Až duše zanaříká...

Marek Řezanka

Za oknem padá sníh – a mrzne tam až praští

mě horko polévá z toho, co přečtu právě

až z toho zalkal bych, kolik je všude zášti

Hrot bodá do střeva – a lidskost píše závěť

Když dcera udává – a mluví o rodičích

jak hrozné nákaze, jíž doufá, že se zbaví

je země churavá – a všechno se v ní ničí

Jak budou zacházet s tou dívkou jednou davy?

Dnes kdosi tleská jí a "Bravo" nahlas křičí

matka je bez práce a vztahy roztrhané

Nikdo již netají, co zraje v zahraničí:

Hnůj budou převracet – a přitom lejno vzplane

Když rodič bojí se, co jeho dítě sdělí

jak se pak nazývá ta doba? Totalita

Je tady – v obrysech, jež vidí všichni bdělí

Spolkne vás zaživa, když myslíte, že svítá

Sníh venku roztává – však já mám husí kůži

jak snadno vyklíčí semena fanatika

Z lidí je soustava, v níž cit se hrůzně úží

a zkrat je v jističi

až duše zanaříká...