Naše historická vina

Na prvý pohled to může vypadat, že současná vlna dehonestace pomníků historických osobností je jakýsi potrhlý exces lidí, kteří nemají žádné vážnější starosti.

Ve skutečnosti tyto akce zapadají do ideologie liberální levice, která bývá škodolibě označována za neomarxistickou, i když má s marxismem jen velmi málo společného, a která se od počátku druhé poloviny 20. století rozšířila ze Spojených států nejprve do západní Evropy a posléze s obvyklým časovým zpožděním proniká také k nám.

Je nepochybné, že koloniální období bylo nesmírně kruté a bylo naplněno mučením a zabíjením milionů obyvatel planety jiné než bílé pleti. Jeho součástí bylo surové drancování kolonií, které velkou měrou přispělo k obrovskému zbohatnutí majetkové a politické elity v zemích Západu.

Celá finta je ovšem v tom, proč, jakým způsobem a komu se tato vina dnes připomíná. Na běžných školách všech stupňů určených veřejnosti v Británii, Francii i jinde se zločiny kolonizátorů vyčítají potomkům těch, jejichž prarodiče žili i v době kolonialismu v podřízeném postavení a žádné rezidence a zámečky si nezdobili artefakty nakradenými na jiných kontinentech. Naopak potomci elity studující na vybraných soukromých školách pro vyvolené nejsou dějinami kolonialismu nijak nadměrně zatěžováni.

Vina za zločiny kolonialistů je v zemích západní Evropy zcela účelově předhazována těm vrstvám, které prodělávají na globalizaci a které se nechtějí dělit o práci a sociální bydlení s těmi, kdo přicházejí z bývalých kolonií. Kromě své stagnující životní úrovně jsou tak navíc ještě obtížení hříchy, které dělal kdosi jiný dávno předtím, než se narodili. Tímto způsobem dnešní takzvaní neomarxisté kryjí záda vítězům globalizace.

Z tohoto hlediska je ovšem situace u nás nevyhovující. Je vlastně naší historickou vinou, že jsme neměli žádnou koloniální minulost.

Ty, kteří se o svoji stagnující životní úroveň nechtějí s migranty dělit, je nutno obvinit z něčeho jiného, za co se mají kát. Je třeba věřit v tvůrčí sílu neomarxismu, však oni si už něco na své spoluobčany najdou.

Prof. J. Keller

Přišlo e–poštou