Patnáctý březen

Marek Řezanka

Patnáctý březen se mi připomíná

devětatřicet – naše okupace

Německá vojska jako rakovina:

My měli brzy chcípnout, vykrvácet

Blaskowitz, Henlein – zrůdy bez skrupulí

Zaklekli v Čechách – tohle nešlo vystát

To, co nám vzali, ještě chtěli půlit

Morava měla poznat zvůli Lista

Böhmen und Mähren – země zneužitá:

Zdupaná, zbitá – ve tmě, bez naděje

srážená k zemi, aniž někdy svítá

s tím, že než požár nic ji nezahřeje

Vyhnaní lidé – bič, jenž mocně práská

Majetky vniveč, život v rozvalinách

Mučení, padlí – a nad nimi cháska

která je mučí, znásilňuje, stíná

Bohatství státu navždy uloupené

nebylo kusu, který nezmrzačí

netvoři s vizí, jež je dále žene:
Sny hrdé země utopili v pláči

Jméno von Neurath dodnes velmi bolí:

Protektor, který symbolem je vraždy

Vysoké nechal uzavírat školy

Vzdor Opletala uctít by měl každý

Byli jsme tehdy Říší vysávaní

Bez hodnot, ducha – otroci a vězni

V trvalém strachu podrobení kmáni

telata, která podřezat má řezník

Patnáctý březen jizvy otevírá

Strašlivé Peklo. Nikdo neodškodní

oběti děsu. Je jen křivda čirá

Zapomíná se. Bohužel. Den po dni…

Neměli bychom zapomínat na své dějiny. Dny 14.-16. března roku 1939 byly pro náš národ obzvláště tragickými a bolestivými, podobně, jako konec září roku předchozího. Nezapomínejme na ty, kdo trpěli a obětovali své životy. I díky nim tu stále ještě jsme.

 Březnové výročí pro náš stát znamenalo hned několik katastrof. Vznikl slovenský fašistický Štát, ze zbytku republiky se stal protektorát. Naše inteligence byla soustavně vražděna stejně jako židovská a romská populace a stejně jako političtí odpůrci nacismu.

 Vysoké školy byly uzavřeny. Byli jsme doslova znásilněni nejodpornější možnou ideologií, kterou podporovaly kapitalistické finanční a průmyslové kruhy.

 Ztratili jsme hrdost, hodnoty, slibně se rozvíjející hospodářství, skutečnou inteligenci. Ztratili jsme důstojnost a svébytnost. Za toto nás nikdy nikdo neodškodnil – jen je nám předhazováno, že jsme přežili a učinili opatření, aby se podobné Peklo již neopakovalo. Ano, mám na mysli nestoudné útoky na dekrety prezidenta republiky a ještě nehoráznější majetkové požadavky tzv. sudetoněmecké organizace.  

 Nezapomínejme, prosím. Zapomenutí je v tomto případě synonymem zániku.