Nízká účast jako odezva na nedávno rozvolněná opatření v souvislosti s téměř celoroční pandemií COVID-19 nenaznačovala hysterickou atmosféru, kterou se předmětné zasedání vyznačovalo, ani vystupňovanou hysterii proti Platformě v míře dosud nevídané. Od samého začátku, kdy byl schválen více méně provizorní ráz zasedání, které mělo pouze „projednávat“ body, jež byly zařazeny do programu, který byl dopředu znám, byla obrácena „pozornost“ na členy tzv. Platformy – byli jsme přítomni pouze dva. Vzhledem k věhlasu, jaký si Platforma získala, a doslova pomlouvačné kampani rozpoutané na stránkách tiskového orgánu našeho svazu časopisu Národní Osvobození nikdo v žádném případě nečekal pozitivní ocenění a chór chvalozpěvů, to věru opravdu ne.
Předehru obstarala informace předsedy RR ČSBS bratra Tancla, který v duchu převládajícího „většinového názoru“ jestřábů i šedé zóny přítomných sester a bratrů napadl činnost Platformy jako pirátskou, neboť o ní stanovy nehovoří a stránky námi provozované lze prý tudíž právem považovat za pirátské. Následná diskuze, která se rozvinula, postrádala náznak věcnosti a konstruktivnosti a stala se doslova více než dvouhodinovou štvanicí, v níž si našla místo hysterie, lži a demagogie.
Pomyslnou maršálskou hůl této bitvy drželo svorně celé předsednictvo a používalo v něm prudké výpady zaznívající doslova ze všech stran. Pokud jsme dostali slovo a snažili se věci uvést na pravou míru, bylo nám vzápětí odebíráno. Byly např. situace, kdy mluvil br. Bukovský a někdo bez udělení slova ho překřičel, a když se br. Bukovský ohradil, tak předsedající řekl, že mu právě slovo odňal. Předsednictvo se nás snažilo, i když je to na našich stránkách vysvětleno, prezentovat jako pobočný spolek a svádět na nás údajné rozbíjení svazu a destrukci jeho činnosti, i když si je velmi dobře vědomo, že bylo z naší strany podáno mnoho konstruktivních návrhů, zejména v ekonomické oblasti. Že se tím snažilo odvrátit pozornost od jimi zaviněných pochybení, je nasnadě a není zapotřebí to na tomto místě připomínat.
Snaha předvést „pokřivený charakter“ členů Platformy byla demonstrována na „cause bratra Milana Vichty“ – jako aktivní průvodce Památníku Pečkárna jsem byl obviněn, a to naprosto nesmyslně, ze záměru odtrhnout památník od svazu, a to pod zástěrkou vytvoření zapsaného spolku Historická skupina Památník Pečkárna. Lze jen litovat, že dotyčný bratr vznášející obvinění nezašel v tomto směru do podrobností, aby posléze usvědčil sám sebe ze lži. Další z nás, kdo se rovněž octnul v ohnisku nefér úderů a palby hysterie, bratr Bukovský, přirovnal situaci našeho svazu k tomu, kdy za nedávné doby dehonestačních vln do nás (ČSBS) média pálila a my se neměli právo ani bránit. Přesnější přirovnání v tomto směru věru nelze najít.
Tragikomickým bodem zasedání byla obhajoba vývodů údajné čtenářky Národního Osvobození Karoliny Bystré tlumočená bratrem prvním místopředsedou, která se formou dvou výstupů (jeden krátkým článkem v Národním Osvobození a druhý obšírnějším rozvinutím na oficiálních webových stránkách svazu) snažila vysvětlit, proč je celá Platforma pochybným a pirátským uskupením. Komické a trapné byly i dotazy některých přítomných, kteří se mimo jiné tázali na význam slova „platforma“.
Výraznou roli v udržování bojovné nálady a patřičného stupně zlobné atmosféry hrál bratr Martin Vlasta, jenž neustále pokřikoval a skákal do řeči urážkami a návrhy na vyloučení rozvracečů, kteří jsou horší než vnější nepřátelé a odpůrci z řad některých politiků. Nedokázal své „spravedlivé rozhořčení“ nikterak maskovat a nejenže mne denuncioval, když jsem telefonicky informoval o ostudném průběhu jednání nepřítomné členy Platformy, ale neváhal ve své zlobě vyhrožovat fyzickými útoky. V zápise se jeho výrok („Může se vám stát, že vám někdo na ulici za to, co děláte, nafackuje.“) samozřejmě ani náznakem neobjevil a řídící schůze ho přešel mlčením. (Zde podotýkám, že oficiální zvukový záznam jednání se nepořizuje, takže výhrady proti zápisu jsou bezpředmětné.)
Atmosféra celého jednání, předem režírovaného a cíleného na pomstu „odpadlíkům“, nesporně a nad veškerou pochybnost byla obrazem hluboké krize spolku, který ztratil dřívější vážnost, kterou si nedovolil zpochybnit ani dřívější režim, který nelze rozhodně považovat za demokratický. Duch vlastenectví a zachování odkazu našich předků, kteří srdnatě položili svůj život za svobodu naší vlasti, a to z lásky k ní a z hlubokého vlastenectví, které bylo nedílnou integritou mravních kvalit jejich osobností, mizí v proscéniu a je vystřídáno arogancí, falešným egem a lidskou nízkostí, a to ke škodě věci – bohužel. Nezbývá nic jiného než s respektem k osobní cti všech zúčastněných, ať už stojí na libovolné straně, proti tomu nahlas protestovat a slušně leč důrazně se ohradit.
Tuto povinnost, která je jednou z hodnot naší Platformy, nelze opustit. Bohužel, řada sester a bratří nechápe, že tyto způsoby vedení dialogu postrádají byť jen špetku demokracie a připomínají rétorikou a způsoby dobu, kdy byla pošlapávána nejen ona, ale i lidská důstojnost, což jsou hodnoty, k jejichž hájení byl náš svaz před téměř 75 lety mimo jiné založen a zpečetěn krví sester a bratrů našich předchůdců, jejichž památku v duchu stanov a svědomí se snažíme zachovat.
Milan
Vichta, signatář Otevřeného dopisu členům ÚV ČSBS