Přišla mi od Vás  další zajímavá zamyšlení nad naší situací a mne napadá  malá glosa na jejich okraj.  Patřím ke generaci, která  má poměrně nejdál  sahající a nejstarší  společensko historické zkušenosti. Nepřestávám se divit, proč se stal Havel prezidentem, proč se nevrátili  takoví antikomunisti  jako  Milan Kundera nebo  Josef Škvorecký, proč i upřímný komunista, kolega ze studií,  dožil svůj život  v San Diegu a jiný, také upřímný komunista,  když s minulým režimem skončila jeho diplomatická profese v OSN,  se vrátil domů  a stal  se podnikatelem. A proč já jsem ztratila svou vlast, kterou jsem milovala a na kterou jsem byla hrdá.  Žít a nechat žít, praví autor jednoho příspěvku. A navrhuje všelijaká domácí zlepšení. Ale  není náš domov jen článkem toho nepřehledného řetězu zemí celého světa?  Dokážeme doma zavést společenský řád, pravidla, způsob života, který  uspokojí naše svědomí a smysl pro obecné blaho? Smysl,  který se vyvíjel a tříbil po staletí, po tisíciletí?  Vidíme, že tržní společnost je sebezničující,  i když nepřestává deklarovat demokracii a svobodu a lidská práva. Svět houstne válkami,  barevnými revolucemi a neuvěřitelně  rostoucí nerovností mezi lidmi. Úpadkem morálky, korupcí, hrubostí, bezohledností. Co není za peníze, je bezcenné. 

Nejjednodušší řešení? Odstranit  příčiny. O to však světové elity nemají zájem. Svět  střetů, chaosu a nepřátelských konfliktů jim plně vyhovuje. Odvádí pozornost od úzké skupinky světoobčanů, od jejich moci, od jejich hamižnosti, od úpadku lidské důstojnosti i kulturnosti. Vznikl klub vyvolených pro dělení bohatství světa. Přibývá temných stínů v našem  životě.  Stále více se vzdalujeme  ideálů lidskosti a   hodnot  ducha, vybojovaných v dlouhých bojích minulosti. Prosperita se měří úhrnem zisků. Proč se neměří úrovní, kvalitou, kulturou života veřejného i soukromého?  Proč je určující bohatství bankéřů a majitelů všech možných výrobních zdrojů a produktů? Proč ne ochrana přírody a solidarity, bratrství mezi lidmi? Od 70. let minulého století zavládl ve vyspělých zemích neoliberalismus. Nadvláda finančního sektoru spolu s novými podobami ideových vizí a spekulací.  S novými transformacemi režimů   moci v nepřehledném světě.  Moc je neotřesitelná. Ale dnešní moc se na rozdíl od minulosti  . Např. starý feudální  absolutismus neskrýval  svou nadvládu a bezpráví nevolníků a robotníků. Tvrdil, že má svou hegemonii "od Boha". Ani sovětský  bolševický  režim neskrýval, že jeho stát je "diktatura proletariátu", resp. těch, kteří za proletariát mluví.  Ale dnes? Moc se maskuje. Moc hraje v parlamentech  i na náměstích a v barevných revolucích svou " commedii del ´arte". Demokracie? Pouze  heslo v rukou "lepšolidí".  Majdan, barevná revoluce - účinná hra na demokracii. Hraje se o vládu té nebo oné skupiny maskované MOCI. Vždyť demokracie už dávno není nic víc než "mašinérie na získávání hlasů". A na to přišli již  američtí presidenti  v minulém století. Je cesta k nápravě? Ano, ale je těžká. Je to namáhavá  cesta historicky vytvořené národní identity a jednoty  v  zápase  za skutečnou demokracii,  za demokracii humanitní.  Ne za neoliberální hru na demokracii.  Ale kolik lidí u nás je schopno a ochotno takový zápas podstoupit?

St. Kučerová

Přišlo e-mailem