Svátek ohrožené práce

Je škoda, že první květen si stále více připomínáme jako velký svátek znesvářených bojůvek, sice nepočetných, ale natolik nekompromisních, že jejich oslavy se neobejdou bez asistence policie.

Kdysi býval tento den po celém světě oslavou lidské práce a úsilí za její důstojnost. Čím vzácnější se stává plnohodnotná a dobře placená práce, tím více se prvního května řeční, vystupuje a demonstruje za něco jiného.

Když se v 70. letech minulého století začaly četněji vyskytovat různé formy neplnohodnotné a špatně placené práce, bylo to tehdy považováno za dočasný jev vyvolaný dopady ropných šoků. Brzy na to se však i v nejvyspělejších zemích znovu objevila masová nezaměstnanost a od 80. let se natrvalo ujal termín „pracující chudoba“ pro označení takové práce, za jejíž mzdu nelze slušně vyžít.

V posledních pěti až sedmi letech se stále častěji hovoří o tom, že nová forma robotizace a digitalizace člověka o práci připraví. Optimisté sice tvrdí, že místo zrušených pracovních míst budeme všichni vyvíjet nové roboty a opravovat ty staré, takové úvahy však mají blíže k pohádkám než k analýzám.

Tragikomedii zase připomíná osud práce v zemích na západ od nás. Kvůli nedostatku pracovních sil se dlouhodobě podporuje lákání pracovníků z cizích zemí. Přitom na 80% mladých Francouzů čeká po jejich prvém vstupu na trh práce jen dlouhá řada rekvalifikací, dočasných záskoků a placených i neplacených stáží.

Na jedné straně jsou vábeni do zemí cizí pracovníci, aby se předešlo věčně hrozícímu kolapsu trhu práce, na straně druhé se experimentuje se zaváděním univerzálního občanského platu, aby se do budoucna zpacifikovaly masy místních, kteří v životě práci neseženou.

Dobře placená práce odchází formou delokalizace do zemí, kde za ni lze platit málo, zaměstnanci z chudších zemí jsou firmami vysíláni do zemí bohatších, aby místním ukázali, za jak směšnou mzdu lze jejich práci vykonávat.

Problémy v oblasti práce narostly prostě už do takové míry, že se stalo nutným připomínat si prvního května raději cokoliv jiného.

Prof. J. Keller,

Přišlo e-poštou