Na našich hranicích či na našem území neumírali jen Němci

Povinnosti uložené zákonem zde plnili i naši pohraničníci. I oni při střežení hranic umírali, a to nejen po roce 1948, ale také v letech následujících rok 1976. Bylo jich celkem asi 305.

Má–li být spravedlnosti učiněno zadost, mělo by dojít současně k zahájení vyšetřování těch, kteří při přechodu našich hranic v době od března 1976 do konce roku 1989 zastřelili některého z příslušníků tehdejší Pohraniční stráže (PS). Podnět k zahájení trestního stíhání by měl směřovat proti neznámým pachatelům. Že by k něčemu takovému došlo nebo je aktuálně připravováno, nic nevíme.

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 ve spolupráci s policejním Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu viní Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara z toho, že o používání střelných zbraní a psů na hranicích věděli a nepřijali žádné opatření, kterým by se tomu snažili zabránit.

Domníváme se, že toto tvrzení je přespříliš zjednodušené. Jak mohli pánové Jakeš, Štrouhal a Vajnar učinit opatření, která by zabránila ztrátám životů ilegálně přecházejících a současně i strážcům našich hranic? Jednostranně tak nemohli učinit.
Odzbrojit PS nešlo. Z druhé strany by přecházeli lidé ozbrojeni a vše by pak skončilo masakrem našich strážců hranic. Dohoda o používání zbraní na hranicích by musela být tedy dvoustranná. Podmínky pro její uzavření však neexistovaly. O tom by museli nejdříve společně rozhodnout Sověti a Američané, kteří však měli rozdílné zájmy. Sověti by jistě nesouhlasili s opatřeními, jež by vedla k prostupnosti hranic, a Američané, případně i Němci, by se postavili proti odzbrojení svých agentů, kteří přes hranice přecházeli.

A logicky můžeme dojít k dalšímu. Jestliže na české straně vinu vyšetřující orgány přičítají Jakešovi, Štrougalovi a Vajnarovi, pak si položme otázku, kdo nesl odpovědnost za ilegální ozbrojené přechody našich hranic z Německa? Nebyli to jistě jen nějací američtí či němečtí důstojníci, ale také zřejmě i význační političtí činitelé. Jak na naší straně je zkoumána jejich vina, zda svým jednáním nenaplnili skutkovou podstatu nějakého trestného činu, tak obdobně by měla být zkoumána vina vysokých činitelů na americké a německé straně.

Procesy by měly probíhat na obou stranách přibližně ve stejném časovém úseku. Pakliže u nás jsme učinili již první kroky, v Německu by měly příslušné orgány nás následovat. Zatím o tom nemáme žádnou informaci a to není dobré. Naopak to vypadá, že my bychom měli trestně stíhat a případně i odsoudit výše jmenované významné předlistopadové činitele, kdežto v Německu žádný proces veden nebude.

Spravedlnost však si nemůže vybírat viníky podle etnické příslušnosti, podle společenského postavení, ale má stíhat a soudit všechny pachatele trestných činů bez jakéhokoliv zvýhodňování či diskriminace. Jinak dojde k dalšímu bezpráví, které naši lidé nebudou akceptovat.

J. Skalský