Turecko odchází od NATO k Rudému moři
Ljubov Stěpušova
Přibližně 40 let bylo Turecko nadějným členem NATO, ale zdá se, že nyní již pro přítomnost v alianci nenachází smysl. Svědčí o tom bezvýsledná návštěva státního tajemníka USA v Ankaře. Že by tak jednoduše Turecko propustili? Velice pochybné. Ale Erdogan se připravuje.
Turecko již de facto v NATO není
Tillerson navštívil řadu zemí Perského zálivu, potom jednal čtyři hodiny s Erdoganem, ale nenásledovala žádná tisková konference. To znamená, že Ankara a Washington jsou v opačných geopolitických táborech. Nehraje v tom roli jen Sýrie, ale je to především důsledek pokusu o státní převrat v roce 2016. USA jej podporovaly a dosud ukrývají jeho původce. Erdogan považuje podporu Kurdů Spojenými státy za hrubou urážku své osoby. Pro Ankaru jsou Syrská kurdská milice YPG, stejně jako Kurdská strana práce PKK teroristické organizace, podrývající celistvost Turecka. Konfrontace kurdských organizací s Tureckem stála život přes 40 tisíc lidí.
„Osmanský políček“
Vztahy mezi jmenovitými spojenci v NATO se zostřily poté, když Turecko zaútočilo na Afrin ve snaze překazit pokusy syrských Kurdů opevnit se v regionu. Dne 14. února pohrozil Erdogan USA „osmanským políčkem“ (smrtelná rána janičáře dlaní), pokud jemu podřízení Kurdové neopustí město Manbidž.
Turecký ministr obrany žádal přímo po Washingtonu, aby vyloučil YPG ze svazku sil ozbrojené opozice v Sýrii – tak zvaných Syrských demokratických sil (SDS) podporovaných USA. Jenomže jak to udělat, když je YPG základem SDS. Jak také opustit Manbidž, jsou-li tam američtí poradci: znamenalo by to přímé předání vlastních pozic v Sýrii. Co v případě, že nemá Washington v Sýrii jiné pozemní síly kromě Kurdů? Všechny požadavky Turecka vůči USA jsou tedy nesplnitelné.
Turecko sankce neustojí?
USA dosud odmítají všechna obvinění a vyhrožují odvetou, včetně odvety na „osmanský políček“. Prohlásil to velitel amerických vojsk v Sýrii a Iráku. Tillerson řekl smířlivě, že chápe „znepokojení Turecka“.
Ale USA mají v odpověď sankce. Náznak už tu byl, to když v New Yorku odsoudili bankéře blízkého Erdoganovi, který prý pomáhal Íránu obcházet americká omezení. Krom toho zastavily loni Spojené státy vydávání neimigračních víz Turkům, provokujíce je tak k odvetným opatřením.
Washington má v rezervě ještě sankce proti bankám a obrannému průmyslu Turecka. Odborník Mark Bentley na internetových stránkách Ahvalnews uvádí, že hospodářská situace Turecka je charakterizována ohromným rozpočtovým schodkem (5,6 % HDP), únikem kapitálu (341 milionů dolarů jen za listopad a prosinec 2017) a dluhy. Čisté devizové rezervy 32,9 miliard USD a 116 miliard USD bankovních rezerv nestačí na pokrytí šestiměsíčního dovozu. Rovněž neumožní vypořádat se se splacením 170 miliard zahraničního dluhu v příštích 12 měsících.
Strategie USA vedená k Turecku je stejná jako k Íránu a Rusku. Írán nakonec předal část svrchovanosti, Rusko ne. Jak to dopadne s Ankarou se uvidí.
Erdogan vybuduje vojenskou základnu v Súdánu
Erdogan připravuje odvetu. Kromě nového centra vlivu, jíž je Rusko – Turecko – Írán, se tvoří další: Turecko – Súdán – Katar. Jestliže Rusko uvažuje, zda přijmout pozvání súdánského prezidenta al-Bašíra vytvořit zde vojenskou základnu, Erdogan již přístup k Rudému moři dostal. Turecko podepsalo dohodu o přeměně přístavu ostrova Suakin na severovýchodě Súdánu na kulturní a turistické centrum země a získalo plnou správní moc nad ostrovním městem s možností vojenské přítomnosti. Tak Turecko získalo možnost kontroly Rudého moře a přístup k jedné z nejživějších přepravních tras ropy ve světě, z Perského zálivu do Suezského průplavu (přes 4,5 milionu barelů za den).
Přítomnost Turecka u Rudého moře je špatnou zprávou pro Egypt a Saúdskou Arábii a nejinak pro USA, vždyť Ankara podpořila Katar v konfliktu se Saúdskou Arábií.
Erdogan může opustit NATO. Přitom už přemýšlí o nákupu druhého komplexu raketového systému S-400, což nezůstane bez pozornosti Washingtonu, který má opět možnost přistoupit k sankcím. Ankara může odpovědět uzavřením Suezského průplavu. Vždyť i slovní výhrůžka může destabilizovat ropné kotace, tak proč ne?
Přesto všechno není Erdogan pro Rusko důvěryhodný spojenec. Právě Turecko sponzoruje bojovníky Džabhát an-Núsra, kteří sestřelili ruský Su-25 nad zónou deeskalace Idlíb a zavraždili pilota Filipova. Pro Moskvu by bylo lepší neostýchat se budovat v regionu alternativní osy, dokud Súdán a Katar nic nenamítají.
16. února 2018
Převzato z Pravda.ru
Outsidermedia.cz