Milí krajané, milí čestní hosté, hosté. Těší mne, že jsme se sešli na Sudetoněmeckém dni v Řezně, kde nejsme poprvé. Musím vám říci, že to bylo moje zcela zvláštní přání. Nejen proto, že Řezno je krásné město, ale proto že je městem, kde si naše sudetoněmecká národnostní skupina již od svého počátku vštípila do paměti, že zde byla pokřtěná česká knížata, která přinesla do naší vlasti křesťanství. Zde svatý Wolfgang založil biskupství v Praze. Udělal něco, co i církevní politici zřídkakdy dělají, totiž předal moc, aby Čechům daroval biskupství. V Řeznu byl vybudován i kamenný most, obdivovaný ve středověku, kdy mosty byly dřevěné. Stal se inspirací k vybudování Karlova mostu v Praze. Takže Řezno je pro nás také jako matka, jako mateřská země.

Zde byly vytvořena i organizace národnostní skupiny: Landsmanšaft na základě usnesení řezenského kongresu se spojil s ostatními sudetoněmeckými organizacemi v národnostní skupinu a zvolil si mluvčího. Ten není jen mluvčím landsmanšaftu, ale je mluvčím všech sudetoněmeckých organizací, které se tímto staly volným společenstvím, aniž by tím ztratily svou zvláštnost. Zdravím vdovu F. Neubauera; jako jeho nástupce jsem měl možnost zúčastnit se prvních rozhovorů a setkání s V. Havlem během státní návštěvy. Měli jsme před tím již přirozeně tajná setkání. Znal jsem se s Havlem již před sametovou revolucí. Ale jako hlavy SL jsme měli v Řeznu poprvé možnost k obšírnému jednání s tímto velkým českým zastáncem lidských práv, demokratem a Evropanem.

V Řeznu existuje univerzita, která se v neposlední řadě díky H. Seehoferovi stala kompetenčním centrem pro střední a jihovýchodní Evropu i pro území kolem Dunaje. Řezno také náleží v Bavorsku k tzv. Podunajské strategii EU, která spojuje Česko s Baden- Württenberskem a Bavorskem – tedy se dvěma zeměmi, ve kterých žije obzvláště mnoho sudetských Němců. Česko sice neleží u Dunaje, ale já jsem tehdy v Evropském parlamentu prosadil, aby bylo zapojeno do EU – dunajské strategie s Rakouskem, Slovenskem, Chorvatskem, Srbskem, Rumunskem a Bulharskem – od Šumavy až k Černému moři. Toto je také idea tohoto Sudetoněmeckého dne.

Nechceme, aby 30 let po znovu sjednocení Německa a Evropy, po pádu železné opony, proti které jsme bojovali, se tato Evropa znovu rozpadla na bývalý Východ a Západ. Je tu i střed. A Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek. Mohu dát Horstu Seehoferovi jen za opravdu, když mluví o šancích mladé generace. Chtěl bych uvést dva příklady, které nás v těchto dnech zvláště zaujaly: na konci minulého týdne se konal opět brněnský mírový pochod. Milí krajané, iniciátoři pochodu – náš přítel Jaroslav Ostrčilík, David Macek a jiní Brňané vyvolali již před 13 lety tento pochod jako protest proti brněnskému Pochodu smrti v r. 1945.

Mladí lidé, Češi, kteří nechtějí nechat minulost jen tak, chtějí ji zpracovat a přispět k lepší budoucnosti. Neudělali to proto, aby se nám zalíbili. Vystoupil směle proti tehdejšímu duchu dobu a převládajícímu mínění v České republice. Jaroslav Ostrčilík nám sdělil, že první pochod udělal úplně sám, doprovázen dvěma mladými dámami, které, jeho – studenta, nechtěly nechat jít samotného. Toto bylo před 13 lety. Od roku 2015 se na pochodu podílelo zcela oficiálně město Brno. V r. 2015 jsem měl tu čest s tehdejším starostou Brna P. Vokřálem a brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem převzít na pokraji Brna pochodující z Pohořelic, kde byl velký masový hrob; ušli 37 km do Brna, do místa východiska vyhnání, aby jasně vyjádřili, že chtějí dějiny v rámci možnosti alespoň navrátit. Bylo to velmi dojemné.

Skutečnost,

že koncem posledního týdne bylo poprvé v Brně více autobusů, bylo zásluhou Steffena Hörtlera, byly v Brně z jeho zemské organizace,

že přišly stovky sudetských Němců, mezi nimi i devadesátníci. Zrovna ti, kteří se zúčastnili pochodu smrti jako děti, šli za velkého horka nejméně část těch 37 km – někteří dokonce celou trasu spolu s mladými Čechy i s těmi staršími,

že poprvé odpadla nacionalistická „protidemonstrace“ z nedostatku lidí,

že organizátoři žertovně, ale jasně mluvili o jednom malém sudetoněmeckém dni v Brně, protože již po druhé byly umístěny informační stánky v augustiánském klášteru, kde Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde a jiní mohli informovat o své práci,

ukazují, že v srdci Evropy srůstá společně to, co k sobě patří. Milý Horste, tuto cestu jsme spolu před 9 lety uvolnili. Jsem šťasten a hrdý, že jsem mohl jít touto cestou s Tebou.

První návštěva města na Vltavě s Horstem Seehoferem byla opravdu odvážným činem. Byl jsem členem malé delegace a nesměl jsem sedět se Seehoferem v autě. Takto jsme jeli přes zaminované území, aniž bychom mohli na stanicích promluvit. Milý Horste, o našem vzájemném dobrém vztahu mluvilo i to, že jsme si rozuměli i pohledem a gestem. Věděli jsem, kde se miny nacházejí a podařilo se nám je obejít. Tato důvěryhodná spolupráce nám umožnila cestu, po které jsme spolu po 9 let prošli. Vážení krajané, je tu ještě něco dalšího, co nás povzbuzovalo. V sále je spousta českých přátel – dřívější místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, dřívější ministr Daniel Herman, Michaela Marksová-Tominová, náš přítel Arnošt Marks a mnozí další, kteří směle přišli jako čeští politici na sudetoněmecké dny a měli své projevy. Těší mne, že opět jsou všichni tady. H. Seehofer řekl: “Vše, co se v Bavorsku dvakrát udává, stává se tradicí.“ Protože jste byli už nás mnohokrát, můžeme slovo „tradice“ nahradit slovem „rodina“. Takže: srdečně vás vítám v rodině!“

Vždy se však najde něco nového. Já jsem stále na cestách, a to nejen u naší Sudetoněmecké mládeže a na jejích četných akcích, ale i na školách po celém Bavorsku, které se stále intenzivněji zabývají tématem vyhnání. Jednoho dne jsem se octl v Pfaffenhofen na Ilmu, na jeho gymnáziu, které má velkou tradici. Dva mladší učitelé věnovali vyhnání celý týden. Rozšířilo se to i dále - do gymnázia v Lappersdorfu i jinam. Děkuji za to. S těmi dvěma učiteli jsem rozmlouval – i když oba měli jiné politické názory než já.

Rozmlouvali jsme o práci sudetoněmeckého landsmanšaftu, o které nic nevěděli. Ke svým sudetoněmeckým kořenům se hlásili. Rozohnili se poněkud a vznikl mezi námi kontakt. Jeden z nich mi řekl: „Je mým snem napsat muzikál o vyhnání, ve kterém by hráli němečtí a čeští žáci“. Milí přátelé, dnes tito žáci sedí mezi námi – 50 z nich jsou Češi. Na tomto jevišti měli první zkoušku zmíněného muzikálu, který během podzimu předvedou. Je to velkolepý čin, nejen pro rozpracování dějin, ale je to i představa budoucnosti mládeže, která chce mír, svobodu a porozumění mezi národy.

Milý Horste, nenecháme Tě odsud odejít, aniž bychom po Tobě poslali pozdravy do Berlína, které tam jistě rád vyřídíš. Co se týče Tebe: považujeme za velkolepé s jakou důsledností bojuješ s extremismem a nacionalismem. Nacionalismus zmizel z naší vlasti. Jako sudetští Němci jsme bojovým sdružením proti nacionalismu a extremismu, ať již jde zprava nebo zleva. Veď tento boj dále! Naše sudetoněmecká národnostní skupina stojí za Tebou. Děkujeme Ti, že s tajemníkem Stephanem Mayerem, který je z našeho krajanského středu a s nímž jsem znamenitě spolupracoval, a se sedmihradsko-saským prezidentem Svazu vyhnaných, Berndem Fabriciem, a i s paní Czernohous, jste nám pomáhali naše kulturní dědictví nejen opatrovat, ale i dále rozvíjet společně s našim patronem, svobodným bavorským státem. Jsem šťastný, že jmenovaní nám pomáhají chránit naši identitu a pomáhají i národnostním skupinám ve vlasti, zejména našim Němcům v České republice.

Horste, prosíme Tě, aby ses staral o to, aby nepokračoval byrokratismus, který překáží práci našich setkávacích center německých menšin. Jsme rádi, že i Německá spolková republika svým způsobem je s námi solidární - dosud nám ji poskytoval jen svobodný stát Bavorsko. Viděl jsi: mít v blízkosti sudetské Němce neškodí, naopak je to prospěšné. Předej tuto základní důvěru i Tvým kolegům ve vládě SRN. Díky Bohu – má úzké sousedské vztahy s Českou republikou. Včera byl u nás německý velvyslanec v České republice, Christoph Israng jako host. Znamenitý muž, který se mnou položil květiny k památníku v Kadani a osobně se zúčastnil brněnského pochodu. Měli jsme již významné velvyslance, ale takový, který se osobně angažuje a spolupracuje, je pro nás darem. Ráno byl u nás český velvyslanec v Berlíně a jednali jsme s ním jako se zástupcem českého státu. Je to opět krok kupředu. Ukazuje to, že se k sobě blížíme, i když je tu ještě mnoho rizik a ohnisek. Jistě se opět vyskytnou nějaké překážky.

Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme. Prohlašuji zcela jasně spolkovému ministru vnitra: chceme podporovat a podporujeme Tvůj boj o více bezpečí. Proto říkám: stíhání zahalování rouškami – ano! Vybudování hranic kolem EU – ano! Chceme však také otevřené vnitrozemské hranice s naší rakouskou a českou vlastí.

Kromě toho chceme dále rozvíjet evropskou jednotu, což souvisí s našim „ano“ vlasti. Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl poslouchat velkou řeč V. Havla před evropským parlamentem ve Štrasburku, ve které označil Evropu „domovem všech domovů“. „Ne“ obrazu nacionalistických států jménem Evropa. „Ne“ byrokratickému bezduchému centralismu, ale federativní Evropě, která mnoha a mnoha domovům (vlastím) poskytne demokracii a zastřešení. Je to Evropa vlastí, nebo vlast vlastí, kterou se snažíme vytvořit. K tomu potřebujeme především i podporu svobodného státu Bavorska, našeho patrona a v neposlední řadě i podporu našeho domovského ministra. Poslední bod, který chci v této souvislosti uvést, Horste – mne velmi dojal. Následujíc tradici France Josefa Strausse, mluvil jsi velmi jasně o křesťanských morálních zákonech a specifickým způsobem o katolickém sociálním učení, jehož zosobněním jsi desítky let v politice. Učení, které vzniklo u nás v Čechách tezemi von Heida na Chebsku, je rozhodujícím kořenem sociálního tržního hospodářství. Právní sociální řád, trvanlivý řád ekologický, fungující evropský mírový řád národů a národnostních skupin, států a regionů na základě lidských práv a právního pořádku bez bezprávných dekretů – to vše může vzniknout, když se budeme řídit společnými duchovními a morálními zásadami. To je křesťanství, které prorazilo v naší části země. Na odznaku tohoto sudetoněmeckého dne můžeme vidět svatého Jana z Nepomuku, světce na mostech, který sudetské Němce a Čechy, Bavoráky a Rakušany i celý dunajský rajon okouzluje. Podle legendy byl umučen, protože se postavil panovníkovi, neuznávajícího práva. Jsme šťastni, že naše česká země, společně Češi a sudetští Němci dali Evropě Jana z Nepomuku, postavu a myšlenku, která v budoucnosti bude více prosazovaná než nyní. Stavění mostů, zjednávání míru, práce pro právo a proti bezpráví, boj proti nacionalismu a násilí je ve znaku sv. Jana z Nepomuku. Je to ta nejlepší tradice Řezna. Je to jádro našeho sudetoněmeckého dění. Přišli jsme o krok blíže do Čech. Doufám, milý Horste, že se tam jednoho dne budeme moci sejít. Dnes jsme šťastní, že je tu hodně lidí z České republiky.

Věřím, že toto srdce Evropy znovu silně bije, když jeho obyvatelé mají dobrou vůli a nosí v sobě ducha sv. Jana Nepomuského. Bůh žehnej sudetoněmeckému dni! Bůh žehnej našemu českému národu a sudetoněmecké národnostní skupině!

Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019

Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov