Kdy bude pamětní deska paní Hany Benešové znovu instalována?






Víme, že deska byla slavnostně odhalena 16. května 2005, současně s pomníkem pana prezidenta Edvarda Beneše, jejího manžela. Řečníci řečnili, lidé tleskali, vládla slavnostní atmosféra. Konečně jsem se dočkali, říkali jsme si. Máme sochu prezidenta Beneše na Loretánském náměstí, v blízkosti Černínského paláce, kde E. Beneš jako ministr zahraničních věcí dlouhé léta úřadoval, máme i pamětní desku paní Hany Benešové, která byla instalována na budovu č. 2 v Loretánské ulici, kde paní Benešová dlouhá léta jako vdova bydlela.


Nebyli jsme však spokojeni dlouho. V srpnu 2012 deska byla údajně odborně sejmuta a uložena v Galérii hl. m. Prahy. Důvod? V celé budově, v níž v současnosti sídlí Knihovna Václava Havla, začaly rekonstrukční práce. Ještě v nedávné době přestavba údajně probíhala. Ale fasáda je již delší dobou nová. Nebyl by, jak jsem přesvědčen, problém pamětní desku paní Hany Benešové nově slavnostně instalovat. Ale dále se nic neděje, přestože jsme psali již třem pánům starostům MČ Praha 1, posledně panu u ing. Petru Hejmovi, a to již 6.2.2020.


Faktem je, že pamětní deska paní Hany Benešové byla na uvedeném domě od 16. května 2005 do srpna 2012. Dnes je již rok 2020 a deska nikde. Pan starosta ing. O. Lomecký nám kdysi slíbil, že deska, jakmile skončí kolaudační řízení, bude opět vyvěšena na původním místě. Za jak dlouho může být kolaudace skončena? Za další rok či roků pět? Nikde jsme se to nedozvěděli.


Panu starostovi Hejmovi jsem v dopisu ze dne 6.2.2020 uvedl: „Současně bych si Vám dovolil sdělit některé skutečnosti, týkající se předmětné desky. Jestliže „úřední výhled“ jejího umístění počítá ještě s delší dobou, případně i několika dalšími lety, navrhujeme něco zcela jiného. Myslíme si, že by bylo možné, vzhledem k tomu, že vnější část sloupů podloubí v Loretánské ulici má novou fasádu, a to již nějaký rok, instalovat desku na vnější stranu sloupu, nebo řádně upravit fasádu vnitřní části sloupu, kde deska byla, tak, aby mohla být znovu instalována. V tomto druhém případě jde o práce v rozsahu několika hodin a vše může být k plné spokojenosti všech zainteresovaných subjektů finálně dokončeno.“


Odpověď žádná nepřišla. Léto končí. Podzimní aktivity jsou již téměř před dveřmi. Téma „pamětní deska Hany Benešové“ na příslušných místech obnovíme. Naši pozornost i úsilí si paní Hana Benešová jistě zaslouží. Byla po boku manžela, prezidenta E. Beneše, celá léta v exilu. Fakticky se stala účastníci druhého odboje. I této skutečnosti bychom měli, a to nejen my, věnovat pozornost.


Více než tři roky jsme trpělivě psali, vysvětlovali, žádali a prosili, aby pamětní deska paní Hany Benešové byla vrácena na původní místo. Z takovéto ignorované samozřejmosti časem vyrostl problém. Vnucuje se otázka, zda ti, kteří o tom rozhodují, mají skutečně v úmyslu desku navrátit na původní místo? Pokud nikoliv, pak celý problém nabývá tragický rozměr zvláště s následujícími souvislostmi. Na Staroměstském náměstí nedávno byl vztýčen Mariánský sloup. Naopak nebyla zpětně osazena na Staroměstské radnici pamětní deska věnovaná maršálu Koněvovi a jeho vojákům, kteří se podíleli na osvobození Prahy. Byla sejmuta z důvodu prací na fasádě. V Praze 6 má být vybudován pomník Marie Terezie. Nevidím pro tento „historický čin“ šestkové radnice žádný racionální důvod. Uvažuje se i o pomníku maršála Radeckého, který sloužil Habsburkům do roztrhání těla a nehleděl při svých služebních povinnostech k panovnickému rodu na životy nějakých Italů. Měl jich na svědomí jistě více.


V souvislosti s uvedeným vyvolává „odborné sejmutí“ pamětní desky paní Hany Benešové na více než osm let silné pochybnosti o skutečných úmyslech některých principálů, kteří v této úloze hrají svou podivnou a pochybnou roli. Ať je to již jakkoliv, na nás všech je, abychom udělali vše pro to, aby pamětní deska paní Hany Benešové byl navrácena na původní místo.


Dr. O. Tuleškov