24. 01. 2021 / Stalo se / 25. ledna 1946, vysídlení Němců, /www.pametnaroda.cz
Článek obsahuje řadu nepřesností, nepravd a zřejmě i nemálo lží. Budeme reagovat jen na některé z nich.
I. „Československý požadavek na vysídlení občanů německé národnosti sice na konferenci vedle Sovětů schválili i Američané a Britové, ale bez nadšení. A s podmínkou, že ustanou excesy a násilnosti provázející beztak již probíhající vyhánění, v rámci něhož již před konferenci museli zemi opustit statisíce Němců a tisíce až desetitisíce jich přišly o život.“ (Výňatek z výše uvedeného článku)
K tomuto tématu uvádíme
1.Přesídlení Němců z Československa připravovali Spojenci několik let. Již někdy počátkem 40. let 20. století se tou otázkou zabývali Angličané. V dalších letech byla tato otázka diskutována v rámci bilaterálních a multilaterálních jednáních často Důležitá jednání na toto téma proběhlo na Krymské a Postupimské konferenci, na níž bylo o přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Maďarska definitivně rozhodnuto.
2.Ale velmi zajímavá stanoviska, jež se týkala přesídlení, zaujímali jednotliví spojenečtí představitelé v dřívějších letech.
a) W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).
Představa Armii Krajowej o vystěhování Němců
b) Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu Janem Karskim souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej , že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování.
Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“.
(Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190)
c) De Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců , ale i části za nacismu zkompromitovaných německých starousedlíků. Většina bilingvního obyvatelstva poté jednoduše konvertovala zpět k francouzské identitě. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 194-195)
3) Postupim 1945
Záznam deváté schůze šéfů vlád, 25. července 1945 v 11 hodin 25 minut
„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.
Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.
Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?
Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.
Churchill: My je svém pásmu nechceme.
Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)
Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal.
Stalin: Z Československa?
Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.
Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“
Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem? Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)
Není možné si nepoložit otázku, proč asi odmítal Churchill sudeťáky přijmout v anglické okupační zóně? Zřejmě nešlo jen o hladové krky. Churchill měl asi i v paměti agitaci sudetů v Anglii před válkou. Henlein tam podnikal spanilé jízdy a přesvědčoval Angličany, že landsmani nic jiného nechtějí, než práva, která jim patří. Jinak jsou k ČSR loajální. Lhal tehdy, až se prášilo. Již dávno jel s hitlerovci ve spiknutí proti Československu. Ve Vídni později prohlásil, že cílem sudeťáků byla destabilizace a následné zničení Československa. Sudeťáci lhali Angličanům ještě v době před Mnichovem. A korunu tomu dal sám Hitler, když podvedl N. Chamberlaina, jenž se dokonce domníval, že přivezl z Mnichova Angličanům mír na jednu generaci. A proto angličtí konzervativci měli otevřené účty se sudeťáky a s Hitlerem. Někde odtamtud o málo později vytryskla myšlenka o přesídlení sudeťáků. Ta v době válečné byla dále zpracovávána, projednávána s anglickou podporou. Angličtí konzervativci si tak následně vyřizovali s Němci účty za to, že je tak podváděli. Ale nebyli to jenom oni. Během války Němci se dopustili takových barbarských zločinů, které volaly o pomstu až do nebe. Co spáchali v Rusku, v Jugoslávii, Polsku a u nás? Zaseli vítr a sklidili bouři. Němečtí antifašisté mohli u nás zůstat. Tvořili asi jednu desetinu z celkového počtu přesídlených Němců. Nejednalo se tedy o etnické čistky. Připravil J Skalský
II. Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně (Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi)
Výňatky
I.
Dne 17. července 1945 sešli se na třístranné konferenci v Berlině president Spojených států amerických Harry S. Truman, předseda rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik generalissimus J. V. Stalin a ministerský předseda Velké Británie Winston S. ChurchiII spolu s p. Clementem R. Attleem. Doprovázeli je ministři zahraničních věcí tří vlád, James F. Bymes, V. M. Molotov a Anthony Eden, náčelníci hlavních štábů a jiní poradci.
Mezi 17. a 25. červencem se konalo devět schůzÍ. Konference byla pak přerušena na dva dny, než byly vyhlášeny výsledky všeobecných voleb ve Velké Británii. Dne 28. července se na konferenci vrátil jako ministerský předseda pan Attlee, doprovázen novým státním tajemníkem pro zahraniční véci Ernestem Bevinem. V jednání se pokračovalo ještě čtyři dny. V době konference se konaly pravidelné schůze hlav tří vlád, které doprovázeli ministři zahraničních věcí, i schůze ministrů zahraničních věcí samotných. Rovněž se denně scházely komise, které ustanovili ministři zahraničních věcí, aby předběžně zkoumaly otázky předložené konferenci. Schůze konference se konaly v Cecilienhofu u Postupimi. Konference skončila 2. srpna 1945.
Konference dospěla k významným rozhodnutím a dohodám. O mnoha jiných otázkách došlo k výměně názorů a o těchto věcech bude jednat dále Rada ministrů zahraničních věcí, kterou konference zřídila…
III. Německo
Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid počal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal. Konference dospěla k dohodě o politických a hospodářských zásadách koordinační politiky spojenců vůči poraženému Německu v období spojenecké kontroly. Cílem této dohody je provést Krymské prohlášení o Německu. Německý militarismus a nacismus bude vykořeněn a spojenci budou nyní i v budoucnu provádět ve vzájemné dohodě jiná nutná opatření, která by zajistila, že Německo nebude již nikdy ohrožovat své sousedy nebo světový mír.
A. Politické zásady
1. V souhlase s dohodou o kontrolním mechanismu v Německu vykonávají nejvyšší moc v Německu podle instrukcí svých vlád vrchní velitelé ozbrojených sil Spojených států, Spojeného království, Svazu socialistických republik a Francouzské republiky každý ve svém pásmu a ve své funkci členů Kontrolní rady také společně ve věcech týkajících se Německa jako celku.
3. Okupace Německa má tyto cíle, kterými se Kontrolní rada bude řídit:
I. Úplně odzbrojit a demilitarizovat Německo a odstranit nebo kontrolovat veškerý německý průmysl, jehož by bylo možno použít pro válečnou výrobu…
II. Přesvědčit německý lid, že utrpěl úplnou vojenskou porážku a že se nemůže vyhnout odpovědnosti za to, co sám na sebe uvalil, poněvadž jeho vlastní bezohledný způsob válčení a fanatický nacistický odpor zničily německé hospodářství a musely způsobit zmatek a utrpení.
III. Zničit národně socialistickou stranu a její přidružené a podřízené organizace, rozpustit všechny nacistické instituce, zajistit, aby nebyly v žádné formě obnoveny, a znemožnit jakoukoli nacistickou a militaristickou činnost nebo propagandu.
4. Všechny nacistické zákony, které tvořily základ Hitlerova režimu nebo zavedly diskriminaci na základě rasy, vyznání nebo politického přesvědčení, budou zrušeny. Nebude trpěna žádná zákonná, správní nebo jiná diskriminace.
5. Váleční zločinci a všichni, kdo se zúčastnili plánování nebo provádění nacistických akcí, které přinášely krutosti či válečné zločiny nebo je vyvolaly, budou zatčeni a souzeni. Nacističtí vůdcové, vlivní stoupenci nacismu a vysocí činitelé nacistických organizací a institucí, jakož i všechny jiné osoby nebezpečné pro okupaci nebo její cíle budou zatčeni a internováni.
6. Všichni členové nacistické strany, kteří byli více než nominálními účastníky v činnosti strany, a všechny jiné osoby nepřátelské spojeneckým cílům budou odstraněni z veřejných nebo poloveřejných úřadů a z odpovědných míst ve významných soukromých podnicích. Takoví lidé budou nahrazeni osobami, které jsou pro své politické a mravní kvality považovány za schopné přispět k rozvoji opravdových demokratických institucí v Německu.
7. Německá výchova bude kontrolována tak, aby byly úplně vyloučeny nacistické a militaristické doktríny a aby byl umožněn úspěšný rozvoj demokratických idejí.
8. Soudnictví bude reorganizováno v souladu se zásadami demokracie, zákonné spravedlnosti a rovnosti práv pro všechny občany bez rozdílu rasy, národnosti nebo náboženství.
9. Řízení v Německu má směřovat k decentralizaci politické struktury a k rozvoji místní odpovědnosti. Proto:
IV. Ústřední německá vláda nebude prozatím utvořena. Budou však zřízeny některé základní ústřední německé správní úřady, které povedou státní tajemníci, zvláště v oboru financí, dopravy, spoj\ů, zahraničního obchodu a průmyslu.Tyto úřady budou působit pod řízením Kontrolní rady.
XIII. Spořádaný odsun německého obyvatelstva
Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:
Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.
Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.
O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.
Berlín 2. srpna 1945.
J. V. Stalin, Harry S. Truman, C. R. Altlee
III. František FRKAL, Haló noviny, 17.10.2016, str. 6
Odsun Němců nebyl jenom z ČSR, ale zejména z Polska a také z Maďarska. Po porážce fašismu vítězné mocnosti v Postupimi dělily Evropu a svět na sféry vlivu. Souhlas s odsunem byl ovšem zcela nezbytný a odůvodněný. Německo kapitulovalo a jako stát neexistovalo, byla to jen konkursní masa totalitního bankrotu nacismu. O Německu rozhodovaly nejen fakticky, ale i právně vítězné velmoci z protihitlerovské koalice.
»Divoký odsun« od nás byl ještě před Postupimí, bylo odsunuto 100 tisíc říšských Němců (národní hosté) ze Slezska, Polska a Ukrajiny. Protektorátní úřady je nazývaly »národní hosté«, … velmoci vyslovily zásadní souhlas s odsunem už za války: Britové v roce 1942, Roosevelt v roce 1943 a naposled J. V. Stalin koncem roku 1943. Důvodem nebyla ani snaha vyhovět E. Benešovi, ani zvláštní ohledy na ČSR, ale důvody evropské. Hitler 21 let po první světové válce započal v roce 1939 druhou světovou válku, kde využil a zneužil německých menšin v ČSR, Polsku a Maďarsku. To mu posloužilo k jeho dobyvačným cílům, jež vedly k evropské a světové válce s desítkami milionů obětí.
Bylo konstatováno, že je třeba jednou provždy odstranit záminku, aby se podobná katastrofa nemohla opakovat, zejména v Československu a Polsku, a vysídlit německé menšiny do Německa. Německá menšina v roce 1938 v obecních volbách hlasovala pro Henleinovu SdP, to znamenalo fakticky devadesát procent pro Hitlera. Před tím vyhlášené tzv. Karlovarské požadavky znamenaly jednoznačně pronacistický světový názor a požadavek realizovat jeho principy na území ČSR, tedy rozvrácení republiky. Staleté soužití Čechů a Němců v českých zemích, na nějž se landsmanšaft s oblibou odvolává, neskončilo odsunem v letech 1945 až 1947, ale už na podzim 1938 Mnichovem.
Ke zrušení dekretu ještě nutno připomenout reparační dohodu z 21.12.1945. Ta zavázala signatáře – bylo jich osmnáct včetně Československa – že si ponechají německý majetek ve své pravomoci, anebo budou tímto majetkem disponovat, aby se nemohl nikdy vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu. Z toho jasně plyne, že i kdybychom chtěli zrušit dekrety, anebo se nějakým právně závazným způsobem od nich distancovat, zůstává tato reparační dohoda nadále platná. K tomu je nutno připomenout čl. 107 Charty OSN, který sankcionuje všechna poválečná opatření přijatá vůči bývalým nepřátelským státům, tedy především vůči Německu.
František FRKAL, Haló noviny, 17.10.2016, str. 6
Druhá část textu osvětlí některá stanoviska, která se týkala forem existence Německa po druhé světové válce.
Dr. O. Tuleškov