Okradli jste nás a vyhnali, vraťte nám náš majetek, mnozí sudeti požadují

 

Několik poznámek ČNL:

 

I. Když henleinovci již v době předmnichovské i pomnichovské vyháněli Čechy z jejich domovů v pohraničí, zůstaly z části jejich majetky v rukou německých. Pokud jde o Židy, pak tito zpravidla byli vyhnáni či utekli jen s doklady. Většinu Židů Němci zatkli. Takto se velká většina jejich majetku dostala do rukou německých arizátorů. O těchto skutečnostech se téměř nemluví, ač by mělo, poněvadž jde o velké materiální hodnoty.

 

Mají přesídlení Němci do Německa v souladu s rozhodnutím Postupimské dohody právo na návrat jejich majetku, který museli opustit? Podíváme-li se na Pařížskou reparační dohodu a věnujeme- li alespoň několik minut jejímu studia, "problém", o

kterém sudeti mluví již od roku 1945, se stane zcela jasným.

 

Pařížská reparační dohoda

Výňatky z Dohody č. 150/1947 Sb., o reparacích od Německa…

 

Článek 6

Německý majetek v cizině

 

„A. Každá signatární vláda si ponechá formou, jíž si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovat takovým způsobem, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku).

 

D. Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejich příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejich reparací. Při tom se má ta to, že toto ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, jež by mohly vzniknouti ve věci majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka dotyčné země v době, kdy byla okupována nebo anektována Německem, nebo kdy vstoupila do války.“

 

Z uvedeného vyplývá, že jsme německý majetek byli povinni konfiskovat, a to tak, aby se nemohl vrátit zpět do německých rukou. A nadto podle odstavce D. jsme nebyli povinni jeho hodnotu odpočítávat ze svého reparačního účtu.

 

Zdůrazňujeme, že jsem vás neokradli, ale konfiskovali váš majetek podle Pařížské reparační dohody (PRD). Pokud vaši vůdcové vám tvrdí něco jiného, pak nemluví pravdu, pokud nemají ani povědomí o PRD, či lžu, jestliže jsou o ní informováni.

 

My vám, Němcům, nic nedluhujeme. Vy nám ano. Kdy nám zaplatíte válečné reparace ve výši více než 10 bilionů korun?

II. A ještě k vašemu tvrzení, že jsme vás vyhnali, etnicky vyčistili, či jsme se vůči vám dopustili genocidy, jak tvrdil i B. Posselt, váš vůdce.

 

Stačí se podívat do Postupimské dohody, kde sami si můžete přečíst následující:

 

a) Článek XIII. Postupimské dohody

 

XIII. Spořádaný odsun německého obyvatelstva

Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:

Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.

Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.

O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování (ex­pulsions), dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.

 

O rozhodnuti Postupimské konference o odsunu německého obyvatelstva Československa jsme byli informování diplomatickou cestou již počátkem srpna 1945. A diplomatickou cestou jsme 16. srpna 1945 anglickému, americkému a sovětskému velvyslanci souhlasně odpověděli

***

Postupimská dohoda obsahuje termíny transfer, přesídlení, odsun, vyhošťování. Nezná termín vyhnání. Přesto jej tzv. sudetští Němci a někteří němečtí historici používají. Jejich spolupracovníci v ČR, včetně K. Schwarzenberga, také mluví o vyhnání Němců.

Z hlediska mezinárodního práva je termín vyhnání používán důvodně tam, kde stát svým jednostranným aktem vyhnal část svého obyvatelstva. Tam, kde je vyhnání, tam je také právo vyhnaných na náhradu škod vyhnáním jim vzniklých a event. i právo na obnovu původního stavu.

I laik pozná rozdíl mezi vyhnáním a přesídlením. Na „českém“ Ministerstvu zahraničních věcí však přesto se mluví o vyhnání Němců, k tomu snaživci ještě dodávají, že tito byli vyhnání ze své vlasti.

Německé obyvatelstvo z Československa po druhé světové válce bylo přesídleno, odsunuto nebo vyhoštěno. Termín vyhoštění je používán zřejmě především v případech tzv. divokých odsunů. V žádném případě však nelze mluvit o vyhnání Němců.

J. Skalský

b)

Plán organizace odsunu Němců z Československa a Polska, Maďarska, Rakouska

Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945*

 

1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (tři a půl miliónu osob), bude přijato do sovětského a britského oku­pačního pásma v Německu.

 

2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto z Česko­slovenska, Rakouska a Maďarska (3 milióny 150 tisíc osob), bude při­jato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.

 

3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující:

 

a) do sovětského pásma

z Polska 2,000.000 osob

z Československa 750.000 osob

 

b) do britského pásma

z Polska 1,500.000 osob

c) do amerického pásma

z Československa] ,750.000 osob

z Maďarska 500.000 osob

 

d) do francouzského pásma

z Rakouska 150.000 osob

 

4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude mož­né začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:

v prosinci 1945 - 10% celkového počtu

v lednu a únoru 1946 - 5 % celkového počtu

v březnu 1946 - 15% celkového počtu

v dubnu 1946 - 15% celkového počtu

v květnu 1946 - 20% celkového počtu

v červnu 1946 - 20% celkového počtu

v červenci 1946 -10% celkového počtu

Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu odsunovaného obyvatelstva... **

 

* Kontrolní rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí _ USA, Anglie, Francie a Sovětského svazu - byla vytvořena jako vr­cholný orgán spravující poražené Německo. 20. listopadu] 945 byl schválen její plán organizace odsunu německého obyvatelstva.

 

** Český překlad cit. podle: V. HAlDU, L. LÍSKA, A. ŠNEJDÁREK, Německá otázka 1945 - /963. Dokumenty a materiály. Praha 1964, s.99.

 

Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. li­stopadu 1945 sdělili zástupci velmocí - sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze - československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, 3. a 7. prosince 1945. Archiv ministerstva zahraničních vě­cí, Německo 1945-1950, k 13, 03, Č. 72744/45.

 

Poznámka: Transfer byl ukončen 24. října 1946. Dodatečný odsun proběhl ještě do poloviny roku 1947, aby došlo ke sjednocení rodin, týkal se 80.000 osob. (Postupim a odsun Němců, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.)

 

c) Jak hodnotily provedení odsunu spojenecké orgány?

 

Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:

 

„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

 

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

 

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

 

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

 

Takto hodnotili přesídlení německého obyvatelstva z Československa americký generál Lucius D. Claye a ruský generál Lukjačenko. Nenechme si vnucovat od landsmanů a jejich německých patronů jejich vidění „vyhnání“, které je krajně pochybné a nadto v rozporu s historickou pravdou. Tito pánové nás viní ze zločinů válečných, zločinů proti lidskosti a genocidy. Podle nich jsme se měli dopustit krvavých etnických čistek založených na kolektivní vině.

 

Problém pro tyto „přátele“ českého národa spočívá v tom, že po oněch krvavých etnických čistek zbylo v republice téměř 250 tisíc Němců a kolem 90 tisíc německých antifašistů zcela dobrovolně a za zvlášť výhodných podmínek pro ně přesídlilo v samostatných transportech do Německa. Mnozí z nich odešli do východní zóny, která je oslovila s nadějí, že přijdou a účastní se výstavby nových německých orgánů.

Tyto skutečnosti zcela přesvědčivě svědčí o tom, že jsme se žádných etnických čistek nedopustili a vůbec ne těch, které údajně byly založeny na kolektivní vině.

 

Prosíme, srovnejte písemné svědectví pplk. gšt. Žampacha a tvrzením H. Seehofera a jistě dojdete k vlastním závěrům.

Dr. O Tuleškov