Křesťanský sociál
září, říjen 2019
ročník XXVIII.
„Islamofobie“ je častým předmětem diskuse, ale o „křesťanofobii“ neuslyšíte vůbec nic.
„… Zpráva vypracovaná pro britského ministra zahraničních věcí uvedla, že pronásledování křesťanů na Středním východě se nyní blíží "genocidě". Kritické úrovně nyní dosáhlo také pronásledování křesťanských komunit v Africe…
Křesťanské rodiny musely nedávno uprchnout z města Diffa v Nigeru, poté, co jim džihádisté ze skupiny Boko Haram doručili tuto výhrůžku: "Sbalte se a vypadněte, máte na to tři dny, jinak vás všechny zabijeme!" "V tomto městě již nejsou žádní křesťané," řekli místní lidé nevládní organizaci Barnabas Fund. Město Arbinda se nachází v Burkině Faso a tato čísla vypovídají o násilí ze strany muslimské většiny: Z města uprchlo 82 pastorů a 151 rodin, přibližně 1 145 křesťanů.
Jen v několika posledních týdnech byli zavražděni jak duchovní, tak řadoví věřící. V katolickém kostele ve městě Dablo zavraždili džihádisté šest křesťanů. Při útoku v Silgadji byl zavražděn jeden pastor a cílem útoků se staly i pokojné slavnostní průvody katolíků.
Džihádisté zřejmě chtějí "vyčistit" tyto oblasti od křesťanů – a daří se jim to.
V Nigérii probíhají útoky na křesťany neustále. Země se tak pro křesťany stala "válečnou zónou"."Útoky na křesťany jsou čím dál tím drzejší a agresivnější," řekl otec John Bakeni z diecéze Maiduguri v severní Nigérii. "Každý den, který prožijeme v bezpečí, považujeme za požehnání, protože nevíme, co bude zítra."
( Z článku „Sbalte se a vypadněte, máte na to tři dny, jinak vás všechny zabijeme!“, Gatestone Institute, 11. srpna 2019)
Vzkaz křesťanům v Africe – Sbalte se a vypadněte máte na to tři dny, jinak vás zabijeme!
napsal(a) Giulio Meotti, 11. srpna 2019 Překlad původního textu: Christians in Africa: "You have three days to go or you will be killed!"
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská
"Křesťanství vzniklo na Středním východě. Vysídlování a odsun křesťanů ze Středního východu jsou tedy velmi nebezpečné pro bezpečnost tohoto regionu... i oblasti Středozemního moře. Ale Evropy se to také týká." – Papež Koptské pravoslavné církve Theodoros II., při slavnostním otevření nového koptského kostela pro koptskou komunitu žijící v exilu v Německu. Deutsche Welle, 14. května 2019.
Bohužel tragický rozsah těchto masakrů křesťanů je přímo úměrný nezájmu Západu.
'“Islamofobie' je častým předmětem diskuse, ale o 'křesťanofobii' neuslyšíte vůbec nic." – Ross Douthat, "Jsou křesťané privilegovaní nebo pronásledovaní?", deník The New York Times, 23. dubna 2019.
Alžírsko – země původu některých křesťanských otců, například svatého Augustina – se stalo zemí... ve které oficiálně nejsou "žádní domorodí křesťané". Kolik dalších zemí potká stejný osud? A přispěchá Západ někdy na pomoc svým křesťanským bratrům a sestrám?
Zpráva vypracovaná pro britského ministra zahraničních věcí uvedla, že pronásledování křesťanů na Středním východě se nyní blíží "genocidě". Kritické úrovně nyní dosáhlo také pronásledování křesťanských komunit v Africe. Někteří pozorovatelé uvádějí, že to začalo v Alžírsku v 90. letech, kdy bylo během občanské války zabito 19 mnichů, biskupů, jeptišek a mnoho dalších katolíků. Například v Nigérii byli od té doby masakrováni věřící křesťané ve svých kostelech a v Keni byli křesťané zavražděni na univerzitách. V Libyi bylo mnoho křesťanů sťato na plážích a v Jemenu byly zavražděny jeptišky. V Egyptě vyvolává masivní násilí proti křesťanům hromadný exodus. Je to novodobé africké souostroví pronásledování. (Narážka na Alexandra Solženicyna – Souostroví Gulag, poznámka překladatele.)
Je smutné, že se tito křesťané ocitli v mrtvém úhlu Západu: Jsou "příliš křesťanští", aby získali pozornost levice, a pravice o nich neví – jsou příliš daleko. Afričtí křesťané jsou sirotci. Nemají žádné "spojence", píše John O'Sullivan.
"Ve městě panuje panika," řekl starosta města Dablo Ousmane Zongo. "Lidé se schovávají ve svých domovech a normální provoz města se zastavil. Obchody jsou zavřené. Jsme prakticky městem duchů."
V Nigérii probíhají útoky na křesťany neustále. Země se tak pro křesťany stala "válečnou zónou". "Útoky na křesťany jsou čím dál tím drzejší a agresivnější," řekl otec John Bakeni z diecéze Maiduguri v severní Nigérii. "Každý den, který prožijeme v bezpečí, považujeme za požehnání, protože nevíme, co bude zítra."
"Kvůli snaze o islamizaci celé země hrozí nám křesťanům zánik. A získání kontroly nad Nigérií znamená vyhnání křesťanů z celé západní Afriky," řekl v italském měsíčníku Tempi otec Joseph Fidelis Bature, katolický kněz z nigerijské diecéze v Maiduguri.
My, obyvatelé Západu, máme bohužel velice krátkou paměť. První útoky al–Káidy se uskutečnily v Africe: pumové útoky proti americkým velvyslanectvím v Keni a Tanzanii. Na Africe záleží. Proto bychom měli brát toto brutální pronásledování křesťanů vážněji. "Křesťanství vzniklo na Středním východě," řekl papež Koptské pravoslavné církve Theodoros II. při slavnostním otevření nového koptského kostela pro koptskou komunitu žijící v exilu v Německu. "Vysídlování a odsun křesťanů ze Středního východu jsou tedy velmi nebezpečné pro bezpečnost tohoto regionu, a to nejen oblasti Středního východu, ale i oblasti Středozemního moře. Ale Evropy a arabských zemí se to také týká." Západ by měl tyto naléhavé prosby vůdců Východních křesťanů brát mnohem vážněji.
Evropa je sekularizovaná a ze Středního východu křesťané utíkají. Džihádisté, kteří jsou posedlí vymýcením křesťanství, si teď uvědomují, že jejich současné ideologické bojiště je v Africe. "Do roku 2025 bude 50 % křesťanského obyvatelstva (světa) žít v Africe a Latinské Americe," napsal profesor historie Philip Jenkins. Očekává se, že v subsaharské Africe bude v roce 2050 žít 38 % všech křesťanů, kdežto v roce 2010 to bylo 24 %. Proto tam džihádisté provádějí hrůzný projekt náboženských čistek.
"Křesťanství doslova 'odešlo na jih', v rozvojovém světě demograficky explodovalo a zesílilo probíhající sociopolitické nepokoje v místech, jako je například západní Afrika," uvádí Pew Forum. Tuto demografickou tendenci, kterou profesor Philip Jenkins nazval "největší náboženskou změnou jakéhokoli druhu, která kdy nastala," chce radikální islám samozřejmě zastavit."
Podle další zprávy se během jednoho století zvýšil počet muslimů žijících v subsaharské Africe více než 20krát, z 11 milionů v roce 1900 na 234 milionů v roce 2010. Počet křesťanů za tu dobu vzrostl 70krát ze 7 na 470 milionů. Subsaharská Afrika je nyní domovem 21 % všech křesťanů světa a 15 % všech muslimů. "Islámský extremismus má dvě globální těžiště, jedno je na arabském Středním východě a druhé je v subsaharské Africe," poznamenal výzkumník Ron Boyd–MacMillan ve zprávě pro organizaci Open Doors.
Open Doors vydává každoročně seznam 50 nejhorších pronásledovatelů křesťanů. Tento seznam aktuálně zahrnuje 14 afrických zemí, ve kterých je úroveň pronásledování "extrémní" nebo "velmi vysoká": Alžírsko, Středoafrická republika, Egypt, Eritrea, Etiopie, Keňa, Libye, Mali, Mauritánie, Maroko, Nigérie, Somálsko, Súdán a Tunisko. Například Mali na seznamu původně vůbec nebylo, ale během dvou let se dostalo na sedmé místo. V minulém roce v Keni donutili islamisté cestující v linkovém autobusu předložit své průkazy totožnosti. Poté cestující muslimy oddělili a dva náhodně přítomné křesťany zavraždili. Bohužel tragický rozsah těchto masakrů křesťanů je přímo úměrný nezájmu Západu. "Jednou ze základních skutečností moderních náboženských dějin je, že křesťané jsou na celém světě neuvěřitelně krutě pronásledováni," napsal nedávno Ross Douthat v deníku The New York Times. "Tato realita již spíše definuje éru a dávno už není jen epizodním jevem. Západní média ji všeobecně ignorují a západní vlády a humanitární instituce ji jen zřídka správně pojmenují a celkem vůbec neřeší. 'Islamofobie' je častým předmětem diskuse, ale o 'křesťanofobii' neuslyšíte vůbec nic."
Džihádisté přišli na to, že pronásledování křesťanů přináší výsledky. Alžírsko – země původu některých křesťanských otců, například svatého Augustina – se stalo zemí, která je z 99,9 % muslimská a ve které oficiálně nejsou "žádní domorodí křesťané". Kolik dalších zemí potká stejný osud? A přispěchá Západ někdy na pomoc svým křesťanským bratrům a sestrám?
Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.
Gatestone Institute
Islam je veľké bezpečnostné riziko pre kresťanskú spoločnosť
Berlín 16. augusta 2019 (HSP/Roman Bednár/Foto:Pixabay)Tvrdí to renomovaný nemecký expolicajt Stefan Schubert. Zdôrazňuje, že islam predstavuje veľké nebezpečenstvo pre Nemecko a ohrozuje jeho existenciu. V nemeckých veľkomestách už dávno možno pozorovať kriminalitu, násilie, rastúci konzum drog a rozmáhajúcu sa a prekvitajúcu islamskú radikalizáciu. To všetko ešte umocnilo otvorenie hraníc v roku 2015.
Schubert hovorí, že odkedy prúdia do Nemecka húfne moslimskí migranti, tak prudko stúpa počet trestných činov.
Schuberta nedávno potvrdila aj bývalá nemecká ministerka pre rodinu, ženy a deti, Kristina Schröder CDU, ktorá povedala, že násilie, ktorého sa dopúšťajú migranti, vychádza z islamu. Tým si samozrejme neurobila priateľov u tých, ktorí ešte aj teraz podporujú stroskotanú utečeneckú politiku kancelárky. Napriek tomu mala odvahu k takému vyjadreniu.
Hoci Schubert a ďalší kritici islamu – medzi nimi dokonca aj niektorí moderne mysliaci moslimovia – hovoria otvorene, že islam je existenčným nebezpečenstvom pre nemeckú a európsku spoločnosť, tak sú ešte stále médiá, ktoré klamú a zavádzajú, že migranti nevykazujú vyššiu kriminalitu, ako etnickí Nemci a že sa chcú integrovať. Jedno i druhé je samozrejme obrovská lož!
Expolicajt Schubert k tomu len lakonicky poznamenáva: „Mainstream médiá to robia z dobre známych dôvodov. Ale na internetových stránkach BKA (Spolkový kriminálny úrad) si každý môže prečítať skutočnú pravdu o náraste kriminality v Nemecku v kontexte s migráciou. Sú tam štatistiky z rokov 2015 až 2018.
Z nich vyplýva, že utečenci sa v Nemecku za štyri roky dopustili 1 085 647 trestných činov.“ K tomu treba ešte povedať, že ide len o registrované trestné činy. Množstvo tzv. drobnej kriminality, ktorú páchajú utečenci v Nemecku vo veľkom, sa vôbec neregistruje, ale sa im takpovediac povinne „prepáči“.
Migrantskí páchatelia sú takmer všetko moslimovia a ich obete sú takmer výlučne etnickí Nemci.
Schubert tvrdí, že nemeckí občania sa od začiatku usilovali robiť všetko pre to, aby vládla medzi všetkými členmi spoločnosti harmónia. To však politika zneužila a zneužívala aj potom, ako sa začalo jasne ukazovať, že to nefunguje a politici robili všetko, len aby tragickú realitu zakrývali a fakty zamlčiavali. Taký bol ich plán A.
Ako ale vyzerá plán B vlády v Berlíne? – to sa pýta Stefan Schubert. Tým mieri na to, čo sa stane potom, keď integrácia miliónov moslimov v Nemecku nielen stroskotá, ale keď vyvolá v krajne extrémne napätia. Plán B ale neexistuje a tak politici aj naďalej klamú občanov.
Expert pre migráciu Ruud Koopmans z berlínskeho Centra pre sociálne výskumy skúmal názory moslimov v šiestich EÚ štátoch. Zistil, že pre 66 percent z nich sú výpovede Koránu oveľa dôležitejšie ako zákony štátu, v ktorom žijú.
Vedec Koopmans prišiel k záveru, že v žiadnom štáte EÚ nie sú moslimovia úspešne integrovaní.
A práve tú istú skúsenosť má nemecká spoločnosť už celé desaťročia s miliónmi Turkov a zločinných libanonských klanov – nie sú integrovaní a žijú len vo svojich paralelných svetoch, kde sú normalitou vraždy pre česť, sobáše mužov s dievčatkami, sobáše z donútenia, extrémna kriminalita, mnohoženstvo, a pod.
To všetko politika a médiá nikdy netematizovali.
A v tomto stave spoločnosti, kde žili a žijú už celé roky milióny neintegrovaných moslimov, nemecká kancelárka odrazu dokorán otvorí hranice v roku 2015 a vpustí do EÚ bez akejkoľvek konzultácie s iným európskymi štátnikmi svojvoľne a nezákonne milióny ďalších moslimov, medzi nimi množstvo bez vzdelania a množstvo kriminálnikov. Pritom musela dobre vedieť, že ich nikdy nebude možné integrovať. Moslimovia, ktorí sú bezpodmienečne a bezvýhradne oddaní Koránu, sú do kresťanskej spoločnosti absolútne neintegrovateľní! Čo tým spáchala Merkelová? Na to má každý, kto je čo len trochu objektívny, len jedinú možnú odpoveď.
Roman Bednár
Evropa vychází z křesťanských hodnot
PhDr. Stanislav Balík
Bez návratu k bojovnému křesťanství Evropa nikdy nezíská zpět ztracenou velmocenskou pozici, jakou v minulých staletích měla, ani svou ekonomickou sílu, řekl maďarský premiér. Za Frankovy vlády (1936–1975) tvořila katolická církev jednu z opor tohoto národně konzervativního režimu. To se bohužel začalo měnit po ekumenickém II. vatikánském koncilu (1962 – 1965), kdy se někteří z představitelů katolického sdružení přidali ke španělské opozici a přispěli k porážce Frankova režimu. Orbán vytyčil za svůj cíl dialog mezi konfesemi, a to především v otázkách víry u mládeže, konverze, domácího vzdělávání a obnovy základů křesťanské Evropy. Bohužel se zdá, že ani tomuto sdružení se nevyhnuly neblahé důsledky II. vatikánského koncilu vzhledem k tomu, že jednou z jeho priorit je mezikonfesijní dialog, který se ovšem v podání dnešních ekumenistů zvrhává v popírání samotných kořenů katolické víry a je pouze mutací multikulturní zmatenosti. Orbán dále vyzdvihl hodnoty, jakými jsou úcta k rodině a životu, k práci a národním kulturám. Zároveň kritizoval bezbřehý individualistický liberalismus, který zmíněné hodnoty potlačuje. Jsem přesvědčen, že křesťanství stále zůstává jedním z našich důležitých ideových zdrojů. Nicméně, nejedná se o křesťanství v současném pojetí Apoštolského stolce, který nabádá k toleranci vůči proudícím militantním islamistům do Evropy. Navažme důsledně naopak na tradici křížových výprav, vyhlášených poprvé papežem Urbanem II. na clermontském koncilu (1095). Ochraňujme naše hodnoty stejně, jako první křižáci ve Svaté zemi chránili Boží hrob, čímž je dnes duch naší staré, dobré Evropy!
Viktor Orbán dále vyzdvihuje potřebu solidarity mezi křesťany. Viktor Orbán dále správně upozornil na skutečnost, že křesťanství sehrálo prvořadou úlohu ve formování evropských národů, v celých našich evropských dějinách. V tomto ohledu s Orbánem nelze než souhlasit. Sledujme proto pozorně změny, k nimž v Maďarsku pod jeho vládou dochází, neboť je jisté, že jdou správným směrem. Koneckonců silně kritické reakce z Bruselu jsou toho tím nejlepším důkazem.
https://www.databazeknih.cz/knihy/islamiste–a–soumrak–evropy–385542
V Častohosticích 14. 8. 2019
Arcibiskup v Iraku – Musíme platiť moslimom daň, že sme neprestúpili na islam, európski politici mlčia.
9. 8. 2019
V roku 2003 keď americká a britská armáda zaútocili na Irak, žilo v Iraku 2,5 milióna kresťanov. Na konci ich vojenskej akcie, proti ktorej vehementne protestoval sv. Ján Pavol II. a snažil sa jej…
Další část článku se nám nepodařilo stáhnout. Je to v posledních dnech asi třetí článek z „hlavnespravy.sk“, z rubriky „Svetlo sveta“, tedy z křesťanské rubriky.
Stejné vysvětlení se nám dostalo, a to ve všech předcházejících případech :
„Chyba zabezpečeného spojení
Při spojení s www.svetlosveta.sk nastala chyba. PR_CONNECT_RESET_ERROR
Požadovanou stránku nelze zobrazit, protože nelze ověřit autenticitu přijatých dat.
Kontaktujte prosím vlastníky webového serveru a informujte je o tomto problému.
Zjistit více…
Hlásit chyby jako je tato a pomoci tak organizaci Mozilla identifikovat a blokovat škodlivé stránky.“
Tato nedosažitelnost článků s křesťanskou tématikou trvá i dodnes, a to ze stejných důvodů. Bohužel!
Je–li Evropská unie skutečně založena na křesťanských principech, pak by měli ti, kteří ověřují autencitu přijatých dat, tak rychle činit, a pokud by se jim to nepodařilo, pak nebránit článku o křesťanech žijících v Iráku v jeho publikaci, třeba i s poznámkou, že se nepodařilo ověřit autencitu přijatých dat. Jsme–li křesťané, pak naší povinností je křesťanům, žijícím v jiných státech, zvláště když jsou tamními orgány nějak pronásledování, diskriminováni, poskytnout pomoc. A právě k tomu dochází, jak prohlásil křesťanský arcibiskup v Iráku. J. Kovář
Proč arabští imigranti neimigrují do bohatých arabských zemí?
Rukojmí.cz
V době vrcholící imigrační krize v Evropě určitě dobrá otázka, řeknete. Jenže ji nepoložil nikdo z evropských činitelů. V interview se však na to zeptal čínský televizní kanál Tian Wei předsedy Ligy arabských zemí Ahmeda AboulaGheita.
Předseda Ligy arabských zemí Ahmed Aboul Gheit čínskému kanálu Tian Wei řekl, že arabské země jsou imigrantům zcela otevřené, avšak imigrace má svá jasná pravidla. A to především v tom, že imigrantům nejsou přiznávány žádné výjimky, imigranti musí dodržovat zákony a podléhají trestnímu řádu v nezmenšené míře jako místní občané.S požádáním o azyl musí v arabských zemích imigranti podepsat dokument, v němž se zavazují respektovat zákony a pravidla země a přijímají její kulturu a jurisdikci včetně trestního řádu, který podobně jako v USA, disponuje až trestem smrti. V případech mírnějších trestů jsou pak hned po jejich odpykání ze země odsunuti. Dále musí podepsat smlouvu, že veškerou poskytnutou materiální pomoc do dvou let splatí, jinak jim propadne veškerý majetek a budou rovněž deportováni.
„Ale Západní Evropa se přece k imigrantům chová volněji ?“ namítla čínská novinářka. Generální sekretář Arabské ligy na to odvětil, že to vše jednou skončí tím, že se západní Evropa probere, a bude vidět situaci takovou, jakou skutečně je. Doporučil západním činitelům zkušenost – na vlastní kůži si požádat o azyl v Dohze, Kataru či Saúdské Arábii.
„A oni by se probrali!“ konstatoval předseda Arabské ligy Gheit. Z tohoto pohledu se jeví prakticky všichni arabští uprchlíci migrující do Evropy jako ekonomičtí migranti, protože v případě jejich skutečné nouze by mohli imigrovat i do zemí teritoriálně a kulturně bližších, které k pomoci nakonec zavazuje i jeden z 5 základních pilířů islámu. Za imigrační nepořádek si tak západní Evropa se svými liberálními, multikulturními a levicovými vládami může víceméně sama. Není tedy zřejmě pravdou, že bychom museli přijímat a vydržovat za miliardy eur masy imigrantů. Ostatně, předseda Arabské ligy Gheit dal všem proimigračním evropským politikům velkorysou nabídku: zkusit si požádat o azyl v Dohze či Kataru. A taková nabídka se přece neodmítá, že?
Prohlášení předsedy polského episkopátu o světonázorovém totalitarismu
9. 8. 2019
Polsko. Předseda Polské biskupské konference, poznaňský arcibiskup Stanislav Gądecki, vydal prohlášení, kterým se postavil za krakovského arcibiskupa Jędraszewského, který je v těchto dnech napadán některými médii kvůli kázání, ve kterém pranýřoval ideologii LGBT.
„Ačkoli jsou prázdniny, které mají být časem odpočinku a reflexe nad krásou přírody stvořené Bohem – píše arcibiskup Stanislav Gądecki – rozhořely se v zemi polemiky o „ideologii LGBT“ (gay, lesby, bisexuálové a transsexuálové). Souvisí to jistě s útoky vedenými z prostředí LGBT a s vyšším počtem tzv. pochodů rovnosti, organizovaných v naší zemi, jakož i s plány některých místních samospráv zavést po prázdninách do školních osnov podle předpokladů zmíněné ideologie nový přístup k sexuální výchově. Lidé z tzv. sexuálních menšin jsou naši bratři a sestry, za něž dal Kristus svůj život a které chce přivést ke spáse. Úcta ke konkrétním lidem však nemůže vést k přijetí ideologie, která si klade za cíl provést revoluci v oblasti společenských mravů a vztahů: „Tato revoluce zvyků a mravů – řekl papež František 17. listopadu 2014 – často mávala vlajkou svobody – svobody v uvozovkách – ale ve skutečnosti vedla k duchovnímu a materiálnímu zpustošení bezpočtu lidských bytostí, zejména těch nejzranitelnějších.“
Proto vyzývám vlády místních samospráv, aby nepřijímaly rozhodnutí, která by pod zdáním prevence proti diskriminaci skrývala ideologii, popírající přirozený rozdíl a komplementaritu obou pohlaví. Vyzývám také poslance, aby se postavili na odpor plánům z prostředí LGBT, jež chce změnit polské právo a zavést takzvaná. „homosexuální manželství“ a jejich možnost adoptovat děti.
Vlna kritiky, která zasáhla krakovského metropolitního arcibiskupa a profesora, jakož i reakce zaměstnavatelů vůči osobám, jež neschvalují ideologii LGBT, svědčí o určitém světonázorovém totalitarismu, který zakořenil v určitých kruzích a odsouvá mimo sféru svobody lidi, kteří smýšlejí jinak. Vyzývám proto všechny lidi dobré vůle, aby uplatňovali zásadu nediskriminovat z veřejné diskuse nikoho, a to nejen z řad stoupenců zmíněné ideologie, ale přiznávali rovná práva k diskusi také jejím odpůrcům“ – píše předseda Polské biskupské konference, poznaňský metropolitní arcibiskup Stanislav Gądecki.
www.radiovaticana.cz
Krakovský arcibiskup, který si dovolil vystoupit proti LGBT komunitě, má další silné zastání. Tentokrát z Maďarska
14. 8. 2019 22:32
Stejně jako kardinál Dominik Duka se k podpoře krakovského arcibiskupa Marka Jędraszewského nyní připojil i předseda Maďarské biskupské konference, biskup András Veres. Spolu s Českou biskupskou konferencí a Konferencí biskupů Slovenska tak podporuje prohlášení Jędraszewského, který vyzývá, aby o polemikách LGBT nebyl nikdo vyřazen z veřejné debaty, ale i odpůrcům byla přiznána rovná práva k diskusi. Předsedovi Polské biskupské konference, arcibiskupu Stanislav Gądeckému, Veres napsal dopis, v němž vyjadřuje podporu a solidaritu. Informoval o tom server církev.cz.
„Z naší historie víme, že vytrvale stát za učením naší víry může mnohokrát vyvolat hněv druhých. Přesto s údivem sledujeme nedávné nespravedlivé útoky, ke kterým došlo na základě toho, že jste pouze vyjádřili učení katolické církve tváří v tvář fenoménu naší doby. Je nepříjemné, že ti, kteří očekávají schválení svého přesvědčení, zároveň odmítají přiznat vám právo vyjádřit se, stejně jako těm, kteří zastávají jiný názor. Jelikož jsou tyto útoky opravdu závažné, chceme tímto listem vyjádřit naši solidaritu a naši bratrskou podporu,“ napsal biskup Veres v dopise adresovaném polskému arcibiskupovi.
Česká biskupská konference a Konference biskupů Slovenska arcibiskupa podpořila poté, co je k podpoře vyzval kardinál Dominik Duka. Ten se důrazně zastal polských kněží, kteří se vzepřeli tlaku, jenž je na ně vyvíjen ze strany LGBT komunity. Podle Duky udělal Marek Jędraszewski správnou věc. Duchovní vycházeli ze slov papeže Františka.
Kristus se obětoval za všechny lidi, i za gaye a lesby, z hlediska věřících jsou i homosexuálové jejich bratry a sestrami. Ale to neznamená, že mohou prosazovat svou ideologii jako jedinou správnou. Právě v tomto duchu se při svém kázání vyjádřil Jędraszewski a půjčil si k tomu také slova papeže Františka. Postavil se za něj předseda Polské biskupské konference, arcibiskup Stanislav Gądecki.
„Tato revoluce zvyků a mravů – řekl papež František 17. listopadu 2014 – často mávala vlajkou svobody – svobody v uvozovkách –, ale ve skutečnosti vedla k duchovnímu a materiálnímu zpustošení bezpočtu lidských bytostí, zejména těch nejzranitelnějších,“ citoval Gądecki papeže, který také zdůraznil, že vštěpovat dětem LGBT ideologii jako jedinou správnou rozhodně není v pořádku.
„Proto vyzývám vlády místních samospráv, aby nepřijímaly rozhodnutí, která by pod zdáním prevence proti diskriminaci skrývala ideologii popírající přirozený rozdíl a komplementaritu obou pohlaví. Vyzývám také poslance, aby se postavili na odpor plánům z prostředí LGBT, jež chce změnit polské právo a zavést takzvaná homosexuální manželství a jejich možnost adoptovat děti,“ pokračoval Gądecki.
„Zároveň vnímám jako varovné, že témata LGBT ideologie se podle posledních zpráv rozšiřují i o ateistickou a satanistickou agendu, tedy o jevy, o jejichž odmítnutí nemůže být celospolečenských pochyb,“ varoval.
Slovenskí a maďarskí gréckokatolícki hierarchovia podporili poľského biskupa Gądeckého
Vyzvali politikov, aby odmietli agresívnu propagandu nových teórií
Bratislava 21. augusta 2019 (HSP/Grkatke/Foto:Wikimedia)
Rodina je základná bunka spoločnosti a národa. V nej sa formuje a vyrastá každý človek. Preto vyzývame všetkých ľudí dobrej vôle, aby sa nedali zmiasť rôznymi ideologickými prúdmi, ktoré dnes uvádzajú do zmätku a chaosu a vytvárajú novú formu totalitarizmu, ktorá narúša antropologický a sociálny základ rodiny a ohrozuje náboženskú slobodu.
Hodnoty vyplývajúce nielen z kresťanského presvedčenia, ale predovšetkým z prirodzeného zákona, nahrádzajú nejakým novým typom sociálnych konštruktov a nútia nás pokladať výber akéhokoľvek spôsobu života za rovnocenný a predovšetkým morálne zhodný so spôsobom života, ktorý my pokladáme za tradičný, zdôrazňujúc pritom, že každá osoba, ktorá nesúhlasí s touto novou mentalitou je pokladaná za spiatočnícku.
Rešpektujeme všetkých ľudí ako aj to, že každý si môže zvoliť svoju vlastnú cestu. Zároveň však žiadame, aby boli rešpektované hodnoty prirodzeného zákona, ktoré každý človek môže odhaliť svetlom rozumu. Preto ako hierarchovia Gréckokatolíckej cirkvi v Maďarsku a na Slovensku, ktorým záleží na zdravom vývoji našich detí a budúcnosti našich národov, sa pripájame k vyhláseniu Mons. Stanisława Gądeckého, predsedu Poľskej biskupskej konferencie.
Kresťanská láska nezatvára oči pred pravdou. Preto sme povinní vyzvať všetkých, hlavne politických predstaviteľov našich krajín, aby odmietli skrytú prípadne zjavnú a predovšetkým agresívnu propagandu nových teórií a tendencií antropologicky protikladných prirodzenému zákonu a chaos vzbudzujúcu gender ideológiu a radšej zlepšovali podmienky pre plnohodnotný život rodín.
Prešov a Hajdúdorog,
18. august 2019
Mons. Ján Babjak SJ
Mons. Péter Fülöp Kocsis
prešovský arcibiskup a metropolita
hajdúdorožský arcibiskup a metropolita
Mons. Milan Chautur CSsR
Mons. Atanáz Orosz
košický eparchiálny biskup
miškovecký eparchiálny biskup
Mons. Peter Rusnák
Mons. Ábel Antal Szocska OSBM
bratislavský eparchiálny biskup
nyíregyházsky eparchiálny biskup
Kardinál Duka – Som človekom Západu.
Ale na súčasnom Západe je najhoršie to, že si podrezal sám pod sebou konár i tým, že EÚ odmietla židovsko–kresťanské korene”
Praha 28. augusta 2019 (HSP/Foto:TASR–Henrich Mišovič)
Český kardinál Dominik Duka upozoruje, že problémom súčasnej Európy je to, že opúšťa svoje židovsko–kresťanské korene.
Vysoko postavený cirkevný predstaviteľ v rozhovore pre server Konzervativní noviny uviedol, že ako kňaz v súčasnosti nemôže len tak prezentovať svoje politické názory.
“Cirkev žije v určitom dvojdomí. Jednak sme občania Božieho kráľovstva a jednak sme občanmi štátu. A to je dôsledok veľkého procesu, ktorým prechádzala cirkev so štátom. Cirkevná moc nie je moc v zmysle fyzickom, ale je to určitý vplyv. A musela si vybojovať svoju slobodu. Slobodu svedomia. A ten boj sa vedie stále.”
“Nežijeme vo svete, kde ideológie zomreli. To je omyl deväťdesiatych rokov. História neskončila a ani ideológie neskončili. Ale ja musím rešpektovať, že katolíci sú členmi najrôznejších hnutí. Ako neexistuje kresťanská matematika a fyzika, ale len matematika a fyzika, tak neexistuje kresťanská politika,” vyhlásil Dominik Duka s tým, že sa možno kresťanské strany ozvú a budú protestovať, ale je to tak.
“Na to existuje podnetná kniha, napísaná švajčiarskym kardinálom Journeom. Volá sa Kresťanské požiadavky na politikov. A je to o tom vniesť ten kvas evanjelia do politiky. To áno! Ale nemôže sa postaviť do línie…”
Podotkol, že aj v samotnej cirkvi vraj panuje predstava, že biskup je akýsi monarcha. “Ja napríklad ako pražský arcibiskup môžem rozhodnúť o sume do jedného milióna, trebárs na nejakú kultúrnu aktivitu, charitu alebo nejakú publikáciu. Všetko ostatné už musí prejsť ďalšími orgánmi. A je to tak správne,” vysvetlil Duka.
Prezradil, že najslobodnejší ako kňaz bol sa cítil za totality – “bez štátneho súhlasu”. “Bolo to s rizikom, ale mal som menej problémov, než kňazi, čo pracovali so štátnym súhlasom, a boli po každej slávnosti predvolávaní okresným tajomníkom, Štátnou bezpečnosťou atď.”
Západ si podrezal sám pod sebou konár
V súvislosti s politikou čelil kardinál aj otázkam ohľadne názorov prezidenta ČR Miloša Zemana, najmä jeho náklonnosti k Číne či Rusku.
Duka uviedol, že sám sa považuje za “človeka Západu”. “Ale na súčasnom Západe je najhoršie to, že si podrezal sám pod sebou konár. Európska únia odmietla židovsko–kresťanské korene, ktoré mimochodom pochádzajú z Blízkeho východu, ale stretli sa s vyspelou grécko–rímsku kultúrou, ktorú ale kresťanstvo nezamieta, ale obohacuje ju.”
“My si musíme uvedomiť dejiny Ruska. Kyjevská Rus prijala kresťanstvo v čase ďaleko pred nami. Patriarcha Fotios bol Einsteinom svojej doby. Ale zápas medzi duchovnou a svetskou mocou vybojoval Západ, nie Východ. To súvisí aj s poňatím Svätej trojice – jednota bytia, rovnosť v osobách. Východný spôsob, kde je podriadenosť Otec – Syn – Duch Svätý do istej miery vytvoril samoderžavie. Ale musíme si uvedomiť dejiny Ruska, to sú Tatári. No ale je vzorom trebárs Francúzsko?”
Za násilným odebíráním dětí stojí protirodinná ideologie, říká
italský biskup
9. 8. 2019 Itálie, 7.8.2019
Italskou veřejností a politickým spektrem již několik měsíců otřásá takzvaný případ Bibbiano, nazvaný podle desetitisícové obce ve středoitalském kraji Emilia Romagna, který se týká násilného odebírání dětí z italských rodin a jejich nelegálního svěřování do pěstounské péče. Od konce června vyšetřuje italská policie osmnáct osob, z nichž některé zůstávají dosud v domácím vězení, včetně starosty obce a dalších politiků (ke dnešku počet vyšetřovaných stoupl na 29). Obvinění místní sociální asistenti a psychoterapeuti z turínské neziskové organizace měli na dětech násilnými metodami vynucovat falešná doznání o zneužívání v původních rodinách (za použití terapie EMDR, Eye Movement Desensitization and Reprocessing) a manipulovat jejich výpověďmi (kupříkladu dokreslováním erotických detailů na dětské obrázky). Sedmdesát odebraných dětí pak vyšetřovaní za úplatu rozmisťovali v rodinách svých známých a přátel.
Turínská nezisková organizace s příznačným jménem „Hensel e Gretel“, tedy „Jeníček a Mařenka“ si navíc od italského státu naúčtovala zhruba 200 tisíc euro za psychoterapeutické služby. Toto soukromé centrum, které mimo jiné nabízí kurzy „necenzurovaného sexu“ na středních školách, vede údajný psychoterapeut Claudio Foti, který ovšem tento obor nevystudoval a jeho členství v příslušném profesním sdružení bylo uznáno pouze na základě dodatečného uzákonění. V současné době je vyšetřován rovněž z týrání vlastní manželky a dětí. Tento „psychoterapeutický guru“ v posledních dvaceti letech figuroval v obdobných kauzách napříč celou Itálií, ovšem soudy nikdy nepotvrdily jeho vinu. Nynější operace státního zastupitelství v Reggio Emilia, nazvaná Andělé a démoni, se totiž v mnohém podobá téměř shodné kauze (s podobným titulem „Ďáblové v Bassa Modenese, tedy oblasti severně od města Modena), lokalizované ve stejném kraji. Na konci devadesátých let (1997–98) tu za mnohem menšího politického a mediálního zájmu bylo odebráno šestnáct dětí rodičům, obviněným ze satanistických rituálů. A to rovněž na základě psychologických posudků zmíněné neziskové organizace. Ačkoli vina rodičů se neprokázala, děti se již do svých rodin nevrátily, protože se je v průběhu vyšetřování naučily nenávidět. Ze strany rodičů si případ vyžádal šest obětí na životech, od infarktů po sebevraždy, vysvětluje obhájkyně rodičů, Patrizia Micai (Avvenire, 4.8.2019).
Tato italská právnička zdůrazňuje, že obdobným případům nahrávají mezery v italském právním systému, který sociální služby vybavil neomezenou mocí, co se týče automního rozhodování o oddálení dítěte z rodiny (podle čl. 403 Občanského zákoníku z roku 1941). Takové opatření sice musí podepsat soudce z Tribunálu pro nezletilé, ovšem opětovně na základě psychologického posudku téže sociální služby. „Je velmi nepravděpodobné, že by soudce zvrátil rozhodnutí sociálních služeb“, uvedl pro list Libero (22.1.2019) někdejší soudce a dnes advokát Francesco Morcavallo. „Důvodem je miliardový byznys, který se točí kolem rodinných komunit pro mládež, jež od státu inkasují 100 až 400 euro denně na každé dítě v závislosti na poskytované terapii či pěstounské péči“. Bývalý soudce boloňského Tribunálu pro nezletilé hovoří o neuvěřitelných 500 tisících odebraných dětí v Itálii od zavedení pěstounské péče (1983). „Je to šílené. Skutečný únos ze strany státu“, podotýká Morcavallo, který sám o sobě říká, že přešel na stranu těch, na nichž se páchá nespravedlnost. K otevřenému střetu s jeho zaměstnavatelem vedl případ dvojčat, ze kterých jedno zemřelo udušením. Sociální služby okamžitě usilovaly o svěření druhého dvojčete do pěstounské péče s poukazem na neschopnost rodičů, a když proti tomu soudce Morcavallo vystoupil, byl z boloňského tribunálu oddálen.
Vatikánský rozhlas požádal o vyjádření biskupa diecéze Reggio Emilia, mons. Massima Camisascu.
„Když se jedná o děti, je zřejmé, že jde o to nejvýznamnější, nejcennější a nejdůležitější, odvážil bych se říci „božské“ z naší sociální reality, čemuž je nutné věnovat nejvyšší pozornost. V těchto případech, z toho, co mohu vyvodit z tisku, tato nejvyšší pozornost zde nejenom nebyla, nýbrž dokonce převládla ideologie. Děti byly užity jménem a ve jménu ideologického projektu. To vše je nicméně třeba dokázat, a proto v tuto chvíli oceňuji práci vyšetřujících soudců, která bude pravděpodobně ještě dlouhá. Vše vede k přesvědčení, že se tu stalo něco vážného. Neměli bychom se tudíž dělit na různé politické frakce, nýbrž spojit se v péči věnované dětem.“
Říká středoitalský biskup s ohledem na politické konotace případu. Obžalovaný starosta obce Bibbiano a další politici totiž zastupují levicovou Demokratickou stranu. Ideologický odstín do případu vnesla obžalovaná ředitelka sociálních služeb Federica Anghinolfi, aktivistka hnutí LGBT, která léta vede zápas za adopce ze strany homosexuálních dvojic.
Kauza vyvolala velice silné lidové rozhořčení. Je to podle vašeho soudu pochopitelné?
„Ano, naprosto pochopitelné, protože když se někdo dotkne dětí, dotýká se toho nejcennějšího, co máme. Lidé jsou znepokojení, protože nevědí, kam se obrátit a odkud čerpat informace, aby pochopili, co se stalo a co za tím stojí. Samozřejmě nelze s lidmi manipulovat a využívat jejich strachu k politické revoltě. Myslím spíše, že je naší povinností zaobírat se touto vážnou situací, kterou vyvolala protirodinná ideologie. Víme, že rodinná realita je velice křehká a zde je evidentní snaha ji nadále oslabit, vytvářet rodiny vedle původních rodin a upírat rodinám podporu v jejich lidskosti, která se vyznačuje poklesky a chybami. Existují nemocné rodiny, ale existuje také nespočet cenných rodin, ve kterých se rodí děti, i když mají Downův syndrom anebo jiné obtíže, a tyto děti pak rodina vychovává a vnímá je jako požehnání. Růst dětí v rodinách je poznamenán problémy, těžkostmi a deziluzemi, ale vždy je to růst. Když se toto všechno zpochybní, podrývá se vztah mezi rodiči a dětmi.“
Uvedl biskup Massimo Camisasca.
(jag), www.radiovaticana.cz
Americký pár si „objednal“ dieťa, a potom ho odmietol.
Dievčatko ostalo bez rodiny a bez občianstva
Bratislava 21. augusta 2019 (HSP/Foto:TASR/AP–Felipe Dana)
Novinárka Samantha Hawleyová sa v reportážiach pre ABC venovala osudom detí, ktoré prišli na svet v rámci “náhradného materstva”, ale biologickí “rodičia” ich nakoniec odmietli. Tieto deti po odmietnutí ostávajú v cudzej krajine bez rodiny a bez občanstva. V reportáži, ktorú pripravovala rok, sa Hawleyová venovala konkrétne prípadu malého dievčatka, ktoré si podľa dokumentov cez spoločnosť BioTexCom “objednal” pár z USA. Náhradné (surogátne) materstvo sa v poslednom období stalo trendom hlavne v USA, ale aj v ďalších krajinách sveta. V praxi to znamená, že si heterosexuálny alebo homosexuálny pár cez sprostredkovateľskú spoločnosť “objedná” umelé oplodnenie vajíčka a tiež aj odnosenie dieťaťa “náhradnou matkou”, ktorá si za peniaze nechá vložiť oplodnené vajíčko do maternice. Dieťa potom vynosí, porodí a odovzdá biologickým rodičom.
Takýto postup zvolil aj spomínaný pár, ktorému mala vynosiť a porodiť dieťa Ukrajinka. Ale kedže sa dievčatko narodilo postihnuté, rodičia si ho so sebou do Ameriky nevzali. Reportérka dievčatko, ktoré sa volá Bridget, našla neskôr po niekoľkomesačnom pátraní v ukrajinskom Záporoží, kde žije v opatrovníctve miestneho detského domova. Podľa zistení novinárky sa Bridget narodila predčasne vo februári roku 2016. No kvôli viacerým zdravotným komplikáciám bola do detského domova presunutá až v marci tohto roka.
Dievčatko sa narodilo spolu so svojím dvojčaťom, ktoré bolo ale mŕtve. Hoci je jej vývoj pomalý, v svojich troch rokoch dokáže vysloviť niekoľko slov a s pomocou ošetrovateľky sa vie aj najesť. Podľa pediatrickej sestry sa raz so správnou pomocou môže naučiť chodiť.
Riaditeľka detského domova Natalia Syvoraksha reportérom predložila právne dokumenty, ktoré obsahujú aj list zaslaný jej americkými rodičmi, v ktorom žiadali o odpojenie prístrojov, ktoré po narodení udržiavali Bridget pri živote, aby mohla vo veku piatich mesiacov a ťažko chorá vraj “nájsť mier”. Čo v podstate znamená, že rodičia požiadali o eutanáziu dievčatka, ktoré si objednali a ktoré nespĺňalo ich požiadavky.
Bridget ale stále žije a s pomocou pediatrickej sestry sa jej v domove darí dobre. “Nemôžete súdiť dieťa, akonáhle sa narodí. Toto dieťa sa nám nepáči, chceli sme, aby po narodení malo hollywoodsky úsmev,” hovorí pediatrická sestra o rozhodnutí manželského páru. “Povedala by som im, že majú úžasnú dcéru.”
Biologický rodičia podľa novinárky nič nepopreli, ale odmietli zverejniť svoju výpoveď v médiách. Keď mala Bridget jeden rok, poslali síce jej rodičia list, v ktorom dovoľujú jej adopciu. Lenže to malo jeden háčik. Bridget sa síce narodila “náhradnej matke” na Ukrajine, ale má amerických rodičov. Úrady však nakoniec našli riešenie a dievčatko si bude môcť niekto adoptovať.
Ukrajinský Detský ombudsman Nikolai Kuleba vyjadril znepokojenie nad tým, že podľa posledných správ, ktoré má k dispozícii, si spomínaný americký pár na Ukrajine znovu “objednal” ďalšie odnosenie plodu, ktoré vyústilo k porodeniu ďalších dvojčiat. “Takáto situácia nebude ojedinelá, pretože je pochopiteľné, že pár vydá peniaze a dúfa, že získa zdravé dieťa, ale niekedy k tomu nedôjde,” povedal Kuleba pre ABC.
Náhradné materstvo je v súčasnej dobe na Ukrajine legálne iba pre heterosexuálne páry za predpokladu, že preukážu zdravotné dôvody, ktoré im bránia v počatí dieťaťa. Ukrajinské ženy tieto ponuky prijímajú, pretože to vidia ako zdroj väčšieho množstva peňazí a riešenia ich zlej životnej situácie.
Podobné osudy postihli deti porodené prostredníctvom “náhradného materstva”aj v iných krajinách. A aj preto, napríklad Thajsko a India uzákonili zákaz komerčného náhradného materstva pre cudzincov.
V Bruseli už po štvrtýkrát veľtrh detí pre gejov
9. 8. 2019
Obchod vynáša, minimálna cena za novorodenca rapídne porástla. Akým právom ešte Európa hovorí o právach?
Brusel 23. septembra 2018, HSP
Už po štvrtýkrát americká organizácia Men having babies (Muži, ktorí majú deti) otvorila dnes a včera (22.–23. septembra 2018) dvere “veľtrhu detí” v Bruseli ďalším žiadajúcim gejom, tzv. “Rodičovské možnosti pre európskych gejov”, totálne ignorujúc európske právo a právo jednotlivých štátov Európy (o prvej takejto akcii sme informovali TU). Možno ešte vôbec hovoriť v Európe o nejakých právach?
Snímka pozývajúca na konferenciu v Bruseli, na ktorej sa ponúkajú možnosti za koľko a kde si môžu gejovia zaobstarať bábätko
Akým právom Európa hovorí o právach? Akým právom hovorí o prijímaní migrantov, o transparentnosti, integrite, rovnosti, keď včera (22. septembra) a dnes Brusel, srdce Európskej únie, hostí už po štvrtýkrát doslova veľtrh organizácie Men having babies, ktorá sprostredkúva predaj a kúpu homosexuálom, ktorými nadobudnú ľudské nemľuvňa?
Katalógy detí
V sálach luxusného hotela Hilton sa to hemžilo významnými a bohatými mužmi, ktorí si prezerali katalógy tlačené na lesklom papieri. Prechádzali fotografiami detí, ktoré sa takto predali a žien, ktoré im vynosia tie “ich” deti (tzv. náhradné matky) a ktoré budú ochotné im podpísať zmluvy, ktorými sa zaviažu, že sa dieťaťa po deviatich mesiacoch nosenia v ich lone zrieknu.
Homosexuálne páry na tomto veľtrhu prechádzajú ponukami, ceny za obdržanie novorodenca sú variabilné – podľa “kvality”. Najnižšia cena je 95 tisíc dolárov (pred štyrmi rokmi to bolo 60 tisíc), maximálna suma 160 tisíc. Môžu tam konzultovať “all inclusive balíky”, ktoré zahŕňajú všetky služby: psychologickú podporu, právnu pomoc, zabezpečenie pohlavných buniek – vajíčok a aj spermií (ak je to potrebné), zabezpečenie náhrad
nej matky, lety a hotel v krajinách, kde budú jednotlivé matky rodiť, atď.
Čo na to zákony?
Neuvádza náhodou ten istý Dohovor, že štáty, ktoré sa pod neho podpisujú, “vykonajú všetky vhodné opatrenia na národnom, bilaterálnom a multilaterálnom stupni, aby zabránili únosom, obchodu či zneužívaniu detí s akýmkoľvek cieľom a akoukoľvek formou”? A čo sa dnes deje v bruselskom Hiltone, keď nie predaj detí ľudom, ktorí dajú najlepšiu ponuku?
Keď už po štvrtý raz organizácia “Men having babies” je schopná zhromaždiť tých najlepších expertov zo všetkých možných oblastí a z celého sveta v Belgicku, znamená to, že obchody idú dobre. Znamená to, že ľudia kupujú. A aj tento rok, napriek odvážnemu protestu (socialistického!) europoslanca Philippa Closea, sa dvere veľtrhu otvorili gejom opäť. Európska únia už nech radšej nehovorí o právach. Stratila svoju tvár. (Článek jsme přinesli již v minulém roce. Jeho část znovu publikujeme pro celkovou informovanost. –red.)
Satanisté podpořili LGBT komunitu. Nic jako tradiční rodina neexistuje, hlásali na náměstí v Praze
10.8.19
Česká republika:
Transparent v duhových barvách na Palackého náměstí v Praze hlásá, že „Satanova komunita podporuje LGBT“. Pochod za práva sexuálních menšin Prague Pride získal těsně před svým začátkem nečekaného spojence. Podporu mu svou akcí vyjádřila česká Satanova komunita, která hlásá po vzoru liberalismu rovnost pro všechny. Na Palackého náměstí v Praze bude na veřejnost „působit“ během čtvrtka a pátku. V sobotu se zařadí do pochodu Prague Pride.
Satanova komunita momentálně plánuje stát se oficiálně registrovanou církví. Velkou částí identity Satanovy komunity je sice filosofie blízká nejčistější podobě liberalismu, v zásadě se ale i tak jedná o náboženskou skupinu. „Vykazujeme znaky náboženství, hlásíme se k panteismu (víry, že celý svět je složen z hmoty, která má božskou povahu – pozn.red.) a přátelsky pohlížíme i na ateismus,“ vykládá mladý satanista, který snahy organizátorů duhového průvodu přirovnal v boji za práva černochů.
Takže tu máme odpoveď na otázku, kto bude nasledovať v pochodoch hrdosti po homosexuáloch a pedofiloch...
***
Z článku v LN: „Máme poměrně širokou podporu, s vysvětlením procesu registrace nám odborně pomohl například český religionista Ivan Štampach,“ konstatuje Jakub Jahl.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/satan–podporil–lgbt–komunitu–nic–jako–tradicni–rodina–neexistuje–hlasali–sataniste–v–praze.A190808_134902_ln_domov_mber
Na Aleppo po dvou letech opět dopadly bomby
9. 8. 2019
Sýrie. Vládní vojsko, podporované ruským letectvem, postupuje v ofenzívě v syrských provinciích Idlib a Hama, které jsou poslední baštou džihádistů. Islamisté bohužel v minulých dnech reagovali ostřelováním křesťanských vesnic v údolí řeky Orontes a rakety po dvou letech dopadly také na Aleppo. Pro naše mikrofony hovoří o. Firas Lufti, kaplan tamního kostela sv. Františka a člen františkánské Kustodie Svaté země:
„V úterý večer jsme opět zaslechli ten obrovský rámus, který v nás vyvolal ošklivé vzpomínky na situaci před dvěma, třemi lety, kdy se válka odehrávala ve čtvrtích obývaných civilisty, které džihádisté ostřelovali. Vzápětí se rozezněly sirény sanitek, protože kromě hmotných škod tu bohužel byli další mrtví a ranění. Zemřela jedna žena se svou dcerou – maminka pracovala jako školnice ve škole, která naštěstí tou dobou byla prázdná. Následovaly další tři zásahy, namířené na procházející se lidi. Tady v Aleppu je ramadán a muslimové po večeři chodí na procházku. Aleppskou periferii, která sousedí s městem Idlib, dosud drží džihádisté, kteří dlouhlo byli zticha a nyní se opět ozvali...“
Máte zprávy o jiných křesťanech, kteří žijí v oblastech kontrolovaných džihádisty?
„Jistě. Otec Hanna Jallouf, františkán jako já, z Kustodie Svaté země, se mnou telefonicky mluvil. Velice se obává této eskalace, protože všechny rodiny džihádistů se nyní daly na útěk a postupují směrem k tureckým hranicím, tedy právě tam, kde jsou tři křesťanské vesnice se dvěma našimi katolickými faráři. Je to malé stádce – zhruba dvě stě lidí. Otec Hanna má strach, protože prchající džihádisté obvykle křesťany vyženou z jejich domů a usadí se tam se svými rodinami, které nejsou syrské. Nehledě na trýznění původního obyvatelstva...Na druhé straně nevíme, jak se bude válka vyvíjet a zda se dostane až do údolí Orontu, pokud dojde k vojenským střetům anebo bombardování. V tom případě by došlo k velkému masakru. Otec Jallouf doufá v mírové, politické řešení...“
Říká aleppský františkán. V provincii Idlib, kde se nyní bojuje, zůstalo zhruba 600 tisíc civilistů. Tisíce z nich prchají před válkou právě do „křesťanského údolí“ a mnozí žádají o pomoc v tamních třech františkánských klášterech (ve vsích Knayeh, Yacoubieh a Gidaieh). „Modlete se za nás“, žádá o. Hanna Jallouf prostřednictvím agentury SIR, „aby nás Pán brzy vysvobodil z této války, od teroristů, kteří nás pronásledují a brání nám žít v míru“.
radiovaticana.cz
Střet civilizací versus Konec dějin
12. 8. 2019
Samuel Huntington napsal za svůj život 17 knih. Nejvýznamnější z nich je Střet civilizací, která je velice inspirující v dnešní době, když jsme již pustili invazní armády v podobě migrantů do Evropy. Huntington naprosto geniálně předjímal vývoj, jenž v současné době nastal. Knížka sice již vyšla před více než dvaceti lety, ale je v současnosti nanejvýš aktuální. Byla totiž napsána s prorockou jasnozřivostí. Vznikla jako reakce na knihu Francise Fukuyami (nar. 1952), vizionářského autora titulu Konec dějin a poslední člověk. V jeho pojetí končily dějiny pádem Východního bloku, který symbolizoval pád nechvalně známé Berlínské zdi. V hegelovském smyslu měly dějiny skončit vítězstvím liberálního socialismu nad reálným socialismem. Byla to zvláštní dvojčata, obdařená stejným marxistickým základem. Liberální socialismus byl pragmatičtější a ekonomicky úspěšnější díky novým impulsům, jež ve své době přinesl neoliberalismus.
Reálný socialismus byl poražen a začala platit iluze o konci dějin, všichni měli směřovat do konzumního ráje. Ale v současné době jasně vidíme, že pravdu neměl neokonzervativní ideolog Fukuyama, který svého času tleskal invazi do Iráku a snil si svůj sen o demokratických změnách na Blízkém východě. Huntigton tvrdil, že to povede pouze k tomu, že dojde k islamistickému obrození, jež bude ohrožovat náš Západ. Fukuyama zoufale zklamal ve svých fantaziích, Huntigton se stal temným prorokem náboženských válek, které máme před sebou, jelikož prorokoval ozbrojené konflikty mezi civilizačně – náboženskými seskupeními. A tak se také stalo. V současné době se nacházíme ve válce s islamisty, kteří se chystají obsadit Evropu a jsou také na nejlepší cestě svůj cíl splnit.
V roce 2004 napsal Huntington knížku „Kdo jsme“ o americké národní identitě. Huntington popsal situaci v současných Spojených státech, které se začínají proměňovat tím, že do USA proniklo několik desítek milionu lidí hispánského původu. Hispánci hovoří španělsky a nechtějí se nechat přetavit tak, jako přistěhovalci z Evropy, kteří se museli naučit anglicky a přijali americkou identitu podle vzoru bílých protestantů. Přistěhovalci se museli přizpůsobit. To se v současné době neděje, ideologie multikuralismu nechává Hispáncům vlastní identitu, jazyk a zvyky. V současné době se o změnu kurzu snaží americký prezident Trump, který chce vyhostit z USA 13 miliónů nelegálních imigrantů, kteří celé roky volně přecházeli americko–mexickou hranici. Tito imigranti v jižních státech USA hovoří španělsky, provozují televizní a rozhlasové stanice ve španělštině a tisknou noviny ve španělštině. Je jen otázka času, kdy přečíslí rodilé mluvčí, protože porodnost Hispánců je vysoká. Zoufalou situaci se rozhodl řešit prezident Donald Trump tím, že chce postavit zeď, která by stála na hranicích mezi USA a Mexikem.
Střet civilizací probíhá mezi křesťany a muslimy v Evropě. Huntigton popsal také situaci na Balkáně v první polovině devadesátých let minulého století. Probíhal tam střet mezi muslimy, pravoslavnými Srby a katolickými Chorvaty. Na tomto konfliktu Huntington ukázal, jak vypadá střet civilizací v praxi. Srbové jsou pravoslavní křesťané a tradičně hledali spojence v pravoslavném Rusku. Stejně jako v případě první světové války, která vypukla kvůli tomu, že Rusové přispěchali Srbům na pomoc. V devadesátých letech to tak slavné nebylo, protože ruský stát pod vedením alkoholem podlomeného prezidenta Borise Jelcina právě prohrál válku s Čečenskem. Rusko jako stát se nechtělo angažovat na podporu Srbů, ale přicházeli kozáci dobrovolníci, kteří pomáhali bratrskému pravoslavnému národu. Katolickým Chorvatům nejvíce pomáhali Němci, v tomto případě se jednalo o pokračování spolupráce z doby druhé světové války. Chorvatsko mělo díky Německu podporu celé EU. Muslimové dostali podporu z islámských zemí, především ze Saudské Arábie, států Perského zálivu, ale také od Iránu. Překvapivě podle Huntingtona podporovali muslimy také Američané, kteří poskytli zbraně a logistiku. Pomohli také přemístit islamistickou internacionálu z Afghánistánu do Bosny a Hercegoviny, kde bojovali proti Srbům. Islamisté se tak pevně uhnízdili v Evropě. Čekají a připravují se pouze na další vypuknutí džihádu.
V Kosovu to pokračovalo podle stejného scénáře, podpora celého Západu a islámských zemí směřovala na stranu kosovských Albánců. Rusko stále ještě pod chřadnoucím Borisem Jelcinem neposkytlo Srbům skutečnou podporu a tak mohlo být Kosovo obsazeno jednotkami NATO na podporu muslimských kosovských Albánců. Kosovo tak mohlo být islamizováno a téměř zbaveno srbského pravoslavného obyvatelstva. Na příkladu Kosova lze vidět temnou budoucnost Evropy. Bude to totální islamizace, která je doplněna o etnické čistky a zničení náboženských symbolů. Dnes jsou všechny pravoslavné kostely a kláštery v Kosovu rozbořeny. Pravoslavní Srbové v kolébce srbství na Kosovu své místo nemají, stejně jako nebudou mít Evropané své místo v Evropě. Tento zcela nesmyslný proces již byl zahájen. Letecké údery NATO vytvořily pro tento cíl prostor, stejně jako zničení sekulárních režimů na Blízkém východě vytvořilo předpoklady pro islamistickou invazi do Evropy.
Bohatí Arabové systematicky islamizují Kosovo a přetváří ho v líheň islámského terorismu v Evropě. Činí tak navíc před zraky mírové mise KFOR. Dělají to prostřednictvím imámů obracejících muslimskou komunitu v Kosovu na radikální wahhábismus. Na islamizaci se navíc podílejí i saúdskoarabské humanitární organizace. V kosovské muslimské komunitě lze pozorovat pokračující nasazení arabských dárců – jednotlivců, nevládních organizací, ale i polostátních a vládních agentur. Nezůstává jen při tom, islamistická ofenziva nabývá stále brutálnějších rozměrů.
Od roku 2012 se z Kosova vydalo bojovat za Islámský stát přinejmenším 316 lidí. Objektivní číslo ale bude pravděpodobně mnohem vyšší, protože zdaleka ne o každém teroristovi, který se vydal bojovat na Blízký východ, příslušná úřední místa vědí. Nejméně 120 džihádistů se už podle informací kosovského ministerstva vnitra vrátilo. S nejvyšší pravděpodobností před tím prodělali teroristický výcvik. Vyšetřováno je v Kosovu v souvislosti s islamistickým terorismem 240 lidí a od roku 2013 jich bylo zatčeno už 130. V policejní vazbě skončil mimo jiné také imám z Velké mešity v hlavním městě Prištině. Květnová návštěva nového šéfa americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa v Saudské Arábii naznačila, že ani v roce 2017 se pevné spojenectví USA s touto zemí nemění. Byly podepsány kontrakty za cca 400 miliard dolarů s hlavním cílem podpoření saudských bezpečnostních složek a armády. USA tak dále věrně podporují ortodoxní autokratický režim, který pomáhá šířit radikální islám ohněm a mečem. Politika zrodu islamistické internacionály ve slepě setrvačné americké zahraniční politice pokračuje.
Páté kolony pro současnou invazi islamistů do Evropy se začaly vytvářet již v padesátých letech minulého století. Evropa byla zničena po válce a v Německu byl nedostatek pracovních sil. A tak se začali zvát Turci na práci. Podobně se tomu dělo ve Francii, kam přijížděli lidé z francouzských kolonií v severní a západní Africe. Do Velké Británie přicházeli Pakistánci, Bangladešané a další obyvatelé bývalých britských kolonií. První generace byla vděčná, že má práci, ale již s další generací začaly být problémy. Přistěhovalci z kolonií získali sice občanství, ale identitu dané země nikoliv. Zůstali někde „mezi“ a současní mladí už chodí do mešity pouze na radikální imámy, ale především získávají informace na internetu a sociálních sítích. Islámský stát dělá velice obratnou propagandu, která přitahuje velkou pozornost muslimských obyvatel EU. Pátá kolona se tak neustále rozšiřuje a radikalizuje.
https://www.databazeknih.cz/knihy/islamiste–a–soumrak–evropy–385542
V Častohosticích 12. 8. 2019
Figeľ – Prenasledovanie pre náboženské presvedčenie je vo svete rozsiahle, aj Slovensko by pre nich malo urobiť viac
Bratislava 22. augusta 2019 AKTUALIZOVANÉ (SITA/HSP/TASR–Martin Baumann)
Prenasledovanie a diskriminácia pre náboženské alebo sekulárne presvedčenie je vo svete rozsiahla a má rastúci trend. Osobitne na Blízkom východe, v subsaharskej Afrike a v juhovýchodnej Ázii. Pripomína to osobitný vyslanec Európskej únie pre podporu slobody náboženstva alebo viery vo svete Ján Figeľ
„Pre milióny ľudí je to otázka života a smrti. Vyše 70 štátov trestá rúhanie, 22 krajín má hrdelné tresty za náboženskú konverziu a v 13 štátoch je hrozba trestu smrti za ateizmus. Prenasledovanie organizujú niektoré režimy alebo ide o pôsobenie teroristických skupín alebo o davové útoky,” uviedol Figeľ.
Priblížil, že Medzinárodný deň pamäte na obete náboženského násilia, 22. august, bol tento rok po prvýkrát vyhlásený na základe májového rozhodnutia Valného zhromaždenia OSN. Podľa Figeľa to súvisí s genocídou jezídov, kresťanov a iných menšín v Iraku zo strany teroristickej organizácie tzv. Islamského štátu (ISIS), ktorá sa začala na Ninivskej planine v severnom Iraku v auguste pred piatimi rokmi. Priblížil, že doteraz bolo objavených vyše dvesto hromadných hrobov s obeťami brutálneho násilia.
Figeľov mandát osobitného vyslanca EÚ pre podporu slobody náboženstva alebo viery vo svete sa začal v máji 2016 a bol reakciou Európskeho parlamentu a Komisie na genocídu menšín na Blízkom východe. „Je to po prvýkrát, čo sa EÚ zaoberá náboženskou slobodou takouto formou. Moja súčasná práca sa zavŕši s ukončením činnosti predsedu Európskej komisie Jeana–Clauda Junckera, teda na konci októbra,” dodal s tým, že pripravuje celkovú hodnotiacu správu o svojom trojročnom pôsobení v tejto novej, medzinárodne citlivej úlohe. Za politický úspech považuje dôveru vyjadrenú podporou 576 europoslancov pri hlasovaní v januári, ktorí požadovali posilnenie a kontinuitu tohto mandátu.
Figeľ dodal, že po jeho vymenovaní v roku 2016 sa k tomuto úsiliu pridali podobnými rozhodnutiami diplomacie v Maďarsku, Veľkej Británii, Nemecku, Dánsku, Litve. Od 1. septembra bude mať Osobitného predstaviteľa pre náboženskú slobodu aj vláda Holandska. Aj preto sa Figeľ v júli stretol s ministrom zahraničných vecí Miroslavom Lajčákom, aby s ním rokoval o tejto agende na Slovensku.
„Slovensko by malo urobiť viac pre prenasledovaných vo svete, a zároveň túto pomoc spojiť a rozvinúť aj v rámci Visegrádskej skupiny. Je to jeden zo spôsobov, ako pomôcť utečencom z Blízkeho východu pri návrate do ich zničených domov a sídiel a zároveň predchádzať podobným krízam v budúcnosti. Rozumná solidarita sa vyplatí,” uzavrel Figeľ s tým, že na septembrovej schôdzi má o podpore náboženskej slobody hlasovať aj slovenský parlament.
Do ukončenia mandátu čakajú Figeľa ešte viaceré medzinárodné povinnosti. Za tie náročnejšie považuje pracovné cesty do povojnového Iraku a do Indonézie, ktorá je najľudnatejšou moslimskou krajinou a kde je na vzostupe náboženský radikalizmus.
Podľa poslankyne Anny Verešovej je náboženská sloboda porušovaná bezprecedentným spôsobom
Náboženská sloboda je v dnešnej dobe obmedzovaná a porušovaná bezprecedentným spôsobom. Pri príležitosti dnešného Medzinárodného dňa spomienky na prenasledovaných pre vieru alebo náboženstvo to vo svojom vyhlásení konštatuje nezaradená poslankyňa Národnej rady SR Anna Verešová.
„Stovky kresťanov zahynuli aj pri bombových útokoch na Srí Lanke priamo na Veľkonočnú nedeľu tento rok v apríli,” povedala Verešová s tým, že dokumentov, ktoré zhoršujúci sa stav náboženskej slobody vo svete konštatujú, stále pribúda.
„Rovnako pribúdajú štáty, ktoré sa spájajú za cieľom ochrany a podpory náboženskej slobody. Veľmi sa teším zvlášť z najnovšej iniciatívy Spojených štátov. Minister zahraničných vecí Mike Pompeo začiatkom júla 2019 ohlásil vytvorenie Medzinárodnej aliancie pre náboženskú slobodu,” uviedla Verešová.
Časté správy o prenasledovaní veriacich rôznych náboženstiev z Blízkeho Východu, Srí Lanky či Číny sa podľa poslankyne dotýkajú ľudí po celom svete.
„Kruté prenasledovanie pre vieru z čias komunistického režimu máme na Slovensku všetci v živej pamäti,” povedala s tým, že je na čase, aby sa aj Slovensko vo výraznejšej miere pridalo do aktivít na ochranu náboženskej slobody vo svete. Parlament by sa podľa Verešovej v tejto súvislosti mal v septembri zaoberať Uznesením o ochrane slobody náboženstva alebo viery a pomoci prenasledovaným kresťanom a iným náboženským komunitám vo svete. Dokument sa podľa poslankyne teší podpore naprieč politickým spektrom a preto verí, že bude prijatý silnou väčšinou.
Organizácia spojených národov v júni 2019 prijala rezolúciu, ktorá ustanovuje práve 22. august za Medzinárodný deň spomienky na prenasledovaných pre vieru alebo náboženstvo. Iniciatívu Poľska vtedy podporila aj slovenská diplomacia.
Nigerijský kardinál na Evropany naléhá, aby už ty Afričany k migraci nelákali
Autor: odjinud | Publikováno: 21.8.2019
ROME – Kardinál Francis Arinze na Evropany naléhal, aby už skončili s tím lákáním Afričanů k migraci
Tento 86–letý kardinál Arinze, svého času považovaný za hlavního kandidáta na papežství, minulý týden řekl Catholic Herald, že když ty země přijdou o svoji mládež kvůli migraci, tak přijdou o lidi, kteří by byli nejlepší pro vybudování budoucnosti národa. „Takže země v Evropě a v Americe mohou nejvíce pomoci tím, že nebudou mladé lidi do Evropy lákat, aby už k Evropě nevzhlíželi jako k ráji, kde peníze rostou na stromech, ale aby raději pomohli těm zemím, z nichž pochází,“ řekl.
„Pro člověka je nejlepší, když zůstane ve své vlastní zemi, na svém území, ve městě, v oblasti svého původu a pracuje tam,“ říkal, ač uznával, že občas to nejde. Rovněž říkal, že vůdci z vlád těch zemí, z nichž je vysoká míra emigrace, by měli zpytovat svědomí, aby přišli na to, proč tolika lidí utíká. „Obecně ovšem nemůžeme lidské bytosti upírat právo hledat jiné oblasti, kde najde mír, nebo bude moci lépe studovat, nacházet kulturní a ekonomické příležitosti,“ řekl.
Kardinál mluvil ze své osobní zkušenosti, když byl v roce 1967 jmenován arcibiskupem z Onitsha týden před vypuknutím nigerijské občanské války. V té době byl v podstatě uprchlík, uvádí Catholic Heral, když „prchal z oblasti do oblasti, podle toho, jak se měnilo bojiště, přičemž organizoval pomoc pro ty spousty vyhnaných lidí.“ Arinze se rovněž na problém masové migrace díval z perspektivy přijímajících zemí, kdy trval na tom, že ty musí být dostatečně moudré, aby přijímaly pouze ty imigranty, které mohou účinně integrovat. „Každá vláda si musí ujasnit, o kolik lidí se může postarat,“ řekl kardinál. „Nejen o jejich příchod: o jejich zabydlení, jejich práci, jejich rodiny, jejich kulturní začlenění.“ „To není žádné teoretizování. To je fakt,“ říkal Arinze. „V čem bude jejich budoucnost: práce, rodinný život, kultura, náboženství? Přemýšlejte o tom všem.“
„Takže tohle jsou všechno úvahy, které musíme probrat, když vyřkneme slovo ‚migrant‘,“ řekl. Kardinál Arinze se ve svých prohlášeních o masové migraci jen přidává k rostoucímu chóru afrických prelátů, kteří se staví proti evropskému lákání přílivu migrantů z Afriky do Evropy. Letos v květnu řekl nigerijský kardinál John Oaiyekan, arcibiskup z Abuja, že masová migrace z jeho země je určitě signálem, že politické vedení selhalo. „Úřady by měly z Nigérie udělat domov. A to samé by mělo platit i pro další africké země,“ řekl.
Když tento kardinál navštívil Itálii a spatřil ty nesčetné nigerijské prostitutky v ulicích Říma a dalších měst, které tam jsou v důsledku masové migrace, tak řekl, že byl zahanben. „Abych to řekl upřímně, jsem zahanben, stydím se,“ řekl BBC. „Procházím ulicemi Říma, Milána, Neapole a vidím své dcery, jak jsou v ulicích na prodej.“
„Stydím se, když se zastavím, abych se s některými pozdravil, nejde se s nimi ani dát do řeči, protože je vytahali z vesnic negramotů. Vše, co se naučily a co znají z italských ulic, je to, co potřebují pro ten svůj business – je mi hanba.“
Slova obou těchto nigerijských kardinálů o imigraci odráží vyjádření guinejského kardinála Roberta Saraha, šéfa liturgického oddělení Vatikánu, který v dubnu řekl, že církev by migraci neměla podněcovat.
To je špatně, když se „zneužívá slova Božího k propagandě migrace,“ řekl, protože použijete–li Bibli k podněcování migrace, tak je to „falešná interpretace.“ Lepší je „lidem pomocí prosperovat v jejich vlastní kultuře, než je lákat, aby se valili do Evropy,“ řekl. Kardinál Sarah dost silnými slovy odsuzoval ty tlaky od církve k podpoře migrace do Evropy, když trval na tom, že většina imigrantů v Evropě uvízne „bez práce a bez důstojnosti“ a ocitne se v podmínkách otroctví.
„Chce snad církev právě tohle?“ ptal se s dodatkem, že církev by „tuto novou formu otrokářství, kterou je masová migrace, neměla podporovat.“
O pár dnů později zašel tento kardinál ještě dále, když řekl, že tahle církev migrace a ekologie už „nikoho nezajímá“ a že riskuje, že se z ní stane jen jedna další z neziskovek, pokud se soustředí spíš na „záležitosti v módě“, než aby kázala evangelium Ježíše Krista.
Chris McGrath/Getty Images, THOMAS D. WILLIAMS, PH.D.
Euportal.cz
Zdroj: https://www.breitbart.com/immigration/2019/07/31/nigerian–cardinal–urges–europeans–to–stop–encouraging–africans–to–migrate/ www.reformy.cz
Šéf zpravodajské služby – Lidé z neziskových organizací, kteří převážejí na lodích migranty do Evropy, jsou nebezpeční fanatici
25. 8. 2019
Autor: Radim Fiala | Publikováno: 25.8.2019
„Lidé z neziskových organizací, kteří převážejí na lodích migranty do Evropy, jsou nebezpeční fanatici,“ varuje v rozhovoru pro server Insideover bývalý šéf německé zpravodajské služby (Spolkový úřad pro ochranu ústavy) Hans–Georg Maassen a dodává: „Chtějí tím prezentovat svou morální nadřazenost.“
Maassen musel vloni na podzim svou funkci opustit poté, co na základě informací zpravodajské služby zpochybnil, že se ve východoněmeckém městě Chemnitz odehrály štvanice proti migrantům.
Maassen říká: „na současné migraci do Evropy mají zájem obchodníci s lidmi, kteří na tom vydělávají spoustu peněz, mnohem více než při obchodování s drogami. A dále z toho těží některé neziskové organizace, které tím vydělávají peníze. Pak existují i některé jednotlivé evropské země, které jsou skrytě spokojeny s destabilizací Evropy.“
Maassen dále říká: „Hlavní prioritou neziskových organizací je až náboženská horlivost při pašování migrantů do Evropy. Samotní migranti nejsou pro tyto nebezpečné fanatiky nejdůležitější, ale jsou pouze prostředkem, jak prezentovat sobě a světu svou morální nadřazenost. Pokud by se nevládní organizace skutečně zajímaly pouze o záchranné mise na moři, nepřepravovaly by tyto migranty až na evropské pobřeží, ale na bližší bezpečné přístavy. Migrace přes Středozemní moře by měla být okamžitě zastavena.“
„Je zapotřebí, aby se zabránilo lodím opustit pobřeží a přístavy severní Afriky, a lodě s migranty ve Středozemním moři směrovat zpět do severní Afriky nebo do jiných neevropských zemí, a také vést tvrdý boj proti obchodování s lidmi“, dodává Maassen.
Plně se tak potvrzují naše slova. SPD od počátku prosazuje jako jediná strana v Parlamentu nulovou toleranci této migrace, zákaz propagace islámské ideologie a ukončení jakéhokoli financování politických neziskových organizací z veřejných prostředků. Není to rasismus, populismus, nacismus ani xenofobie. Je to zdravý rozum. Podpořte nás prosím u voleb!
Hnutí SPD nechce, abychom dopadli stejně jako islamizovaná západní Evropa, kde se mnohdy lidé bojí vyjít na ulici, aby je nepobodali či nezavraždili imigranti. Odmítáme masovou imigraci a požadujeme možnost kontroly našich hranic, aby se sem nemohli dostat nelegální imigranti a teroristi. Chráníme naši vlast, chráníme české občany, chráníme Vaše rodiny, Vaše děti, Vaše přátele a Váš majetek.
Pokud odmítáte kvóty na imigranty a diktát Evropské unie, podporujte hnutí SPD, které již předložilo návrhy zákonů na zákaz islámského zahalování na veřejnosti a na zákaz propagace nenávistné islámské ideologie.
https://echo24.cz/…/jsou–to–nebezpecni–fanatici–rika–o–nevl…
Stephen Lendman – Assange pomalu vraždí
Od 11. dubna t.r., kdy byl nezákonně vyvlečen z ekvadorského vyslanectví v Londýně, prožívá Australan Julian Assange v britském vězení nejhorší dny svého života. Děje se tak na příkaz Trumpova režimu, který ho původně zamýšlel soudit v USA – a to za pravdu prosazující žurnalistiku.
Temné síly v USA, v Izraeli a na mnoha dalších místech světa se třesou strachy, aby se svět nedověděl nic o zločinech, které s cílem obohatit ty nejbohatší a nejprivilegovanější, podnikají tyto temné síly proti lidem nejchudším. A všechnu svou vynalézavost vynakládají na to, aby tyto jejich zločiny zůstaly mimo pozornost nejsledovanějších médií, především pak televize a těch tištěných médií, které se chlubí větší čtenářskou pozorností.
Kdyby se totiž lidé dověděli, co se děje ve světě a kolem nich, pochopili by, že i jiný svět, než ten, který prožívají, je možný. Že by meče skutečně mohly být překovány v pluhy, že by sociální spravedlnost mohla vystřídat neoliberální necitelnost, že by rovnost a spravedlnost mohla být pro všechny, a národy by mohly být zdravé a bezpečné pro všechny své občany.
Kdyby zvlášť v hegemonistické Americe lidé porozuměli spiknutí proti jejich právům a možnostem sociálního státu, které se jim ve prospěch nejmajetnějších tříd odepírají, pak by mohlo následovat národní pozdvižení a možná i revoluční zvrat a přinejmenším možná protesty ve stylu francouzských žlutých vest, požadujících spravedlnost.
To je důvod, pro který temné síly v Americe chtějí oznamovatele nepravostí (whisteblower), jakými jsou Charles Manning a investigativní novinář Julian Assange, umlčet a potrestat.
Digitální demokracie je poslední výspou svobodného a otevřeného vyjadřování a též jediným demokratickým, důvěryhodným a spolehlivým prostorem pro vyjadřování událostí, informací a analýz. A též jediným prostorem, ve kterém každý může vyjádřit svůj názor na cokoliv.
Vládní cenzura je záležitostí zlověstnou i zkázonosnou. V Americe a v dalších západních společnostech existuje dnes demokracie jen podle jména, ale pro demokracii skutečnou jsou zde zavřeny dveře. A cenzura se zde ve stále stupňující míře stává normou.
Takže vývoj, jehož jsme znepokojenými svědky, nese stále zřetelněji punc totalitní vlády, která třídí a kontroluje všechna vysvětlení. A to tak, že z nich vyřazuje vše, co by se s těmi už vytříděnými mohlo jevit v rozporu.
11. srpna t.r. oznámil Activist Post, že "jeden z uniklých dokumentů dokazuje, že Bílý dům plánuje vydat tzv. výkonný rozkaz k uvalení cenzury na internet".
Jestliže se něco takového skutečně plánuje, pak Trumpův záměr předpokládá, že všechny informace budou muset být napříště schvalovány a pro veřejnost uvolňovány jedině FCC (Federální komisí pro komunikace), a FTC (Federální komisí pro obchod). Jen tyto organizace budou tedy rozhodovat o tom, co jen dovoleno či zakázáno on line. Což je vyhlídka skutečně děsivá.
V Americe už dnes Velký bratr sleduje každého. Ukončí tedy Temná síla dosud existující stav digitální demokracie výkonným rozkazem, který by se tak stal zákonem?
Všechno, zdá se, směřuje ke kriminalizaci pravdu vyjadřujících a nezávislých žurnalistů, kteří již dnes riskují osud podobný osudu Juliana Assange.
Jon Pilcher k tomu poznamenal: "Nezapomínejte na Assange, jinak ho ztratíte. Viděl jsem ho ve věznici v Bellmarshu a jeho zdraví se stále zhoršuje. Zakusil už víc než vrah. Je izolován, otravován léky a jsou mu odepřeny všechny nástroje, kterými by se mohl bránit deportaci do USA. Bojím se o něj. Bojujte za něho".
A matka Assange napsala: "Mého syna pomalu, krutě a nezákonně vraždí. A to za to, že odkryl válečné zločiny a korupci. Osvoboďte Assange hned teď."
V květnu t.r. zpravodaj OSN pro záležitosti mučení Nils Metzer řekl: "Moc se bojím toho, že v USA by byl Assange vystaven skutečnému riziku nejvážnějšího znásilnění jeho lidských práv, zvláště pak práva na řádný soud. A že by byl vystaven mučení a jiným nehumánním a degradujícím formám trestu".
A o tři měsíce později dodal: "Je zřejmé, že jeho zdraví se stále zhoršuje. Je už příliš slabý na to, aby normálně komunikoval".
A soudce John Koelt se vyjádřil následovně: "Jeho právní případ byl totálně odloučen od faktů. Soud shledal, že všechny argumenty proti Assangemu jsou buď sporné, nebo bezobsažné".
Je možné, že právě s tímto výrokem na mysli dávají dnes americké úřady přednost Assangeově věznění v Anglii před jeho deportací do USA, kde by riskovaly soudní porážku, kdyby se soud rozhodl opřít o první dodatek Ústavy USA.
Takže raději budou čekat, až Assange v nelidských podmínkách vězení v Bellmarsh zemře. (Google – Killing Julian Assange slowly(
Vybral a přeložil Lubomír Man
Parubije si berou do prádla za masakr v Oděse
Olga Kozačenková
25. 8. 2019 politnavigator
Ukrajinské orgány činné v trestním řízení obdržely oznámení o účasti předsedy Nejvyšší rady Andreje Parubije (na snímku) na vraždění Oděsanů 2. května 2014. Píše o tom na svém blogu bývalý zástupce hlavy administrativy prezidenta Ukrajiny, právník Andrej Portnov. Podle jeho vyjádření, zatímco orgány činné v trestním řízení provádějí vyšetřování a výslechy bývalého prezidenta Petra Porošenka, nastal čas "posoudit a přehodnotit vyšetřování okolností hromadné popravy v Oděse 2. května 2014".
Advokát poznamenává, že oslovil Státní vyšetřovací úřad s prohlášením, že Parubij se dopustil zločinů podle části 2 čl. 294, části 2 článku 258, článku 263 trestního zákoníku Ukrajiny, tedy organizace masových nepokojů, které způsobily smrt lidí, provedení teroristického činu s použitím zbraní, výbuchů a žhářství k zastrašování obyvatelstva, politickým a jiným cílům a nezákonné nošení, skladování, nabývání a převádění střelných zbraní bez zvláštního povolení.
"V rámci tohoto případu bude nutné získat povolení na veškerou telefonickou komunikaci hlavních organizátorů vražd v těch letech, prostudovat účel Parubijova příjezdu do Oděsy, předmět jeho schůzek s operačním vojenským velením, bezpečnostními silami, pohraniční stráží a úředníky oblastní administrativy.
Je nutné analyzovat veřejné výroky jeho tehdejších kompliců o dodávce zbraní, neprůstřelných vest a ochotě k zahájení střílení. Rovněž je nutné prozkoumat okolnosti systematického nedostavování se Parubije na zasedání speciální parlamentní komise, která byla vytvořena pro vyšetření této tragédie a nepředložení dokumentů na její žádost", píše Portnov. Dodal, že účelem tohoto prohlášení je "vymýcení na desítky let systému, v němž může úředník páchat vraždy, násilí, loupeže a drancování bez odpovědnosti za spáchané".
"Soudní stíhání organizátorů těchto vražd bude lekcí pro všechny budoucí generace. Dnes už Parubij nemůže ovlivňovat vyšetřování, proto je třeba ho i s vnitřnostmi obrátit naruby", shrnuje Portnov. Ukrajinští politici nejednou konstatovali, že zabíjení lidí 2. května v Domě odborových svazů v Oděse se provádělo pod dohledem Parubije, který byl v té době tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Prečo je súčasný liberalizmus novodobým fašizmom ?
17. 8. 2019
Bratislava 17. augusta 2019 (HSP/Foto:Sputnik–Natalia Seliverstova)
Všetci liberálni extrémisti, slniečkári a kaviarenski povaľači sa zaprisahávajú, že oni nemajú nič spoločné s fašizmom a slovné spojenie „liberálny fašizmus“ dokonca označujú za oxymorón, pričom zdôrazňujú, že demokracia môže existovať len s prívlastkom – liberálna. Žiadne iné formy demokracie, ako napríklad buržoázna demokracia, ľudová demokracia, či jednoducho demokracia bez prívlastkov nemôžu podľa liberálov existovať. Existuje iba liberálna demokracia a punktum.
Tieto liberálne tézy vyvolávajú značné pochybnosti, ktoré systematicky zosumarizoval americký židovský intelektuál Jonah Jacob Goldberg vo svojej knihe „Liberálny fašizmus: tajná história americkej ľavice“ („Liberal Fascism: The Secret History of the American Left“). Jonah Goldberg, ktorý ešte začiatkom 90–tych rokov vyučoval angličtinu v Prahe, si pojem „liberálny fašizmus“ vypožičal od jeho pôvodného autora, britského priekopníka sci–fi literatúry a prívrženca socialistických myšlienok Herberta Georga Wellsa (1866–1946), ktorý už v roku 1932 avizoval, že „liberalizmus sa pozviecha z popola ako bájny vták Fénix a vráti sa v podobe osvieteného nacizmu“.
Goldbergova kniha vyšla v USA v januári 2008 a v rebríčku bestsellerov sa v tom čase podľa „New York Times“ ocitla na prvom mieste. Kniha sa stretla s veľkou odozvou, pričom v recenziách sa objavil názor, že „fašizmus v Amerike nebudú charakterizovať hnedá farba a čierne košele, ani vojenské čižmy, ale tenisky (sneakers) „Nike“ a tričká so žltými smajlíkmi (Smiley–smiley)“ s pomyselnými Führerovimi fúzikmi, ako sú zobrazené na obálke Goldbergovej knihy.
Jonah Goldberg vo svojej knihe pripomína, že moderný liberalizmus ako aj fašizmus sú produktom predvojnového progresivizmu, čiže filozofického učenia hlásajúceho celospoločenský „progres“ (pokrok) na báze radikálnych sociálnych reforiem. Goldberg sa pritom stotožnil s názorom Georga Orwella, že pojem „fašizmus“ časom stratil svoj pôvodný obsah a zredukoval sa na označenie „heretikov“ (kacírov), ktorí si zasluhujú vylúčenie zo spoločnosti“. Poukazuje pritom na skutočnosť, že liberáli si osvojili túto doktrínu, ktorá má svoje korene v európskom fašizme 20. storočia. Väčšina ľudí je preto šokovaných, ak sa dozvedia, že fašizmus iba zmutoval do novej podoby, ktorá sa navonok môže javiť ako úplne neškodná. Faktom je, že novodobí liberáli sa už ani netaja svojim postojom voči inak zmýšľajúcim „heretikom“, pričom zmyslom ich existencie je špicľovať, špehovať, nahlasovať, blokovať, žalovať, ťahať po súdoch, umlčovať, zatvárať do basy, prípadne mejlovať zamestnávateľom udania na adresu zamestnaných „heretikov“. V takom prípade pre liberálov už nie je dôležité, či sa k moci dostanú prostredníctvom riadnych a regulárnych demokratických volieb. Ich vlastné mocenské ambície sú podľa nich dostatočne relevantné na to, aby sa moci chopili prostredníctvom rozdúchavania pouličných protestov s cieľom uskutočniť prevrat, ktorý by ukojil ich vlastné záujmy. V duchu hesla „účel svätí prostriedky“, sú liberáli oprávnení použiť akékoľvek špinavé praktiky, vrátane mediálneho lynčovania politických konkurentov a inak zmýšľajúcich „heretikov“.
Jonah Goldberg na základe dôkladného štúdia a analýzy autentických zdrojov fašizmu a jeho historicko–intelektuálnych koreňov podrobne opísal spôsob, akým Woodrow Wilson začal a Franklin Delano Roosevelt dokončil kvázi–fašistickú koncentráciu moci vo Washingtone. Roosevelt pritom formálne zdôvodnil koncentráciu moci tým, že on sám stelesňuje „vládu ľudu“. Pod týmto dojmom liberáli dospeli k názoru, že autoritatívna vláda je v poriadku a fajn, pokiaľ sú pri moci „predstavitelia ľudu“, teda oni sami.
Pre ľudí, ktorí preferujú formu pred obsahom, môže byť Goldbergova práca k ich vlastnej škode apriori neprijateľná. Naopak, pre tých, ktorí uprednostňujú obsah pred slovami, môže byť táto kniha podnetným čítaním a inšpiráciou k zamysleniu. Je to teda kniha pre čitateľov s kritickým myslením, ktorí chcú rozmýšľať a nie konzumovať bezduché liberálno–fašistické postuláty, nepodliehajúce žiadnej kritike.
Gabriel Gačko
My, pozůstalí po obětech sudetského řádění, mlčet nebudeme
Tak se nám odbojářům v Nár. Osvobození radí, že se nemáme zabývat landsmany, že "nám po nich nic není". Zároveň se nám radí, že nemáme právo napadat rozsudky soudu, (kauza Walderode!), že nejsme účastníci řízení. A dále jsme informováni, že prý U.S.A. neustále osočuje Irán, přičemž prý černý Petr porušování smluv je na straně presidenta Trumpa. (NO, č.15–16/2019,s.2.) Autor Mgr. František Kubák, pplk v.v., válečný veterán (nových misí) a předseda ČSBS Českých Budějovic, nám toto vše radí (doporučuje, instruuje?). A zaštiťuje to citátem z Mistra Jana Husa o pravdě, kterou je třeba přijmouti, i když pohoršuje. Tož tak.
A my, pozůstalí po obětech a bojovnících proti nacistům říšským, rakouským i sudetským, pozůstalí po padlých toho boje, kteří byli udáni sudety jako "hrozní benešovci", nejenže se řídíme požadavkem Husovy pravdy, ale také londýnského rabína,jenž pravil:
Chce–li se napadený bavit s nepřítelem o lidských právech, musí nejdříve zůstat naživu.
A právě toto se nezdařilo našim bojovníkům proti nacistům a sudetům – svůj boj zaplatili životem. V mém případě po udání sudeta pod gestapem a také v Osvětimi a na sekyrárně Pankrác. Nezkoumám, je–li to moc, nebo málo, ale je to pravda, kterou i autor musí přijmout, i když jej třeba pohoršuje? Nevím.
A s tímto pověřením hájit odkaz padlých mrtvých se opírám tvrzení pana autora.
Tak my se nemáme zabývat sjezdy landsmanů, a to ani dokonce v případě, kdy chtějí působit u nás? My se nemáme zabývat kauzou Walderode jen protože nejsme účastníci řízení? Autor doslova píše: "Najednou chceme zaujímat stanovisko k nedávnému sdetoněmeckému sněmu. Nic nám do toho není." Jak to, pane autore??
To zesnulá předsedkyně ČSBS nezapomenutelná Anděla Dvořáková v Panteonu Národního Muzea vystupovala jen tak proti landsmanschaftu, bez oprávnění a bez důvodů? Tak takto ne, pane magistře. A Walderode? Není pravda, že i když momentálně nejsme účastníci řízení nemáme zpodstaty našeho programového prohlášení o ochraně dekretů právo vystupovat na straně tzv. povinných osob poškozovaných rozhodnutím soudu? A ten soud není konečný a nerozhodl navždy! Pokud je nám známo,v republice existuje soustava pětistupňového řízení – okresního, krajského,vrchního, Nejvyššího a Ústavního. Přičemž Nejvyšší soudy jsou dva, správní a obecný. A dokud nerozhodne Ústavní soud nezrušitelným nálezem, případně usnesením, není věc ukončena a kauza se vyvíjí. Takto bylo v poslední době v Rájci–Jestřebí pro družstvo ZERA zachráněno 3 tisíce hektarů půdy pro 500 zemědělců před restituenty. Tam byla dle mne restituční tečka. Tak byl Jihomoravskému kraji zachráněn Ústavním soudem majetek požadovaný Dietrichsteinovou v údajného hodnotě 50 miliard včetně zámku. Tak byl Ústavním soudem nezrušitelným nálezem prof. Musila zachráněn zámek Opočno před rukou Colloredo–Mansfeldů.
Rozsudky, jakkoli jsou respektovány, nejsou posvátné rozhodnutí inkvizice. I v nedávné historii máme příklady,že celý svět protestoval proti rozsudku,jenž znamenal justiční vraždu. Kauzu Sacco–Vanzetti mám na mysli. A máme dokonce institut minoritního vota, jenž činí jisté rozsudky kontraversními, např. rozsudek Ústavního soudu v kauze omluvy ses.Nečasové kolaborantu z Rájce. Tam právě jmenovaný prof. Musil napsal minoritní votum vůči dvěma hlasům senátu. On napsal osvobozující rozsudek, oni odsuzující. A mohli bychom pokračovat dále, ovšem netřeba.
Mám vůči autorovi nevýhodnou pozici tzv. podjaté osoby, jako pozůstalý po obětech sudetského řádění, kdežto on se může tvářit jako arbiter elegantiae "stojící nad věcí" . Otázka zní ovšem jinak.
Má vůbec pan autor oprávnění takto stát nad věcí? Je také člen Svazu a dokonce Ústředního výboru. Má Svaz ve stanovách, že nemůže přijímat členy fašistických složek? Má. Byli sudeti v drtivé většině členy fašistických složek, ordnery a ferikorpsy? Byli. Byli sudeti souzeni za zločinné spolčení proti republice v Norimberku? Byli. Dokonce je usvědčil americký žalobce Alderman. (Ečer, Norimberský soud, Orbis1946. Zde diskuse o sudetech a naší kritice končí a basta,jak říkají Italové.
Dále mám nevýhodnou pozici v tom,že jsem s panem autorem polemizoval již dříve, a toto vše může být vykládáno jako jakési účtování. Opak je pravdou. A s panem autorem například souhlasím s jeho názorem o užívání Vladislavského sálu, kde se s ním ztotožňuji. Ale opět v jeho kritice U.S.A. vůči Íránu se neztotožňuji. To je věc názoru, kdo považuje co za důkazy nebo nikoli,a teprve budoucnost ukáže, kde bylo právo a kde lež. Bohužel v nové době byla na důkazy uvalena aglosaská zásada "volného hodnocení". Kdežto stará zásada materiálního důkazu byla opuštěna...I toto je pravda, která může pohoršovat.
Stejně jako jsem se v minulosti s autorem neztotožňoval v náhledu na nacistu Buquoye, se kterým rodina mé manželky měla své zkušenosti. Pan autor mne napadal z "opisování" traktátu komunisty dr. Kulíře, jenž ovšem dobově přesně popsal reálie protektorátní činnosti nacisty Buquoye. Pan autor tehdy zatajil, že citovaná kniha neměla paginaci, a nebylo jinak možné citovat, než doslovně a s titulem publikace, což jsem učinil. Přitom má manželka jako pracovnice Jihočeského muzea byla dr. Kulířem zkádrována, že neuplatňuje marxistický pohled na dějiny, což se rovnalo kádrové popravě. Dr. Kulíř, jinak nezávadný občan, je dnes na pravdě boží a nemůže se hájit, leč taková byla skutečnost.
Její dědeček V. Arient byl financ, příslušník Stráže obrany státu, bojoval s ordnery na Kvildě. Po osvobození byl místo vyznamenání trestán vyhazovem za to, že na plese tančil s Miladou Horákovou...Matka osobně viděla tisícový průvod ordnerů na Nových Hradech v čele s Buquoyem a Henleinem, kteří si potřásali mocně rukama, a pro něhož Buquoy pořádal honosný banket. Buquoy jako člen Henleinpartei, stejně jako Walderode, byl kutý nepřítel ČSR, zakladatel nacistické školy DAF na Hradech, jeho manželka nacistka a syn u kriegsmarine.
A my se nemáme zabývat sudety a "nic nám do toho není"?? Pša krev, řekli by bratři Poláci. Takto ne, pane magistře! Zde je Husova pravda, kterou je nutno přijímat, třeba s pohoršením nad námi, pozůstalými po obětech sudetů. Uvádím toto vše jako příklady, proč my, potomci odbojářů, se musíme zabývat landsmany, kteří třicet let od převratu nečiní nic jiného, než špiní presidenta Beneše a dekrety nár.shromáždění,chtějí jejich protiprávní zrušení a návrat majetků, který nebyl zrušen ani návrhem praporečníka Posselta a naopak Zemský soud v Mnichově potvrdil původní stanovy s nároky landsmanů. To se lze dočíst i u nás na například na ČNL. A ještě dodejme, že mocný impuls jim dodala katastrofální omluva pana presidenta Havla, jenž místo aby ctil dekretální právo, Postupimskou konferenci a Pařížskou reparační dohodu,jež stanoví, že žádný německý majetek se nesmí vrátit do německých rukou, se omluvil bez mandátu lidu landsmanům, těm landsmanům,kteří měli ve svých řadách takové zločince jako byl Zoglmann, popsaný dobře Stanislavem Motlem. Což je jen jeden příklad z mnohých. Místo aby naše vlády vymáhaly, jako Poláci nebo Řekové, na Německu právem požadované válečné reparace, se omlouvají sudetům a uzavírají právně bezzubé politické deklarace, na něž se pak odvolávají jako na právní akty, a jako premiér Nečas vyhlašují dokonce neexistující "národní spoluidentity".
I toto vše jsou pravdy dějin,které je nutno přijmout, a to bez pohoršování a odsudků.
Naopak je třeba odsuzovat landsmany, kteří neustále brojí proti republice. Benešově republice. Naší posvátné republice, aby bylo jasno. Ale to už je na jiný epos.
Pan autor by si měl uvědomit Gaguinovo kruciální souvětí jeho tvorby:
"Kdo jsme ? Odkud přicházíme? Kam jdeme?" Dodávám: K landsmanům – nebo proti nim?
Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
autor je pozůstalý po legionáři, udaném sudetem gestapu, a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác
Evropa hledá v Rusku záchranu před aliancí USA s Anglií
Vladimir Karasjov
2. srpna 2019
Spojené státy dokončují spolek s Británií. Ten má vytvořit důležitou konkurenci EU. Nový britský předseda vlády Johnson by chtěl co nejrychleji opustit EU. Trump vyslovil přání vytvořit s Londýnem zónu volného obchodu. Podle něho překážely obchodu mezi oběma státy právě vztahy Londýna s EU a po odchodu Británie z EU naroste obchod pětinásobně.
EU prožívá silnou politickou a hospodářskou krizi. Z funkce odchází Merkelová. Macron se snaží převzít prvenství v EU a připomenul tak zvanou „daň na Google“. Francie zavádí tříprocentní daň na zisky Google, Amazonu, Apple, Facebooku a dalších amerických internetových společností ve Francii.
Na revanš pohrozil Trump uvalením cel na francouzská vína. Na svém Twitteru okomentoval rozhodnutí francouzského prezidenta dost nekorektním způsobem: „Jestli je někdo povinen ukládat daně našim vynikajícím společnostem, potom je to jejich rodná země USA. Brzy oznámíme zásadní odvetná opatření na Macronův nesmysl. Vždycky jsem říkal, že americké víno je lepší než francouzské.“
Takto rozpoutaná obchodní válka mezi USA a Francií je svéráznou zkouškou pro evropské země. Koho Evropa podpoří?
Události probíhají na pozadí snah Německa a Francie dokončit co nejrychleji Severní proud 2 a sblížit se s Ruskem. Evropští experti předpovídají po navrácení ruské delegace do Rady Evropy úplné zrušení sankcí na RF.
Západní analytici již nepovažují Ukrajinu za dostatečný důvod pro sankce. Západ na Ukrajině zpomalil, má na starosti důležitější věci. Macron hodně nasliboval Zelenskému, ale připravuje setkání s Putinem. Pozval jej do svého letního sídla Fort Breganson a poukázal tak na dosažené osobní vztahy. K setkání obou prezidentů dojde několik dní před summitem Velké sedmičky ve Francii. Francie chce najít v ruském státě spojence pro íránský jaderný program. Po odstoupení USA z jaderné dohody s Íránem se Macron snaží zachránit situaci. Rusko má na Írán velký vliv a může být klíčem k dohodě.
Evropští vůdci jsou postaveni před volbu – buď se budou dále pohybovat v americkém koridoru ničíce vlastní hospodářství a budou hledět jak USA s Anglií společně oslabují EU, nebo se utkají s vlastní rusofobií, otočí se k Rusku čelem, zruší sankce, vybudují normální vztahy ve všech směrech a v poklidu přezimují hřejíce se od ruského plynu.
Francie a Německo se již rozhodly. Budou tou evropskou lokomotivou, která potáhne vagony k Rusku. Komu to nebude vhod, může dva či tři vagony odpojit.
Převzato z News–front.info
Outsidermedia.cz
Co slíbíme své matce české?
Přísahati budeme jménem všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. Velkému vlasteneckému knězi by z dnešních lidovců bylo zle
Autor: Radim Fiala | Publikováno: 10.8.2019
Velkému vlasteneckému knězi by z dnešních lidovců bylo zle. U příležitosti svátku svatého Vavřince si připomínáme slavnou a velmi dojímavou řeč českého národoveckého kněze a lidoveckého poslance Bohumila Staška, kterou pronesl v srpnu 1939 v době okupace nacistickým Německem a kvůli které byl pak po zbytek války v koncentračním táboře, v němž přišel o oko. Prosazoval v ní národní hrdost, vlastenectví a tradiční křesťanské hodnoty českého národa a pronesl i přísahu věrnosti našemu národu.
„Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti,“ řekl v přísaze.
Z dnešních kolaborantských vlastizrádných lidovců, jako jsou Bělobrádek či Herman, kteří se vlísávají do přízně pohrobků nacistických Němců (Sudetoněmecký landmanšaft má nacistické kořeny), by mu bylo doslova zle.
Stašek byl například společně s národním demokratem Ladislavem Rašínem i ve Výboru na obranu republiky, který v roce 1938 odmítal kapitulovat před nacistickým Německem a v této věci několikrát intervenoval u prezidenta Beneše. Po druhé světové válce ač jako velký antikomunista silně ocenil roli Sovětského svazu při porážce nacistického Německa. Měl podobný postoj jako velký francouzský patriot Charles de Gaulle, který byl sice antikomunista, ale k Rusku měl pozitivní vztah.
Jsem rád, že k tradici Bohumila Staška se hlásí i kardinál Dominik Duka, který u příležitosti výročí slouží na Svatém Vavřinečku u Domažlic mši. Rovněž jsem rád, že pro kardinála Duku slova vlastenectví a národ nejsou sprostými slovy.
Chtěl bych z opravdu krásného projevu Bohumila Staška připomenout aspoň několik pasáží, které jsou v mnohém aktuální i dnes.
„Kristus a jeho evangelium jest nám zároveň vždy zdrojem pravého vlastenectví i lásky k národu.“
„Ano, smutný čas se ukázal na obloze. Černé mraky zahalily tu oblohu. Nastaly doby, kdy se zdá, že staleté řády světové se pukají, lámou a trhají, a kdy svírá nás úzkost, aby v tomto světovém zemětřesení se nerozpadl nás domov, naše drahá země, naše otčina. V takových dobách musíme především pevně věřit. Věřiti v sebe, věřiti v národ, věřiti v život, budoucnost a především v Pána Boha, který, když tisíc let náš národ v nejhroznějších dobách udržel, zachoval a jemu žehnal, jistě jej vyvede i z dnešních hrozných nebezpečí a převede jej na cesty, po nichž bude kráčeti k své lepší a šťastnější budoucnosti. Proto pryč s defétismem, pryč se sebevražednými myšlenkami o malosti, slabosti a marnosti naší národní práce!“
„Nespoléhejme, tak jako nespoléhali naši národní vůdcové, buditelé a vlastenci, na nikoho, ale spoléhejme především sami na sebe, na svou sílu a dovednost."
„Národní svébytnost se udržuje nejen národní kulturou, nýbrž i hospodářstvím, spravedlivým sociálním uspořádáním národa, vědou, technikou. A proto býti dnes vlastencem neznamená jenom opakovati vlastenecké fráze, ale znamená tvrdou práci. To je pravá láska k vlasti, když pracuješ věrně, oddaně a poctivě na tom místě, na které tě postavil Bůh, ať jako dělníka, zemědělce, živnostníka, úředníka, kněze nebo učitele. To je pravá láska k vlasti, když touto prací ztvrdnou tvé ruce a zbělí tvá hlava, a když je třeba, uděláš z noci den a dřeš až k nejzazším hranicím síly svých svalů a svého ducha.“
„Drahé děti, Bůh ví, co nám budoucnost přinese. Bůh ví, jaký osud vás čeká! Pamatujte na slova jednoho z mých nejdražších dětí, Viktora Dyka, který napsal o matce vlasti: „Opustíš–li mne, nezahynu, opustíš–li mne, zahyneš.“ Zahyneš, opustíš–li svou matku vlast, opustíš–li její mrav, její víru, její obyčeje, její píseň, její řeč, její domov. Chodský lid a kraj, ta pevná vlasti hráz, proto nezahynul, že neopustil a věrným zůstal své české zemi, svému svérázu, svému krásnému nářečí, svým čistým mravům, víře, náboženství, zvykům, písním, obyčejům, svému kroji a stroji. Nezahynul a bohdá nezahyne!“
„Bratři a sestry! Takový je hlas země české! Taková je prosba a napomenutí naší matičky, drahé vlasti a otčiny. Jaký bude náš hlas? Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. [Shromáždění volá: „Přísaháme!“] Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti, v dobách slavných českých knížat a králů a největšího z nich, blahé paměti Karla IV. [Shromáždění volá: „Přísaháme!“] Tuto
slavnou naši přísahu nechť Bůh a svatí naši patronové požehnáním svým a pomocí svou provázejí a potvrdí. Amen.“
K těmto slovům už není mnoho co dodat. Této přísahy se snažme držet i my!
https://www.euportal.cz
V Německu na hrozby USA, že odejdou. Pak si vemte i jaderné zbraně!
Podle Hannoversche Allgemeine Berlín reagoval na hrozby Washingtonu stáhnout americké jednotky z Německa.
10. srpna 2019
"Pokud Američané stáhnou své jednotky, měli by si vzít s sebou i své jaderné zbraně," řekl vůdce německých Die Linke v Bundestagu Dietmar Bartsch.
Podle Hannoversche Allgemeine reagovali v Německu na hrozby USA stáhnout americké jednotky z Německa. Zejména předseda frakce Die Linke (Levice) v Bundestagu, Dietmar Bartsch, reagoval s jistou ironií kladně na nejnovější prohlášení velvyslance Spojených států ve Spolkové republice Richarda Grenella, uvedly německé noviny. „Je to jen urážka – daňoví poplatníci ve Spojených státech stále platí 50 tisíc amerických vojáků v Německu a Němci stále utrácejí zisky z obchodu pro domácí potřeby," cituje publikace Grenella. „Federální vláda musí tento návrh určitě přijmout a projednat s Washingtonem plán stažení vojsk," uvedl lídr německé levice v Bundestagu v rozhovoru s Hannoversche Allgemeine.
Podle Dietmara Bartsche má velvyslanec Spojených států ve Spolkové republice Richard Grenell naprostou pravdu. „Daňoví poplatníci ve Spojených státech by neměli platit za americké vojáky v Německu,“ souhlasil předseda frakce. Navíc by američtí daňoví poplatníci „neměli platit za umístění amerických jaderných střel v Německu“, uvedl Bartsch. „Pokud Američané stáhnou své jednotky, měli by si vzít s sebou své jaderné zbraně." A samozřejmě by je měli vzít domů, a ne do Polska, jinak to povede k prudkému zhoršení vztahů s Ruskem, což je v rozporu se zájmy Německa a Evropy,“ zdůraznil předseda frakce Die linke v Bundestagu.
Manažer frakcí SPD Carsten Schneider ostrými slovy odmítl americké hrozby stažením vojska z Německa. „Tato prohlášení jsou mezi spojenci naprosto nevhodná,“ řekl Schneider v reakci na prohlášení velvyslanců USA v Německu a Polsku, Richarda Grenella a Georgette Mosbacherové. Německo podle něj nelze vydírat. (kou, prvnizpravy.cz, haz.de, foto: arch.)
Vážení a milí,
náš web je již v pořádku. Částečně jsme doplnili chybějící články a pravidelně několikrát za týden vyvěšujeme nové texty. Od podzimu budeme dávat k některým nich i fotografie, obrázky. Pokud jde o e–Stránky, trpělivě každodenně doplňujeme články. V současnosti jsou tématicky zaměřené k roku 1938, k Mnichovu a vyhnání Čechoslováků z Němci okupovaného našeho pohraničí. Velmi informativním textem o předmětné době je brožurka, jejímž autorem je prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc. Pojednává podrobněji o Stráži obraně státu. Dnes jsme vyvěsili poslední pokračování díla „ Edvard Beneš a Mnichov“ od prof. PhDr. Kolmana Gajana, DrSc. Dokonce se nám podařilo částečně obnovit překladatelskou činnost. Z němčiny obětavě překládá paní ing. arch. Nina Žečeva z Brna. Proto vám můžeme poskytovat informace ze „sudeto–německých“ tiskovin, včetně Witikobriefu. Pokládáme za velkou škodu, že jiné weby, nevíme proč, tak málo z naší překladatelské produkce přebírají. Pokud někdo se chce orientovat v současnosti, potřebuje informace. Bohužel česká média o tzv. sudetoněmeckém landsmanšaftu a jeho předácích téměř mlčí. Takže tyto informace, alespoň z části, bychom měli zprostředkovávat mezi sebou právě my. Dosud jsme to dělali ve velké míře. Podaří–li se nám vytvořit informační středisko, které by sloužilo všem vlasteneckým subjektům, byl by to velký počin. Je jen otázkou, zda by naše snažení nebylo podraženo tak, jak se stalo nepříliš dávno. Máme o zkušenost více. Budeme ostražitější. Informační středisko by nejen sloužilo vlasteneckým silám, ale právě z nich bychom též očekávali příchod jednotlivců, kteří by přidali svou ruku k dílu. Pokud se to podaří, pak to bude úspěch desetiletí, který bude příznivě ovlivňovat činnost vlasteneckých organizací. Pokud někdo z vás, vážení a milí, má k tomto bodu nějaké připomínky, nebo chce sám k realizaci informačního střediska nějak konkrétně přispět, stačí, když nám napíšete na níže uvedenou e–mailovou adresu. Děkujeme moc.
Mluvíme o tom, o čem se některé weby téměř nezmiňují, přestože jsou si jistě vědomé, že na lži i v internetovém prostoru je třeba stále odpovídat pravdou. Pokud tak všichni nebudeme činit, pak časem z pravdy se může stát lež a ze lži pravda. A právě tak se přepisují dějiny, a to nejen naše. Připomínejme si stále, že ten, kdo ovládne minulost a dominuje v současnosti, určuje také budoucnost. Tomu všemu musíme čelit. Je to naší vlasteneckou povinností. Že jsme slabí, že nemáme potřebné prostředky, není podstatné. Čiňme to, co můžeme! Velké věci nepřicházejí zpravidla najednou, ale rodí se z dlouhodobé každodenní drobné práce. Že někdo již nemůže pracovat, je přirozené. Může však alespoň slovem působit na své nejbližší okolí, může šířit naše brožurky, texty, může podporovat vlastenecké subjekty materiálně, finančně podle svých možností. S brožurkami dostanete v následujících dnech i poštovní poukázky. Prosíme, neodložte je k zapomnění! Vaše příspěvky nám umožňují vydávat nejrůznější brožurky, zpravidla jde o ty, které nikde jinde již dávno nevycházejí, a jichž ročně každý z vás dostává více než 50 titulů. Když jsme začínali, tak jeden dopis stál asi korunu, nyní platíme již 27 Kč. Otázkou je, o kolik bude poštovné zdraženo v příštím roce.
Bylo nás původně přes 1000. Dnes ze zakladatelské generace zbývá jen zlomek. I ti, kteří se k nám cestou připojili, jsou pro nás vzácní. Nesou s námi společně břímě současnosti a hledí do budoucnosti.
Budeme velmi rádi, když nás, po návratu z dovolené, z chalupy budete opět pravidelně sledovat a doporučovat svým známým, rozšiřovat naše texty ve svém okolí. V této těžké době obrana naší státnosti, zájmů českého národa a vlasteneckých ústavních činitelů patří k prvořadým úkolům nás všech. Budeme–li se i nadále společně snažit, uspějeme. Děkujeme za dosavadní spolupráci a těšíme se na další. ČNL
Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 29. srpna 2019.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
www.ceske–narodni–listy.estranky.cz