Ad absurdum

Marek Řezanka




Žijeme v době prapodivné

kdy z Amen máme „a man“

Na zdravý rozum hloupost plivne

tím líp, čím větší dement


A men“ je blbost umocněná

tu vyřkne pravý lumen

Latiník zatím v koutě sténá

a čert se modlí k „woman“


Kdo o latině pranic neví

ať v angličtině vládne:

Člen neurčitý (je to prevít)

dát všude není snadné


U plurálu vždy správně schází

tak musím se ptát znova:

Zda dnes již normy, moji drazí

jdou přímo z Kocourkova?


Možná už napadlo vás také

co šlo by dělat s hymnou

Hywomen“ je holt dnešním znakem

s „hywomen“ si vás všimnou


Vznešená hymna dávno nezní

a nechme nyní stranou

co počnou korektních her vězni

s panensky ryzí blanou...



Dovětek k básni: Člen americké Sněmovny reprezentantů, Emanuel Cleaver, zakončil modlitbu kromě klasického „Amen“ i slovem „A woman“, žena. Jako by výraz „a men“ poukazoval na mužské pohlaví. Nechme nyní stranou latinu a zaměřme se na anglický pravopis. „Men“ jsou v plurálu muži – a nikdy před nimi nemůže stát člen neurčitý „a“. To jen podtrhuje slaboduchost onoho projevu.

Báseň potom přichází se slovní hříčkou, jak by se dalo pracovat s pojmem hymna či panenská blána (obojí je v anglickém překladu „hymen“).

Celé toto by mohlo být úsměvné, kdyby to nebyl trend doby. Doby, která si nevšímá, že stávající systém narazil na své limity a kolabuje – a odvádí naši pozornost k obrazoborectví a prznění našeho jazyka i myšlení.