Sláva dějin českých

Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím

tlačiti nedali a pravdy každému přáli.

Jan Hus (List z Kostnice)

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.


Mistr Jan Hus, oblíbený kazatel, spisovatel, zakladatel spisovného jazyka českého, oprávce pravopisu, iniciátor počeštění pražské Karlovy university, stal se svým učením, svým životemi smrtí ztělesněním hnutí, jež bylo po něm nazváno husitské. Husitské hnutí představuje výrazný proud nejranější evropské reformace. Mistr Jan Hus spojoval reformní úsilí za opravu církve s opravou společnosti, kritizoval soudobé zlořády, ujímal se chudých a bezbranných. Proti svrchované autoritě církve a jejího dogmatismu postavil autoritu Písma, Bible a jejího svobodného výkladu ve shodě s rozumem a svědomím. Ve jménu odkazu Jana Husa válčící husitské šiky otřásly církevní světovládou a razily cestu novověkému myšlení. Myšlení, které hlásá svobodu a odpovědnost mravní osobnosti.


V tomto smyslu je husitství vkladem našeho národa do světových dějin, jak učí F. Palacký, T. G. Masaryk, česká dějepisecká škola, Francouz E. Denis a mnozí jiní. Naopak někteří němečtí historikové (A. Bachmann, K. Hoefler a j.) význam husitství všemožně snižují a tvrdí, že Češi (jako všichni Slované) jsou národ netvůrčí, samostatného života nehodný a neschopný. Dnes u nás různí Podivenové oživili toto znevažování, a to se usadilo v médiích. Jejich mluvčí s oblibou předstírají, že podstatou husitství není idea autonomie morální osobnosti, jejího rozumu a svědomí, ale „táborské kádě“, postavené pro povinně odevzdávané peněžité jmění.


Před časem jsme se z televize dověděli, že se papež omluvil za Husovu smrt a že řadu let pracovala komise historiků a teologů, aby zjistila, zda jsou důkazy, pro které by bylo možno Jana Husa rehabilitovat. Avšak takové důkazy se nenašly žádné. Přezkoumání procesuální stránky kostnického procesu potvrdilo, že “platné právo odsouzením Jana Husa nebylo nijak porušeno.“ Takový je závěr zkoumání, které v dnešní době provedli historikové a teologové. Ale to je přece výsměch zdravému rozumu! Nejde přece o porušení práva, ale o právo samo, když dovolilo pronásledovat a usmrtit spravedlivého člověka! To právo je přece předmětem protestů od dob osudného 6. července 1415 až dodnes! V tomto smyslu také nejde jen o Jana Husa, ale i o řadu jeho předchůdců i následovníků, obětí inkvizičních procesů s kacíři a nevěrci, a to nejen u nás, ale v celém křesťanském světě. Církev má ještě mnoho takových skutků co litovat a omlouvat. Smrt Mistra Jana Husa i násilnou rekatolizaci naší vlasti po Bílé hoře především.


O Husovi a husitství napsal náš významný historik pravdivě, ač sám byl katolíkem: „Hrdinný a vítězný zápas Čechů za pravdu zůstane největší slávou českých dějin.“ Na to bychom neměli zapomínat.