Projekt gigantického povstání

 

Pro celou Českou národní radu měla zásadní význam činnost odbojové organizace Rada tří, která disponovala radiotelegrafickým spojením s Londýnem.  Rada tří hrála důležitou úlohu i při přípravě závěrečného vystou¬pení proti okupační moci. Podle tradiční představy domácího vojen¬ského odboje mělo jít o rozsáhlé povstání, které ve vhodný okamžik v závěru války provedou jednotky podzemní armády vyzbrojené z leteckých shozů zbraní. Do přípravy tohoto plánu byla záhy zapoje¬na i Ústřední rada odborů. Už na podzim 1944, kdy se ilegalisté z Národní odborové ústředny zaměstnanecké poprvé dostali do kon¬taktu s Radou tří, bylo dohodnuto, že tato odbojová organizace, vzhledem ke svému rádio telegrafickému spojení s Londýnem a pokro¬čilému stavu dosavadních příprav, převezme odpovědnost za velitel¬skou stránku povstání. Osou tehdejších záměrů se stal předpoklad, že Rada tří svými jednotkami pokryje území Moravy, zatímco v Čechách budou operovat dělnické oddíly, o jejichž zformování se postarají odboráři. Za tento plán se posléze postavilo i vedení ilegální KSČ, jehož dosud prosazovaná koncepce partyzánské války se čím dál tím více dostávala do rozporu s reálnými možnostmi.

 

Projekt gigantického povstání, který tak vznikl, a pro nějž se Rada tří pokoušela vlastními cestami získat výzbroj i od Rudé armády, byl prakticky nerealizovatelný. Jak plyne z korespondence vedené na pře¬lomu října a listopadu 1944 s kapitánem Adamem Jevsejevičem Nišči- menkem, velitelem sovětského zpravodajského výsadku Arap, Rada tří věřila, že při dodání zbraní bude schopna ihned postavit šedesát tisíc mužů, které pak postupně posílí dalších čtyři sta tisíc bojovníků. Tato čísla jsou natolik neuvěřitelná, že i štábní kapitán Karel Veselý-Štainer, „vojenský zplnomocněnec Rady tří a Revolučních odborů“, považoval za nutné ve svých poválečných pamětech podat podrobnější vysvětle¬ní: První údaj byl složitě vykalkulovaným odhadem mobilizačních možností Rady tří, ve druhém čísle bylo pak zahrnuto všechno, co se prý dalo postavit za pomoci Ústřední rady odborů.

 

Pokud šlo o konkrétní nasazení těchto jednotek, zvažoval Veselý- Štainer počátkem dubna 1945 tyto dvě varianty:

1. Připravit v prostoru západně od Brna seskok větších sil Rudé armá¬dy, které, kryty povstaleckými útvary na Českomoravské vrchovině, a „za současného demonstrativniho postupu do jihovýchodních Čech smě¬rem jižně od Prahy se zmocní Brna a opevnění pod Moravskou hrdnou

2. Rychlým výpadem do týlu německé obrany v Polabí usnadnit pro-lomení fronty u Náchoda. Celou akci měly provést povstalecké jed-notky v počtu 20 - 30 000 mužů, jejichž velitelský kádr v síle dvou praporů by spolu s dostatečným množstvím spojovacího a ženijní- ho materiálu dodala Rudá armáda. Podle autora plánu přitom exi¬stovala možnost, že „demonstrativní výpad“ podzemní armády „se konečně múze stát i skutečným ohrožením Prahy“.

 

Podobné plány byly nejenom vojensky těžko uskutečnitelné, ale zároveň výrazně přeceňovaly možnosti českého domácího odboje. Reálná bojová síla Rady tří představovala zhruba 850 mužů a je zcela vyloučeno, že by se tento počet podařilo, i za pomoci dalších ilegál¬ních skupin, rychle a hlavně nepozorovaně zvýšit na hodnotu dvou až tří pěších divizí. Zcela fantastický údaj však představovalo hlavně oněch čtyři sta tisíc mužů, jež měli být zformováni do vojenských jed¬notek za pomoci revolučních odborů. Jenom pro vytvoření rámco¬vých praporů, které by se pak doplňovaly zmobilizovaným mužstvem, bylo totiž zapotřebí alespoň 8-10 000 budoucích velitelů. Existuje jediné možné vysvětlení, jak se na podzim 1944 dospělo k tak vysoké¬mu odhadu: číslo se až nápadně blíží stavu členské základny Národní odborové ústředny zaměstnanecké, v níž bylo koncem války registro¬váno 564 395 žen a mužů. Ilegální činnost Ústřední rady odborů se začala výrazněji rozvíjet až na jaře 1945, a to především z popudu prozatímního ústředního vede¬ní KSČ.

 

Výňatky z knihy – Stanislav Kokoška: Praha v květnu 1945 (Historie jednoho povstání), str. 14-15,  vydáno r. 2005 v Nakladatelství Lidové noviny, ISBN 80-7106-740-7