Opravdoví demokraté všech zemí spojte se dříve, než bude pozdě

Prof. PhDr. Bohumil Blížkovský, CSc.

Minulé století bylo i válečné. Bipolární 40letá „studená válka“ např. si vyžádala více obětí než obě světové války předchozí. Po krátkém záblesku nadějí na mír, kolektivní bezpečnost a sjednocenou Evropu (Paříž 1990) explodovaly eskalace ještě masívnější (Jugoslávie – 1999, Afganistán – 2002, Irák – 2003). Svět je znovu blízko „bodu varu“. Zrodila se nová platná supermocenská doktrína „dlouhé“ války, permanentní a globální, která má prosazovat „právo silnějšího“ vůči komukoli, kdykoli a kdekoli.

Patologie soudobé nebývalé moci a staronového „zlatého telete“, bezmezný neoliberalismus a amorální orgie nezřízeného egoismu, hedonismu, subjektivismu, relativismu i nihilismu zachvacují již zhoubnou pandémií vnější i vnitřní svět nemalé části dnešního lidstva. Údajně nejvyspělejší civilizace tak paradoxně ohrožuje sebezáchovné hodnoty trvalé udržitelnosti lidského života a světa „jen“ uplatňováním takových priorit, jakými jsou egocentrismus, hegemonismus, maximalizace zisku, mamonu a moci, jednostranná komercionalizace a militarizace.

Dosud nikdy v lidské historii nebyla absolutizace globální megamoci (nikým nevolené a nekontrolované) tak pronikavá a hrozivá. Mezinárodní rozpory, sociální distance i ekologické deficity nebyly nikdy tak planetárně neúnosné i ničivé. Mocenské zneužívání nevídaných technických vymožeností od mediálních manipulací po snahy o světovládu mimořádně zvyšují autodestruktivní rizika dnešního světa. Nikdy v minulosti nebyla též vládnoucí nejmocnější menšina tak dobře propojená (angažovaná i „poučená“) a ovládaná většina tak dezorientovaná, bezradná a rozháraná. Potřeba co nejširší demokratické lidové fronty, podložené moudrým programem, je nebývale akutní. Partikulární roztříštěnost nemá proti soudobé superintegrované globální oligarchii šanci. Kategorickým imperativem 21. století se stává heslo : „Opravdoví demokraté všech zemí spojte se dříve, než bude pozdě.“ Nezbytné „meze moci“ může totiž prosadit jen prohlubování a rozšiřování demokracie národní (vnitrostátní) v měřítku mezinárodním a světovém.

Výňatek z článku „K naší polistopadové diskusi a krizi“