Merkelová jako ochránce Erdogana a její úloha ve válce

v Náhorním Karabachu

Rauf Baker

21. listopadu 2020

V minulosti byly vztahy Turecka a evropských zemí nestabilní a nepřátelské, pouze mezi Němci a Turky byly stabilní a přátelské. Tento stav trval přes 100 let. V první světové válce bojovaly obě země bok po boku. Za druhé světové války podepsal tehdejší turecký prezident Inonu pakt o přátelství s nacistickým Německem. Až když spojenci v roce 1945 zatlačili na Ankaru, bylo to několik měsíců před koncem války, Turecko dohodu opustilo.

V roce 1961 podepsaly Německo a Turecko pakt na vytvoření programu pro gastarbeitery, který měl uspokojit potřebu rychle se rozvíjející německé ekonomiky na nekvalifikovanou pracovní sílu. Dnes je v Německu přibližně 4 miliony osob tureckého původu.

Před patnácti lety se úřadu kancléře ujala Merkelová, což znamenalo velký nárůst dvoustranných vztahů. V roce 2003 nastoupil do úřadu tureckého premiéra Erdogan. Zasloužil se o změnu tureckého vládního systému na prezidentský a v roce 2014 se stal prezidentem. Poté Merkelová a Erdogan vytvořili politické partnerství a Erdogan se stal jejím chráněncem. Německo bylo prostředníkem v tureckém vyostření energetického sporu ve východním Středomoří mezi Tureckem a jinými členy EU – Řeckem a Kyprem. Při nedávných střetech v Náhorním Karabachu Berlín celkem mdle odsoudil provokační postoj Erdogana. Merkelová ve skutečnosti nad Erdoganem rozevřela diplomatický deštník v naději, že nakonec získá společné předsednictví v minské skupině.

Když Erdogan napadl severní Sýrii, neudělala pro jeho zastavení Merkelová nic. Ve skutečnosti tento krok podpořila. Vysvětlila to jako způsob omezování přílivu uprchlíků do Evropy. Podle ní nebude příliv tak velký, jestliže Erdogan změní území Tureckem kontrolované na tak zvaný „bezpečný přístav“ pro Syřany.

Berlín je jedním z hlavních obchodních partnerů Ankary. V roce 2019 byl obchodní obrat mezi nimi 30,4 miliardy EUR. V Turecku pracuje přes 7500 německých společností. V roce 2015, v době vrcholící migrační krize, poslal Erdogan do Německa skoro milion běženců. Německý Volkswagen dodal do Turecka přes 107 400 aut, bylo to nejvíce od roku 2002. Právě v tomto roce Erdogan vyhrál volby do legislativních orgánů. Druhá německá automobilka Mercedes vlastní v Istanbulu závod na výrobu autobusů.

V obchodě se zbraněmi je Ankara největším světovým dovozcem německých zbraní. Loni jich dovezla za čtvrt miliardy EUR. Je to opět od roku 2002 největší množství. V roce 2005 přišla k vládě Merkelová.

Německo je důležité v tureckém programu bezpilotníků, které byly hlavním nástrojem turecké armády v jejích střetech v Libyi, Sýrii a Náhorním Karabachu. Hlavice raket na dronech byly vyvinuty německým TDW. Německá vláda oficiálně přiznala, že vydala Turecku 33 povolení na export výrobků vhodných pro použití na vojenských dronech. Rakety pak vyrábí turecká státní společnost Roketsan navázaná na Erdoganovu rodinu.

Oba státy se navzájem ovlivňují, avšak užitek je větší pro Berlín. Veliká turecká diaspora v Německu je považována za čtvrtý největší turecký volební obvod. Jeden a půl milionu německých Turků má hlasovací právo a při posledních volbách jich pro Erdogana hlasovalo více než dvě třetiny.

DITIB je turecký islámský svaz pro náboženské záležitosti. Je to nejdůležitější Erdoganův nástroj. Řídí přibližně 3000 mešit, třetinu všech mešit v Německu. Od německé vlády dostává stovky tisíc EUR za rok. Řídí největší německou mešitu v Kolíně nad Rýnem, spuštěnou v roce 2018 za jeho osobní účasti.

Na vztahy mezi Erdoganem a Merkelovou nelze spoléhat do nekonečna. Kancléřka odejde za rok. V politickém zastoupení v Berlíně dochází ve vztahu k Ankaře ke znatelnému posunu. To by mohlo způsobit změnu německé politiky, obzvláště pokud bude Erdogan Němce provokovat k účasti na sporech po celém světě.

Strategie Merkelové podněcovala Erdogana k samolibému jednání. Ukázala také, že Německo i Evropa jsou vydíratelní. Merkelová v roce 2016 zorganizovala dohodu o uprchlících mezi EU a Tureckem k zastavení jejich přílivu výměnou za finanční výhody.

Domácí i zahraniční ztráty Erdoganovi nepřinesou nakonec jen jeho avantýry. Spíše to bude labilita tureckého hospodářství a volný pád turecké liry. Finanční potíže Turecka převyšují možnosti Německa k pomoci i přes snahu Merkelové podat Erdoganovi pomocnou ruku ještě před jejím odchodem z funkce kancléřky. Jejím posledním pokusem, jak mu pomoci, je změna dohody o celní unii mezi EU a Tureckem tak, aby poskytla Ankaře ještě více možností a hospodářských výhod.

Převzato z Svpressa.ru



outsidetmedia.cz