Možná nám dojde…

Marek Řezanka

Do konce války dvacet dnů jen zbývá

Vlasovci s Němci přišli do Zákřova

hospoda hoří, není slavnost piva

popraven bude, kdo zločince schová

Krutost se často se zvrhlostí snoubí

vrazi si hráli, že jsou partyzáni

ten, kdo je ukryl, obětí byl zhouby

a to si myslil, že ty dobré chrání

Samota vskutku strašný výjev skýtá

devatenáct v ní mužů totiž shoří

Zlámané údy nikdo nepočítá

Budou dnes znovu v kursu protektoři?

Calábka, Švarce, Oheru či Glíra

Pláničku, Marka, také Závodníka

spálili vrazi – srdce zrůdnost svírá

Kdo pro ty muže v dnešní době vzlyká?

Na tyto se dnes nějak zapomíná

byli tam kluci ještě nedospělí

selekce vládne – selektivní vina

společnost opět v dvojích metrech dělí

Bohužel mnohý takto nepřemítá

někdo pak vrahům slavobrány staví

Oprašuje se hrozná brutalita

temní se rozum, ohýbají mravy

Neúcta vládne, poplivají padlé

vrah má pak metál či náhrobek z žuly

Strávíme všechno v předkládaném žrádle

znalost je malá – a ještě ji půlí

Média obraz bez mrknutí zkřiví

mrtvým již mluvit není dovoleno

Že by teď za ně měli jednat živí?

Zaživa smrt jim odebrala jméno

Na školách nikdo toto neprobírá

na školách tabu máme v historii

Z mezery už je dávno velká díra

kterou teď ani plachtou nezakryjí

Hned vedle břízy malý pomník stojí

u lesa socha oči zakrývá si

až její slzy rozpustí se v chvojí

možná nám dojde, jaké že jsou časy…