Jeden z charakteristických rysů naší doby spočívá v tom, že v podmínkách globalizace se snaží velká města odtrhnout od zbytku země a kooperovat přednostně mezi sebou. Do metropolí se stahují ti, kdo na globalizaci vydělávají a kdo považují za sobě rovné zase jen další metropole.

Velká města respektive horní vrstvy, které v nich žijí, pohlížejí na zbytek země jako na zbytečnou zátěž, od které je třeba se oprostit, mají–li být metropole ještě bohatší a úspěšnější. Bohatství se ve velkých městech stále více koncentruje, zatímco chudší lidé, pro které se stává život v metropolích příliš drahý, odcházejí za skromnějším žitím na periferii. Metropole zaplňují imigranti, kteří slouží úspěšným jako laciný obslužný personál. Funguje to tak ve Velké Británii, ve Francii i v dalších zemích.

Horní vrstvy se dívají na ty ostatní s neskrývaným despektem. Považují je za nedovzdělané, politicky nekompetentní, snadno manipulovatelné a hodnotově pokleslé. Negativně pohlížejí úspěšní z metropolí i na vlády svých vlastních zemí, neboť se do čela dostaly jen díky hlasům zaostalé, neinformované a neužitečné většiny populace.

Christophe Guilly vloni ve své knize o rozkladu společnosti vystihl některé z paradoxů chování příslušníků velkoměstských elit. Hlásají otevřenost vůči lidem přicházejícím z odlišných kultur a hovoří o jejich integraci. Přitom se sami uzavírají vůči zbytku země a namísto integrace se od ní vyčleňují a izolují. „Zítra navrhnou bohatí z metropolí vytvořit městské státy ve jménu Dobra a otevřenosti. To jim umožní definitivně se vzdálit od plebsu a zbavit se zbytku národní solidarity,“ píše francouzský sociální geograf.

Podívejme se z tohoto zorného úhlu na nedávno vydané prohlášení primátorů hlavních měst zemí V4. Vyplývá z něj, že by rádi jednali přímo s Bruselem a dostávali odtud pro sebe bezprostředně peníze, aniž by se museli zdržovat jednáním s vlastními vládami, s nimiž nesouhlasí v řadě oblastí politiky, včetně té mezinárodní. Noviny Financial Times píší o smlouvě, kterou čtyři primátoři na schůzce v Budapešti podepsali, jako o paktu „svobodných měst“. Pojednává se o tom v článku, v jehož nadpisu se praví, že primátoři vyhlásili válku vlastním vládám.

Dnes se tomu říká „liberální hnutí progresivních sil“. V časech občanské války ve Španělsku se tomu říkalo „pátá kolona“.