Otevřený dopis  

V Praze dne 28.5.2018

Vážený pan

Ing. Andrej Babiš,

předseda vlády ČR,

Úřad vlády ČR

nábřeží Edvarda Beneše 4

118 01 Praha 1 - Malá Strana

Vážený pane předsedo vlády,

 je obecně známou skutečností, že na nedávném sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), který se konal v Augsburku, otevřel Stephan Mayer, státní tajemník německého spolkového ministerstva vnitra, opět problematiku „Benešových dekretů". Řekl kromě dalšího: "Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety," prohlásil za silného potlesku několika set přítomných Mayer. Vyjádřil také stanovisko, že dekrety odporují mezinárodnímu právu.

Pan Stephan Mayer je státním tajemníkem německého spolkového ministerstva vnitra. Zaujímá též významnou funkci ve „Svazu vyhnanců“ a je členem „Sudetoněmecké“ rady. Je stále na cestách v zájmu „sudetoněmecké věci“, jak jej oficiálně představil na sjezdu SL Steffen Hörtler. Na základě uvedených skutečností lze se důvodně domnívat, že slova S. Mayera o „Benešových dekretech“ nebyla náhodná, ani pouze jeho osobním názorem. Ale ani to není podstatné! O tom se nehodláme dále rozepisovat. Důležitá pro nás jsou především jen slova pana státního tajemníka o „Benešových dekretech." Je nám líto, že tento politik nepoužívá správného termínu „dekrety prezidenta republiky". Termín „Benešovy dekrety“ je hrubě zavádějící.

Především však chceme konstatovat, že pan S. Mayer se hrubě vměšuje do našich vnitřních záležitostí. Jak jinak výstižně můžeme označit jeho slova, která směřují nejen proti našemu právnímu řádu, jehož součástí dekrety prezidenta republiky jsou jako zákony a ústavní zákony? Princip nevměšování se jednoho státu do vnitřních záležitostí druhého státu je obecně uznávanou zásadou mezinárodního práva. Pokud někdo tento princip porušuje, je povinností takto napadnutého státu, a o tom jsme plně přesvědčeni, se ozvat a bránit nejen svou svrchovanost, ale také mezinárodní právo. Není možné přejít takovýto útok mlčky, zvláště když na sjezdech SL docházelo již dříve k útokům proti mezinárodnímu právu, které měly současně silný protičeský náboj.

Dovolíme si několik ukázek uvedeného. V roce 2015 na sjezdu SL v Augsburku prohlásil H. Seehofer, tehdejší předseda bavorské vlády: 70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden.

Rovněž B. Posselt se na naši adresu vyjádřil. Podle něj jsme se měli dopustit chladných válečných zločinů. O několik měsíců poté se rakouský SL sešel na Dni vlasti v Kreuzneuburgu. V mottu setkání se mluvilo o genocidě sudetských Němců.

Ale ani to není vše. SL si dávno přál, aby došlo k přímým jednáním mezi jeho reprezentací a vládou ČR. Opakovaně se o tom zmiňoval i H. Seehofer. Naše vláda odolávala. Pak toto přání SL opakovala A. Merkelová, kancléřka SRN, která v květnu 2012 dlela na státní návštěvě Prahy, přímo P. Nečasoví. A ledy se hnuly. Již v počátkem r. 2013 jednal premiér Nečas v čele velké státní delegace v Mnichově. K přímým rozhovorům SL a představitelů naší vlády, zejména premiéra B. Sobotky a P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR, došlo až v r. 2016 v Mnichově. Jak o těchto tlacích víme? Sám pan B. Posselt o tom všem na jednom ze sjezdů otevřeně mluvil. V souvislosti s tím si také uvědomme, že SL nemá mezinárodně právní subjektivitu. Není způsobilý k mezinárodně právním jednáním. Tato skutečnost byla jistě naší vládě známa, ale nedbala. Nechceme se zabývat otázkami, jaké právní normy vláda ČR uvedeným jednáním porušila.

Ke všem těmto případům hrubého vměšování do našich vnitřních záležitostí vláda ČR nestatečně a zřejmě i lhostejně mlčela. Pokud k takovému mlčení dochází delší dobu, a my si myslíme, že jde o porušení ústavních povinností příslušných ústavních činitelů, a mluví jen druhá strana, pak je jen otázkou času, kdy značná část našich občanů začne brát předmětné protičeské útoky jako víceméně pravdivé. K čemu však v takovém případu potřebujeme MZV ČR, Úřad vlády ČR, vládu ČR, velký diplomatický sbor, když mlčí i v případech, kdy v zájmu našich státních a národních interesů by měly mluvit, kdy by měly obhajovat mezinárodní právo, jeho zásady i jednotlivé instituty?

Přímo groteskní záležitostí je, že na akcích SL, včetně sjezdů, sedí naši diplomaté a mlčí. A to i tehdy, kdy by měli mluvit. Proč je tam posíláme? Ve vědomí lidí je pevně zakotvena zásada, že kdo mlčí souhlasí. Naši diplomaté by se měli akcí SL zúčastňovat jen tehdy, když na místě nebo následně diplomatickou cestou budou protestovat proti všemu, co je přepisováním historie, porušováním, jaltské a postupimské dohody, Pařížské reparační úmluvy, co porušuje naše zájmy. Jinak na sešlostech SL nemají co dělat. O tom jsme přesvědčeni. Myslíme si, že na sjezdech SL, či na jeho jiných akcích, nemá co dělat ani zástupce Ministerstva kultury ČR, pan dr. Martin Thiela. Kdo jej na sjezd SL vyslal a proč? Děkujeme za vysvětlení.

Samozřejmě, že si nemyslíme, že naše vláda, MZV ČR, naši diplomaté by měli protestovat na vedení SL. Zdůrazňujeme znovu, že SL nemá mezinárodně právní subjektivitu. Velmi bychom však prosili, vážený pane předsedo vlády, aby náš diplomatický hlas zazněl jasně, srozumitelně a jednoznačně na ministerstvu zahraničních věcí SRN nebo, případně, na německém velvyslanectví v Praze.

 V závěru si dovolíme upozornit na velkou závažnost celé nově nastolené problematiky „Benešových dekretů“. Když nás Německo okupovalo a připojilo k říši, protektorátnímu právu byl Německem vnucován a diktován jeho obsah, rozporný s našimi skutečnými zájmy. ČSR přestala existovat jen de facto, nikoliv de iure. Velká část států ČSR dále uznávala. Prezident dr. E. Beneš ústavními dekrety vytvořil naše ústavní orgány, které vznikly v rámci čs. prozatímního státního zřízení v Anglii. Naše právo se tak dekretální normotvornou dále rozvíjelo a upravovalo nově vztahy v souladu s československými zájmy a jeho potřebami a naší účastí v boji proti Německu.

Pokud bychom odmítli dekrety, postavili bychom se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního pořádku. Pak i odpor proti Německu by se stal nelegální a trestný.

Dále si uvádíme jedno velmi vážné varování: Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo-německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, DrSc., výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (c.d. str. 27).

Předcházející vlády premiéra P. Nečase, B. Sobotky byly nestatečné. Nebo jim bylo vše jedno? V každém případě, i když jsme se již tehdy diplomatických zákroků dožadovali, mlčely. Nyní jsme přesvědčeni, že potřebné kroky, vzhledem k Vaší známé rozhodnosti, učiníte v předmětné záležitosti Vy sám jako předseda vlády, nebo to učiní ministr zahraničních věcí ČR. O to Vás, pane předsedo vlády prosíme, a za to Vám předem velmi děkujeme.

S úctou

Ing. Pavel Rejf, CSc.