Dověděli jsme se nedávno, že ředitel BIS (Bezpečnostní informační služby) obdařil ministra školství novými směrnicemi pro výuku českých dějin. Užasli jsme. Naposled, to bylo za protektorátu (1939 – 1945), se Gestapo (německá tajná státní policie) rozhodlo usměrnit výuku českým dějinám na našich školách. Přirozeně v duchu německo–nacionalistické ideologie. Výběr českých učitelů byl tehdy vysílán do kurzů výuky dějepisu ve vzdělávacích centrech v Říši. Vědělo se, že změnit výklad dějin ve vědomí učitelů není úloha krátkodobá. A tak na dobu, než si dostatečné množství učitelů nové pojetí osvojí, byla výuka dějepisu na školách zrušena vůbec. Mám o tom doklad, několik výročních vysvědčení z gymnázia v době protektorátu. V rubrice Geschichte /Dějepis/ se místo známky píše: Wurde nicht unterrichtet /Nevyučovalo se/.

Nelíbí se mu hned kapitoly o našich počátcích v nové době, o národním obrození, o panslavismu, o básníku Čelakovském. A my v těch nových směrnicích poznáváme onu starou protektorátní ideologii, která zbavovala náš národ identity a práva na samostatnost a svébytnost kulturní i politickou. Takže kam se podle BIS máme vracet? Před národní probuzení a obrození? Tedy k Bílé Hoře? Neměli jsme se tenkrát podle ducha požadovaných nových směrnic pobělohorskému „temnu“ vzpírat? Měli jsme se bez námitek odnárodnit a asimilovat s cizím jazykem a s cizí kulturou? Neměli jsme prožívat žádné probuzení a obrození? Ale my jsme zápasili o své bytí, o svou identitu, o svou svobodu a samostatnost. A tak jak se tomu budeme v dějepise učit? Zapomeňme na to, přeje si BIS. To všechno je záhodno z výuky vypustit. Občan žasne.

Ale vlastně – vždyť ředitel BIS neříká nic nového. Pravdy a lži ve výkladu dějin provázejí národ český od zmařeného stavovského povstání v 17. stol. Pravdy a lži se opakovaně střetají po staletí. Střetají se i dnes, ve století 21. Čí zájmy chce svým „novým“ výkladem dějin propagovat dnešní BIS?