Osudy lidických dětí -A. Štofanová

Tak zní i název knihy věnované památce 105 lidických dětí, do jejichž osudu zasáhly události 10.června 1942. Příběh vypálení Lidic a strašného masakru na civilním obyvatelstvu nacisty zná celý svět. Každý rok se zde v posledních letech konají velkolepé vzpomínkové akce, kde nepřehledné procesí politiků, zástupců diplomatických sborů, církve i organizací pokládají věnce k památníku obětí.

Při pohledu na památník lidickým dětem mrazí. Kolik utrpení musely tyto nevinné děti prožít, kolik utrpení prožily ženy vracející se z koncentračních táborů a hledající svoje ztracené děti. Co všechno dokázal způsobit německý nacismus?

Ve starých Lidicích k 10.červnu 1942 žilo 493 obyvatel, z toho 192 mužů, 203 žen a 98 dětí. Dalších 7 dětí se narodilo do konce roku 1942. Za oběť nacistického řádění přišlo o život 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.

Z utrpení všech, však osud dětí patří k těm nejsmutnějším. Na 90 dětí odtržených od svých matek bylo transportováno do Lodže. Podle stáří bylo 5 dětí 1-2 roky, 6 dětí 2-4 roky, patnáct dětí 4-6 let, 16 dětí 6-8 let, 12 dětí 8-10 let, 36 dětí od 10 do 16 let. Nejmladšímu bylo 13 měsíců. Nevinné děti.

Ze svědecké výpovědi ošetřovatelky Julie Makowské po válce, která se v lodžském táboře o děti starala:“ Děti byly přivezeny v ubohém stavu, skoro bez oděvů po dlouhé cestě a byly stále hladové, že dokonce jedly papír od margarínu. Děti měly na krku na provázku tabulky se jmény a místem původu. Velitel tábora nařídil, aby tyto tabulky byly dětem odebrány, prý z obavy před zničením. Dvě zcela malé děti byly úplně nahé. Děti spaly na podlaze a bylo zakázáno je dopravit do nemocnice, třebaže tam bylo dovoleno umísťovat děti všech národností, dokonce i cikánské děti. Děti z Lidic a Ležáků nebyly fotografovány ani zaneseny v seznamech.“

Poslední zpráva o osudu lidických dětí je z 2.července 1942, kdy SS-Hauptscharfuhrer Stromberg vydal potvrzení o převzetí 81 lidických dětí, které nebyly uznány k poněmčení. Co se stalo potom se dovídáme z výpovědí zahradníka v Chelmmu, který vypověděl po válce, že děti byly přivezeny v nákladních autech krytých plachtami, že to byly děti od nejútlejšího věku asi do 14 let a že auta přijela směrem od Lodže. V Chelmmu byl od listopadu 1941 zřízen vyhlazovací tábor. Přivezené oběti se musely svléknout, aby se osprchovaly před další cestou na východ. Potom byly odváděni do nákladního auta, zvlášť upraveného pro 80-90 lidí, kde byly během 8 minut usmrceny výfukovým plynem. Uvádí se, že v Chelmmu tímto způsobem bylo usmrceno na 350 tisíc lidí, vesměs polských občanů. Mezi nimi ovšem také 82 lidických dětí./Pozn.co se stalo s tím jedním chybějícím dítětem, zda-li zemřelo cestou, nebo dříve se už asi nedozvíme./

Dalších 6 dětí, které zemřely nebo byly usmrceny brzy po porodu matkám v r.1942 jsou v knize, stejně jako všech 82 dětí jmenovány. Čest jejich památce !

Lidickou tragédii přežily 143 lidické ženy z 203 a 17 dětí z celkového počtu 105.

Pouze 11 přeživších matek se po letech zoufalého čekání shledalo se svými dětmi.

Akademická sochařka prof. Marie Uchytilová k vybudování památníku v Lidicích řekla: „Rozhodla jsem se jako symbol 13 milionům dětských obětí druhé světové války ztvárnit jeden konkrétní zločin z tisíců. Tvořím tento Památník s myšlenkou, že bude ten bezbranný, opuštěný, v úzkosti semknutý houf dětí stát na travnaté lidické pláni, aby se na tomto národu posvátném místě, kde zločin fašismu je výkřikem nikdy nedoznělým, stal se neumlčitelným hlasem milionů mrtvých…“

A kdo na tom nese vinu? Dne 4.června 1942 Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor pro Čechy a Moravu, organizátor holokaustu, podlehl zranění po atentátu provedeném parašutisty z čs. exilové armády v Londýně. V tentýž den přijal Adolf Hitler státního tajemníka K.H. Franka, sudetského Němce z Karlových Varů, který předložil Hitlerovi svůj návrh na pomstu za Heydricha. Hitler s návrhem souhlasil. Už v ten samý den K.H.Frank sdělil telefonicky do Prahy veliteli bezpečnostní policie a bezpečnostní službě Horstu Böhmovi rozkaz k vyhlazení obce Lidice:

1.všechny dospělé muže zastřelit

2.všechny ženy převézt do koncentračních táborů

3.děti shromáždit a pokud jsou poněmčení schopné, dát do SS-rodin, zbytek vychovat jinak

4.obec vypálit a srovnat se zemí

Proto při pohledu na současné „procesí“ je potřeba se vždy ptát. Kolik je tam těch co to myslí upřímně a kolik je tam pokrytců? Kdo si opravdu vzpomene na osudy těch nejzranitelnějších z nás, dětí? Proč tak snadno jsme odpustili Němcům? Proč jsou pro nás nejhorší ti, kteří nás osvobodili? Tyto otázky se znovu nabízejí i s právě proběhlým sjezdem Sudetoněmeckého sjezdu v Brně a srovnávání nesrovnatelného s poválečným odsunem. Tuto knihu faktů by si měli přečíst všichni, kteří se podíleli na organizování plných stolů, hudby a veselí účastníků sjezdu SdL na Moravském náměstí v Brně 22.5.2026.

Anna Štofanová