Divadelní fraška o změnách stanov „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ pokračuje

Probíhá již od počátku roku 2015. Má své pokračování i v tomto roce a konec v nedohlednu. Nebudeme se zabývat jejími jednotlivými jednáními. Byla by to škoda času.

Řekněme raději hned rovnou, že práva, která si sudetoněmecký landsmanšaft (SL) původně zakotvil do stanov, též i do Programu 20 bodů, nemají žádnou oporu v mezinárodním právu. Tzv. sudetoněmečtí pisatelé uvedených dokumentů si tato práva zřejmě vybájili a vtělili je do nich. A celá desetiletí se snažili, aby širší veřejnost tato práva uznávala.

Jde o práva uvedená ve Stanovách v § 3

písm. c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

písm.d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

Je třeba dále říci, že zatímco práv uvedených pod písmenem d) se SL opakovaně slavnostně zříká již od roku 2015, práv uvedených pod písmenem c) se však dále drží. O právu na vlast landsmani často zdůrazňují, že jde o vlast původní v ČR. O ní se zmiňuje i tzv. sudetoněmecká mládež, která zdůrazňuje, že má dvě vlasti, jednu současnou, Německo, a tu druhou původní, která je v ČR. Mládežníci SL neopomíjejí akcentovat, že budou pracovat k tomu, aby obě jejich vlasti byli ostatními respektovány.

Pravdou je, že výše uvedená práva SL nikdy neměl, nemá a mít nebude. Jde o „práva“, jež si landsmani přisvojili a prosazovali v rozporu s mezinárodním právem a proti němu. Proto je zcela jedno, zda uvedených práv se SL, nebo jeho část, dále drží, nebo se jich dále vzdává. Vzdát se může jakýkoliv subjekt práv, jejichž je nositelem. Vzdát se práva, které neexistuje, které SL nikdy neměl, nelze.

I když divadelní fraška SL o vzdávání se práv bude dále pokračovat, výsledek i v budoucnosti bude stejný. SL se nemůže vzdát práv, která nikdy neměl. Na tom nic nemůže měnit ani skutečnost, že někteří germanofilové, sudetomilové jásají již nějaký rok nad tím, jak vstřícní jsou landsmani, když se zříkají práva na restituce či náhradu za odškodnění za zkonfiskovaný majetek.

Hodnotu majetku, který jsme německému obyvatelstvu zkonfiskovali, v souladu s rozhodnutím Spojenců a Pařížskou reparační dohodou, jsme nemuseli odečítat z našeho reparačního účtu. Takže Německo nám dodnes dluhuje na reparacích přibližně 360 miliard předválečných korun a běžné úroky z této částky. My nejsme nic dlužni Německu, ale Německo dluhuje nám. Kdy nám své dluhy zaplatí?

Dr. O. Tuleškov