Jak je v Číně?

Situace v Hongkongu…

Kancelář čínského zamini v Hongkongu předala zastoupení generálního konzulátu USA v Hongkongu protestní nótu kvůli kontaktům pracovníků diplomatické mise, vystupujícím za nezávislost Hongkongu (útok na územní celistvost jiného státu – pozn.překl.).

Dost se hovoří o tom, že by ČLR mohla zopakovat schéma potlačení událostí na Náměstí nebeského klidu v Pekingu. To by ale pro Čínu byl katastrofální vývoj událostí, protože jakkoli má Hongkong svoje lepší léta už za sebou, zůstává důležitým kanálem k zajištění ekonomických vztahů Číny s venkovním světem, vývozu čínského kapitálu, pomáhá brzdit jistý směr liberalizace hospodářských reforem, aniž by se to promítlo dovnitř Číny. Obětování tohoto je nejspíš tím, čeho se snaží Američané dosáhnout. Když se ale podíváme na onen hongkongský protest, s hlediska zajištění zájmů obyvatel Hongkongu, jsou protesty organizovány nanejvýš destruktivně a hloupě.

První, čeho si všimneme je, že se protestující snaží maximálně od sebe odpudit obyvatele pevninské Číny - a dosáhli toho. V Hongkongu se vyvaluje na povrch z minulosti jakýsi pocit převahy a podcenění příchozích z pevniny jako méně kulturních, méně vzdělaných a chudších, což jaksi připomíná chování sovětského Pobaltí v dobách SSSR a jejich vztahu k obyvatelům zbývajícího SSSR – jen v hypertrofované formě. Hesla urážející Čínu, požadavky na naprosto nesmyslné oddělení od ní, zneuctění čínské státní symboliky, rozmachování se americkou vlajkou. Takže, máte-li cíl dosáhnout na vládě, aby vzala v potaz nějaké vaše zájmy, musíte na pevnině vyvolat nějaké sympatie k sobě, musíte dokázat ochotu k dialogu, umožnit jim zachovat si tvář. Neustálá eskalace požadavků, stupňující se agresivita povede, zdá se, k tomu, že Čína provede onu násilnou akci, díky které sice mnoho ztratí, ale se způsobem života Hongkongu bude konec, protože o vítězi není pochyb.

To vše svědčí o rozsáhlém vměšování především Británie – mnoho lidí v Hongkongu si zachovalo britské pasy a mají tedy „záložní letiště“ kam mohou ustoupit a na dálku bojovat proti ČLR. Pevninská Čína to ale chápe, a linie – jak já tomu rozumím – vypadá zhruba takto: - ve státním aparátu v Hongkongu je mnoho k Číně neloajálních lidí, ale loajálností policie jsou si jisti. Policie je schopna se udržet docela dlouho – nemůže protesty potlačit, ale může je dlouho držet pod kontrolou. Během té doby se bude kumulovat únava místního obyvatelstva těmito vleklými protesty – u některých se už projevovat začíná. Začíná školní rok, a až tyto faktory povedou k poklesu protestů (září-říjen), bude možné provést odvetný úder v podobě zatčení velkého počtu aktivistů. Legislativa v Hongkongu umožňuje zavřít lidi za účast na nepokojích na poměrně dlouho, a v důsledku nezdařené „revoluce deštníků“ roku 2014, si „sedlo“ velmi mnoho lidí a někteří jsou ve vězení dosud. Tím budou protesty zbaveny velení a problém bude vyřešen sice se ztrátami, ale pro Čínu už ne až tak špatně, protože Hongkong si zachová svou ekonomickou roli, bude sice zdiskreditována koncepce „jedna země-dva systémy“, ale ona byla i tak, v podmínkách takové konfrontace, stále méně životaschopná. Pokud se tento plán nezdaří, bude vždycky možné zapojit místní posádku, která na rozdíl od ostatních vojenských jednotek má i policejní zařízení a policejní výcvik pro boj s nepokoji. No, a pokud dojde k úplné zvůli protestujících, pak Ústava umožňuje zavedení mimořádného stavu a zapojení vojsk z pevniny…

K názoru, že Američané neupustí příležitost a budou nadále silně tlačit na eskalaci a vést ji k maximálnímu vyhrocení konfliktu, je třeba vidět, že tyto protesty mají z 90% vnitřní kořeny a role Američanů je sice podstatná, ale omezuje se na propagandistickou podporu. Velmi často účastníci takových protestů zase, z důvodu nepříliš svižného rozumu, považují za nejdůležitější faktor své úspěšnosti mezinárodní podporu, že se o nich píše a mluví. To ale nemůže být cíl, kterým by mělo být dosažení ústupků na Pekingu, což je možné, ale poté co vás ukázali na CNN, to nejspíš skončí špatně. To ale oni nechápou a jejich lídři, kteří by to chápat měli, nejspíš nepřemýšlí v zájmu lidí, které vyvedli do ulic. Šikovní političtí manipulátoři sice mohou proškolovat a motivovat organizátory protestů, nicméně konflikt zrál dost dlouho a jeho příčiny byly jak ve vnitřní situaci na území, která se postupně stále zhoršovala, což mnozí měli tendenci spojovat s politikou pevniny. To ale bylo nesprávné – např. tam je naprosto katastrofálně organizován realitní trh. Území je na jedné straně dost, ale zástavba probíhá pomalu a nerovnoměrně a je snaha ji všemožně brzdit, čímž se nafukuje bublina. Vy, jako průměrný člověk, nikdy nedosáhnete na vlastní bydlení, a Čína s tím má společného jen to, že Hongkong je směr č.1 pevninských zbohatlíků. Realitní trh, monopolizovaný několika místními skupinami, a do toho přijíždějící čínští zbohatlíci s kufry peněz to drahé hongkongské bydlení skupují. Takže normální člověk nevidí vnitřní příčiny, ale ty lidi s kufry peněz, v luxusních autech, posílajících svoje děti na nejprestižnějších zaměřeních místní univerzity, navíc hlučné a vyzývavé. Problém Pekingu je v tom, že s tím nikdy neuměl pracovat, což je systémová chyba, v čemsi připomínající problémy Ruska na postsovětském území, např. na Ukrajině.

Než Číňané integrovali Hongkong a dosáhli s Angličany dohody o předání území, existovala významná skupina čínské vojenské rozvědky s poetickým názvem „letní orchidej“. V Hongkongu působila zastoupení čínských tajných služeb a státního aparátu, která od samého počátku začala navazovat kontakty mezi místním úřednictvem, mezi místním velkým byznysem, významnými představiteli veřejného mínění – tradičně osobními kontakty, podplácením se dostávali k řídícím pákám. Postupně se tak k momentu přechodu území pod čínskou správu cítili víceméně komfortně. Po přechodu správy svoji práci zesílili, získali určité množství masmédií, na něž působili přes prostředníky a balíky akcií, velmi dobře vyčistili policejní správu a začali dobře kontrolovat policii do té míry, že podstatná část hongkongských policistů se už připravuje v policejních akademiích na pevnině, no a začali mít pocit, že je vše v pořádku. Což ve skutečnosti nebylo úplně pravda, protože za kontrolou těch rozhodujících bodů a vléváním peněz ztratili kontrolu nad situací ve společnosti, kde zrála nespokojenost v důsledku komplexu objektivních hospodářských příčin a lidé spojovali zhoršení své životní úrovně s rolí pevniny, a také tím, že Komunistická strana Číny je ideologická těžká váha, těžko reagující na tak konkurenčním trhu. K tomu se přidalo nanejvýš citlivé téma, kterým tam je extradikce, řešené okamžitě a bez diskuse.

Bez propagandistické podpory zvenčí by nejspíš protesty v krátké době odezněly. Nemyslím si, že po městě běhali příslušníci CIA s kufry peněž, ale propagandistická podpora a sliby zázemí v případě neúspěchu, zapůsobily na hodně lidí, kteří věří, že je v tom silná Amerika nenechá. K rozptýlení tohoto obrazu vede ještě dlouhá cesta.

V této situaci letos dojde k zahájení nové úrovně vojenské spolupráce mezi RF a ČLR, chystá se nová dohoda o spolupráci ve vojenské sféře, která zamění starou dohodu z roku 1993, která byla velmi abstraktní. Byly roční dohody, od r.2017 platí z iniciativy ministra Šojgu tříletá „Cestovní mapa“. V nové dohodě budou už konkrétní věci, jako společná cvičení, společné hlídkování, v některých směrech tam nejspíš budou strategické momenty spojené s integrací systémů varování před útoky ze vzduchu, Číňané se zúčastní našich strategických cvičení, ale předpokládá se i vojenská spolupráce v nějakých jiných regionech, například cvičení ve vzdálených regionech světa.

*) Vasilij Kašin (1973) – hlavní vědecký pracovník Ústavu Dálného Východu Ruské akademie věd.

https://www.youtube.com/watch?v=Z3qUsYXf_-E

Výňatek z článku

Překlad: st.hroch, srpen 2019