála Jeremenka pak měla zničit německé jednotky na Moravě, poté postoupit na Prahu a přispět k úspěšnému dokončení celé operace.

„Když se vrchní velitel dozvěděl, že naše vojska postoupila až k Labi, řekl, že je na čase zasadit úder ve směru Praha. Druhý den po setkání s Američany osobně telefonoval veliteli 1. ukrajinského frontu maršálu I.S. Koněvovi. Bez jakéhokoliv úvodu se ho zeptal: „Kdo bude osvobozovat Prahu?“ Pro I.S. Koněva nebylo obtížné na tuto otázku odpovědět. Situace se vytvořila tak, že 1. ukrajinský front měl nejpříhodnější podmínky pro zasazení úderu na Prahu nejkratším směrem ze severu a severozápadu. Tím by také přehradil pražskému uskupení nepřítele ústupové cesty na západ. Koněv tehdy dostal rozkaz, aby předložil své návrhy na pražskou operaci a generálnímu štábu bylo rovněž uloženo připravit k tomuto plán. Hlavní město s námi spřátelenému Československa mělo v plánech sovětského vrchního velení velmi významné místo. Naše strategické velení se všemožně snažilo zachránit toto nádherné starobylé město s mnoha kulturními památkami před zničením. Především jsme museli chránit Prahu před americkými bombami, protože naši spojenci ji pravidelně zařazovali do seznamu objektů určených k bombardování. Protože město spadalo do pásma činnosti sovětských vojsk, museli si spojenci dávat schválit seznamy objektů k bombardování. Generální štáb systematicky škrtal Prahu ze seznamu.

V noci na 1. května 1945 rozhodl hlavní stan vrchního velení vystřídat nejpozději do 1. května vojska 1. ukrajinského frontu v Berlíně silami armád levého křídla 1. běloruského frontu. I.S. Koněv dostal rozkaz nejpozději do 3. května ukončit likvidaci Němců obklíčených východně od Luckenwaldu a po vystřídání zasadit uvolněná vojska pravého křídla frontu do rychlého útoku ve všeobecném směru na Prahu.

Plán pražské operace – poslední velké operace sovětských sil v Evropě – byl definitivně zpracován 4. května 1945. Vojskům 1. ukrajinského frontu byla toho dne v 01.10 hod. předána operační směrnice. Říkalo se v ní: „Armády pravého křídla frontu přejdou do rychlého útoku po obou březích řeky Labe ve všeobecném směru na Prahu s cílem zničit drážďansko – zhořelecké uskupení nepřítele, tankové armády šestého dne operace ovládnou hlavní město Československa Prahu.“

(S.M. Štemenko, Generální štáb za války. Kniha druhá.)