Kdo je k odchodu z EU připraven, není ohrožen 3
Jaroslav Tichý
24. března 2021
Kromě czexitu existuje ještě další možnost ukončení našeho členství v EU, a to v souvislosti s jejím rozpadem. K tomu může dojít v dnešní turbulentní době dříve, než si myslíme. Značně k tomu přispěla i různá anticovidová opatření a jejich následky. Navazuji tak i ve své třetí a poslední části této minisérie na původní článek českého sociologa Petra Hampla z 1.6.2020 https://pokec24.cz/petr-hampl-az-se-eu-rozpadne-jsme-pripraveni-na…), který na tuto situaci a na potřebu předem se na ni připravit upozorňuje. Zejména v případě rozpadu EU je potřeba, na takovou eventualitu včas se připravit, obzvlášť naléhavá. A nečekejme k tomu nějaká instrukce odkudkoliv, je načase vzít svůj osud do vlastních rukou. Ne každý politik obzvláště ze současné garnitury je toho ale schopen. Takové současný systém ani nepotřebuje. Z toho by měli voliči vycházet v podzimních volbách do poslanecké sněmovny, pokud chtějí opravdu změnu.
Část 3
Potřeba být připraveni je pro případ rozpadu EU ještě akutnější
Procesy probíhající mimo nás
Některé politicko-společenské procesy, které probíhají kolem nás, můžeme do jisté míry ovlivnit, jiné nikoliv. Zatímco tedy můžeme do jisté míry (např. ve vazbě na další členy V4) ovlivnit to, zda, se rozhodneme pro czexit či nikoliv, rozpad EU patří do té druhé kategorie. Na tu žádný vliv nemáme. Ta přijde nejspíše poměrně nenadále a zaskočí nás. Ještě více než naše silničáře sníh v zimě.
V praxi to tedy znamená, že zejména pro případ rozpadu EU bychom měli být na takovou situaci předem připravení.
Pojďme se tedy na variantu naše odchodu z EU v důsledku jejího rozpadu blíže podívat.
B/ rozpad EU
Jak upozorňují někteří západní, jakož i ruští a čínští analytici a komentátoři, na EU působí několikeré odstředivé síly, k nimž patří zejména:
tlak státní administrativy USA na zastavení plynovodu Nord Stream 2, který Německo jednak potřebuje pro svůj průmysl a zemi poté, kdy po opuštění uhelných elektráren odstoupilo též od energie jádra a který též napomáhá Německu v jeho budování přední pozice v EU, a to zejména k nelibosti Polska, Ukrajiny a pobaltských zemí, krom toho zájem o vedoucí úlohu v Evropě má po odchodu V. Británie z EU též Francie;
Dle analytiků lze očekávat v této věci střet mezi Berlínem a Bruselem, který nebude v průběhu času zřejmě střetem jediným, zejména pak po odchodu A. Merkelové z funkce německé kancléřky (problém migrace, nezaměstnanosti, ekonomiky členských zemí, problémy s covidem atd.). Tyto problémy se budou postupně zvětšovat a budou navzájem prorůstat;
odlišný zájem a tedy i pohled na Evropu, který mají světoví globalisté a americká státní administrativa ve snaze aplikovat i vůči Evropě svoji politiku Pax americana. To se týká i záměrů na využití zemí V4 (základem projekt Intermarium, v případě globalistů pak zájem o seskupení na platformě Rakousko-Uherska). S ohledem na trendy návratu do středověku nelze vyloučit ani snaha o obnovu mocnářství;
globalistům vytváří problémy Polsko svojí politikou bezvýhradné podpory americké státní administrativy. Podobně je tomu nyní do jisté míry i na Slovensku;
přesto projekt Intermarium (Mezimoří) znamená v případě zájmu a jeho vhodného uchopení ze strany členských zemí V4 možností k vybudování Konfederace nezávislých států, byť zřejmě bez Polska, jeho setrvale proamerická politika tímto směrem necílí;
jižní země EU drží v unii jen příslib dalších peněz k přefinancování jejich stávajících dluhů, na jejichž splacení již nyní nemají peníze.
Objevují se různé prognózy zániku či dokonce ekonomického krachu EU, do kterého jižní státy stáhnou i většinu dalších zemí EU, nás nevyjímaje, které spoluručí za závazky jižních států. Tak pro nás „výhodné“ půjčky nám tato vláda zajistila,
Prognózy ohledně data rozpadu EU, která byla od počátku skrytě koncipována jako politický projekt na ovládnutí Evropy, na vytvoření 4. říše a na její proměnu podle konceptu Coudenhove-Kalergiho, kdy tento projekt nebral dostatečně v úvahu různou ekonomickou sílu a výkonnost jednotlivých členských zemí, se různí, a to od r. 2023 do r. 2028. Nejsmělejší z nich však hovoří již o září tohoto roku. Tento projekt ve snaze přebudovat Evropu na jednu říši zavedl ve většině z nich EURO, a to v přepočítacím kurzu odpovídajícím německé ekonomice, což pro Německo bylo výhodné, zatímco zejména jižní státy EU ekonomicky nestačily.
Pro tuto alternativu našeho odchodu z EU nelze rozumně počítat s 2 letou výstupní lhůtou. V případě rozpadu EU nepůjde totiž fakticky o nějaké velké procedurální vystupování členských zemí z této mezinárodní organizace, kdy jednou otázkou bude organizační stránka rozchodu členských zemí. S ohledem na zadlužení EU jako mezinárodní organizace nejpravděpodobnější ukončení její činnosti pak bude konkurzem. Nejsložitější vypořádávání pak bude v oblasti pohledávek a závazků především mezi věřiteli této organizace a organizací samotnou, dále mezi touto mezinárodní organizací a jejími členskými zeměmi a nakonec i členských zemí mezi sebou navzájem. Řízením a správou takové agendy by se pak již zabýval konkurzní správce, kvůli tomu je zapotřebí jen velmi omezená součinnost některých zaměstnanců úpadce. K tomu již nebude zapotřebí této organizace jako celku.
V takové fázi nelze již čekat ale ani se obávat nějakých zásahů EU do pravomocí jednotlivých členských zemí, které se budou muset opět postavit na vlastní nohy a urychleně se o sebe a své občany postarat. Nastavit znovu své legislativy očištěné o bruselské zákony, vyhlášky a nařízení. V takovém případě tedy na zahájení restrukturalizace našeho státu a na provedení potřebných systémových změn nezbyde vůbec čas, pokud je nebudeme mít připravené v předstihu.
Jak již bylo v minulém dílu řečeno, velkým problémem by bylo zajištění dalšího financování pro naši ekonomiku. Největším bude ale naše zásobení potravinami, neboť ČR je v současnosti předzásobena na 1,3 dne. Tedy na jeden den a na snídani v den následující. A pokud náhle nepřijedou kamiony ze Západu, kterému jsme zcela trestuhodně „svěřili“ naše zásobování, tak občané mohou jít poděkovat s prázdným žaludkem nanejvýš tak našemu senátu, který návrh SPD prohlasovaný ve sněmovně na zajištění (či alespoň zvýšení) naší potravinové soběstačnosti zamítl.
Další vývoj
Zásadní vliv na další vývoj v Evropě a tím i na existenci EU bude mít nepochybně schůzka prezidentů Putina, Si a Trumpa a případně i představitelů zbývajících stálých členů Rady bezpečnosti OSN, tj. V. Británie a Francie ohledně budoucího uspořádání světa a jednotlivých sfér vlivu v něm, která je uvažovaná v květnu-červnu 2021 (Jalta 2021). Její uskutečnění je podmíněno vyřešením interních problémů v USA a Číně, nicméně je zřejmé, že není žádoucí dále ji odkládat. Válka s Ruskem připravovaná americkým Deep-state již „stojí přede dveřmi“. Hrozí nyní přerůst z války hybridní na válku „horkou“ a je třeba jí předejít.
Poučíme se konečně?
Oproti r. 1989, kdy probíhal faktický mocenský převrat, aniž měli občané jasno o dalším směřování státu a jeho vývoji, o jeho konkrétních cílech a plánech k jeho dosažení, to zatím na naše poučení z našich vlastních chyb nevypadá. Jak správně konstatoval Petr Hampl ve svém článku, na rozpad EU či na czexit připraveni opravdu nejsme. A co víc, mnoho lidí u nás ani nechápe, proč bychom připraveni být měli, či přinejmenším netuší, co taková příprava obnáší.
Netvrdím, že jsem touto minisérií článků popsal úplně vše potřebné, nicméně jsem uvedl hodně faktů, která jsou určena občanům k zamyšlení. A to byl i hlavní smysl této série. Zkusme si ale celou situaci na závěr shrnout.
Shrnutí
Jak z uvedeného vyplývá, tak představitelé a vláda České republiky:
fungují spíše jako koloniální správa, o odchod z EU neusilují a ani o něm neuvažují. Jejich schopnosti umožňují pouze plnit uložené úkoly. K tomu byli též vybráni, a to ještě pro doby slunečné, nikoliv krizové, které nastaly;
české národní zájmy nehájí, jejich úkolem je prosazovat cizí zájmy na úkor těch našich národních. Nečekejme od nich tedy rozumně ani prosazování úhrady válečných reparací ze strany Německa. K tomu je třeba vlády ve zcela odlišném složení vymykající se současnému ze strany EU zavedenému systému a z toho vyplývajícím stereotypům;
dosavadní kusé informace z jednání vrcholných představitelů zemí V4+ nenasvědčují o projednávání záměru kolektivního odchodu zemí V4 z EU. Krom toho nejsou tyto země schopné sjednotit cíle své politiky, k čemuž negativně přispěly i personální změny zejména ve vedení SR;
přesto by bylo žádoucí učinit první krok, tj. vystoupení z EU společně, byť by se cesta především Polska pak zřejmě oddělila;
Babišova vláda přejímá postupně všechny požadavky a úkoly od EU, a to vč. podpisu Globálního kompaktu o uprchlících, což se nepochybně projeví v jejich brzkém zesíleném příchodu do ČR. A to i přes to, že i dosud k nám proudí přes veškeré popírání jeho vlády poměrně značným tempem. Zatím ale až na výjimky obsazují tito migranti ze třetích zemí převážně některé regióny mimo velká města s výjimkou Teplic. Změnit na tom něco mohou pouze našich občané v letošních podzimním volbách podporou alternativních subjektů resp. jejich koalice s cílem dosáhnout našeho odstoupení od uvedené smlouvy novou vládou po podzimních volbách;
stávající vláda vůbec nepočítá s případným rozpadem EU a nikterak se na něj nepřipravuje. Takový pokyn jí totiž Brusel nedal a ona sama iniciativně nekoná;
na rozdíl např. od Německa nepřipravuje naše občany ani na hrozící vznik válečného konfliktu na Ukrajině, resp. s Ruskem, ani je nezaopatřuje potřebným vybavením. Občané (ani žáci a studenti) nejsou seznamováni se zásadami civilní obrany atd.
vláda se rovněž nezabývá přípravou obnovy a restrukturalizace naší ekonomiky, ač na to inkasovala potřebné peníze navýšením schodku státního rozpočtu již na r. 2020;
Je otázkou, zda při přípravě takových plánů lze ještě vůbec spoléhat na tuto vládu, příp. na další, pokud bude opět složena ze systémových stran sedících ve sněmovně a zda:
nevytvářet paralelní orgán, např. mezirezortní komisi zmiňovanou právě P. Hamplem a
neoslovit bohaté české podnikatele s žádostí o finanční podporu této činnosti tak, aby tyto práce mohly co nejdříve začít. Půjde totiž v nemalé míře i o jejich zájem.
Je zjevné, že premiér A. Babiš nedávnou návštěvou maďarského premiéra Orbána nic potřebného nepochytil a nechystá se „orbanizovat“ svoji politiku tak, aby zatáhl na poslední chvíli za záchrannou brzdu. Ve prospěch našeho státu a národa, jakož i ve prospěch svůj.
Někdo to učinit ale musí, on na to ale nevypadá a jeho vláda pak již vůbec ne. My si tedy musíme položit naléhavě otázku, zda naše daně jdou ke správnému adresátovi a vyvarovat se toho, abychom po vzoru Slováků nedopadli po podzimních volbách stejně či ještě hůře než oni.
Učme se již konečně z chyb druhých, je to lacinější než se učit z chyb vlastních. A pamatujme na to, že tomu, kdo se není schopen učit ani z chyb vlastních, už není pomoci.
Konec
Přišlo e-poštou